(Dazul) Podobných rozhodnutí jako to, že na tábořišti zbouráme starou konstrukci kuchyně, nářaďáku, jídelny a chillroomu, na oddílové radě (OR) za cca 27 let existence ŠESTKY padlo nespočet. Některé se rovnají práci na hodinu, jiné na roky, ale všechny mají stejnou váhu kolektivního rozhodnutí OR. Jak už to v demokracii chodí, ne každý, kdo se na kolektivním rozhodnutí podílí (tedy hlasuje), své rozhodnutí v praxi taky realizuje = odmaká si jej : -)
Chceme-li postavit (sami, s pomocí rodičů a kamarádů) novou konstrukci „jídelny“, budeme na ni potřebovat materiál. A materiál něco stojí. Cca 90 trámků na „jídelnu+kuchyň+nářaďák+chillroom“ nás může stát 50-70 tisíc? OR by ale ráda, aby i nová „jídelna“ byla postavena z kulatiny, takže nebudeme potřebovat drahé trámky, ale vystačíme si s kůly nakrácenými z poražených smrků … Vynechávám záměrně co všechno bude potřeba udělat (a kolik to zabere času a práce), abychom mohli na tábořišti u Budišova na vybetonovanou patku vztyčit první kůl – abych nenudil a taky neodradil : -)
Když jsme před dvěma týdny kůly chystali (měla by nám za ně přijít faktura na příznivých 2100 Kč), věděli jsme, že je budeme muset převézt 3km ke klubovně, kde je budeme zbavovat kůry. A tak jsme na RS slezině naplánovali převážení na dnešní den – dopoledne kůly, odpoledne oddílové Vánoce a Vánoční vzpomínání. Předpokládali jsme, že by měly námrazky na prudce klesající asfaltce z Dubcové roztát a nebude hrozit, že s několikatunovým nákladem dostaneme „saně“ a skončíme v potoce.
Celý týden se počasí vyvíjelo příznivě, ale na noc ze včerejška na dnešek signalizovala lokální předpověď mínus a husté sněžení : -( Volali jsme si k vůli tomu s Raďochem několikrát a probírali různé varianty, nakonec se ale dohodli, že vše ponecháme tak, jak se naplánovalo. Já půlhodinku před srazem cestu projedu svým autem, abych vyzkoušel, zda bude bezpečně sjízdná i s plně naloženým přívěsným vozíkem, a v případě, že to vyhodnotím jako velké riziko, akci stopnu a obvolám každého, kdo signalizoval, že dorazí pomoc. Moc jsem měl neklidnou – několikrát jsem vstával a kontroloval zda se předpověď vyplňuje a sněží či ne.
Před sedmou mne budí telefonem Pípa a mimo to, že ověřuje, zda se dnešní akce koná a má vzít svůj dvoumetrový vozík, aby pomohl s odvozem alespoň menších kůlů. Pohledem z okna na ještě setmělou krajinu zjišťuju, že od poslední kontrolovaly nějaký sníh napadl. Odhaduji tak do 5 cm. To ale nemusí znamenat, stejně velká vrstva sněhu i u nachystaných klád či dole v dědině. My bydlíme v 580 m. n. m., kůly jsou ve výšce 480 m. n. m. a sešup končí v 390 m. n. m. Těch cca 200 výškových metrů často znamená, že u nás děcka sáňkují a dole v dědině není po sněhu ani památky. Slibuji Pípovi, že mu do 30 minut zavolám, až nejkritičtější úsek cesty projedu bez vozíku a otestuji párkrát prudké zabrzdění.
Padá mokrý sníh, takže by nemusely být námrazky. A opravdu, když se dostávám na lesní asfaltku, je na ní tak maximálně 2 cm sněhu a u hromady kůlů skoro žádný. Jen nedávno nařezané smrkové kmeny jsou symbolicky pocukrované. A cesta v největším klesání je taky poprášená jen natolik, aby bylo vidět stopy po pneumatikách. Volám Pípovi, že vše platí, a ať vozík určitě vezme, kdyby z nějakého důvodu nedorazil Burák. Že je cesta s nákladem sjízdná volám i Radkovi, který dosti nevrle prohlašuje cosi, že v takovém počasí to je kravina (i když bydlí o 20 výškových metrů níž než my, počasí tam občas mívají horší). Domlouvám se po mobilu z Horkou, že pro ni dojedu do Ratibořa, protože do 8:00, kdy je sraz mám ještě čas. Cestou ještě volám Burákovi – Pavlovi, aby ode mne dostal stejnou informaci. Pro změnu mně volá Jirka, který ověřuje, že „to dnes platí“ a že dorazí i s taťkou.
Když s Horkou přijíždíme k hromadě devadesáti kůlů, už tam v chumelenici čeká Hanny. Vysazuju Horku s tím, že pokud dorazí Pípa s vozíkem dřív, než se s naším malým vozíkem vrátím já, ať už klády naloží.
Všechno funguje skvěle! Když se vracím s připojeným vozíkem, je ten Pípův skoro naložený. A je nás tu osm. Padá ze mne napětí, v tomto počtu to musí klapnout!
Pípa doplňuje počet osazenstva svého auta na čtyři a pomalu odjíždí ke kolni v DBCB. Kůly naskládají na podval, který jsem tam v pátek večer připravil. Můj vozík je o půl metrů menší než Pípův a tak do něj nakládáme nejmenší kůly. Proto jsme rychle hotoví. To už přichází o Rex a po něm i Radek. Už se chystám vyjet, když vidím rozsvícené majáky přijíždějícího Burákova auta. Vyhýbáme se opatrně, ale zkušeně.
Je to skvělé – žádné prostoje – než se zpátky vrátím, naloží Burákův vozík. Volám Pípovi ať na mne u kolně počkají, že mi pomohou složit můj náklad.
Vykládání mého vozíku jde svižně i když jsou klády čerstvé a nacucané. Ale tyhle mají jen necelé tři metry, opravdu těžké budou ty skoro šestimetrové. Ještě nemáme složený poslední kůl, když volá Radek, abych teď nejezdil nahoru, že právě s Burákem sjíždějí plně naložení dolů, tak ať se cestou nepotkáme, že bychom se nemuseli vyhnout.
Čekáme tedy na nejsilnější vůz s nejtěžším nákladem, a společnými silami skládáme o poznání větší kůly než doteď. Tady nesněží, tady studeně mrholí, ale aspoň se nepotíme : -)
Vypadá to, že zbývající klády naložíme na Burákův vozík najednou. Všechny 5,5-6 metrové i ty ostatní. Některé kousky jsou skoro tříchlapové, ale nakládka se daří bez úrazu.
Je to s podivem ale v 8:50 máme naložený poslední kůl a náklad je pevně přikurtovaný popruhem. Snaha o hromadné foto všech dvanácti úderníků sice nevyšla, ale i těch devět, kteří na fotografii asi budou, bude stačit – pokud se ke mně ta fotka dostane : -)
Hanny sbíhá domů pod kopec na druhou stranu hřebene, a my ostatní se přepravujeme do DBCB, abychom složili poslední „fůru“. Jedu velmi opatrně a dostatečně daleko za naším „vlajkovým vozem“. Netřeba spěchat. Teď už kdyby nahoře na kopci padlo třeba deset centimetrů sněhu, už nám to může být jedno, klády máme už dolů na asfaltce :- )
U klubovny v DBCB není po sněhu ani památky – tady je úplně jiný svět než o 200 výškových metrů výš. Cestou sem i většina zbytků sněhu na kůlech stála : -)
Pro nejdelší (skoro 6m) kůly děláme ještě jeden podval, na který je ukládáme. Tady pak budeme skládat i kůly zbavené kůry, takže už se těším až tu bude jen jedna hromada bílých klád :-)
Ještě je potřeba vyrobit dvě kozy na které se klády usadí při odkorování pořezem, ale to necháme na jindy.
Velký dík Hanny, Horce, Leničce, Uhlíkovi, Pípovi, Jirkovi, Liborovi, Rexovi, Burákovi, Mirisovi a Radkovi! O tom, že se nás dnes dopoledne (i přesto, že nás čeká další akce v podvečer v klubovně) sleze navzdory počasí dvanáct, se mi ani nesnilo. Díky tomu jsme místo plánovaných třech hodin, zvládli vše během půldruhé hodiny! Jen houšť a větší kapky! : -)