10.4.2024 – Umění žít s Markem Orko Váchou a Zbigniewem Czendlikem

(Dazul) Do Zašové nejezdím příliš často. Popravdě jsem zde byl jen párkrát u známého pramene Stračka a na blízkých skalách, taky několikrát za Pepou Zátopkem a jednou za MUDr. Maliňákem při pátrání po zdejších skautech pro připravovanou publikaci PŘÍBĚH SKAUTINGU NA VALAŠSKU. Zbytek věcí, které se Michálkovi podařilo dohledat, řešil skrze archiv Kongregace školských sester de Notre Dame v Hradci Králové. Dnes jsem dorazil do Zašové před místní luxusní kulturák půl hodiny před začátkem „představení“ a tak se šel na chvíli projít kolem kostela a Orlovny ke hřbitovu – nikdy jsem tudy nešel. Zpravidla tyhle místa řeknou o dědině víc než cokoliv jiného : -) A ke mně mluvila poměrně zřetelně o dědině, kde to funguje.  

Lístek na tuhle akci v Kulturním domě v Zašové mi sehnal přítel Ráďa Klabník už někdy v listopadu 2023, a když jsem viděl ze své židle v druhé řadě zcela zaplněný sál (lístky vyprodané snad už v prosinci), byl jsem rád, že mám zažité plánovat věci, které naplánoval lze, v delším časovém horizontu (i tak stíhám jen část toho, co bych chtěl).

Lanškrounský katolický farář Zbigniew Zibi Czendlik je v podstatě showman, mediálně známý ze svých pořadů v TV a ČRo, i kvůli přátelským vztahům s řadou lidí z oblasti sportu, politiky a šoubyznysu. Má skvěle zvládnutý osvědčený způsob „foglarovské sebepropagace“. Je to parádník, který umí zaujmout, a myšlenky prokládat hláškami typu „Pán Bůh má rád ateisty, protože ti po něm nic nechtějí“.

Lechovický katolický farář Marek Orko Vácha je mimo jiné biolog, bioetik, pedagog a působí jako přednosta Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. A je taky skaut, jak jsem uvedl ve zprávě o jeho loňské přednášce na Vsetíně >>>.

Zibiho a Orka od sebe dělí 2 roky. S Orkem jsme stejný ročník narození. Zmiňuji to proto, že odžitá léta přinášejí i obtížně přenositelné životní zkušenosti, které umím nyní dešifrovat lépe, než když mi bylo dvacet. A oběma protagonistům dnešního večera se dařilo populárně zprostředkovávat obyčejné malé pravdy i velké myšlenky géniů, skrze své zkušenosti a příběhy.

Je-li z evangelického prostředí velmi populární Karel Müller a Jakub Helebrant, známí jako trochu provokativní youtuberské duo farářů Pastoral Brothers, zdá se mi, že v katolickém prostředí duo Czendlik a Vácha má podobnou roli – tak toto srovnání vidím já, který se považuji spíše za praktikujícího skauta, než křesťana : -)

Nepovažuji se za sečtělého člověka, ale pár knih Marka Orko Váchy jsem přelouskal. Nejvíc mne oslovila NEVYŽÁDANÉ RADY MLÁDEŽI (cituji z ní na konci >>>). Proto taky musím popravdě přiznat, že něco objevného jsem si z dneška domů neodvážel, stejně tak ale přiznávám, že sám pro sebe potřebuji občas připomenout to dávno objevené. A dnešek byl přesně o tom. Děkuji za něj.

Mimo parádního dvouhodinového pořadu „člověčiny“ jsem jel do Zubří i proto, abych mohl s Orkem osobně promluvit déle než 30-40 vteřin jako loni. K tomu mi pomohl Pad, který se pracovně potkává se skvělou manažerkou obou dnešních protagonistů. Jakmile jsem si ověřoval, zda mluvím s Renátou Hoffmannovou, okamžitě s úsměvem reagovala, že o mně ona i Marek ví. 

Počkal jsem si až všichni zájemci o Orkův podpis spokojeně odejdou (já mám jeho knihy podepsané od loňska) a teprve se mu představil, předal mu jako dar 4. díl naší oldskautské kroniky, a přes ujištění, že vím, jak je vytížený (což je úděl lidí, kteří mají dar lidem něco předat), mu připomněl prosbu Zeta – Miloše Zapletala o úvod ke kapitole SKAUTSKÉ IDEÁLY A ETIKA. Jeho otázka „Do kdy?“ mne ujistila, že po maratonu podepisování a společných selfíček má pořád bdělé smysly : -) Ubezpečil jsem jej, že za půl roku by to stačilo, a že bratra Kočkece napadlo, že by mohl sáhnout i po některém svém starším textu, který by pro potřeby „poslední Zetovy knihy“ upravil.

V krátkém povídání jsem Orkovi stručně vysvětlil vše na co přišla řeč, a slíbil, že mu pošlu přístup k Zetovým poznámkám i bližší informace k tomuto „projektu“. Protože jsem zaregistroval jak se baví o tom, že zítra učí v Praze a musí tedy v noci cestovat, netroufl jsem si jej obtěžovat déle než bylo nezbytně nutné – myslím si, že za 5 minut bylo řečeno vše, co řečeno být mělo. A pokud Orko otevře darovanou KRONIKU, najde tam přilepené poznámkové lístečky s připomenutím Zetovy prosby a QR kód na stránku ze základními informacemi k projektu „poslední Zetovy knihy“. 

Jakmile se mi podaří dorazit domů, na hřeben kateřinických pasek, sedám k PC a píšu Orkovi mail, který jsem slíbil + mu nasdílím adresáře a soubory z Google disku, kde je vše k projektu Zetovy knihy. Snad se všechno podaří tak, jak má : -)

Když před půlnocí uléhám, myslím na to, že Orko možná ještě sedí ve vlaku, a taky nad jím zprostředkovávanou zkušeností „očekávej málo a dostaneš málo, očekávej hodně a hodně taky dostaneš“. Koliduje to s tím, jak jsem si zvykl klást spíše mírně větší cíle, a i když se ne vždy vše podaří podle přání, utěšuji se, že jsem se o to alespoň pokusil : -)