23.3.2024 – Na skok u Nessuna

(Dazul) Když mne Endží zval ať se za nimi stavím na Cusalíno, potěšilo mne to, protože se s Nessuňáky (pominu-li Pípu, který je členem naší oldskautské party a má děti v ŠESTCE, i Endžího, jehož syn je ve stejné třídě jako náš syn) nevídám příliš často. A ještě víc mne potěšilo, když jsem mkrnutím do kalendáře zjistil, že by mi to mohlo vyjít, abych si na prastarou dřevěnici ležící v nadmořské výšce 650 m.n.m. vyšlápl.

Vyrazil jsem tak, že 16:45 za vydatného mrholení už šlapu do kopce na hřeben, 16:57 už stojím na hřebenové zablácené polní cestě, a 17:02 ověřuju, že se u opuštěného ohniště pod přístřeškem za chalupou, v zavěšeném kotlíku vaří guláš. Na velké tabuli s turistickou mapou Beskyd je přehozená plátěná vlajka s modrým logem Asociace TOM. Jsem tu správně : -)

Nessuno má kořeny v TOM Lvíčata (nyní 4. chlapecký oddíl Junáka), který jsem před cca 40 lety vedl. V roverském věku se ze Lvíčat oddělila Panika a Nessuno. Naše cesty se pak více či méně rozdělovaly a prolínaly, potkávali jsme se i míjeli, ale po celý čas jsme o sobě věděli a chovali k sobě převážně přátelské vztahy. Samozřejmě, že mne mrzelo, že se tihle schopní mladí mužové nerealizovali více v oddíle, ze kterého vyšli, ale postupem času jsem se s tím smířil, a přebolelo mne to. O to víc mne těší, že se i po těch letech stále potkávají, čehož důkazem je i tahle víkendová akce. To potvrzuje tvrzení študovaných odborníků, že kvalitní přátelské vztahy v době dospívání, přetrvávají po celý život.   

Na Cusalíno sebou tahám 4 díly naší KRONIKY, jejichž 3004 stran váží poctivých 6 kg. Včera večer, když už jsem měl velkou jistotu, že dnes opravdu nahoru vyrazím, jsem si uvědomil, že je v KRONICE zaznamenáno určitě několik akcí, kde jsme se s Nessunem potkali. Dal jsem si tu práci a alespoň zběžně každý díl prolistoval, a označil samolepicí barevnou záložkou každou stranu s takovou to akcí. Nakonec jsem jich založil minimálně 18. Z těch cca 400 zachycených akcí, to není mnoho, ale stejně tak to není zanedbatelné : -)

V těchto KRONIKÁCH bohužel není zaznamenána jedna z velmi důležitých akcí, kdy nám část Nessuna přijela pomoc s přípravou tábořiště při úplně prvním samostatném táboře ŠESTKY v roce 1998 do Křekova. V té době nedisponovala ŠESTKA, jako nedávno založený oddíl na zelené louce, žádnými staršími zkušenými členy či rovery, a tak byla tehdejší nezištná pomoc významná – děcka prvně kopaly odpadovku, latrinu, … a Nessuno fakt pomohlo. To jsou věci, na které se ani po letech nezapomíná : -)

Nedlouho po mém příchodu děláme společnou fotografii, protože Eve vyráží domů. Ona a Jerry tu jsou jediné dvě ženské, zbytek osazenstva je mužská. Taky prazáklad Nessuna byli jenom ogaři, teprve později k sobě natahovali cérky : -)

Guláš z divočáka, v kotlíku vařený, chlebem zahuštěný, byl teplý a chutný. A to jsem chutnal jen ten čerstvě uvařený, nabízený buřtguláš ze včerejška byl jistotně neméně dobrý : -)

Nessuno má svoji činnost zdokumentovanou diapozitivy, které se v průběhu večera promítaly, a velkými fotoalby, jimiž jsem zvědavě listoval. Vybavily se mi mnohé, dávno zapomenuté okamžiky.

Domů jsem vyrážel za svitu čelovek společně s Jerry, s pocitem velmi příjemně stráveného večera, ve společnosti ještě příjemnějších lidí. Nessuno – díky : -)