(Dazul) Český rozhlas je samozřejmě rychlejší – viz jeho zpráva dnes 18:51 – ale pár slov a fotek z akce, které jsem se dnes s Denindou neplánovaně zúčastnil, sem přidávám.
24.8.2026 mi Fantík přeposlala mail od tajemníka KRJ Zlínského kraje Lišáka:
„… ku prilezitosti otevreni krajske klubovny pripravuju kratkou presentaci a moc by se mi libilo do ni dostat prurezove fotky z cinnosti stredisek/okresu v kraji.
Proto bych si vas dovolil pozadat (pokud chcete) o zaslani nekolika (5-10ks) fotografii idealne s naseledujicim obsahem:
1. velke skupiny osob v kroji, nebo alespon s nejakym jednoticim skautskym prvkem
2. fotky z tabora – nastup, fronta na jidlo, idealni vice osob nebo zajimava momentka
3. fotografie ze skautskych dnu, dnu otevrenych dveri, oslav kulatych vyroci
4. cokoliv co vam dava smysl a prezentuje vasi cinnost…
Pokud se vam fotkama nechce prehrabovat a mate verejne nebo poloverejne album nekde na internetu ocenim i odkaz.
S pozdravem a pranim krasnych letnich dnu, Lisak“
Obětoval jsem tomu asi 15-30 minut a provedl rychlý výběr fotek i odkazů na krátká videa za 6.K + 6.OS a Lišákovi je poslal. Už proto, že si nejsem jistý, že to udělá moc lidí, protože každý toho má v dnešní době hodně a takovéto aktivity odsouvá na později (v praxi = nikdy).
Včera jsme měli on-line poradu (Kateřinice – Malenovice – Praha) k projektu PŘÍBĚH SKAUTINGU NA VALAŠSKU. Jedním z hlavních témat bylo vyhodnocení odezvy na naši červnovou výzvu, kdy jsme přibližně 38 vůdcům oddílů a skautských středisek na Valašsku poslali e-mailem prosbu o krátký text a fotografie, které by představily jejich činnost v letech 2025–2026. A výsledek? Ozvalo se zhruba 30 % středisek. Upřímně – to je málo.
Pokud má ale vzniknout kniha, která bude skutečně PŘÍBĚHEM SKAUTINGU NA VALAŠSKU, nemůžeme v ní mít třetinu současného skautského života a dvě třetiny nechat prázdné. Naším cílem není vytvořit knihu několika aktivních středisek, ale zachytit současný obraz skautingu na celém Valašsku. A k tomu potřebujeme, aby se zapojili všichni. Proto jsme se domluvili na dalším postupu. Mimo jiné na mně padl úkol obrátit se na KRJ Zlín s prosbou o určitou oficializaci projektu, jeho záštitu a především o doporučení jednotlivým střediskům a oddílům, aby se do projektu PŘÍBĚH SKAUTINGU NA VALAŠSKU (PSNV) aktivně zapojily.
Nejde nám přitom o žádné složité elaboráty. Stačí krátké představení toho, každé středisko nebo oddíl v posledních dvou letech dělal, pár zajímavých příběhů a několik dobrých fotografií. Každý oddíl má přece svůj příběh – a byla by škoda, kdyby právě on v knize chyběl. Kniha vzniká jednou. A to, co do ní společně teď zapíšeme, už z ní nikdo za deset, dvacet nebo padesát let nedoplní. Právě proto potřebujeme 100% zapojení valašských skautů.
Když mi dnes dopoledne Deninda, vůdkyně ORJ Vsetín, řekla, že jede do Zlína na slavnostní otevření nové krajské klubovny na Jižních Svazích, domluvili jsme se, že se k ní přidám. Řekl jsem si, že je to skvělá příležitost PŘÍBĚH SKAUTINGU NA VALAŠSKU trochu zpropagovat, osobně ho představit a zároveň požádat KRJ o jeho podporu. Člověk nikdy neví – a když už se člověk dostane přímo k lidem, kteří mohou projektu pomoci, byla by škoda té příležitosti nevyužít. 🙂
Moderní krajská klubovna se nachází v přízemí druhého segmentu na adrese Středová 7154 a má sloužit nejen skautům ze Zlína, ale celému skautskému hnutí ve Zlínském kraji. Její vznik si vyžádala především potřeba odpovídajícího zázemí pro stále rostoucí naše hnutí v regionu. Původní krajská klubovna v centru Zlína byla malá a sloužila především jako zasedací místnost a sklad. Pro větší setkávání, vzdělávací akce, porady či uložení historických materiálů už její kapacita jednoduše nestačila. Nové prostory jsou přibližně čtyřikrát větší, a nabízejí tak podstatně širší možnosti využití.
Prostory skauti získali od města Zlína a značnou část jejich proměny zvládli vlastními silami. Rekonstrukce přitom nebyla úplně jednoduchá. Členitý prostor druhého segmentu má jen minimum pravých úhlů, takže se řada řešení musela přizpůsobovat jeho poněkud netradičnímu půdorysu.
Krajská klubovna nebude sloužit jednomu oddílu. Jejím posláním je být společným zázemím pro skauty z celého Zlínského kraje. Mohou se zde konat schůzky, porady Krajské rady Junáka, vzdělávací akce, školení, setkání vedoucích i nejrůznější další aktivity. Jak velký význam takové zázemí má, ukazují i čísla. Ve Zlínském kraji dnes působí přibližně 4 900 skautů ve 147 oddílech a 30 střediscích a skautské hnutí dlouhodobě roste. Nová klubovna proto není jen „další místností pro schůzky“. Je především zázemím pro stovky dobrovolníků, kteří svůj volný čas věnují dětem a mladým lidem, a místem, odkud mohou vznikat nové nápady, spolupráce a skautské aktivity v celém regionu.
Součástí nového krajského zázemí je také něco, co má pro skauty možná ještě hlubší význam – krajský skautský archiv. Historie skautingu ve Zlínském kraji je dlouhá a pestrá. Dochovaly se kroniky, fotografie, dokumenty, odznaky i další předměty, které zachycují život skautských oddílů v různých obdobích. Některé materiály sahají až do období první republiky. Mezi archiváliemi jsou například kroniky střediska Psohlavci z Uherského Hradiště z let 1946 a 1947 nebo záznamy o skautské expedici do Jugoslávie z roku 1937. Právě archiv může být jedním z nejdůležitějších výsledků vzniku nové klubovny. V době, kdy se většina současných skautských zážitků ukládá především digitálně, hrozí, že starší kroniky, fotografie a další dokumenty zůstanou roztroušené po půdách, klubovnách a domácnostech – a některé z nich se mohou nenávratně ztratit. Nové archivní zázemí proto nabízí šanci skautskou paměť soustředit, roztřídit, odborně zpracovat a především uchovat pro další generace.
Je v tom vlastně hezká symbolika. Krajská klubovna vytváří prostor pro budoucnost skautingu, zatímco archiv chrání jeho minulost. Obojí přitom potřebuje totéž – lidi, kterým na skautingu záleží a kteří jsou ochotni pro něj něco udělat.
Dnešní slavnostní otevření tak symbolicky spojuje dvě důležité stránky skautingu. Nová klubovna hledí dopředu – vytváří prostor pro současné i budoucí skauty, pro jejich setkávání, nápady, vzdělávání a společné aktivity. Archiv se naopak obrací zpět a připomíná, odkud skautské hnutí přišlo a na čem stojí jeho dnešek. Je to vlastně příznačné. Skauting totiž není jen o budoucnosti, kterou pomáháme vytvářet prostřednictvím práce s mladými lidmi. Je také o paměti, tradici a příbězích generací skautů, kteří tu byli před námi.
A právě díky nim dnes máme na co navazovat. Proto má nová krajská klubovna svůj význam nejen jako místo pro dnešní skauty, ale také jako most mezi tím, co bylo, co právě žijeme a co teprve přijde. Protože skauting bez budoucnosti by neměl smysl. Ale skauting bez minulosti by zase neměl kořeny.
Dnešní otevření krajské klubovny ve Zlíně má proto význam, který přesahuje několik nových místností. Získal ji totiž celý Zlínský kraj – jako místo pro setkávání, vzdělávání, spolupráci i uchování skautské paměti.
Už před budovou poznávám několik známých tváří sester z Uherského Hradiště i Drápa, se kterými jsem se před časem potkal na oldskautském sněmu v Hrachovci.
Slavnostního otevření se účastní také primátor Zlína Ing. et Ing. Jiří Korec a hejtman Zlínského kraje Ing. Radim Holiš (oba za ANO). Přestože nepatřím mezi jejich voliče, musím uznat, že je od nich milé, že svou účastí a vahou svých funkcí podporují skautskou aktivitu a nové krajské zázemí.
A protože se blíží komunální volby, člověk se samozřejmě neubrání myšlence, že právě teď je možná o něco snazší domluvit účast politiků na podobných akcích. Ale budiž – ať už je motivace jakákoli, jejich přítomnost dnes skautům rozhodně neškodí. A pokud politici dokážou svou funkcí pomoci dobré věci, proč toho nevyužít.
Jsem rád, že jsem si během akce mohl alespoň krátce osobně promluvit s lidmi, které jsem do této chvíle znal jen zprostředkovaně – šéfem KRJ Medvědem, Jagem, Kaktusem, … ale i těmi, se kterými jsem se už několikrát potkal.
A někde uvnitř si v tu chvíli znovu uvědomuji jednu starou skautskou pravdu: skaut všude bratry má.
Práce v ORJ nebo KRJ je zvláštní disciplína skautské služby. Je jí potřeba, ale málokomu se do ní chce. A není se čemu divit. Většina lidí, kteří by ji dokázali dělat dobře, má totiž doma svůj vlastní svět – ženu, děti, práci, starosti, radosti a spoustu povinností. A když k tomu přidají ještě službu Junáku na okresní nebo krajské úrovni, nepřidávají si jen další úkol do diáře. Přidávají si další kus života, který musí někde vzít. A ten čas se většinou bere tam, kde je ho nejméně – z jejich volného času a z času, který by mohli věnovat rodině. Navíc je to práce dobrovolná a neplacená. Často není příliš vidět, málokdo za ni zatleská a pochvala přichází spíš výjimečně. Když všechno funguje, bere se to jako samozřejmost. Když se něco nepovede, najde se dost lidí, kteří přesně vědí, jak to mělo být. Přesto se vždycky najdou lidé, kteří do toho jdou.
Možná je to jeden z údělů schopných lidí. Jsou schopni unést o něco víc než ostatní, a tak se jim toho také na záda nakládá o něco víc. Ne proto, že by měli více volného času. Často právě naopak. Ale protože mají zkušenosti, schopnosti, odpovědnost a především pocit, že když už něco mohou udělat, měli by to udělat.
A tak večer, když ostatní už mají svůj pracovní den za sebou, začínají další porady, e-maily, telefonáty, tabulky, rozpočty, žádosti, jednání a řešení problémů. A někde doma možná čeká žena, děti a rodina, která by toho svého skauta také docela ráda měla trochu víc pro sebe. Je to služba nevděčná, často neviditelná a někdy i pořádně únavná. Ale bez těchto lidí by skauting na okresní ani krajské úrovni prostě nemohl fungovat.
Takže díky. Díky všem, kteří tuto službu přijali, i když věděli, kolik času a energie je bude stát. A díky také jejich rodinám, které jim ten čas vlastně půjčují. Díky Bohu za schopné lidi, kteří jsou ochotni unést víc než ostatní. Právě na jejich ochotě často stojí věci, které ostatní považují za samozřejmé.
Když se občas zamyslím nad tím, kolik času vlastně skautingu věnuji, musím si přiznat, že to z pohledu běžného člověka asi není úplně normální. Akce, brigády, kroniky, psaní, telefonáty, e-maily, weby, kniha… a když už si člověk říká, že by mohl mít konečně klid, objeví se další nápad. :-) A někdy mě napadne, jestli nejsem tak trochu divný. Ale když se rozhlédnu právě teď kolem sebe, vidím sestry a bratry, kteří stejně jako já věnují skautingu obrovské množství svého volného času. Lidi, kteří po práci místo odpočinku jedou na schůzku, o víkendu vstávají za tmy kvůli brigádě, večer řeší nějaký skautský problém a o dovolené přemýšlejí, kam by se dal vzít oddíl. A najednou cítím úlevu. Nejsem v tom sám! :-)
Tohle je zkrátka taková zvláštní komunita lidí, kterým skauting nějakým záhadným způsobem přirostl k srdci natolik, že mu dobrovolně věnují kus svého života. Bez nároku na odměnu, bez pracovní doby a často bez elementármího díky. A možná právě tohle je na skautingu nádherné. Člověk zjistí, že mezi těmi tisíci sester a bratrů je spousta dalších „divných“, kteří to mají úplně stejně :-)
Jedna z milých „vývěsek“, kterými je klubovna vyzdobena, je ČLENOVÉ S FUNKCÍ VE ZLÍNSKÉM KRAJI. Najdeme na ní stovky jmen skautských činovníků, kteří aktuálně věnovují svůj čas a energii službě skautingu ve Zlínském kraji. Jména jsou přitom uspořádána tak, že společně vytvářejí siluetu skautské lilie. Je to jednoduchý, ale působivý nápad – stovky jednotlivých lidí, každý se svým jménem a vlastním skautským příběhem, dohromady tvoří jeden společný symbol. Skauting netvoří klubovny, funkce ani razítka. Tvoří jej lidé. A tahle vývěska to říká docela názorně. Každé jméno je jen malou částí celé lilie, ale bez jediného z nich by nebyla úplná.
Našel jsem tam také přezdívky všech vůdců oddílů a jejich zástupců našeho střediska i všech ostatních z okolních středisek, které znám. Není to sice 100% originální (viz legendární celostránkový děkovný inzerát v Hospodářských novinách v roce 2018), ale je to milé. Jsem rád jedním z těch jmen, které tuhle lilii pomáhají držet pohromadě.
Z dnešní návštěvy Zlína jsem měl nakonec opravdu velmi dobrý pocit. Nejen z nové klubovny, která je pro skauting ve Zlínském kraji bezpochyby velkým krokem dopředu, ale především z lidí, které jsem tam potkal. Bylo příjemné vidět, že za všemi těmi funkcemi, jmény, čísly a organizací jsou konkrétní lidé, kteří skautingu věnují svůj čas, energii a často i kus svého soukromého života. Lidé, kteří to nedělají proto, že musí, ale protože jim na skautingu záleží.
A právě to mě na dnešku potěšilo asi nejvíc. Odjížděl jsem ze Zlína s pocitem, že skauting má kolem sebe pořád spoustu schopných a ochotných lidí, kteří jsou připraveni něco dělat, něco budovat a převzít odpovědnost. A to je možná ta nejlepší zpráva, kterou jsem si mohl odvézt :-)