(Dazul) V pondělí, po PŘEDTÁBOROVCE, domlouvá Radek možnost nařezání 20 smrkových kmenů na krovy dřevníku. A tak obratem vyvěšuji na oldskautský Facebook prosbu o pomoc:
O víkendu jsme na PŘEDTÁBOROVCE rozestavěli dřevník a potřebujeme kůly na krovy. Je domluveno, že si je můžeme sami připravit z už poražených smrků. PROSÍM, přijď pomoc v úterý, ať se nám podaří vybrat 20 dobrých kmenů potřebného průměru, nařezat je na délku 3,5 m a načisto osekat větve. Zbavovat kůry budeme kmeny až na tábořišti při EXPEDIČNÍ JEDNOTCE.
Šneci už dnes nemají družinovku a tak trochu doufám, že by jich mohlo pár přijít pomoc. Myšák odmítá a zůstává ležet doma u mobilu (s tím, že on narozdíl od ostatních makal tři dny na předtáborovce), u ostatních to je zřejmě obdobné. Jen Mik zachraňuje čest družiny a přichází i se sekerou.
Paradoxně se zde schází tři otcové, kteří mají syny v družině Šneků (Libor, Pípa, já) a Radek, který má dcery v družině Žab. Asi nám záleží na táboře trošku víc než našim zaneprázdněným dětem : -).
Když se sejde skupinka chlapů, kteří se práce nebojí, je to vidět. Zatímco Radek řeže svojí motorovkou už poražené vybrané smrky na délky 3,5 metru, já mu sekunduji s metrem a pomáhám kůly tahat mimo hromadu, Libor, Mik je osekávají sekerou a skládají na jednu hromádku. Pípa mojí motorovou pilou pečlivě ořezává velké ostrévky, aby usnadnil práci sekýrníkům. Každý ví, co má dělat, a práce ubývá rychleji než slunka nad námi.
Na akci „krovy“ není místo jen pro chlapy. Mezi čtyřkolkami a hromadami dřeva se pohybuje i nejmladší účastník, malý Kuba, který bedlivě sleduje, jak se připravuje materiál pro táborový dřevník. Obětavě jej hlídá moje maminka, abych mohl normálně pracovat a nemusel k němu neustále odbíhat.
Po 40 minutách svižné práce je poslední kmen složen na hromadu a nastává zasloužený fajront a čas na společné poklábosení. Vzduchem létají vtípky, probírá se další postup a všichni si na okamžik užíváme pocit, že za nimi zůstává kus poctivě odvedené práce. Jak dlouho by takové dílo asi trvalo děckám z oddílu ? :- )
Tahle hurá akce začala jednoduchou výzvou k pomoci. Cílem bylo připravit dvacet kmenů na krovy táborového dřevníku. Když se ale sejdou lidé, kterým na táboře záleží, nezůstane jen u řečí, slibů a plánů na papíře. Pro to je příjemně strávený čas umocněný pocitem, že to mělo smysl.
Radku, Miku, Libore a Pípo – díky!