(Dazul) Správně by měl titulek znít „páteční podvečer a sobota v DBCB“ :-) Ale popořádku – v pátek odpoledne nepršelo a Fanta vrátil půjčenou sekačku ADÉLU, takže nastal ideální čas na posečení louky kolem DBCB. Když se mákne, lze rovné plochy oséct ADÉLOU i za 4,5 hodiny. Pak je ale potřeba ještě poséct i meze, což je zhruba o plovinu delší čas – spíš víc. Pakárna je vysekávat trávu křoviňákem mezi malýma stromkama, které nejsou ve vysoké trávě vidět :-(
Už ve čtvrtek, cestou z práce, jsem v DBCB sundal ochranné obaly ze všech matrací. Vyprání, uschnutí a poskládání taky nějaký čas zabere…. Při sundávání obalů jsem zjistil dvě zásadní – a nemilé věci:
- lamel na postelích je během prázdninových pobytů poničeno víc než jsem se domníval :-(
- přesto, že máme na matracích ochrané obaly, aby se neponičily a nezašpinily, je jich několik docela drsně zaprasených – přesto, že obal vypadá čistě :-(
Tři minuty zoufalství nad tím, že jsem opět cosi nedohlídal. Bezmoc, neskutečná chuť viníkovi „zaprasení matrací“ rozbít ret i odhodlání se správcováním DBCB okamžitě praštit. Pak další tři minuty cílevědomého „uklidňování se“ a konstatování, že určité procento lidí v tomhle státě bylo vychováno jako nevolnický a proletářský prototyp „křiváka“ + uvědomění si, že s tím už v této chvíli nic nenadělám. A hledání nějakého pozitiva. Ano! Já měl štěstí na slušné rodiče a oddíl :-)
Jak jsem předeslal – v pátek nepršelo a tak jsem ani nezajížděl domů a rovnou se vrhnul na sečení. Fanta kilišácky nezavolal, ale poslal jen SMS (ještě za ty roky nezaznamenal, že SMS čtu zpravidla jednou za dva dny), nicméně ADÉLU i s kanystrem benzinu nechal za srubem. To jsem bystře odhalil a hned se pustil do práce. Pokud budu hodinu a půl sekat v pátek podvečer, v sobotu bude dílo hotovo o stejnou hodinu a půl dřív :-).
Přiznám se, že jsem byl v příjemném šoku z toho v jakém stavu Fanta sekačku vrátil. Říkal jsem mu sice ať ji očistí, ale že bude vypadat skoro jako bych ji přivezl z obchodu, to jsem tedy opravdu nečekal! Trochu jsem se zastyděl, protože tak dokonale bych jí očistit nedokázal.
Slunko už zalézalo za Skočov a já do toho klidu a ticha nastartoval sekačku. Nedá se nic dělat :-( Nakopal bych si, ale sekat sekačkou potichu neumím :-(
ADÉLA tentokrát sekala nějak divně a cukaně. Pojmul jsem podezření, že Fanta měl s ADÉLOU nějaký problém a zapomněl mi o tom říct. Ale za chvíli jsem se mu 6x omluvil, protože s „cukáním“ neměl tentokrát nic společného. Záhadu „cukatury“ jsem záhy odhalil. I když od rána svítí slunko a neprší, louka je pořád podmáčená a zatím nevyschla (a hned tak asi nevyschne). Místy jsou malé bahnité rybníčky ve kterých těžké „drapákové“ kola sekačky prokluzují. Takže tady je příčina „cukání“! Holt bude sečení v těchto podmínkách trvat trochu déle :-(
18:30 kočím a kmitám domů – Irča se dohodla s Dankou, že se dnes stavíme k nim na paseky a ugrijujeme večeři. Od mala se snažím být dochvilný a dnes mám navíc ještě už docela hlad :-) Samozřejmě, že se ale hlavně těším na pokec s lidmi stejné krevní skupiny :-)
V pozdních nočních hodinách, když už jsme od Mirisa a Danky dorazili domů, jsem Irči navrhnul, aby mi v sobotu pomohla v DBCB se sečením. Kontrovala nějakou replikou od Haliny Pawlovské …
Po sedmé ráno, když už pominulo nebezpečí, že bych řevem bubnové sekačky ADÉLY někoho vzbudil, přepnul jsem se do meditačního programu a pravou polohovací páčku na ADÉLE nastavil na logo běžícího zajíce. Čekalo mne několik hodin monotóní chůze po „nepravidelném šišoidu“.
„Mé kruhy“ narušil příchod Irči, která asi přehodnotila postoj Haliny Pawlovské a na sobotní dopoledne se jím odhodlala neinspirovat. Nastartovala oddílový křoviňák zn. STILL a začala vyžínat meze, které jsou mimo možnosti ADÉLY. Už za čtvrt hodiny verbálně dala najevo, že značka HUSQUARNA je patrně lepší, ledaže by Tom chtěl za každou cenu ušetřit a pořídil do křoviňáku extrémně nekvalitní strunu.
Za dalších 10 minut jsem značku STILL proklel i já, protože jsem musel zastavit rozjetou ADÉLU a jít Irči na křoviňáku sundat hlavu a odmotat kousek připečené struny. V duchu jsem častoval vsetínský servis této značky nelichotivými slovy, povzdechl si nad naivitou našich roverů s níž tuto značku při koupi zvolili a mlčky se piplal s rozborkou a sborkou hlavy křoviňáku.
Pokud by se výše uvedená činnost neopakovala pravidelně každých 10-15 minut (v jednom případě i 5 minut), nevadilo by mi to. Ale v sobotu 30.8.2014 jsem se znovu utvrdil, že HUSQUARNA je pro naše podmínky ve všech směrech lepší volba :-)
Irča se chystala strávit zbytek víkendu v Ostravě na hodnotící, chválící a veskrze pozitivní akci MARY KAY. Bylo by nespravedlivé, kdybych zamlčel, že jí taky došla „kvalitní“ struna do křoviňáku a tak se ocitla bez práce.
Drobný postřeh, který jsem zaznamenal – během jediného telefonátu Irči s Editou (1.D, 2.D a i na táboře 6.K s námi byla) jsem v líném tempu stíhal přenosit veškeré příslušenství k sekačce i křoviňáku do kůlny, najít v kůlně plechovky s barvou na trámy srubu, oškrábat cca 1m2 venkovní stěny srubu, natřít stěnu, umýt štětec a dalších 5 minut čekat, než jsem Irči trochu nervózně naznačil, že čekám opravdu jen na to až dotelefonuje a pomůže mi v kůlně během dvou minut přenést mražák o 2,5 metru vedle a uložit jej na fragment nepoužívané pračky.
Každopádně jsem před polednem pokračoval sám. Napadlo mne, že bych si měl u Toma (Mariňáka) dohodnout půjčení oddílové motorové pily, abych mohl pořezat klády, které „uvědomělí“ návštěvníci DBCB v dobré vůli přitáhli do areálu a nechali volně pohozené u kůlny. A tak jsem mu zavolal. Pilu bezváhání okamžitě slíbil a navíc (!) se 2x sám od sebe nabídl, že mi pomůže! Tom svá slova váží a když už je vysloví, vím, že je skutečně myslí vážně. Za ty roky jsem to tak nějak odpozoroval. Navíc se už nenechá vmanipulovat tam, kde nechce. Je to úžasný pracant, navíc fantasticky manuálně zručný a nepamatuju jedinou chvíli, kdy by se mi s ním nedobře spolumakalo. A tak jsem neváhal a jeho dobroty ve prospěch DBCB využil. Stejně jsem musel zajet nahoru na paseky ke stavbě pro kvalitní strunu zn.HUSQUARNA do křoviňáku zn.STILL :-) Cestou jsem Toma (ještě než se stačil naobědvat) vyzvednul i s pilou.
Na parkovišti u DBCB jsme se potkali s Pípou a jeho švagrem, kteří nakládali stoly a lavice na míting nezávislých kandidátů v Jablůnce (komunální volby se blíží). Pohladilo upřímné podání levice mně i Tomovi. „Jsme jedné krve – ty i já!“ :-)
Tom začal vyžínat meze a já se vrhnul na zatloukání kůlů k vysazeným stromkům, které ve vysoké trávě nebyly vidět. A tak jsem zjistil, že jich asi polovina uschla, byla useknuta při sečení, zlomena, uhynula či byla „jen“ vytržena návštěvníky DBCB :-(
Tom nahodil své standardní tempo „ani rychle, ani pomalu – ale furt“ a v tomto módu vyžínal dokud mu nedošla struna nebo benzin. Já nastartoval oddílovou motovovou pilu (zn.STILL) a začal řezat klády na délku cca 40cm tak, aby bylo možno polena lehce naskládat ke stěně kolně. „Nezaujatě“ musím konstatovat, že motorová pila STILL na mne udělala 666x lepší dojem než křoviňák stejné značky :-)
Vynechal jsem spoustu drobností, které tenhle den dělaly jedinečným. Využívajíc legendární novinářské zkratky, konstatuji, že jsme s Tomem dopili kofolu, cocacolu a ukončili práce ve 14:55 :-)
Podařilo se udělat víc práce než jsem si ráno předsevzal. Tímto děkuji Irči i Tomovi – moc jste mi pomohli. Díky!
