(Dazul) Dnešek je docela náročný den – ráno převážíme 90 kůlů na táborovou jídelnu z Dubcové ke kůlně v DBCB a od 16:00 nás v DBCB čeká Vánoční oddílovka, a po ní tradiční Vánoční vzpomínání pro ty starší. Oddílovku má na starosti Irča, takže vyráží do klubovny o půldruhé hodiny dřív, aby uvařila dětský punč a nachystala další potřebné věci.
V 15:30 vyzvedávám na rozcestí u Valůšků zasněženého Pepu, a společně jedeme do klubovny. Mezizastávka je u babičky Vlaďky, která bude po dobu oddílovky hlídat Kubu – toho jsem musel s těžkým srdcem probudit, abych jej mohl převézt z pasek do dědiny.
V klubovně už je plno lidí a další pořád přichází. Oddílové Vánoce totiž patří k těm nejatraktivnějším podnikům ŠESTKY. Když Irča ve velkém kruhu zahajuje oddílovým pokřikem, prosím vedle stojícího Uhlíka, aby spočítal, kolik nás tu je a sám počítám taky. Já napočítal 47 a Uhlík 49, rozdíl je v tom, že já nezapočítával ještě přítomné rodiče a Uhlík ano. To ale přichází ještě nějaký opozdilec, hned za ním další tři a pak zase kdosi … Už se mi nechce znovu počítat kolik, že nás tu dnes je, a tak jen přičítávám nově příchozí. Dostávám se k číslu 56 lidí. Zdá se mi, že i pak ještě pár lidí dorazilo, takže je pravděpodobné, že nás ve srubu v jeden čas bylo přes šedesát, což je pořádná tlupa.
Hned po zahájení jdeme společně k nedalekému krmelci, abychom tradičně přilepšili lesní zvěři. Nela náš průvod vede, já jej uzavírám. Před krmelcem ještě Nela provádí selekci přinesených dobrot pro zvěř, abychom nenadělali víc škody než užitku.
Po návratu od krmelce nechávám před srubem utvořit hloučky podle družin a vysvětluji jim legendu k desetiminutové mezidružinové hře s názvem BETLÉMEKÉ SVĚTLO. Začínám stručnou legendou: „Na přelomu 11. a 12. století okupovaly turecké kmeny Svatou zemi, ve které se narodil a zemřel Ježíš Kristus, a znemožnily tak křesťanům navštěvovat tato posvátná místa. Proto rytíři na výzvu papeže organizovali křížové výpravy. Křižáci uskutečnili celkem osm výprav, ale pouze jediná se dostala až do Jeruzaléma. Legenda praví, že se jeden mladý rytíř zapřísahal, že pokud se vrátí domů z křížové výpravy, tak do své rodné Florencie přinese plamínek ohně z betlémského Chrámu Narození Páně. Věřilo mu však pouze málo lidí, protože z křížových výprav se vrátil málokdo – kromě bitev hrozilo i nebezpečí nákazy cizími chorobami. Po třech letech, těsně před Vánocemi v roce 1099 dorazili jacísi otrhaní mladíci do Florencie – v jejich čele stál jeden se zapálenou svící s plamenem. Všichni přísahali, že plamínek pochází z Betléma a zmíněný rytíř jej nesl v dobrých i zlých dobách po poušti i po moři jen pro to, aby splnil svůj slib. Svíci umístil v kostele, odkud si pak plamínek chodili zapalovat i další obyvatelé.“
Úkolem každé z pěti družin je aby si zažehla od svíčky představující plamen v betlémské basilice, donesla jej jakoukoliv cestou necestou ke krmelci a tam z něj zažehla připravený trs uschlé trávy. Vyhraje každá, které se to podaří. Mohou použít cokoliv ze svých KPZ, co mají u sebe nebo si během těch 10 minut seženou. Pokud jim plamínek v chumelenici zhasne, mohou se vrátit zpátky si jej znovu zažehnout.
Překvapují Žaby, které nejenže jako první přinášejí hořící kahánek, který kdoví kde sehnaly, protože do KPZ by se jim vlézt nemohl, ale po několika dlouhých minutách trs sena zapalují. V setmělém lese to je neoddiskutovatelné : -) V dost velkém časovém odstupu po nich přichází i Šneci se svou loučí z třísky, ale tem se suchou trávu zapálit nedaří. Když úderem desáté minuty ohlašuji konec hry, jsou jen pár metrů před krmelcem kateřinické vlčata a světlušky, které nesou dokonce tři zapálené kahánky!
Ve srubu před zažehnutým krbem nechává vůdkyně Irča posadit všechny přítomné členy ŠESTKY do velkého kruhu a s podporou mnoha rytmických nástrojů (kajon, tamburina, rolničky, …) hrajeme a zpíváme Huronskou koledu. Pak Irča vítá přítomné předchozí vůdce oddílu a vysvětluje, jak bude Vánoční oddílovka probíhat dál.
Hlavní místnost srubu je velmi hezky vánočně vyzdobená. Dřívější tradici, kdy si každý přítomný člen na oddílovém vánočním stromečku zapaloval svoji voskovou svíčku, nahradily svíčky „elektrické“, ale o to více je kolem nádherně ozdobených hořících kahánků – na krbu a vnitřních parapetech oken.
Ač se Irča snaží „statické“ části vánoční oddílovky omezit na minimum, při více než půlstu přítomných, navíc s velkým věkovým rozpětím, to je přece jen obtížnější než při dvaceti lidech. Přesto má „oddílovka“ spád a nejsou tu hluchá místa.
Je vidět, že pečlivá příprava a organizace se vždy vyplácí, což zřejmě oceňují ti, kteří si už vyzkoušeli připravit třeba celou družinovku, nebo jen jedinou hru na ni.
Vedení a hosté se do velkého kruhu před krbem už nevejdou a tak stojím mimo – u krbové zdi – tam svými případnými poznámkami mezi sebou neruší průběh dění v kruhu. Je skvělé, že i ti nejmenší „šestkaři“ mohou vnímat přítomnost dospěláků v oddílovém tričku či skautském kroji. Ta podvědomá zpráva, že s ŠESTKOU může být i když už bude dospělý, je důležitá, a nepodceňoval bych ji. Díky za aktivní dospělé, bez kterých by ŠESTKA nemohla být ŠESTKOU!
Nepočítal jsem to, ale působí to na mne, že polovinu dnešní účasti tvoří samotní BENJAMÍNCI, a ratibořské i kateřinické VLČATA a SVĚTLUŠKY.
Ve srubu je tak plno, že mám problém najít vhodné místo, kde si můžu odložit kytaru. Do klubovny se mi ji nechce odnášet, protože než bych pro ni z krbovny doběhl a vrátil se, trvalo by to moc dlouho. A Irča má představu, že dá pokyn a během pár vteřin začneme hrát : -) Nakonec pro ni nacházím místo na skle stolního fotbalu, který nyní zabírá místo v rohu krbovny.
Irča vyhlašuje „aktivity“ – každá družina odchází na jedno z pěti míst ve srubu, kde je pro ně připravena nějaká „vánoční“ činnost. Postupně se snažím obejít všechny „stanoviště“. Tady BENJAMÍNCI z připraveného těsta pod vedením Nely, Danky a Irči válí „prameny“ na vánočku. Ta vánočka se bude za chvíli v kuchyňce péct a BENJAMÍNCI si ji budou moct sníst. Prvně si podobná aktivity vyzkoušela na vánocích před 4-5 lety? Velmi sympatické, edukativní a užitečné!
Tři stoly u stěny s okny se pod vánočním punčem a přepestrou směsí nejvybranějšího vánočního cukroví skoro prohýbají : -) Je tu vánoční štóla, linecké, vanilkové rohlíčky, ořechové úlky, laskonky, kokosové koule, ořechové košíčky, pracny, marokánky, burisony s karamelem, perníčky a minimálně dalších 15 druhů dobrot, které ani nedokážu pojmenovat. Není reálné abych od každého druhu aspoň ochutnal – jednak bych praskl a taky než bych se k němu dopracoval, už by poslední kousek svého druhu chvílí přede mnou dožvýkal Miris.
V místnosti dříve, když jsem DBCB správcoval, přezdívané „spálňa“ je Pepa a má tam připravenou výrobu „lodiček ze skořápek“. Tady jsou právě Žaby a Natka s Leničkou zkouší, zda půjde na vyrobené „lodičce“ zapálit knot.
Po několika marných pokusech se to daří. Že to ale není tak jednoduché, jak to na první nezaujatý pohled vypadá, je jasné.
Ostatní ŽABY podle instrukcí Pepy zkouší nalít roztavený vosk do připravených skořápek, umístit do vosku kousek knotu a nechat vosk zatuhnout, aby si pak mohly svoji lodičku odnést domů a pustit si ji na Štědrý večer.
Uválet „prameny“ a uplést vánočku trvá BENJAMÍNKŮM přesně sedm minut. A protože každá aktivita je limitována 10 minutami, a pak se družina přesouvá na vedlejší stanoviště, využívá Nela zbývající 3 minuty k tomu, aby si nad připravenou vánočkou společně zazpívali koledu Pásli ovce valaši.
V klubovně je pod vedením Hanny je připravená „vánoční šifrovačka“ nad kterou si právě lámou hlavy čtyři skupinky z kateřinických VLCUŠEK.
Do luštění jim zní tiché vánoční tóny z přenosného reproduktoru, který má Hanny umístěný u okna. Některá skupinka při luštění leží pohodlně na koberci, další obsadila vůdcovské křesla, třetí je v rohu na polštářích a ta poslední je dokonce zalezlá pod stolem v rohu klubovny.
Čas, kdy každé stanoviště na pár minut osiří nastává při střídání. Vyzkoušet si všechny připravené aktivity zabere každé družině 50 minut čistého času + pár minut na přesun.
V čase „přesunu“ družin je pro ty, kteří stanoviště zajišťují, prostor pro nejnutnější úklid a případnou přípravu materiálu další družině.
U Radky a Ivety narážím opět na BENJAMÍNKY – tady vyrábějí z přidělených jablek, pomerančů, mrkve a okurku „ovocno-zeleninový talíř“.
A tak všichni pod dohledem holek snaživě okrajují, krájejí, vyřezávají, a dokonce i vykrajovátky vyrábí tvary srdce, ryby či hvězdy. Kreativitě se meze nekladou.
Společně připravený a nazdobený „talíř“ se dává na stoly s cukrovím. Na konci oddílovky bude velká společná ochutnávka. Obávám se, že se to všechno stejně nesní.
Benjamínky zase potkávám i u výroby vánočních lodiček. Pepa po několikáté trpělivě vysvětluje postup, jak si svoji lodičku vyrobí.
A přestože je manuální zručnost BENJAMÍNKŮ o poznání menší než u ŠNEKŮ, na finálním výrobku to není poznat.
Tím, že jsou dnes BENJAMÍNCI nejméně početnou družinou, mají lodičky vyrobeny rychle, a o to déle si mohou zkoušet knot zapálit i pouštět hořící lodičky v připraveném umyvadle.
Fakt je, že horký vosk do skořápek BENJAMÍNKŮM nalévá raději Pepa sám – je to bezpečnější. Je vhodné, aby si z dneška pamatovali raději svit plovoucích skořápek než popálené prsty od vosku.
U stanoviště s těstem se už první várka upletených „vánoček z šesti“ (jako ŠESTKA přece nebudeme plést jen ze tří) peče v troubě a další se chystá.
Stanoviště právě okupují ratibořské VLCUŠKY. Je až s podivem, že výtvory těch mladších si nezadají s výtvory ŠNEKŮ. Ti starší se při tvorbě věnují spíše recesi – třeba výrobě „šneka“ (odněkud z boku slyším, že to je ve skutečnosti úplně něco jiného – tak nevím).
VLCUŠKY z Kateřinic vycházejí z kuchyňky, kde s nimi Radek lije olovo. Ani jeden odlitek není stejný a fantazie při hledání nejvýstižnějšího pojmenování jejich výtvoru pracuje na plné obrátky.
V některých případech mi je tentýž olověný slitek představen třikrát a pokaždé pod jiným jménem. Julča mi ukazuje ten svůj a říká, že do ŽAB sice přestoupí až za dva roky, ale tu lebku žaby, kterou si dneska „odlila“ si schová jako talisman.
Opětovně si uvědomuji, jak je skvělé, že má ŠESTKA zázemí ve srubu Dětského bezbariérového centra Březiny, který umožňuje díky své členitosti a rozloze rozptýlit půl stovky účastníků k pěti naprosto odlišným aktivitám. A aktivitu s litím olova považuji i z hlediska bezpečnosti za docela náročnou. A tady ji můžeme provozovat bez obavy z toho, že kousek olova ukápne na podlahu : -)
A to dneska zdaleka nevyužíváme všechny vyzkoušené možnosti, které náš srub nabízí. Třeba oddílové filmy se nejlépe sledují z galerie nad krbem. To nenabízí ani profesionální kino, že by si člověk mohl lehnout do spacáku a sledovat plátno dole pod sebou : -).
Čas na „aktivity“ se neúprosně krátí a tak s uspokojením sleduji, jak u Radka stojí nedočkavá fronta VLCUŠEK z Kateřinic na lití olova a přes zeď u Nely VLCUŠKY z Ratiboře zpívají koledu, protože už mají svojí vánočku upletenou.
Poslední střídání – k výrobě vánočky přichází kateřinické VLCUŠKY. Poslední válení těsta, poslední dnešní „zaplétání ze šesti“.
ŠNECI porovnávají své olověné výtvory a potvrzuje se, že nejsrandovnější je hledání nejvystížnějšího pojmenování. Tady se družinový smysl pro recesi projevuje asi nejvíce.
U Pepy je hezká „výstavka“ lodiček, které tam družiny nechaly vychladnout. Naštěstí je každá skořápka opatřena jmenovkou a si na konci oddílovky může každý odnést právě tu svou.
Nejde si nevšimnout, že někteří Šneci ozvláštnili skautský kroj „vánočními doplňky“ – třeba Mimoň mimo putovní družinové mikulášské čepičky dorazil i s „mikulášským“ šátkem, který prý vyčenžoval na středoevropském Jamboree (CEJ 2024) s nějakým maďarským skautem. Vypadá to hezky, ale přiznám se, že já osobně mám vůči červeným šátkům doposud nepřekonanou averzi, pramenící z formativních let, kdy jednotnou organizací byla ta pionýrsko-svazácko-komunistická.
Aktivity končí a Irča všechny opět svolává před krb, aby se program nerozplizl a stihlo se vše, co bylo v plánu, přestože je dnešní oddílovka naplánovaná ne na dvě, ale na tři hodiny.
I do slavnostněji laděné vánoční oddílovky je dobré vložit ryze praktické a snad i trochu nudné věci. A tak Irča před sedícím oddílem bere do ruky připravený smeták a komentuje, jak dlouho jím trvá zamést tahle největší místnost srubu. Pak vezme metrový zametací mop a názorně ukazuje kolik smetáků vedle sebe by musela dát, aby se pokryla celá šířka záběru novinky, kterou předvádí. Čtyři smetáky jsou potřebné na jeden mop. Takže ode dneška můžeme vzorně zamést celý srub 4x rychleji! Pak převádí, jak se zametá s normálním smetákem a jak se zametacím mopem. Ode dneška všichni přítomní ví, že mopem se dělají na zemi „osmičky“ a na konci zametání se na stejnou hromádku jako smetí rukou setře i to, které zbylo na třásních mopu. A hromádka se ve finále namete na lopatku malým smetáčkem. Taky už všichni přítomní ví, že takto zametat mohou pouze suchou (nikoliv navlhlou či dokonce mokrou) podlahu! Prostě právě posloucháme regurelní pětiminutové školení, které by občas potřebovali i někteří vysokoškolsky vzdělaní návštěvníci DBCB, kteří si srub na víkend pronajímají.
Ke konci dnešního oddílového podniku se Irča oficiálně ptá, zda se podařilo nějaké družině zjistit „tajnou činnost“ jiné družiny. Foglarovskou tradicí oddílových vánoc je i v ŠESTCE, že každá družina na svých schůzkách tajně vyrábí nějaký společný dárek pro oddíl. A ostatní družiny se snaží vypátrat o co přesně se jedná. Podařilo se to kateřinickým vlčatům a světluškám, které věděly, že ŽABY vyrábí pro každou družinu vlajku, a ŽABÁM, které zjistily, že ŠNECI vyrábí stojan na kola, co se na jaře umístí před srub.
Je potřeba ale prozradit, že v obou případech s odhalením přišli mladší sourozenci – ve VLCUŠKÁCH Kristýna, která zřejmě prošmejdila věci své starší sestry Natky, rádkyně ŽAB a v ŽABÁCH Liška, které neunikly aktivity jejího staršího bratra Jirky, rádce ŠNEKŮ. Vedle mne sedící Myšák, člen družiny ŠNEKŮ, mi skoro plačtivě sděluje, že to není spravedlivé. Chce se mi odpovědět, že život není spravedlivý, ale raději mlčím.
BENJAMÍNCI tradičně tajnou činnost nedělají, a ratibořské VLCUŠKY přebral Pepa nedávno, takže s nimi nestíhal dárek pro oddíl vyrobit. A tak jako první ukazují všem přítomným družinový dárek kateřinické SVĚTLUŠLY a VLČATA – pro každou družinu nástěnku – desku z pěnového expandovaného polystyrenu (EPS).
Pak ukazují družinový dárek ŽABY – vyrobily 5 družinových vlajek a jednu speciálně pro vůdce : -) Vlajky mají jednotný rozměr i design, takže asi budou mít na příštím táboře své čestné místo.
Nakonec přinášejí svůj profesionální výtvor ŠNECI – je to stojan na kola, do kterého se budou stroje věšet za sedlo. Velmi užitečný dárek! Je vidět, že Jiří své zkušenosti amatérského závodního cyklisty dokáže zužitkovat i v oddíle!
Že bývalá vůdkyně ŠESTKY Kája s Vítkem a jejich dcerkou vážili cestu na oddílové vánoce (tentokrát ne z Brna ale) z Rožnova, kde se v srpnu přestěhovali, je skvělé. A ještě skvělejší bude až si postaví domeček na pasekách, kde získali pozemek. Mimo Fialky, Fanty a Tovaryška tu dnes jsou všichni ostatní bývalí i současní vůdcové oddílu – dvě třetiny z devíti.
Vánočky už jsou vytažené z trouby a vypadají nádherně. Nepochybuji, že budou stejně tak i chutnat!
Irča vyhlašuje „družinovou čtvrthodinku“ kterou může každá družina strávit ve vybrané části srubu podle sebe – došlo na předávání dárečků mezi členy družiny i promluvy rádce.
Teprve pak se ve společném kruhu celého oddílu losují dárky. Každý měl přinést jeden „erární“ dárek, který předá vylosovanému z přítomných. Aby každý vyráběl a připravoval dárky pro každého v tak početném oddíle, není reálné. Už jsme to před lety vyzkoušeli na oddílových vánocích, kde nás bylo kolem čtyřiceti a samotné rozdávání dárků zabralo neúměrně dlouhou dobu. Kdo chce obdarovat člena jiné družiny, má samozřejmě možnost předat dárek v „družinové čtvrthodince“.
Losování a předávání „erárních“ dárků trvá při padesáti lidech kolem půl hodiny i když je vše velmi dobře připravené a odsýpá to.
Po „dárečcích“ organizuje Irča ještě krátké společné focení. Všichni se shromažďují dole naproti krbu a já pořizuji snímky z galerie. Běžně při skupinových fotografiích dělám pro každého jednu fotku, ale dneska se mi nechce tolikrát mačkat spoušť.
Teď Irča vyhlašuje oficiální konec dnešní akce a následuje volná zábava, spočívající především v konzumaci přinesených dobrot a klábosení.
Postupně se většina mladších členů rozchází, tak jak si je vyzvedávají rodiče a zůstávají tu „prastaří“ členové ŠESTKY z dřevních dob na tradiční VÁNOČNÍ VZPOMÍNÁNÍ.
Nepamatuji, že by se někdy v jeden den a takovém sledu uskutečnily 3 oddílové akce najednou! Ale dnes se to tak vyvrbilo. Ráno od 8:00 se nás sešlo dvanáct k nakládání, převozu a ukládání devadesáti smrkových kmenů na táborovou jídelnu, v 16:00 jsme ve více než padesáti přítomných zahájili VÁNOČNÍ ODDÍLOVKU a teď od 19:00 má být čas na VÁNOČNÍ VZPOMÍNÁNÍ.
Na hřbitov ke Spídýho hrobu jsem to dnes nestíhal, a patrně jsem nebyl sám. Po oddílovce tu se mnou zůstává Radek, Kája s Vítkem (a dcerkou) a Danka. Mimo ně dorazil Miris, Zub s Bárou, Raška a Judy. Takže 9 dospěláků + jejich děti (minimálně 5), které byly na oddílovce.
To, že bychom se rádi viděli i s dalšími přáteli tu samozřejmě zaznívá, ale bereme jako realitu, že to sem mají někteří přes 200 km a pokud to nespojí s návštěvou u rodičů, trávili by na cestě sem a zpátky mnohem delší dobu než samotným setkáním.
Zatímco si my dospěláci povídáme a vytahujeme historky z minula, děcka si tvoří vlastní program separé a čekají až půjdou rodiče domů : -)
Mimo jiné mi Raška sama nabídla pomoc s PUŤÁKEM 2025 po Lužických horách a Českém Švýcarsku, takže mám vyřešenou účast dalšího dospěláka s řidičákem, pokud se nepřihlásí víc než 8 účastníků : -)
Za sebe jsem moc rád, že jsem se potkal s Judy, Raškou, Kájou a Vítkem, protože s nimi se setkávám přece jen méně často než s ostatními. Děkuju jim, že jim taky stálo za to vážit sem cestu.
Dokážu si představit místo dnešního VÁNOČNÍHO VPOMÍNÁNÍ spoustu aktivit, mezi kterými bych mohl volit – od návštěvy příbuzných přes pečení vánočního cukroví až po vánoční úklid. Když má člověk rodinu, je každá z nich ospravedlnitelná. Ale když má člověk i dlouholeté přátelé a kamarády, je ospravedlnitelné i VÁNOČNÍ VZPOMÍNÁNÍ, přestože se koná dva dny před štědrovečerní nadílkou : -)
Vše dobré a ještě lepší nejen o Vánocích!