(Dazul) Že se s opravou nejstarší skautské dřevěnice Bařinka ve Velkých Karlovicách začalo, vyplynulo z povídání o pomoci před čtrnácti dny.
V mezičase se podařilo na rekonstrukci (především střechy) vybrat dalších cca 17 tisíc Kč a jsme dnes na 73% cílové částky, kterou poptřebujeme na zafinancování nákupu materiálu (práci si děláme sami).
Za 11 dní končí dárcovská kampaň a do cílové částky nám stále chybí přibližně 80 000 Kč. Kdo jste ještě nepřispěli a můžete si to dovolit, neváhejte prosím. Velmi pomůže také, když o možnosti podpořit Bařinku řeknete dalším lidem, o nichž si myslíte, že by mohli přispět. I sdílení může rozhodnout!
Vyži dnes vyprávěl, že uherskobrodští skauti, kteří nedávno sháněli peníze na koupi pozemku pro pořádání svých táborů, potřebovali získat 400 000 Kč. A podařilo se jim to prostřednictvím Darujme.cz snad během jednoho či dvou týdnů. O něčem takovém si naše středisko zatím může jen nechat zdát. Ale třeba společnými silami dokážeme ještě pořádný kus cesty ujít i my. Děkujeme všem, kteří už přispěli, a také těm, kteří naši výzvu pošlou dál. ❤️
Původně jsem měl dnes v plánu jet umístit fotopast na tábořiště ŠESTKY u Budišova nad Budišovkou. Jednak se mi ale nepodařilo fotopast mezi věcmi z tábora najít a druhak mi Irča vysvětlila, že to vlastně není potřeba. Takže Bařinka byla jasná volba. 😊
Chystal se dorazit i Murza, který minulý týden s Owainem začali stavět novou, luxusní latrínu. Takže jsem měl o důvod víc vyrazit. Společně tímhle dílem určitě zase o pořádný kus hneme Bařinku dopředu.
Ale nejen na Murzu, Pecku a Owaina jsem se těšil. Mimochodem, větší „účast“ než my čtyři z OLDSKAUTI.cz měli dnes už jen vsetínské světlušky a vlčata – Fantík, Dušan, Zip, Petra a její dvě děti. A nesmím samozřejmě zapomenout ani na Vyžiho za Lvíčata. :-)
Zprvu nám ještě asi hodinu či dvě trochu pršelo, ale v zápalu práce jsme to vlastně ani moc nevnímali. Největší část dnešních pracantů se pustila do hoblování, řezání a natírání trámů, které budou potřeba při výměně těch stávajících na střeše Bařinky.
Murza, Katie a já jsme pokračovali ve stavbě latríny. Murza s Katie řezali a sponkovali desky na zadní a boční stěnu – na přání Pecky pěkně „selská vazba“.
Já jsem se pustil do řezání a přivrtávání střešních latí. Střecha by měla být z průsvitné krytiny, takže i uvnitř latríny bude dostatek přirozeného světla. Luxusní latrína tak zvolna dostává podobu!
Dovezl jsem z domu na naši práci aku pily, aku vrtačku, vruty, metr, úhelník… a další drobnosti, abychom měli svoje nářadí a nemuseli čekat, až se uvolní, pokud by ho zrovna potřebovala druhá parta. Chtěli jsme si vystačit s vlastním vybavením a nebrzdit práci ostatním ani sami sebe. Od Owaina si Murza půjčil jen sponkovačku a zásobu nastřelovacích hřebíků.
Ve WhatsAppové skupině BARINKA REKONSTRUKCE se objevila fotografie Bařinky z roku 1964. Vyvěšuji ji sem, abyste si mohli udělat představu, jak tohle místo vypadalo před více než 60 lety. Za fotografii moc děkujeme Milanovi Matoušovi z Huslenek, který na Buřanov – jak zní správný starousedlický název tohoto místa – jako malý kluk jezdíval na prázdniny.
Je to krásný pohled do historie místa, které se dnes společnými silami snažíme zachovat i pro další generace.
Hezký pohled je i na nově vznikající latrinu v kontrastu s tou dosluhující kadibudkou, která snad „hrála“ v několik desítek let starém filmu o Bařince.
Opravdu si nepamatuji, jak stará je současná latrina, ale pokud by ta, kterou teď stavíme, vydržela stejně dlouho, vůbec by mi to nevadilo.
Na dnešním osazenstvu je úžasné, že nikoho není potřeba v práci popohánět. Zvláště já, o kterém je známo, že nemám zrovna rád pohled na nicnedělající lidi, si tohle opravdu užívám.
Každý si pracuje svým vlastním tempem, nikdo se nikomu neplete pod ruce a přitom je s každou další půlhodinou výsledek práce víc a víc vidět. A právě tenhle pocit, že společně něco budujeme a před očima nám to roste pod rukama, je pro mne dnes asi nejhezčí.
Když je teď částečně odkrytá plachta, která chrání rozebranou „střechu“ Bařinky před deštěm, konečně na vlastní oči vidím, že po skelné vatě, kterou byla střecha původně izolována, prakticky nic nezbylo.
Vyži mi vysvětluje, že když střechu odkryli, téměř žádná vata už v ní nebyla. To málo, co tam po řádění kun zůstalo, bylo shrnuto u spodního okraje střechy. Tím se částečně vysvětluje i to, proč se za velkých zim Bařinku nedařilo pořádně vytopit.
Murza s Katie pořád pokračují v obíjení stěn latríny deskami a já se po usazení střešních latí pouštím do zakrytí okraje vykopané jámy, aby tam někdo nezahučel. Bezpečnost především – luxusní latrína je jedna věc, ale ještě luxusnější je zůstat při její stavbě celý.
Ze zbytků latí vytahuji spodem latriny pochozí trámky, které podpírám malými sloupky, pokrývám podlahou z desek a nepravidelnou boční mezeru vyskládávám kameny.
Po instruktáži od Murzy, který spolu s Owainem latrínu začal stavět, se pouštím do práce na její sedací části. Jedna část bude nižší, určená pro menší děti, druhá pak vyšší pro dospělé. Rozdíl bude přesně o výšku jedné desky, tedy přibližně 10 centimetrů.
Murza odjíždí trochu dřív, protože se jede podívat na obrovský pozemek, který by rád koupil, ale my s Katie pokračujeme. Začínáme zakrytovávat druhou boční stěnu latriny.
„Trámová“ parta má ohoblováno, nařezáno i natřeno, a tak její tempo postupně zvolňuje. Zip ještě ze žebříku natírá pohledové části trámů na střeše, zatímco ostatní pomalu uklízejí materiál i nářadí.
Když pak z vozíku uložíme na hromadu nové palubky a pořádně je zakryjeme plachtami, je pro dnešek hotovo.
Většina zbývajících pracantů schází z Bařinky do údolí k autům pěšky. Já jsem si ale dopřál pohodlí jízdy autem až nahoru. Vzhledem k tomu, kolik jsem s sebou vezl nářadí, to bylo docela rozumné rozhodnutí – jinak bych ho půl dne vynášel do kopce a druhou půlku zase snášel dolů.
Loučím se tedy s ostatními a po hřebeni vyrážím domů. Po devítihodinové práci na Bařince mě čeká tradiční odměna – úžasný pohled na Třeštík zalitý paprsky zapadajícího slunce. Tentokrát prostě nejde jen projet kolem. Musím na chvíli zastavit, odměnit se a trochu se pokochat. Po takovém dnu si to člověk zaslouží.