(Dazul) S plánováním akcí je to trochu malá magie – když ji naplánujete rok dopředu, je to pro určitou skupinu lidí tak daleko, že okamžitě existenci takové akce vytěsní. Když ji naplánujete pár dnů dopředu, je to pro stejnou skupinu zase moc pozdě, protože „už něco mají“. V případě akce, při které se hasí nějaký průser, se ale občas i z takové skupiny někdo vyloupne, operativně upraví své plány (zpravidla na úkor svých nejbližších) a projeví svou dobrou vůli a snahu pomoci tím, že dorazí alespoň na část akce. A v případě průseru může být i pár hodin významnou pomocí.
Během pozdních večerů ve čtvrtek a v pátek (protože dřív jsem to nestíhal) jsem tedy do své „bubliny“ rozeslal šest zpráv tohoto typu:
„Brašule, je problém s krovy na Bařince – https://oldskauti.cz/11-10-2026-krovy-na-barince/ – musíme dodat finální míry, abychom získali krytinu ze SATJAMu zdarma. Sponzorsky dodávají jednu střechu JUNÁKU ročně a letos ji měla předběžně dostat Bařinka. Jenže všechny krovy ještě nejsou usazené, takže to nejde pořádně změřit :-( Když míry včas nedodáme, získá střechu jiná skautská základna :-( Já můžu jet pomoct s krovy jenom tuhle sobotu do 14:30 (pak hlídám Kubu). V autě budu mít tři volná místa – pokud bys mohl taky pomoct, přibral bych tě. Kdybys byl ochoten pomoct, dej mi vědět. D.“
Když tuhle zprávu píšu, netuším, že střecha na Bařinku je letos asi osmá a celkově asi pětapadesátá skautská střecha darovaná SATJAMem – díky Ještěrovi za doplnění informace. A ještě větší díky společnosti SATJAM!
Nicméně odezva na zprávu mě nepřekvapila: ve dvou případech bez reakce (tedy osvědčená metoda vymlčení), v ostatních případech odpověď typu „jsem v práci“ nebo „už něco mám“. Pokus o oslovení RS ze ŠESTKY na včerejší oddílové radě (prostřednictvím Irči) dle očekávání taky nevyšel (jako realista nejsem alespoň příliš zklamán).
V sobotu ráno tedy vyjíždím autem ke slovenské hranici sám. Z reakcí ve WhatsAppové skupině BARINKA REKONSTRUKCE, kde je asi 30 lidí, kteří chtějí být informováni o tom, kdy se na Bařince pracuje, aby v případě, že budou mít čas, mohli přijet pomoct, ale vím, že by dnes měli přijet pomoct ještě Michálek (odložil práci v kůrovcem napadeném lese) a Milan (taťka od vsetínského vlčete). To bychom měli být s Owainem čtyři a v tomto počtu bychom to mohli zvládnout.
Nahoře u chalupy jsem asi deset minut před půl devátou. Owain s Peckou už vykládají auto, takže se hned zapojuji do práce. Pomáhám Owainovi odpojit přívěsný vozík naložený tvárnicemi Ytongu a posunout ho o pár metrů dál, abychom získali prostor pro řezání a hoblování trámů.
Mezitím přichází první z dnešních pracantů, kterého zatím neznám – Pavel. Pavel je manželem Žužu, která bývala členkou Ještěrek v době, kdy oddíl vedla moje žena Irča. A její brácha Dejvy zase patřil k Lvíčatům v době, kdy jsem je vedl já. A protože Pavel má syna ve vlčatech, nechala se i jeho ochota pomáhat na Bařince probudit – Valkýra ho totiž dokázala umluvit k dnešní brigádě. :-) Člověk se nestačí divit, jak se cesty proplétají. Svět je malý a o dobré lidi na něm naštěstí není nouze! :-)

Sundáváme s Pavlem plachty ze střechy – kupodivu to jde výrazně rychleji než když se před šesti dny natahovaly na střechu Bařinky. Usazujeme a fixujeme zablácenou fošnu po které se chodí na střechu, nechce-li člověk šplhat po lešení.

V 8:50 se konečně pouštíme do práce, kvůli které jsme sem přijeli – dokončení krovů. Zbývají ještě tři, tedy šest trámů, které je potřeba dostat na střechu. Tam na každém z nich vyměříme a narýsujeme místa pro zářezy, jimiž budou přesně dosedat na vaznici. Pak už přichází na řadu mafl, kterým zářezy vyřežeme, a japonská ruční pilka, s níž je pečlivě dořízneme do potřebného tvaru. Žádná práce na jeden zátah – každý trám si žádá své vyměření, přesnost a trochu té truhlářsko-tesařské zručnosti :-)

Na střeše už jsou s námi i Michálek (práce v kůrovcem napadeném lese musí počkat) a Milan, tatínek dalšího vsetínského vlčete, kterého Petra – Valkýra – o dnešní pomoc požádala.
Nakonec je nás tedy na střeše pět chlapů a Pecka, která se mezi námi rozhodně neztratí a zvládá téměř všechno stejně jako ostatní. Práce nám tak jde pěkně od ruky a je vidět, že když se sejde společenství, které opravdu chce pomoc, dokáže se toho za pár hodin udělat opravdu hodně. :-)

Největší obavy jsem měl z usazování krajního krovu na čelní straně chalupy. Krov totiž přečnívá asi metr před štít, a přestože tu stojí lešení, musí se při manipulaci postupovat opravdu obezřetně. Stačí chvilka nepozornosti a někdo by mohl i s trámem zahučet až na zem.
Z několika možných postupů, jak krajní krov vztyčit a usadit, nakonec volíme ten Owainův. Vrchol trámu nejprve shora přichytíme k dočasně přečnívajícímu trámku, který nám poslouží jako opora. Pak už je potřeba krov dostat do správné polohy a bezpečně ho zafixovat. Právě tady se naplno projeví Pavlova výška i jeho fyzická kondice. Jako nejvyšší z nás dokáže zvednutý trám udržet dostatečně dlouho, aby ho ostatní stihli zajistit vruty. Každý má při takové práci svou roli a Pavlova síla a výdrž jsou v tuhle chvíli k nezaplacení. :-)

Zatímco Owain s Pavlem dokončují osazení spoje ve špičce krovu, my ostatní se pouštíme do práce o pár metrů dál. S Milanem a Michálkem přešroubováváme střešní latě tak, aby nepřekážely při usazování zbývajících krovů. I tohle je potřeba připravit předem, aby nám při další práci nic nestálo v cestě.

Oba zbývající krovy musíme usadit tak, aby se mezi ně vešlo střešní okno. U jednoho z nich nás navíc omezuje požadovaná bezpečnostní mezera pěti centimetrů od komína. Vyměřování a usazování tak musí být opravdu přesné, protože tady není moc prostoru pro improvizaci.
A jak už to v podobných případech bývá, komplikace se objeví tam, kde by je člověk čekal nejméně. Když někdo před třiceti lety přitloukal na inkriminovaném místě pomocné hranoly a zespodu šrouboval podbití z palubek v podkroví, nemohl samozřejmě tušit, že nám tím jednou přidělá práci. Dnes nám tyhle staré konstrukční prvky stojí v cestě a musíme je obejít nebo upravit. Vyřešíme to, ale každá taková neplánovaná komplikace nás stojí čas, kterého dnes rozhodně nemám(e) nazbyt.

Šetříme docela dost času, že trámy krovů ze střechy opětovně nesundáváme, abychom je bezpečně upravili podle tužkou vyznačených mír na téměř rovné střeše předsíně. Dnes trámy (mimo jednoho) ořezáváme na střeše. Místy to je trošku o hubu, ale zvládáme to bez ztráty kytičky.

Práce nám jde docela od ruky, a tak si teprve ve chvíli, kdy cca 14:20 slézám ze střechy, uvědomuji, že jsme jeli celou dobu bez oběda. Musím vyrazit, abych stihl dojet domů včas a vystřídat se v hlídání Kuby. Já oběd tedy vyřeším po svém – něco slupnu cestou v autě. Zbytek si snad na jídlo najde chvilku, aby nám někdo nakonec nespadl ze střechy hlady. :-)

Poslední pohled na střechu Bařinky, která sice ještě není úplně hotová, mě naplňuje optimismem. Pokud trojice Owain, Michálek a Milan nepoleví, mají velkou šanci dnes všechny krovy dokončit.
Zítra by se tu měla vystřídat další parta pracantů, která by už mohla navázat další etapou – pustit se do izolace a střechu pak důkladně zakrýt plachtami, aby byla chráněná před počasím.

Pro ty, kteří dočetli až sem, tu mám malou ochutnávku z právě probíhajícího nahrávání nové verze písničky o naší BAŘINCE. Původní nahrávka vznikla už před 27 lety! Až přestane cimbálista stávkovat, donahrává se ještě jeden dětský hlas a bude hotovo – může se začít pracovat na videoklipu o BAŘINCE s fungl novou střechou :-)
Jen pro zajímavost – s první verzí textu písničky o Bařince přišel Michálek, který v práci na střeše ještě pokračuje, zatímco já už peláším autem domů. Michálek byl také před téměř třemi desítkami let iniciátorem a hnacím motorem (scénáristou, režisérem, kameramanem, hercem, nosičem, ….) při vzniků obou hraných filmů o Bařince.
Pingback: 24.-25.10.2026 – Potulka po Nízkých Tatrách – OLDSKAUTI.cz