(Dazul) Výše uvedený datum je trochu matoucí, protože „jarní tábor“ trval déle, takže hned na začátku upozorňuju, že pouze tyto dny jsem se spolu s naším Myšákem pobytu na základně 6. střediska ze Zlína účastnil. Dle mého je trochu matoucí i „tábor“ protože akce (v době, kdy píšu tyhle řádky stále ještě) trvá „jen“ 4 dny. Ale to jsou drobné a ne příliš podstatné formality : -)
Chodí mi zápisy z Oddílové rady ŠESTKY a tak jsem se dozvěděl, že by vedení uvítalo pomoc s organizací tábora. Nabídl jsem proto, že se zkusím na den urvat z práce a pomůžu, s čím bude potřeba. Navíc s sebou vezmu Myšáka, který je sice už vlče, ale přesto se mi zdá, že by tuhle akci ještě nemusel zvládat. A když tam budu, zvládne ji bezproblémově a nepřidělá starost ostatním z vedení oddílu.
Potěšilo mne, že se ŠESTKA nebojí vyzkoušet místo, kde ještě nebyla i to, že se můj tip (volala mi z jakési OR Kikina, zda mne nenapadá nějaké vhodné místo na jarní tábor) ujal. Naposled jsem na tom místě byl na podzimní potulce v roce 2009. Jsem zvědav jak se za tu dobu změnilo.
Přes noc napadl čerstvý sníh. Docela dost – aspoň u nás na pasekách. Paradoxně zřejmě nejvíc za celou sezonu. Napadá mne, že se ten JARNÍ TÁBOR míjí i v druhém slově : -) Oddíl vyráží v pátek kolem čtvrté, já s Myšákem o chvíli později. Jedu autem, protože vím, že se budu muset v pondělí dopoledne dostat do práce. Navíc vezu z domu oddílové sněžné lopaty a troje sněžnice. Přibírám v DBCB jídlo, které tam Hanny, co by hlavní provianťák akce, nechala. Od Fanty beru část oddílových cajků na lezení a z půdy nad klubovnou po konzultaci s Dennym zbytek – cvičný kite, dětské sedáky, žumary osmy, … Od Hanky vím, že se tereňákem ke srubu nedostanu a tak jsem připraven na to, že nahoru vynesu, co unesu a pro zbytek se vrátím zítra.
Když přijíždíme na konec sjízdné cesty, vidím už z dálky ve tmě odrazky nějakých zimních bund. Je mi jasné, že to nemůže být nikdo jiný, než oddíl, který zde dopochodoval ty čtyři kiláky od nádraží. Nejtěžší úsek jej ještě čeká a tak si zřejmě dopřává odpočinek před výstupem. Parkuju, zdravím se, rozděluju alespoň jídlo, které je vynést nahoru. Zbytek vyřeším zítra podle plánu.,
Ve srubu je už Lila, která zde zbyla s dopolední návštěvy s Hanny (Hanny má na dnešní večer nějaké povinnosti). Ve srubu topí jen jedna třetina radiátorů, nefunguje voda a nesvítí přízemí. Nechávám Myšáka s ostatními a jdu do sklepa k rozvodné skříni abych se přesvědčil, že je opravdu ve zapnuto. Zkrátím to – ve sklepě je vše podle návodu, ale po telefonátu s Kwašákem (jedním ze správců této základny) se posouvám dál – musím k elektroměru, který je cca 400 metrů pod srubem. Beru klíč, zafixovávám si polohu elektroměru vyznačenou na terénní mapce a vydávám se dolů. Naštěstí už tudy přede mnou nedávno někdo šel (Hanny – jak zjišťuju později) a tak je to rychlé. Elektroměr hlásí „výpadek napětí“. Pro jistotu vypínám a zapínám hlavní jistič, ale „alarm kontrolka“ nezměněně svítí. Po dalších telefonátech už chápu, že víc není v mých silách, ale závisí to jen na správci rozvodové soustavy : -(
Voda ve srubu neteče protože nefunguje jedna fáze čerpadla, dokud to elektromužíci neopraví, budeme muset pro vodu chodit někde k nejbližšímu pramenu. Vyrážím spolu s Tovaryškem a Tomem (spolužákem Tovaryška, který se ŠESTKOU vyrazil), vyzbrojeni kanystříkem, a dvěma hrnci hledat pramen. Svah je prudký a sníh docela klouže, takže hledání i pozdější cesta s vodou zpět ke srubu za svitu čelovek, je docela sranda.
Nepočítal jsem zúčastněné, ale kolem 25 nás tu je. Večer zaléhám do hamaky připevněné k trámům studeného, ale prostorného podkroví, spokojen. Podvečer dnešního dne byl sice náročný, ale mám takový příjemný pocit, že ŠESTKA obstála : -)
———————————————————————————–
Protože jsem zaregistroval, že jak Kája, tak Tovaryšek zadávali kdo bude psát zápisy z jednotlivých dnů „jarního tábora“, ponechávám zachycení dalších dnů na oddílových psavcích : -)
———————————————————————————–
Krátké nesestříhané video:
Fotogalerie z akce:
