(Dazul) Nejsem až tak příliš „slavící typ“ a tak mne leckterá výročí nechávají v klidu. Dospěl jsem tak daleko, že na některé občas i zapomínám. Ale přiznám se, že jsem v případě oddílu využil moderní aplikace fungující na mobilním telefonu a poznačil jsem si k 19.3.2017 do google kalendáře „20.výročí ŠESTKY – před 20 lety byla první schůzka“. A připravil jsem v předstihu na oldskautský FB profil velmi krátký příspěvek: „19.března 1997 – první schůzka ŠESTKY – přišli na ni 2 ogaři + Dazul ….“ Také jsem do fotek přiložil „zvací dopis“ + 6 prvních stránek šestkařské kroniky (ano – v roce 1997 ještě nevycházel oddílový časopis ŠESTÁK, ale psali jsme ručně kroniku :-) ).
Protože se na vedení ŠESTKY už více jak deset let nepodílím, zveřejněním příspěvku na facebooku oldskautů moje iniciantiva ve věci 20.výročí skončila. Chvíli jsem sice přemýšlel, zda bych to přece jen neměl nějak vhodně připomenout vedení oddílu či aspoň při této příležitosti nesvolat nějakou slezinu v rámci 6.OS, ale když jsem si pragmaticky vyhodnotil, že pro dalších 20 let fungování ŠESTKY jsou důležitější „vůdcovky“ (které právě dokončují Fanta, Mája a Kája) než nějaká oslava, velmi rychle jsem od tohoto nápadu upustil.
Navíc mi tou dobou v hlavě rezonoval úžasný Braťkův citát, který mi mé bleskové rozhodnutí „posvětil“:
„Měl bych plakat pro staré časy, ale nedělám to a nenechávám se tím ovlivňovat. Co jsme spolu krásného užili, zůstává nám a je lhostejno novým pokolením. Oni musí hledat své radosti a boje a my jim k tomu musíme pomáhat bez ohledu na to, že to nedělají tak, jako my.“ Jaroslav Novák – Braťka (*1894 +1965) – legendární vůdce pražské „pětky“
Občas ale není špatné se ohlédnout. K tomu zřejmě oddílová rada ŠESTKY dospěla, když vyhlásila oslavu 20.výročí založení oddílu na 21.duben 2017. Potěšilo mne to.
Z výše uvedených řádků je patrné, že „ŠESTKA“ je pro mne „nepominutelná“ část mého dosavadního žití. Obrazně řečeno – „mé šesté dítě“ :-) Příčina častých starostí, ale v konečném součtu především jedna z velkých životních radostí.
Samozřejmě, že se mi při vybavování úplného začátku oddílu vybavilo jak jsem si zjišťoval které pořadové číslo bude nově založený oddíl v Kateřinicích mít. Tehdejší vůdce střediska Daloš (dnes ředitel vsetínského gymnázia) rozhodl, že „6“. A tak jsem na první schůzku pozval s jeho pomocí (učil tehdá na ZŠ Hošťálková, kde dojížděli žáci páté a vyšší třídy z Kateřinic) právě „šest“ ogarů. Dorazilo jich jen 33% – tedy třetina. Tehdá to pro mne bylo zklamání, dnes vyznamenání – v kontextu výroku mého „guru“ :-):
„…Snažil jsem se přispět k tomu, oč šlo zakladatelům skautingu. Aby se podařilo vychovat alespoň dvě tři procenta slušných, poctivých, pracovitých lidí, kteří jsou ochotni dělat něco pro druhé, aniž hned natahují ruku, co za to dostanou.“ (Miloš Zapletal)
Někoho těch pár let strávených v oddíle silně pozitivně poznamenalo, jiný zůstal imunní. Při více než (odhadem) 260-270 lidech, kteří oddílem za těch 20 let prošli, to je přirozené. Leckdo byl do oddílu přiveden prozíravými rodiči, někdo kamarády a pár jedinců zabralo i na náborové akce a hry, které ŠESTKA pořádala. Dopad „výchovného působení“ oddílu tedy nelze paušalizovat. Ale věřím tomu, že všichni na léta strávená v ŠESTCE vzpomínají pozitivně.
Když jsem se díval na první „hromadnou“ fotografii, která se dochovala z 13.oddílové schůzky (25.6.1997), s údivem jsem zjistil dvě zajímavé fakta:
- na obou fotkách (z roku 1997 i poslední hromadné fotce z tábora 2016) je „pouze“ jeden člověk: Pája-Pazzic (foto 2016 – horní řada – druhý z prava, foto 1998 – spodní řada – „šestý“ z leva)
- přesto z těch, kteří jsou zachyceni na fotce v roce 1997 je v ŠESTCE nebo ODSKAUTECH i po 20 letech stále aktivní (registrovaní) 31% (Klíště, Kikina, Dazul, Pája a Zdendáš) – myslím si, že i tohle je jakési drobné svědectví o „ŠESTCE“. Pominu-li fakt, že na první schůzku ŠESTKY dorazila také třetina pozvaných.
Nevím jestli si dal někdo práci a spočítal všechny, kteří se pátečního „výročí“ alespoň protáhli (jako na všech podobných akcích lidi průběžně přicházeli a zase odcházeli). Můj odhad je (když počítám i potomky původních členů) cca 55.
A když už zmiňuju „potomky“ (moc by se mi líbilo, kdyby v případě ŠESTKY platilo ono „zasaď stromky pro potomky“), zaregistroval jsem (tuším že to byla Šikulka – jinak „paní učitelka“) hlášku: „Když sa tak dívám na ty moje děcka a děcka od Gejitky, Kikiny, Klíštěte … to bude perfektní družina ….“.
I já jsem zažil při „oslavě“ přehršel příjemných okamžiků. Jeden z nich začínal slovy přítomného tatínka: „Ahoj Dazule, pamatuješ si na mne? Já jsem Bača z Lišáků, mám tu kluka …“ Samozřejmě, že jsem si pamatoval „konkurenční“ oddíl TOM Lišáci při TJ Slovan Vsetín, který vznikl (cca rok 1983?) jako derivát TOM Lvíčata (taktéž při TJ Slovan Vsetín). Tehdá se „oddělila“ část starších členů (dnes bychom regulerně nazvali „roveři“) a převzala vedení téměř zaniklého pionýrského oddílu, který se prý jmenoval Rychlé šípy (!). A tehdá Pajda udělal 2 věci – oddíl přetáhl pod TJ Slovan Vsetín a obezřetně jej přejmenoval na TOM Lišáci :-) Dnes už TOM Lišáci neexistuje (chvíli po revoluci to byl 5.chlapecký oddíl, ale pak z Junáka vystoupil a po několika letech volně zanikl). Na výrazné osobnosti, které Lišákama prošly ale zapomenout nejde – Kwak (držitel dvou Zlatých andělů), Maťa (praktický lékař), Fuk (ředitel mezříčské Integrované střední školy a především otec naší Máji, ale taky Máty, který se výrazně ŠESTKOU protáhl), Sam (spolumajitel prosperující firmy G.N.P.), Dick (profesor na vsetínské průmyslovce), ….. a samozřejmě Bača :-). Ukazuju mu hlavní organizátorku „oslavy“ Máju a povídám: „To je Fukova cérka“. A protože byl Fukar Bačovým vůdcem, po chvilce mi s úsměvem odpovídá: „Jo, Fuka v ní vidím.“
Zmiňuju tuhle „drobnost“ jako potvrzení živého fungování teorie sociálních sítí, kterou se podařilo Facebooku převést do internetově-virtuální roviny. Ale já dávám přednost živé variantě před tou virtuální.
Každý kdo v oddíle strávil aktivně alespoň deset let, potvrdí, že ŠESTKA sebou nese stovky velmi osobních, obtížně sdělitelných příběhů. Na pomyslném barometru „tragédie – štěstí“ by šly za těch 20 let relativně dobře umístit všechny. Jsem přesvědčený o tom, že horní část v oblasti „štěstí“ by byla velmi hustě zaplněna. Na první pohled výrazněji než ta spodní čast označená jako tragédie.
Spídyho konec patří v takto pojatém barometru do oblasti tradédie. Nelze na něj zapomenout, zkušenost jeho opravdovosti je nepřenositelná, jeho tragické poselství mne provází téměř každým dnem. O to víc mne potěšila přítomnost Domči – jeho synovce, který s námi byl na jednom z táborů po Spídyho smrti.
Nahoře na takovém barometru je pro mne „příběh“ Báry a Zuba, kteří se potkali na prvním HELPu. Na druhém HELPu už byla „noha v nohávě“, Zub se stal členem ŠESTKY stejně jako Bára a v roce 2002 se už konala první „šestkařská“ svatba (Martin a Gabča byli fakt až druzí). A příběh má úžasné pokračování v tom, že Bára pořád dle svých možností funguje při vedení světlušek a vlčat v Ratiboři, Zub se stal třetím vůdcem ŠESTKY a Peťka – jejich prvorozený syn – je nepominutelným členem družiny ŠNEKŮ.
Při zahájení této akce (16:15) jsem byl trošičku zklamaný (a podle toho, co jsem zaregistroval, nejen já) počtem přítomných. Očekával jsem i při minimalistické variantě výrazně víc „účastníků“ – vzhledem k více než 250 lidem, kteří oddílem za ty roky prošli. Asi bylo trochu podceněno osobní pozvání bývalých členů atd. Postupně ale bylo moje zklamání obrušováno – úměrně počtu přicházejících lidiček.
Za 20 let se ve vedení ŠESTKY vystřídali: Dazul, Radek, Zub, Fialka a Fanta. Ale je potřeba zmínit i Ferdovo několikatýdenní prázdninové intermezzo. Nicméně asi i Ferda uzná, že jej nelze počítat mezi regulerní vůdce ŠESTKY. Takže: pět vůdců za 20 let. Každý z nich se něčím do historie oddílu nesmazatelně zapsal. Čryři z nich dorazili na oslavu výročí oddílu. Při společném fotu nahradila chybějící Fialku světluška Lenička :-)
Sedíme (bez jakéhokoliv alkoholu) u krbu a sledujeme fotky, které se promítají na velké plátno. „Jak se jmenuje? Jakou měl(a) přezdívku?“ Po patnácti letech se to obtížně vybavuje. Ale za chvíli se ozve „Hlad“, „Poměnka“, „Havran“, „Orel“, „Tim“, … a každý z nás najednou ví o koho se jedná … Není človek, kterého bychom společnými silami nedokázali pojmenovat a nevzpomenout pár humorných historek. Překvapuje mne to. Příjemně mne to překvapuje. Není bezejmených lidí, kteří ŠESTKOU prošli.
Jsem přesvědčen (a jsem na to hrdý), že jsem těch 20 let prožil ve velmi dobré společnosti :-)
Dazule, co pro tebe znamenala ŠESTKA před 20 lety a co teď?
Na začátku to byla určitě výzva (založit oddíl na zelené louce) i potřeba (pozitivního společenství). A nyní? Po Pájovi, Zdendášovi, Míšovi, Káji a Nikovi je ŠESTKA něco jako moje „šesté“ dítě. Dospělé, slušné a dobré.Jdoucí už vlastní cestou, do které se snažím nezasahovat. Ale vždycky jsem vděčný za jakoukoliv zprávu o tom jak se mu vede, rád mu kdykoliv pomůžu a přivítám jej vždy s otevřeným srdcem.
Tvůj nejsilnější zážitek se ŠESTKOU?
Nejsilnější? Jednoznačně Spídyho smrt a s ní pro mne doposud nezodpovězená otázka, zda ve smyslu výchovy na ní nemám svůj podíl.
Máš pocit, že jsi díky ŠESTCE něco ztratil nebo získal?
S tou ztrátou to je relativní, protože ač mi ŠESTKA ukrajovala měsíčně stovky hodin volného času a Irča mi občas dávala najevo, že oddíl mi je milejší než rodina, nebýt ŠESTKY, využil bych stejný čas určitě na jinou aktivitu – jel s rodinou na výlet, makal bych na baráku, založil kapelu, víc čundroval, naučil se pořádně na raftu, paraglidu, kite, snowboardu, moutainboardu, lezení v ledu, …. – zřejmě bych dělal velice podobné aktivity. Možná jsem jen díky ŠESTCE odsunul dobytí Matternhornu : -) Ale to pořád ještě není ztráta, jen posunutí jednoho malého cíle.
Na druhou stranu si myslím, že „zisk“ díky ŠESTCE je pro mne jasný. Získal jsem pocit, že ty roky měly smysl a že jsem – spolu s Irčou, Radkem a Anitou – přispěl k tomu, aby dnešní dvacetiletý „strom“ nesl své dobré ovoce. A také mám pořád pocit, že se ještě pořád nemusím za ŠESTKU stydět, což je fakt dost dobré : -) Ač to možná tak nevypadá, jsem spíše introvert a člověk navazující přátelství obtížně. Statisticky vyjádřeno, mám nejvíc opravdových přátel právě mezi lidmi, kteří ŠESTKOU prošli nebo v ŠESTCE (OLDSKAUTY do ní samozřejmě počítám taky) jsou stále aktivní.
A obligátní otázka na závěr – co by jsi chtěl ŠESTCE popřát?
Myslím si, že každého rodiče i učitele musí potěšit, když je jeho dítě či student lepší než on, když jej přeroste. A protože si myslím, že je ŠESTKA v onom pomyslném srovnávacím bodu, přál bych jí, aby třeba pomalu, ale furt stoupala nad něj. A aby mne budoucí vedení ŠESTKY nezapomnělo pozvalo na své 75. výročí (já tu totiž plánuju vydržet aspoň do stoŠESTI :-) )
