Sobota 31.května 2014 byla velmi očekávaným dnem všemi vodáky ze širokého okolí. Z důvěrných zdrojů se vědělo, že by se od cca 9:00 do 12:00 měla odpouštět přehrada Bystřička – aby se zvýšil stav vody v potoce, který po čtyřech kilometrech vtéká do Bečvy. Jindy unylé koryto potoka se na pár hodin stává náročnějším vodáckým úsekem obtížnosti III – což už není pro úplné začátečníky ideální voda.
(Pípa – 1.raft) Ještě před 14 dny to vypadalo s vypouštěním přehrady velmi špatně. Bylo málo vody a byl vydán zákaz vypouštění přehrad pro vodácké akce. Pak ale přišla shůry záchrana v podobě vydatných dešťů. A my se mohli těšit na tradiční adrenalinovou zábavu při skákání s raftem. Bez těch schodů, které jsou v korytě potoka Bystřice by to nebyla žádná zábava. Takhle kromě úzkého, po obou stranách vrbičkami hojně zarostlého koryta, které je náročné na kormidlování čekají na posádky nejrůznějších plavidel právě ty zmiňované skoky. Spousta schodů od malých, až po ty ke dvou metrům.
Vraťme se ale na začátek. Je sobota ráno, sluníčko začíná vykukovat a my máme sraz v 8:00 pod hrází. S Marťou přijíždíme o chvíli později. Kromě Dazula, Zuba, Peti jsou tu ještě Renata, Andrea a 2x Dan. Je potřeba nafouknout dva rafty, nachystat výstroj (vesty, přilby, loďák, házečák), koupit lístky (30,-Kč/osoba za organizaci,…), převléct do neoprenu (Zub by mohl povídat proč) a udělat krátký brífink pro ty co to pojedou poprvé. Máme od Dazula velké auta na převoz raftů a lidí zpět nahoru. Abychom ho nemuseli pracně převážet, Iva (Qiutko) souhlasila, že bude dělat řidiče. Pak už jen donést rafty k vodě pod mostek u kempu od kterého se startuje. Je těsně před devátou a voda nikde. Pak se ale dramaticky změní zvuk splavu a přílivová vlna je tu. Musíme chvíli počkat, protože na lodi jsme rychlejší než voda a za chvíli bychom skončili na suchu.
Spouštíme raft na vodu, posádka naskakuje a už jedeme. Chvíli trvá, než se srovnáme u pádel a už se blíží první skok. Je to velmi zvláštní pocit v břiše, když vidím jak loď před námi se zvednutou zádí zmizí s dohledu. Těsně před hranou ten pocit ještě zesílí, ale na víc nemám čas. Musím loď srovnat, abychom dole nezůstali ve vývaru, nebo ve válci. Raft poslech a už skáčeme. Je to taková rychlost, že ani nepostřehnu jak se loď nadvakrát zlomí. Voda se přelévá nejen přes příď, ale jsme mokří i my na zádi. Otřepávám se a už mám práci se vyrovnáním a plujeme dál. Jedeme první a Bobinka s děckama nás taktak stíhá a fotí. Dazula s jeho raftem nevidíme. Pasáže se skoky střídají vrbičkové tunely a prudké zatáčky. V jedné z kaskád to s raftem tak smýklo do boku, že malý Peťa od Zuba přepadl přes okraj. Nohy mu zůstaly nahoře, držel se jak klíště, pádlo zahodil a v očích měl paniku. Zub, který seděl vedle po něm hrábl a vytáhl ho zpět. Pádlo jsme zachránili a pak bylo veselo. V dolní části musíme zastavit, protože jsme předjeli vodu. Čekáme na druhý raft a těsně ho následujeme. Posádka už je sehraná a tak nemáme problémy s přistáním nebo startem. Blíží se soutok s Bečvou a já bych chtěl přistát kousek před ním. Jak se totiž dostaneme až do Bečvy, tak nás to spláchne, až na druhý břeh. Poslední skok s velkým válcem, ze kterého jsme asi vloni vytahovali házečkou nějaké lidi co je to nechtělo pustit. Přistání je rychlé, ale jsme na břehu. Druhý raft končí až na druhém břehu Bečvy a odtud se musí dostat zpět. Rafty musíme dostat nahoru na břeh a rychle pryč. Počet lodí, které tu přistávají je fakt velký. Do auta nakládáme lodě i sebe. Dazul se všemi rychle (aspoň nám v nákladovém prostoru se to zdá) vyjíždí zpět pod hráz, abychom stihli ještě další sjezdy.
Posádky zůstávají beze změn. V horní části jsme svědky dramatické podívané. Jeden z party kajakářů zůstal pod splavem ve válci – ještě se necvakl, ale nemohl se dostat ven. My jsme ho těsně objeli, ale posádka na pálavě za námi to vůbec neuměla. Skočili přímo na kajakáře, který okamžitě zmizel pod vodu. Kajak zůstal pod pálavou kterou nadzvedl a oni se cvakli taky. Najednou byli ve válci hned tři lidi. Už jsem vybíral místo na přistání, ale po chvilce všichni vyplavali a nebylo zapotřebí našeho zásahu. Po druhém sjezdu jsme při nakládání do auta udělali na levém válci pěknou díru o zámek dveří. Nahoře dochází k přeskupení, někteří už končí a zbytek se vleze do zbývajícího raftu. Asi v první čtvrtině Dazul přestal pádlovat a fotí a točí.
Po třetím sjezdu to balíme. Překládáme věci, nakládáme raft a vyrážíme k domovu. Velkou výhodou je, že to máme jen kousek. Někteří na tuto akci jedou i 200km. Škoda jen, že si to někteří neuvědomují a prošvihnou takovouto šanci, když ji mají pod nosem. Ale je to hlavně jejich smůla.
(Dazul – 2.raft) První, kdo tuto akci připomněl byl Zub.Už asi měsíc před akcí se dotazoval, jestli se letos zase pojede a jestli bude pro něj a Peťku místo. Proč by se vlastně nemělo jet? Samozřejmě, že vyrazíme. A když už si na převážení raftů půjčím z práce velké auto, můžeme to pojmout ve velkém stylu – pozveme všechny, kteří by si chtěli Bystřičku na raftu splout. A protože jsem po dohodě s Fialkou připravoval ŠESTÁKA číslo 117, který byl 5.5.2014 distribuovaný, propaguju tuto akci rovnou na 1/5 strany. Zvu na ni i rodiče, aby si přišli prožít společný zážitek spolu se svými dětmi.
V mezičase dochází zmatené zprávy o tom, zda se vůbec bude letos přehrada odpouštět, několik variant hodin po které bude říčka splavná i to, že letos ne v neděli odpouštět nebude.
V pátek se scházíme v klubovně – Zub s Peťkou a Dan s Tonym – volá i Dan Hrtáň, že s Andreou určitě pojedou ať s nimi počítáme. Pípa je po telefonu nedostupný a tak Zub je nervózní, zda se mu od něj podaří půjčit neoprenové boty pro malého Peťu. Máme připravený jeden raft, ale Renča odcházející s předtáborové schůzky rodičů se na rozdíl od svého manžela dala přemluvit, aby vyrazila s námi. A tak jsme raději přibalili i druhý raft – na jednom pojede 5 lidí a na druhém 4. Aspoň se nebudeme mačkat a pořádně si jízdu užijeme. A kdyby si to někdo rozmyslel na poslední chvíli a chtěl si raftování taky zkusit, máme dost místa. Za takovou vodou se totiž jezdí do 10x větší vzdálenosti a tak bych se nedivil, kdyby si to chtělo užít víc lidí, když mají takovou „atrakci“ 1x do roka kousek za humny.
Sobotní ráno voní příslibem dobrého počasí, trochou námahy a hlavně skvělého zážitku. Vše klape podle plánu. Nikdo si to přes noc nerozmyslel a tak se na parkovišti pod hrází přehrady Bystřička scházíme všichni. Jsme tu mezi prvními nedočkavci. V příjemném tempu rozkládáme rafty a začínáme je foukat, aby byly tak akorát. Vytahuju neopreny, které jsem vzal navíc a rozdávám je těm, kteří je nemají – aby zbytečně netrpěli chladem. Každý si zkouší vestu, přilbu a pádlo. Každý raft má svůj lodní pytel – na mobily, klíče od aut a vše co je potřeba brát sebou.
Pípa pro nás kupuje lístky – 30 Kč/osoba – je to příspěvek organizátorům na zajištění téhle akce na kterou se sjíždí lidi z celé republiky. Je skvělé, že u každého většího splavu mají organizátoři svého člověka, který má u sebe házecí pytlík s lanem – aby mohl poskytnout pomoc těm, kteří se cvaknou a zůstanou ve válci. Zabezpečení splouvání říčky, která má místy obtížnost III je dle mého názoru velmi dobré a koupením lístku se můžeme alespoň trochu organizátorům odvděčit.
Odnášíme rafty dolů k potoku – i tady jsme mezi prvními – a ukládáme je tak, abychom je mohli dát co nejpohodlněji na vodu. Já bych už klidně vyrazil, ale Pípa připomíná, že loni jsme vodu předjeli a museli pak čekat až nás doteče. Dobrá, počkáme tedy.
Ti, kteří mají na sobě neopren prvně, zjišťují, že odskočit si na záchod není až tak jednoduché, protože neopren se nesundává tak jednoduše jako normální kalhoty. To je jen jedna z mnoha zkušeností, kterou si po dnešních jízdách na raftu odnesou s sebou : -).
První raft kormidluje Pípa a jedou s ním Zub, Peťka, Dan, Marťa. Druhý raft řídím já a spolu pádlují se mnou Renča, Dan H. a Andrea. Někteří sedí na raftu prvně v životě, takže jsem připraven na možné komplikace. Renča s námi kdysi splouvala Bečvu, ale to bylo 12.2.2000 – jak jsem dohledal v oddílovém videoarchivu – tedy před více než 14 lety. Navíc to byla poměrně klidná voda, proti té dnešní (místy) trojkové vodě. Ale i tato zkušenost Renču předurčuje na odpovědné místo levého háčka. Pravého háčka bude dělat Andrea a Dan pojede vlevo na zádi. Andrea i Dan sedí na raftu prvně. Teoreticky bych měl raft uřídit i sám a pokud bude posádka pádlovat jak řeknu, měli bychom jet i docela slušně a neprotahovat cestou vrbičky.
Před spuštění raftu na vodu dávám nováčkům krátké teoretické cvičení s názornou ukázkou na suchu – jak se přitahuje, co je kontra, jak budeme dělat hodiny atd. A taky co dělat, kdybychom se z nějakého důvodu převrátili. Ale žádné strašení, strach nesmí být příliš velký, jen takový, abychom byli po celou plavbu opatrní.
Vyplouváme a já jsem přesvědčen, že nás nečeká žádná záludnost či nepříjemnost. Ale pro jistotu jsem ve střehu.
První splav – uáááá – paráda. Ve válci všichni pádlují a jsme z něj venku téměř okamžitě. Tak to už nemám strach ani těch dvou velkých splavů. Je zajímavé, že zespodu ty splavy nevypadají ani tak velké, ale když se na ně dívá člověk z přídě raftu v okamžiku, kdy se špice ještě neobrací dolů, je ta skutečná výška neskutečně velká a ta vřící voda ve válci vzbuzuje patřičný respekt. Všechny uklidňuju, že až to pojedeme potřetí, budou si z toho dělat srandu. Zatím ale všichni při zajetí přídě do hladiny pod splavem živelně vydáváme neartikulovatelné výkřiky na znamení divoké radosti.
Nebudu unavovat váženého čtenáře těchto řádků dalším unylým popisem průběhu třech sjezdů čtyřkilometrového úseku až k soutoku Bystřičky s Bečvou. Mimo utržení pravé strany zadního sedátka na Pípově raftu a protržení levého válce na Dazulově raftu se nic dramatického nestalo. Všichni jsme dopluli zdraví, nepřevrhli jsme se, nemrzli jsme, žádné duševní trauma jsme neutrpěli.
Troufám si tvrdit, že všemi zúčastněnými byla tato akce hodnocena velmi pozitivně a těšíme se na svou další každoroční kapku adrenalinu na živější vodě.