(Dazul) Fakt mne potěšilo, že mi Fanta poslal SMS „Odvoz mám zajištěný. V 6 ráno budeme nakládat za závorou, tak kdybys mohl píchnout, bylo by to super. Pak pojedeme loupat do Dinotic, tak se můžeš přidat. A jinak hlavně plánuju tuto sobotu v Dinoticách započít stavbu. Tak bych byl rád za pomoc.“ Soudě podle sebe, neposlal bych takovou zprávu někomu o kom je známé, že se práci spíše vyhýbá.
5:30 ještě kropím vodou včera vylitou betonovou podlahu garáže a 5:59 jsem za závorou u našeho Dětského bezbariérového centra Březiny. Petr Hořanský se svým náklaďákem přijel těsně přede mnou a tak čekáme na ostatní. Ale jen chvilku.
Po neúspěšném jednání s lesákem v Dinoticách se Fanta domluvil s taťkou Marca Pola, že si můžeme nařezat klády za závorou u Dětského bezbariérového centra Březiny. Akce proběhla v sobotu – mrzelo mne, že jsem nemohl přijít pomoc, ale stavěl jsem sám bednění na pětimetrový překlad dveří garáže + jsem musel naohýbat kovové pruty a vyvázat celý věnec, protože na pondělí jsem měl domluvený domíchávač. Však jsem to stihl tak tak. Ale dnešek jsem si samozřejmě nemohl odpustit :-)
Nakládáme v šesti – Fanta, Rex, Denny, Luky, Marťa a já. Musím uznat, že některé klády byly docela těžké i na mne, takže jsem obdivoval Marťu jak se aktivně zapojovala. Vzpomněl jsem si při tom na Radkův slogan jímž oceňoval sličné slečny: „Za pluhem i v boji obstojí!“ A před tím dodával, že to „Je fuška z bezcenného železa vykovat ušlechtilou ocel.“ Ale zbytečně tím Marťu nedráždím, každá kláda kterou unese se dneska počítá :-)
Během 35 minut je naloženo, bortny zajištěné a nákladní auto odjíždí směr Dinotice. Pokračujeme směrem k lesní závoře, kde máme zaparkované naše auta, když Fanta míjí dvě klády, které se zapomněly naložit :-( Dvojice siláků si je nahazuje na ramena a kráčí směr oddílový srub v Dinoticách. Na to že je 29,6 km, mají odhodlání. Naštěstí se po pár minutách Petr Hořanský vrací a klády putují na korbu k ostatním naloženým kmenům.
Když s Dennym přijíždíme ke srubu v Dinoticách, Fanta a Rex shazují z korby náklaďáku už jedenáctou kládu. Luky už je doma, ale na Vsetíně přibral Fanta Ditu, takže nás je pořád ŠEST :-)
Úkol na zbytek dopoledne zní: oloupat nejdříve nejsilnější sloupy šestihranné kuchyně a pak vše co stihnem. Pořezy pořízené před sedmi lety na opracování tyčí pro týpka, se fakt hodí. Řekl bych, že by se k těm čtyřem ještě dva uživily.
K vůli dalším povinnostem odjíždím v 10:30 domů a ponechávám zbylou pětici svému osudu. Z konverzace, kterou slyším při odchodu k autu, usuzuju, že tu budou makat do oběda. V sobotu by měla začít stavba „táborové kuchyně“ – kdo můžete přijeďte pomoc, já mám v autě ještě tři místa volné :-)
