O nás v magazínu SKAUTSKÝ SVĚT

(Dazul) Asi před rokem mne oslovila Fidla:

„12.5.2023 – Ahoj Dazule! Srdečně tě zdravím! Pracuju teď na ústředí Junáka a mám na starosti dopělé a skautskou personalistiku. Hledám příklady dobré praxe pro smysluplné zapojení dospělých do skautingu mimo vedení oddílů.
Proč? Někdy se registrují jako roveři i čtyřicátníci. Domníváme se, že je k tomu vede neatraktivita programu, komunikace i organizačního uspořádání Kmene dospělých, kde by se lidé ca. 25+, kteří nevedou oddíly a střediska, měli teoreticky registrovat a mohli vyvíjet svou smysluplnou činnost. Jenomže se to děje velmi málo. Smysluplné zapojení dospělých je i jedním ze zamýšlených témat Strategie do r. 2030. Proto hledám takové případy, kdy „oldskauti“ fungují (ať už jsou, nebo nejsou registrovaní v Kmeni dospělých nebo v Junáku), dělají program pro sebe, pro oddíly ze svých středisek či regionů, pro veřejnost …
Vím, že váš klub dospělých funguje dlouhodobě. Kolik vás je v klubu zapojených? Jsou všichni zapojení dospělí skauti? Jste všichni členy Kmene dospělých? Co všechno spolu děláte?
Na webu vsetínských skautů jsou uvedeny tři kluby OS. Fungují opravdu na Vsetínsku tři oddíly dospělých? Víš něco o činnosti ostatních? Spolupracujete nějak?Budu ráda za zodpovězení otázek. Kdyby se ti/vám nechtělo psát, můžeme si zavolat nebo se krátce sejít online. Pokud už je to někde popsáno, stačí mi odkazy:)
Vaše zkušenosti a odpovědi poslouží jako inspirace pro ostatní dospělé v Junáku – českém skautu. Kdybyste nebyli proti, zařadila bych je i do článku ve Skautském světě.
Moc děkuju za spolupráci! Mgr. Petra Bašová (Fidla) koordinátorka personalistických projektů

Nerad odkládám reakce a tak ještě ten den před půlnocí jsem ji mailem odpověděl:

„Nazdar Fidlo, nedokážu objektivně zhodnotit, zda můžeme být příkladem dobré praxe smysluplného zapojení dospělých do skautingu, to musí posoudit jiní. Ale prizmatem takovéhoto vidění se nám asi leccos daří a leccos ne.
Samozřejmě nemáme nic proti tomu se o naše pozitivní i negativní zkušenosti podělit – už jsme dost staří na to, abychom věděli, že nejlevněji se učí na cizích chybách : -)
Takže zatím jen telegraficky – doplním, co budeš potřebovat:
• Kolik vás je v klubu zapojených? – v příloze ti posílám pár stránek s „knihy“ na které aktuálně pracujeme (PŘÍBĚH SKAUTINGU NA VALAŠSKU – takto to je aktuálně rozesázeno, jsme tak v 1/3 práce). Jsou to stránky o ŠESTCE = 6.K + 6.OS. Počty registrovaných členů v jednotlivých letech jsou na grafu stránky s číslem 151.
• Jsou všichni zapojení dospělí skauti? Historicky jsme registrovali tuším 2 holky, které neprošly oddílem a přidaly se až jako matky dětí, které měly v oddíle (6.K) nebo jako ženy mužů, kteří oddílem prošli. Něco málo je o tom na straně s číslem 178.
• Jste všichni členy Kmene dospělých? Ti, kteří jsou registrováni v 6.OS (OLDSKAUTI.CZ), jsou formálně členy Kmene dospělých (abychom 6.K nekazili věkový průměr a nezasahovali do rozhodování), ale v praxi jsme dělali nebo pořád děláme či aktivně pomíháme pro oddíl (6.K) s vedením světlušek a vlčat, benjamínků, oddílovým časopisem, správcováním oddílových základen, táborem, dotacemi, vývěskami …
• Co všechno spolu děláte? Asi nejvíc o tom vypoví naše KRONIKY, které mapují naši (6.OS) činnost od roku 2006 – zatím vydané tři díly (poslední průběžně číslovaná strana je 2288) má fyzicky Bobo ve Skautském archivu. Tiskneme je v nákladu 25 kusů – pár kusů 2. a 3. dílu ještě mám). Do tisku chystáme (stojí to pouze na textu, který ve slabé chvilce slíbil José) 4. díl, končící stranou 3006). Plnou verzi 1.dílu + ukázky 2. a 3. dílu můžeš stáhnout z >>> (mimo jiné je tam i samostatná Expediční kniha z Korsiky, kde jsi s námi byla). V Kronikách není samozřejmě úplně vše, ale ty nejzásadnější věci asi ano. Paradoxně tam chybí ta „nudná“ pravidelná činnost, kterou například holky z našeho 6.OS dělají každý týden – schůzky vlčat a světlušek + jejich výpravy s nimi.
• Na webu vsetínských skautů jsou uvedeny tři kluby OS. Fungují opravdu na Vsetínsku tři oddíly dospělých? Víš něco o činnosti ostatních? Spolupracujete nějak? Ano, na vsetínském středisku jsou registrovány aktuálně 3 OS kluby. OS TŮLAVÉ PAPUČE je nejstarší a funguje nyní spíše formálně, ale společně s nimi (a z jejich iniciativy) podnikáme už řadu let prázdninovou plavbu po některé polské řece – něco jsme si pro sebe vytiskli >>> Dalším OS klubem je bývalý 1.D JEŠTĚRKY v čele s Jitmelkou a Kóčou, které se překlopily do oldskautského společenství – už řadu let se sjíždí s celého světa a dělají svůj tábor >>>  No a tím třetím OS klubem jsme my – www.oldskauti.cz Společné akce sice neplánujeme, ale potkáváme se tak nějak přirozeně.
Generační problém, který jsem vnímal v devadesátých letech, zcela nevymizel ani nyní – proto i my máme „problém“ natáhnout k sobě dnešní třicetileté. Ale dáváme tomu čas a neustále signalizujeme otevřenou náruč : -) Vrací se nám to tak, že jsme třeba pozváni na >>>
Budeš-li cokoliv potřebovat objasnit, doplnit atd. klidně mi zavolej 737 249 211 (pokud zrovna nezvednu, volám vždy zpátky).
Přeju vše dobré a ještě lepší! D.

A 11.2.2024 dorazil od Fidly další mail:

„Ahoj Dazule, ozývám se po dlouhé době s prosbou. V časopise Skautský svět vychází série reportáží z různých klubů dospělých. Zatím byli v říjnovém čísle Mroži Liberec, v prosincovém vyškovští oldskauti, teď v únorovém budou domažličtí Axolotli a Bazilišci. Hledám fungující klub dospělých pro dubnové číslo. Nechtěli byste se toho chopit a sepsat reportáž z nějaké vaší akce, kde byste zároveň představili dlouhodobou činnost klubu, co vás drží pohromadě, jaké máte úspěchy, případně neúspěchy? Díky moc! Fidla“

Vynechám naší další komunkaci, důležité je, že jsme se pokusili nějaký článek o nás kolektivně sesmolit. První nástřel jsem udělal sám a poslal jej postupně všem registrovaným členům 6.OS + Kikině, aby jej doplnili, připomínkovali, upravili, … Protože mimo Kecky, Murzy, Pípy, Bobiny a Danky každý něco doplnil, text nabobtnal do rozsahu, kdy jej pro otištění bude potřeba zkrátit na cca čtvrtinu, po dohodě s Fidlou jsem nechal s velkou radostí škrtání a úpravy na šéfredaktorovi SKAUTSKÉHO SVĚTA Šíkovi.

Protože mezi otištěnou verzí a zaslaným textem je dosti velký rozdíl, zaznamenávám pro potřeby naší KRONIKY i náš finální text, který jsme kolektivně mezi 11.-24. únorem 2024 spáchali. Fidle, která nás oslovila jsem připsal, text

„nedoplňovali a nepřipomínkovali jen 4 z nás, což považuji za úspěch v našem „intelektuálním“ společenství :- ) „

K textu jsme poskytli i 30 fotografií, ze kterých si mohla redakce vybrat dle svého uvážení – kliknutím na fotografii se ti foto rozbalí na celou plochu tvého monitoru.

 

Pod návrhem původního neopravovaného textu jsou stránky s upraveným (kráceným) textem (i změněným titulkem) tak, jak byly v magazín SKAUTSKÝ SVĚT otištěny.

Ještě si dovoluji připomenout, že před 10 lety, byla v témže časopisu naše dvoustrana : -)

—————————————————————————————————————————————————-

OLDSKAUTI.cz –SKAUTING NEKONČÍ VE DVACETI

nebo

SKAUTING – PRO OLDSKAUTA DOBRODRUŽSTVÍ KONČÍCÍ AŽ V KREMATORIU

Kateřinice jsou dědina mezi valašskými kopci, vzdušnou čarou 10 km severozápadně od Vsetína. Zdejší skautský oddíl je nejpočetnějším na vsetínském skautském středisku. A místní oldskauti jsou zase nejmenším oddílem vsetínského střediska : -) Dohromady je ale kateřinických skautů téměř stovka. 

Oficiálně vznikl 6.oldskautský klub v Kateřinicích u Vsetína 21.1.2006 na IX. Skautském plese na vsetínském zámku, v rámci kterého 9 zakládajících členů uskutečnilo Ustavující schůzku. Všechny spojovaly silné prožitky z ŠESTKY – 6. Koedukovaného oddílu z Kateřinic (vznikl o 9 let dříve na „zelené louce“), většina do té doby oddíl nějaký čas vedla nebo se podílela na jeho vedení. Věkový průměr nově vzniklého klubu byl tehdy 24,8 let. Nikdo z nás nechápe, jak to, že dnes, v roce 2024 se věkový průměr nějak podezřele zvýšil na 46 let : -)

Snažíme se, zvláště na naší dědině, vystupovat jednotně jako ŠESTKA. Platí, že 6.K + 6.OD = ŠESTKA : -) Vývěska v podloubí u obecního úřadu přináší informace o aktivitách dětského oddílu i oddílu dospělých, vydáváme společně jeden oddílový časopis (ŠESTÁK), … 

JDE TO I BEZ PRAVIDELNÝCH SCHŮZEK

6. oldskautský klub – OLDSKAUTI.CZ – není zřejmě typickým oldskautským oddílem. Zřejmě nejviditelnějším znakem je, že nepořádá pravidelné oldskautské schůzky – prostě na ně není čas. Vysvětlím to. Absence pravidelných oldskautských setkání má 2 důvody. Mnozí z nás jsou aktivně zapojení do dalších pravidelných skautských aktivit (například Kikina s Hanny už léta vedou vlčata a světlušky v rámci našeho mateřského oddílu  6.K, Bobina pečlivě vede účetnictví velkému vsetínskému středisku, …). Je pochopitelné, že zvládat každý týden družinovou schůzku světlušek a vlčat, do toho občas i víkendovou výpravu, je obtížně spojitelné s případnými schůzkami oldskautů. A druhý důvod je pádnější: z aktuálně 11 registrovaných členů jich většina bydlí úplně jinde – Judy u Vyškova, Pad v Brně, Kecka v Ostravě, Klíště v Třebíči, Murza v Huslenkách a Pípa s Bobinou v Jablůnce. A tak nám stačí, když se potkáváme alespoň nepravidelně na akcích dětského oddílu, kde rádi vypomáháme (předtáborovky, puťáky, tábory, polárky, …) nebo na akcích, které uspořádá někdo z nás.

Protože jsme rozeseti po republice, snažíme se udržovat aktuální www.oldskauti.cz i www.facebook.com/oldskauti.cz 

Z výše uvedených důvodů ani nemáme vlastní klubovnu, nepotřebujeme vést oddílové účetnictví, atd. – okleštili jsme pro nás „zbytné“ věci na minimum.

Každý jsme jiný, jinak zvládáme denodenní zátěž pracovní i starosti o svou rodinu, ale spojují  nás nejen dávné i novější společné prožitky, a nyní i prožitky našich dětí, z nichž většina aktuálně skautuje v našem mateřském oddíle.  Je úžasný pocit rodiče, když jeho potomek dělá rádce stejné družině jako před lety on : -)

VANDRY, PLAVBY, VÝPRAVY A POTULKY

Máme odlišná povolání, pracovní dobu i většinu zájmů. Ale některé naše záliby se prolínají naší “oldskautskou” činností. Jednou z nich jsou různé výpravy, vandry a potulky po různých koutech naší republiky i světa. V naší kronice jsou zaznamenány aktivity pěší, na lyžích, kolech, raftech, mořském kajaku, paraglide, kite, koních, plachetnici, paddleboardu, sandboardingu, … Vyzkoušeli jsme kaňoning, potápění, speleologii, lezení v ledu i na skále, …  Nocovali jsme pod širákem, ve sněhovém záhrabu, poušti, pod převisy, v ledovcové stěně, na sněhu, … 

Na střediskové Vánoční akademii ve vsetínském kině Vatra jsme naši činnost presentovali sestříhaným šestiminutovým videem (QR kód vánoční presentace OLDSKAUTI.CZ).

MLADÝM DO TOHO NEKECÁME

Všechny tři oldskautské kluby vsetínského střediska jsme uzavřeli nepsanou dohodu, že nebudeme bez vyžádání vedení zasahovat do dění oddílů – abychom jim například nevnutili přehlasováním na střediskové radě co se jim nelíbí atd.

Jsme-li ale požádáni o pomoc, snažíme se rádi vyjít maximálně vstříc a přiložit svou ruku k dílu.

NĚCO TU PO SOBĚ ZANECHÁME

Ještě jako RS společenství jsme se podíleli na organizaci úplně prvního ObRoku, X. sněmu Junáka na Vsetíně, vzniku DBCB – Dětského bezbariérového centra Březiny (pilotní projekt Junáka), stavbě oddílového „srubu“ v Dinoticách, pomohli jsme koupit pro oddíl stálé tábořiště, připravovali jsme a vyúčtovávali granty ze kterých si ŠESTKA mohla během let pořídit několik raftů, barak a pálav – solidní vodácké vybavení , …

Začali jsme si sami pro sebe v minimálním nákladu 25 kusů, tisknout KRONIKY. Profesionální tisk a pevná laminovaná vazba není sice levná záležitost, ale tyhle jedinečné vzpomínky (váží 5,8 kg a mají dohromady 3004 stran) za to stojí. I poslední díl je anoncován: “Dění ve společenství ŠESTKY, na 716  stranách a v 1852 fotografiích, prostřednictvím aktivit oldskautů.” 1. díl KRONIKY  (2006-2012) už v tištěné formě není k dispozici, ale těch 740 stran si zatím lze stáhnout ve formátu PDF načtením přiloženého QR kódu.

V každém dílu KRONIKY je vloženo CD s písničkami, které jsme si příležitostně nahráli a nazpívali jako proměnlivé příležitostné uskupení ŠESTÁ LIGA. Společně s mateřským oddílem jsme před deseti lety nahráli, nazpívali a natočili hudební videoklip k narozeninám jedné skautské legendy – Miloše Zapletala – Zeta (přiložený QR kód).

 Několik kusů 2.-4. dílu KRONIKY zatím v tištěné formě ještě máme, pokud by měl někdo o tyto “sběratelské” kousky zájem, informace nejde na: https://oldskauti.cz/koupit/  

ZAPOJUJEME SE DLE SVÝCH MOŽNOSTÍ

Mimo aktivit dovnitř našeho společenství se ve značce OLDSKAUTI.CZ individuálně zapojujeme i do místních občanských aktivit v místech svého bydliště, ať už jako volení obecní zastupitelé či členové komisí. Aktivně jsme se zapojili do soutěže Vesnice roku (Kateřinice i díky nám zabodovaly v republikovém i „evropském“ kole).

Mezi mnohé další aktivity, na kterých se někteří naši členové podílí, patří třeba projekt PŘÍBĚH SKAUTINGU NA VALAŠSKU, jehož výstupem má být reprezentativní kniha. Podle svých možností a chuti třeba přepisují nahrávky s pamětníky nebo ukázky ze skautských deníků. A taky ověřují sesbírané příběhy, jako třeba ten o skautovi z nedaleké vesnice, který v lednu 1945 maturoval na vsetínské průmyslovce s pistolí v jedné a granátem v druhé kapse, zatímco kamarádi hlídali, zda nejde gestapo, a po úspěšné maturitní zkoušce odešel zpátky mezi partyzány. 

Dlouholetým dobrovolnickým projektem, za kterým je naše stopa, je například digitalizace starých dětských časopisů. Na www.detske-casopis.cz jich je aktuálně už více než 14 000 a dalších cca 14 000 čeká na kontrolu duplicity, opravy a přípravu doprovodných textů.

ZAJÍMAVÉ AKCE Z NAŠICH KRONIK

JEHNĚČÍ KLOBÁSA  – na jaře pořídíme pro zájemce jehně, které se spolu s ostatními pase půl roku na valašských pasekách u Irči a Dazula, na podzimní víkend se pak sjedou rodiny, aby v neděli odjížděly s vyuzenými klobáskami. Jednou jsme místo jehňat dělali klobásky „kančí na dančím“

ZÁHRABY – dovolí-li to sněhové podmínky, bivakujeme na svých zimních potulkách po slovenských horách ve sněhovém záhrabu, což je považováno za jakousi „prověřovací akci“ pro otrlejší jedince

POLSKÁ VODA  – společně s OS TŮLAVÉ PAPUČE (taky vsetínské středisko) splouváme už více jak 10 let o prázdninách s vlastními dětmi některou z polských řek, kde lze ve většině případů pořád ještě volně tábořit. Před lety jsme si vydali “knihu” 1000 KILOMETRŮ PO POLSKÝCH ŘEKÁCH – lze ji volně stáhnout z našeho webu www.oldskauti.cz.

LOUČENÍ S PRÁZDNINAMI POD PLACHTAMI  – poslední prázdninový víkend s dětmi plujeme na střediskové plachetnici vaurien a oplachtěných paddleboardech po přehradě Slezská Harta

S TEBOU MĚ BAVÍ SVĚT – tradiční plavba tatínků s dětmi po slovenských řekách

VÁNOČNÍ VZPOMÍNÁNÍ – večerní setkání dospěláků (leckdy i s nejmenším i dětmi) v oddílové klubovně ŠESTKY se zpěvy, oddílovými filmy, kronikami a hlavně povídáním  

MARTINSKÉ HOLE NA HORSKÉM KOLE – jednodenní přejezd slovenského pohoří kolmo

CO SE NÁM NEDAŘÍ?

• potkávat se častěji
• vtáhnout mezi sebe třicátníky

CO SE NÁM DAŘÍ?

• pořád existovat a vyvíjet aktivity úměrné našemu věku a možnostem
• snad trochu inspirovat ty mladší, že SKAUTING NEKONČÍ VE DVACETI
• motivovat

NEUZAVÍRÁME SE

Na téměř všechny naše akce zveme i nečleny našeho OS klubu, stejně tak jako „neskauty„ – klíčové pro nás je, zda se jedná o spřízněnou duši. Přátelské vazby napříč různými společenstvími nás posilují.

JE NÁM SPOLU DOBŘE

Pad (53let, Brno) S Dazulem a dalšími Vsetíňáky jsem se poznal v první polovině 90let na roverském kurzu Beníšky a pak s nimi byl jako zdravotník na několika zahraničních expedicích. Ač rodilý Brňan, tak mám po pradědovi valašskou krev, takže mně brzy Valaši přirostli k srdci. Pak mě vlastní volby zavály jako lékaře jinam, ale po dvaceti letech jsme se s Dazulem opět sblížili (i díky stejně starým dětem) a bylo to jako by ani žádná pauza nebyla. Rád přijímám výzvy, takže jsme se s celou rodinou přidali na oldskautskou vodáckou dovolenou na polskou Drwecu a odtud byl jen kousek k plachtění na střediskové plachetnici na Slezké Hartě. Další výzvou se staly pravidelné říjnové potulky po Nízkých Tatrách a s nouzovým přespáním na hřebeni. Když mi pak Dazul před několika lety nabídl, abych se stal členem jejich Kateřinického oldskautského klubu, moc jsem neváhal. Bral jsem to jako podporu skautingu a zároveň i jako závazek spolupodílet se na něčem smysluplném. Nikdy není pozdě plnit si své sny, proto jsem se rád zúčastnil v únoru 2023 týdenního putování pouštěmi Jižního Izraele a Jordánska a v říjnu 2023 pak dalšího týdenního treku do pouště v Jižním Maroku. Stejně tak důležité je ale pro mě “nakazit naše mladé doprodružstvím” a zvyšovat jejich odolnost do života. Jsem proto moc rád, že už několik let za sebou, my tátové s dětmi, vyrážíme na začátku léta na víkendy pod širák (údolí Oslavky, Roverské hory), v létě je pak bereme plachtit na Slezkou Hartu. Letos v lednu a únoru jsme se  z Brna i Kateřinic zapojili do výzvy “Le Mans 24dní”, což je každodenní cvičení na počest Jaroslava Foglara, které organizuje pražská Dvojka. 

Kikina (40 let, Kateřinice) S Dazulem jsem se poprvé potkala ve svých třinácti letech, kdy jsem se úplnou náhodou dostala na schůzku tehdy nově vzniklé Šestky. Vždy jsem toužila stát se členem skautského oddílu a závistivě jsem listovala deníky své maminky, která měla to štěstí, že stihla skautovat v několika “volnějších” letech do roku 1968. Byla jsem jednou z prvních dívek, které přišly na schůzku – do té doby si Dazul představoval oddíl chlapecký. Myslím, že to, že své představy přehodnotil a vytvořil oddíl koedukovaný, je dodnes jednou z největších devíz Šestky. Pro mě to hrálo zásadní roli, naučila jsem se kromě jiného přirozeně komunikovat a vycházet i s kluky, což se mi později náramně hodilo. Dodnes mám mezi tehdejšími členy ty nejlepší přátele. Nejsme sice v neustálém kontaktu, ale víme o sobě, a pokud se třeba i náhodou potkáme, je to jako bychom se viděli včera. Další obří plus mi celoživotní skautování přineslo i do mého profesního života učitelky. Dodnes čerpám ze zkušeností z vedení družiny, organizací různých akcí nebo respektujícího přístupu k dětem, který jsem sama zažívala. V současné době se už šestým rokem podílím na vedení světlušek a vlčat, každý rok jezdím (teď už i s vlastními dětmi) na tábor a vracím tak oddílu to, co do mě “investoval”. Zároveň v mých očích nejpodstatnější mojí úlohou je organizace místní Tříkrálové sbírky, což je moje soukromá radost a srdeční záležitost. 

Judy (35 let, Vyškov) Moje skautování začalo, když mi bylo nějakých 10 let. Rodiče mě přivezli na schůzku 6. Koedukovaného oddílu v Kateřinicích. Od první oddílovky jsem věděla, že to nebyla moje poslední a že chci v tomto dobrodružství pokračovat. První rok jsem strávila ve světluškách a vlčatech a pak jsem přešla do družinky Žížal, ve které jsem později rádcovala. Moje cesta se s oddílem na nějakou dobu rozdělila. Během 13ti let, kdy jsem žila v Brně, jsem se snažila dostudovat, vybudovat si kariéru a založit rodinu, což se mi myslím všechno povedlo. Teď, když už děti pomály odrůstají z batolecího věku, začíná moje srdce opět toužit po návratu ke skautování.. Čím dál častěji vzpomínám na všechno co jsme prožila v Šestce a přemýšlím o tom, jak se opět zapojit do tohoto úžasného společenství a jak to co nejlépe skloubit s rodinným životem. Začala jsem tím, že jsem se zaregistrovala v Kateřinických oldskautech. Plánovaných akcí se zatím neúčastním, i když už jsem někde četla, že se to dá zvládnout i s nočníkem a chůvičkou :) Zatím se snažím pomáhat alespoň na dálku například s přepisováním nahrávek či deníků v rámci projektu Příběh skautingu na Valašsku. Do budoucna se těším na to, že se budu moci některých akcí zůčastnit osobně a ještě lépe se svými dětmi. A co mi v současném společenství trochu chybí? Ano, je to více příležitostí/akcí pro společná setkání a proto se nebráním myšlence, že si v budoucnu vezmu jednu takovou akci na triko.
A poslední moudro na závěr. Kdybych se bývala byla neodstěhovala, byl by můj návrat ke skautování určitě jednodušší. Nicméně po přečtení Padova příspěvku o tom jak obnovili s Dazulem na dálku své přátelství po dvaceti letech moje srdce zaplesalo…je to možné :)

Klíště (37 let, Pozďatín) Jelikož jsem vyrůstala na malé vesničce kde nabídka aktivit nebyla až tak veliká (buď fotbal nebo hasiči). Ani jedno z těch dvou mě nelákalo. Byla jsem ráda, že se Dazul s Irčou rohodli vrátit zpět a rozšířít nabídku o skauting. Do té doby jsem neměla o ničem takovém ponětí. Jsem vděčná za roky v oddíle, za výpravy, tábory, oddílovky, za kamarádství a možnost být sama sebou. To co člověk zažije v „dobrém“, skautském oddíle, což ŠESTKA bezesporu byla a je, ho ovlivní na celý život. Vytvoří se něco jako závislost. I když pak už člověk z každotýdenního koloběhu oddílu vypadne a je jen na okraji, má touhu vrátit se zpět a zažít to znova.

Radek ( 48 let, Kateřinice) Můj poklidný život skončil, když jsem poznal Dazula. Sice jsem ho znal z četných historek a pověstí, ale do života se mi poprvé osobně vryl, až když mě oslovil, jestli bych se nezapojil do vedení skautského oddílu, který založil v mé rodné vísce. Mé samotné skautování sice započalo ve vsetínské TROJCE, ale postupem času se mým kmenovým oddílem stala ŠESTKA Kateřinice.
První schůzka, první setkání s lidmi, kteří pro mě postupně začali být rodinou, první výpravy, první tábory…
Nebyl snad víkend, kdy nebyla nějaká akce. A i v týdnu se pořád něco dělo. Prostě jízda…
Tak to šlo celých deset let. Přicházeli noví lidé, někteří odcházeli. Někteří odešli napořád…Všechny prožité okamžiky nás spojovaly a posilovaly.
Pak přišla svatba, stavba domu, děti a určitě i lenost. Nějak to skautování šlo prostě do útlumu. Sice jsem se sem tam něčeho účastnil, ale už to nebylo tak intenzivní. Lidičky z oddílu jsem potkával ale pořád. Mé děti pomalu vyrůstaly a více méně moje manželinka se mě jednou zeptala, jestli je nedáme do skautu. Nechápu, proč to nenapadlo mě, ale stalo se 😊 A tak jsou tam.  Už se taky vydaly na skautskou stezku. A doufám, že na ní pořád zůstanou a prožijí to, co jsem na ní prožíval já.
Jak všechno souvisí se vším, tak vlastně díky manželce a dětem se pomalu vracím zpátky.

Hanny (48 let, Kateřinice) Patřím k těm, kteří se k oddílu připojili později než ve dvaceti. A ano, dokonce o trochu dost později než ve třiceti. Ale když se člověk ohlédne, uvědomí si, že vlastně ten skauting měl v srdci celý život, je si to neuměl pojmenovat a neměl to štěstí, potkat se s těmi správnými lidmi, s kterými by svoje pocity a touhy sdílel.
Už od malička jsem tíhla k přírodě. Jedno období to byl bratranec, který mi ukazoval krásy přírody, její čistotu a smysl pro vnímání detailu, v teenagerenském věku pak skupinka evangelické mládeže (byli jsme dost aktivní, dokonce jsme organizovali letní tábory pro děti z naší obce). Jenomže  pak jsme se rozprchli do světa a já se dostala do pozice lehce introvertního solitéra😊. Bylo to dáno hlavně přestěhováním za manželem do Podolí, nejmenší vísky na Vsetínsku. Tam jsme obývali hájenku, vzdálenou skoro kilometr od vesnice. Prostředí nádherné, v lese jsem byla téměř pořád. Velikost vesnice a semknutost obyvatelstva mě vedla k tomu, že jsem se i s dětma toulala opět spíš jen po okolí a sama. A přiznávám, moc mi to nevadilo, protože jsem občas spíše samotář😊.
Aktivní účast v oddílu přišla o pár let později. Dva klíčové momenty – přestěhování na hájenku do Kateřinic a moje děti, které se do Šestky dostaly díky spolužákům.  Pak už to jelo – nabídla jsem Kikině pomoc se Světluškami a Vlčaty a byla jsem v tom až po uši, zatím však bez registrace.
Většina členů se napřed potkala s Irčou a Dazulem, mě se setkání s nimi docela vyhýbalo. Opět byly aktérem setkání děti. Ale ty Irčiny, kdy jsem měla jejich nejstaršího v družince. A pak Irča založila Benjamínky a my se potkávaly aktivně, Dazul byl pořád někde v pozadí delší dobu, ale nakonec došlo i na něj. A tam teprve přišla myšlenka registrace. ŠESTKA je moje srdcovka, ale tak nějak jsem cítila, že věkově už bych se jim neměla plést do cesty a Oldskauti jsou pro mě to pravé.
U Vlcušek, jak je pracovně nazýváme, jsem pořád aktivě a děti mě asi nikdy bavit nepřestanou. Jsou pro mě inspirací a někdy i vzorem. Učíme se od sebe vzájemně.
Oldskauti, to je jiný, úžasný svět, kde se můžu uvolnit, být sama sebou a nemít „zodpovědnost“, kterou člověk má s dětmi. Jsou to neskutečné zážitky, které se hluboce vryjou do paměti. A taky je to povědomí o tom, že jsou tady lodičkové, se kterými můžu sdílet pocity, potřeby a budeme tu vždycky pro sebe. Díky nim moje puberta nikdy neskončí😊
Ještě jedno ohlédnutí zpět – velké díky patří mému manželovi, který je mým životním parťákem víc než 25 let. Když tak bilancuju, obdivuju jeho neskutečnou trpělivost a pochopení a to, jak mě podporoval a toleroval, když jsem nebyla často a dlouho doma. Bez něj by to nešlo a tak doufám, že i nadále mu to vydrží a budu mít tak skvělé zázemí.

———————————————————————————————-