Hodnotící komise celostátního kola VESNICE ROKU 2014 v našem srubu

(Dazul) Na pátek 5.září 2014 si v práci beru dovolenou. Stejně tak Irča. Ta vyráží v 6:00 do Přerova pro Scampa, který je ochoten „obětovat“ více než půlden, aby nám pomohl s presentací našeho společného dítka – Dětského bezbariérového centra Březiny. Já kmitám jen o pár minut později zažehnout v DBCB krb, aby bylo možno grilovat.

Dnes je totiž pro naší dědinu relativně významý den! Po vítězství krajského kola soutěže VESNICE ROKU 2014 nás čeká příjezd třináctičlenné hodnotící komise složené ze zástupců ministerstev, starostů vítězných obcí minulých ročníků atd. Zatímto v krajském kole měla naše dědina 2 hodiny na presentaci, v kole celostátním to je 4 hodiny. Ani o minutu déle!

Připrava akce byla komplikovanější o to, že se zprvu vědělo jen cca týdenní rozmezí, kdy tým hodnotitelů přijede. Je samozřejmě rozdíl, dorazí-li ve všední den nebo v sobotu – vzhledem k dovoleným a uvolňováním ze škol. S cca měsíčním (?) předstihem jsme se přesné datum i hodinu návštěvy dozvěděli a hned se vše připravovalo lépe :-)

Starosta Vojta pojal organizaci a přípravu presentace jako týmovou práci. Vzhledem k tomu, že ne každý spolek v dědině je tak disciplinovaný jako skauti, byla to pro něj docela řehole :-) Několika prázdninových organizačních schůzek se za ŠESTKU účastnila Fialka (když nemohla, zastoupila ji Kája) a za DBCB já.

Fialka zajišťovala presentaci oddílu v „minikateřinické dědině“ postavené z našich stanů na hřišti u Obecního úřadu a já měl na starosti presentaci Dětského bezbariérového centra Březiny. Ale DBCB a ŠESTKU nelze oddělit, takže smyslem naší presentace bylo, předat hodnotící komisi zprávu, že v Kateřinicích je úžasné společenství skautů, které dokáže velké věci, včetně zajištění provozu skvělého Dětského bezbariérového centra Březiny.

V 8:00 přijel autobus s komisí před OÚ. Žádné zpoždění, přesnost – a i když je to normální, není to vždy samozřejmé. Hodnotící komise má u mne plusový bod :-)

Druhý plusový bod u mne komise získala tím, že se na mikrofon každý osobně krátce (a většinou i vtipně) představil. Pokud jsem dobře poslouchal tak většina z nich pocházela z Moravy, jeden člen komise má dokonce chalupu na Prženských pasekách.

Plusových bodů ode mne hodnotící komise získala během dopoledne ještě několik. Nicméně a samozřejmě je důležitější, kolik plusových bodů od komise získáme my – jako skauti a hlavně jako celá Kateřinická dědina. Pokud jsem to nevysvětlil dostatečně, tak dnešní presentace je o tom, abychom hodnotitelskou komisi přesvědčili, že nejlepší VESNICÍ ROKU 2014 jsou jednoznačně a neoddiskutovatelně Kateřinice. My to víme, ale hodnotitelům to musíme nejen vysvětlit, ale i ukázat.

Pokud jsme si na začátku mysleli, že 4 hodiny je dostatečný čas na představení Kateřinic, po sestavení přesného časového plánu si to už asi nemyslel nikdo z těch, kdo se na organizaci podíleli.

Samozřejmě, že mne těší, že DBCB dostalo největší prostor, ale znovu filtruju už přeseté, měním pořadí a vyhazuju informace na které v těch 30 minutách nebude čas. Napadá mne, že šíře aktivit a tak bohatá činnost má svoji obrovskou nevýhodu – nelze jí stručně a poutavě presentovat aniž by se bolestně nevyhodilo minimálně 80% toho, co si presentaci zaslouží.

Vím, že nemůžu být na úvodní zahajovací části presentace Kateřinic po celou dobu, protože se musím spolu se Scampem připravit do DBCB. Ale pokřik ŠESTKY si odpustit nemůžu. Spolu se mnou jej křičí i další „dospělák“ Miris. Zcela objektivně – ten náš pokřik je nejen obsahově nejlepší, ale i provedení (hlasitost, svižnost, bezvadnost) bylo suverejně bez konkurence (snad jen fotbalisti se nám přiblížili) :-)

Znovu kontrola zda je vše vpořádku, zda jsou všichni na svým místech, zda ví co mají dělat. Svých 30 minut (necelých – musíme zkrátit, ale s tím počítám) začínáme na parkovišti, kde osobní auta s vlaječkami přiváží hodnotitelskou komisi. Představuju sebe i Scampa, jako dva hlavní průvodce Dětským bezbariérovým centrem Březiny. Scamp, jako autor architektonického návrhu, ve svých 180 vteřinách shrnuje zvláštnosti stavby a je úžasné jak do toho dokáže vložit i Karla Čapka. Nezapomněl upozornit i na model DBCB, který před cca 12 lety vyrobily pod vedním Zuba vlčata. Těsně před příjezdem komise totiž napadlo Fialku, že bychom mohli dát na parkoviště stůl a na něj umístit tento prehistorický artefakt, aby vynikl v kontextu skutečné stavby v pozadí.

Scampův výklad doplňuji oblíbenou historkou o tom, jak za vznikem DBCB stála příhoda s vozíčkářem, který měl na naší PARAWESTERNIÁDĚ problém vykonat potřebu na polní latrině + uvědomění si toho, že v okolí 20 km neexistuje žádné veřejně přístupné bezbariérové wc.

Pro členy komise je nachystáno 13 vozíčků (s 13 bobříkama to skutečně nemá nic společného), aby si odzkoušeli přesun z parkoviště do srubu v pozici handicapovaných. Každý z komisařů má svého osobního asitenta. Do role osobního asistenta se na 30 minut vtělují Fialka, Kája, Zdendáš, Lila, Miris, Kuky, Slon, Jaxa, Ferda, Mája, Karel+Karel a Dita. Asistenti mají být po celou dobu presentace tomu svému hodnotiteli k dispozici, presentovat oddíl za sebe a zodpovídat všechny individuální otázky.

Komise na vozíčkách je v hlavní místnosti, shromážděná v půlkruhu (někteří na vozíčku sedí evidentně prvně v životě a tak jim „zařazení“ do řady trvá trochu déle) a Scamp může říct něco o interiéru téhle stavby.

Na to navazuju já s tím, že skauting fušuje do řemesla pedagogům, spisovatelům, muzikantům, lesákům, sportovcům ….. a že jim představíme jen jeden z výsledků naší činnosti – hudební videoklip, který jsme loňský podzim v kateřinické knihovně a DBCB natočili.

Paní hodnotitelka, knihovnice, navnaděna mou poznámkou o reakci knihovníků na naše „dílko“ sleduje video velmi pozorně a snad se jí klip líbí.

Scházíme z galerie dolů ke krbu. Uzené koleno, které se tam peklo už je naporcováno a každý se může občerstvit. Mezitím asistenti vozíky přemístili před srub, aby bylo v hlavní místnosti k hnutí.

Ještě vnucuju druhou videoukázku, kterou před měsícem z DBCB odvysílala Česká televize. Přišlo mi škoda se tím nepochlubit – i když to ubralo drahocené 2,5 minuty.

Teď bych měl vyzvat komisi, aby si celý srub dle svého uvážení prohlédla a tak je upozňuju na to, co stojí určitě za povšimnutí – 120 čísel oddílového časopisu, 135 DVD s videokronikou z našich akcí, expediční knihy, vývěsky, kůlna s uloženou plachetnicí třídy vaurien, …. Do toho vstupuje Scamp, že je prvorepublikový skaut a tak toho viděl hodně a má s čím srovnávat. „Pokud se vám zdá, že toho na vás valí moc, tak věřte, že to je jen nepatrný zlomek z jejich činnosti. Jinak se dělá skuting ve městě a jinak na vesnici. Oni ze skautingu dokázali pro místní děti vytěžit maximum. Patří k nejlepším oddílům v republice…“

Pak si bere slovo starosta a představuje Fialku – vůdkyni oddílu. Fialka jej doplňuje s informací, že je čtvrtým vůdcem oddílu, ale historicky první ženskou – sklízí za to upřimný a spontální potlesk.

Vypouštím všechno ostatní, aby se mohli hosté porozhlédnout po srubu. Jenže to už je Vojta popohání k autům :-( Z toho, co jsem musel vypustit, mne mrzí asi nejvíc informace o nejvyšším skautském vyznamenání „Za čin junácký“, které in memoriam obdržel Spídy. I tak jsem byl později peskován, že jsem mluvil dlouho ….

Na parkovišti předávají osobní asistenti členům hodnotitelské komise připravené plátěné tašky „skauting“ a „buď připraven“ s oddílovým CD, ŠESTÁKY, potištěnou propiskou, Scampovým žetonem dobrého skutku, vizitkama DBCB i www.detske-casopisy.cz.

Je toho spousta, co jsem zde nespravedlivě nezaznamenal :-( Vím to. Ale přece si neodpustím poděkování všem, kteří se za ŠESTKU podíleli na téhle akci. Moc děkuji Irči, Scampovi, Fialce, Káji, Zdendášovi, Lile, Mirisovi, Kuky, Slonovi, Jaxovi, Ferdovi, Máji, obou Karlům, Ditě, Robinovi a Lukášovi. Děkuji za tenhle půlden, který jste ŠESTCE a DBCB věnovali. I když starosta, který bohužel ŠESTKOU v dětství neprošel, si rozhodně zaslouží poděkování největší :-). Bez něj by se tahle povedená akce nekonala.

Co napsal o této akci oficiální regionální tisk.