by
on
under
Permalink

Excerpta

(Dazul) Tak jsem se naučil další cizí slovo – excerpta. Chci-li občas pochytit něco ze světa intulektuálů, nezbývá mi nic jiného než se podívat do slovníku cizích slov. Zvýší se tím šance, že se mi leckdy poštěstí porozumět psanému textu. Pojem excerpta vykládá prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc. jako: výňatky a výpisky např. z odborného textu rukopisného nebo tištěného„. Tedy nic složitého. Jsem hrdý na to, že si od dob středoškolského studia excerpta pořizuju, aniž bych věděl, že se to takto jmenuje. A nemůžu být ani nazván plagiátorem, přesto, že bývalý president (kterého od dob „opoziční smlouvy“ nemusím) má na svém webu rubriku „excerpta z četby“.

Přiznám se, že jsem si ze studentských dob odnesl také jeden obtížně odnaučitelný zvyk – v knihách, které jsem si zakoupil, bezostyšně zvýrazňovačem zatrhávám pasáže, které mi připadají důležité, zajímavé nebo inspirující. Většinou to jsou myšlenky, zajímavé formulace či neobvyklá spojení. Legendární v tomto směru je pro mne samizdatové vydání KARPATSKÝCH HER, které mám různobarevně zatrháno takřka celé. Zatím mi nepřirostly k srdci elektronická vydání knih. Chybí mi zde možnost praktikovat svůj zlozvyk, omak i šustění papíru, odolnost proti pádu, …
 

Na obhajobu mého „barbarství“ bych chtěl uvést, že mi v systému zvýrazňování nedělá problém číst na přeskáčku i 3-5 knih současně. Mrknu se poslední 2 strany, přelétnu zvýrazněný text a jsem v obraze – mohu bez újmy pokračovat v dalším čtení. Zvýrazňování mi umožňuje rychlejší  „příjem“ myšlenek, jejich vytřídění i to, že se později v textu rychleji orientuju a lépe najdu pokračování myšlenky, když čtení přeruším.

Že je dobré v dětství přečíst nejlépe všechny foglarovky, zapletalovky i setonovky jsem intuitivně pochopil pro přečtení první z nich. Byly a jsou dobrým základem pro spoustu mých pozdějších aktivit. Ale je dobré přečíst spoustu dalších knih i v době, kdy je většina klasické literatury převyprávěna scénáristy v dalších a dalších filmových verzích. Jsou knihy, které zfilmovat dost dobře nelze – a to je dobře.

Jsem přesvědčen, že leckteré spisovatelovo zamyšlení či povedená formulace životních zkušeností mají trvalou hodnotu a stojí za to se k nim čas od času vracet. A já je, kdykoliv po otevření knihy s mnou zvýrazněným textem, okamžitě najdu.

O Peroutkově BUDOVÁNÍ STÁTU jsem častokrát slyšel, ale míjelo mne. Dokud jsem nevytáhl v Hradišti u Zapletalů z „knihovny po tchánovi“ jeden z předválečných svazků a nezačetl se. Pak už jsem měl pro svoji ženu fakt vhodný tip na vánoční dárek pro mne. Klaplo to a na aukčním portálu se jí podařilo čtyři knihy posledního vydání vydražit.

Že existuje slovutné dílo VLADAŘ jsem slýchával v narážkách politiků a četl v komentářích novinářů. Ale až před pár lety jsem se k němu skutečně dostal. A když už jsem se začetl do Ferdinanda Peroutky, neměl bych asi vynechat ani Niccolu Machiavelliho – jeho proslulého VLADAŘE.

Překvapilo mne, že věhlasná kniha má jen 36 stran a že byla sepsána v roce 1513, jako úlitba Medicejským, kteří v té době vládli Florencii – „Nechť Vaše Výsost přijme můj skromný dar s vlídným pochopením. Až si dílko pozorně přečte, odhalí Vám, jak vroucně si přeji, abyste dosáhl oné velikosti, již Vám osud a Vaše ctnost předurčily. A shlédne-li někdy Vaše Výsost k nám do nížin, shledá, jak nespravedlivě mě osud soustavně stíhá.“

Ale i přes slizský úvod jsem VLADAŘE přečetl. Četl jej pomalu, vracel se, „zatrhával a zvýrazňoval“. Stačily mi 2 strany před usnutím. Měl jsem čem přemýšlet. Dával si věty napsané před půltisíciletím do souvislostí s dnešní situací v domácí i světové politice a vynechal-li zlatoústý balast, obnažená fakta jsou krutou variací na prokazatelně věčně se opakující „velké hry“. Stačí jen občas zaměnit jedno slůvko za jiné a jako by se mi vybavovaly headline tv zpráv či titulní stránky vlivných deníků. Posuď sám(a).

Pár citátů (trochu vytržených z kontextu):

Soudím, že tyto dědičné státy, přivyklé na vlastní dynastie, se spravují daleko snadněji než území nově dobytá. Stačí nenarušovat staré pořádky, zachovávané v zemi po generace, a jednat pružně podle okolností. Vládce, třeba i jen průměrně nadaný, se dokáže za této situace udržet celkem snadno u moci,….“

„Lidé totiž rádi mění vládu v domnění, že si tím polepší, a teprve zkušenost je poučí, že si vlastně pohoršili.“

„… návrat k moci v odbojné zemi a její podrobení bývá napodruhé lehčí, protože vládce využije příležitosti, již mu vzpoura poskytla, a potrestá nejen její přímé účastníky, ale drží pod dohledem i všechny nespolehlivé a pojistí si nejslabší a nejohroženější oblasti.„

„Neměli bychom zapomínat, že možné protivníky buď musíme zahrnovat laskavostmi, nebo je zničit, protože za malé urážky a za malá příkoří se mohou ještě mstít, za velké však už nikoli.“

„Dále by měl panovník na dobytém území pečovat o ochranu slabých a hledět potlačit vliv místních mocných, ale především bedlivě střežit silné, nebo dokonce silnější sousedy. Na ty by se totiž mohli nespokojenci nebo ctižádostivci obrátit o pomoc.„

„Panovník si musí jen dát pozor, aby mu ti slabší také časem nepřerostli přes hlavu a nenabyli přílišného vlivu. Kdo nedbá těchto zkušeností, brzy ztratí, co nabyl, …“

„A totéž platí i o státních záležitostech: postřehneme-li včas nebezpečí (a to dokáže jen obezřetný a schopný muž) klíčící ve státě, snadno a rychle si s ním poradíme; necháme-li však růst tak, že už je vidí i slepý, bývá veškerá námaha marná.“

„Římané vždycky včas věděli o hrozících nepokojích a neváhali nikdy okamžitě zakročit. Nedopustili, aby se rozrostly, protože dobře věděli, že střetnutí je stejně nevyhnutelné, a odkládá-li se, pak z toho může mít prospěch jedině nepřítel.„

„Touha po výbojích je přirozená a obvyklá. Pustí-li se do nich lidé schopní, nikdo je za to nezatracuje ani nekárá. Ale vyslouží si pohanu a výtky, kdo se do nich pustí, ačkoliv na ně nemá.“

„A kdyby mi snad chtěl někdo namítnou, že Ludvík postoupil Romaňu Alexandrovi a Neapolsko španělskému králi v zájmu zachování míru, aby zabránil válce s nimi, pak odpovídám argumenty už jednou zmíněnými: uhýbat před nepříznivými okolnostmi nelze, ani v zájmu momentálního zachování míru. Válka se tím nezažehná, jen se k vlastní škodě oddálí.“

„…kdo jinému dopomáhá k uchopení moci, sám sobě podřezává větev, na níž sedí. Ať mu pomůže lstí nebo zbraní, obojí je novopečenému panovníkovi stejně nepohodlné.“

„A nestačí odstranit panovnický rod, neboť stále ještě zůstává šlechta, která je ochotná postavit se do čela nových převratů a nepokojů, a pokud si ji nový pán nezíská (nebo ji nezničí), zemi ztratí při první vhodné příležitosti.“

„…lze je spravovat trojím způsobem. První možností je zničit dobytá území. Druhá – přesídlit na něj svůj dvůr. A třetí – ponechat jim jejich zákony, vybírat poplatky a dosadit vládu několika tamních, novému vládci oddaných mužů. Ti potom dobře vědí, že obstojí jen s přízní nového knížete, a že tudíž musí vynaložit veškeré úsilí a námahu na udržení jeho panství. Město přivyklé svobodě se udrží o mnoho snadněji vládou vlastních občanů než jakýmkoli jiným způsobem.“

„Pokud jsou města nebo země zvyklé žít pod vládou jediného knížete a jeho rod vymře a obyvatelé zvyklí poslouchat se neumějí dohodnout na novém, svobodně však žít také nesvedou, pak nastává ta pravá chvíle pro dobyvatele: snadno je získá a ovládá.„

„Lidé jsou už takoví: raději se vydávají po prozkoumaných a vyšlapaných cestách a svým konáním napodobují cizí vzory, které jsou už ověřené a zavedené. Jenomže, připomínám, nelze jít nikdy navlas stejnou cestou a dojít dokonalosti těch, jež napodobujeme.“

„…zženštilých a zhýčkaných dlouhým mírem.“

„A nesmíme zapomínat, že nic se nezačíná tak obtížně a nic nepřináší tak pramalou naději na úspěch jako zavádění nového řádu.“

„Proto je zapotřebí být připraven prosadit vlastní záměry silou, jakmile lidi víra opustí. Nebyl by se udržel ani Mojžíš, ani Kýros, ani Théseus, ani Romulus, kdyby nedrželi v rukou meč.“

„Strůjci změn se střetávají s velkými obtížemi, neustále jim hrozí různá nebezpečenství, jež musejí překonávat statečností a opatrností, avšak jakmile je přemohou, zničí své odpůrce a získají vážnost, stávají se mocnými, bezpečnými, ctěnými a šťastnými.“

„Moci lze dosáhnou beze zbraní buď za peníze, nebo darem.“

„Kdo se stane pánem města přivyklého svobodě a nezničí je, ať počítá s tím, že město zničí jeho, neboť bude znovu a znovu zvedat prapor vzpoury ve jménu svobody a starého řádu, na něž nikdo časem, ani prokázaným dobrodiním nezapomíná. Dělej co dělej, lidé nikdy na svobodu a minulé pořádky nezapomenou a při každé vhodné příležitosti se jich znovu budou dovolávat jako Pisa po stu létech florentské nadvlády.“

„Lidé jsou tak prostomyslní a tolik se pachtí za tím, co právě potřebují, že kdo chce klamat, vždycky najde někoho, kdo se oklamat dá.“

„Panovník má budit zdání, že je vlídný, věrný, lidský, upřímný a zbožný, a má takový být. Ale pro případ, že je nutné takovým nebýt, má mít povahu dost pružnou, aby se mohl a dovedl změnit v pravý opak.“

„Nutno chápat, že vladař, zejména vladař nový, nemůže vynikat všemi vlastnostmi, pro které jsou lidé považování za dobré, protože je často nucen k udržení vlády jednat proti věrnosti, proti milosrdenství, proti lidskosti, proti náboženství.“

„Musí se přizpůsobovat rozmarům Štěstěny a proměnlivosti událostí, nemá pokud možno opouštět cestu dobra, ale přikazuje-li to nezbytnost, má též umět nastoupit cestu zla.“

„Vladař má proto úzkostlivě dbát, aby nikdy nepronesl nic, co by se plně neshodovalo s uvedenými pěti vlastnostmi. Kdo ho vidí a slyší, musí mít dojem, že je zosobněná laskavost, věrnost, upřímnost, lidskost a zbožnost…“

„Při posuzování lidské činnosti, zejména skutků vladařových, proti nimž není odvolání, se hledí na výsledek.“

„Panovník se musí starat, aby zvítězil a podržel si moc. Prostředky, jimiž to dokázal, shledají lidé vždy čestnými a každý je bude chválit.“

„Lid dá vždy jen na zdání a na výsledek věci, a na světě není než lid.“

 

Pro ty, kteří si chtějí knihu VLADAŘ prolistovat, přikládám odkaz na její stažení  Niccolo_Machiavelli_VLADAŘ >>>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *