(Dazul) Váhal jsem, zda se o tuto bizardní příhodu, jak efektivně funguje státní aparát, podělit či ne, ale protože jsem tuhle historku při několika osobních setkáních už dal k dobru (a tak si zřejmě žije svým vlastním životem), zachycuji ji zde i písemně. Ostatně se dotýká i naší oldskautské činnosti. Za necelý půl rok sice půjdu volit (a zvažovat pro mne jednu ze dvou možností – a i níže popsané bude hrát při volbě svoji roli), ale za další rok už se mi spousta detailů nevybaví …
Protože tohle povídání nemá být žádným vyřizováním účtů, mstou či potměšilostí vůči státní mašinérii, která si žijíe si svůj vlastní život, vynechávám v níže uvedeném textu konkrétní jména, místa i data. Ty pro vykreslení reality nejsou podstatná. Důležité je zachycení reálného příběhu.
Začnu dopisem, který jsem napsal a přiložil k němu neotevřenou obálku, kterou mi policisté nechali na parapetu našeho domu:
|
Kateřinice x.x.202x Dobrý den, v pátek x.x.202x mne doma, v podvečerních hodinách, bez ohlášení, navštívili policisté s tím, že jsem nekontaktní a tak mi mají doručit dopis od Vás oni. Jednali korektně a slušně, nicméně to pro mne bylo ponižující, nehledě na to, že tím psychicky „rozhodili“ naše čtyři nejmladší děti (Tatínku, oni tě chtěli zastřelit? Proč nám přišli s pistolemi a obušky, když jsme hodní? …). Proto jsem odmítl převzetí takovéto zásilky podepsat a policistům vysvětlil, že jejich tvrzení, že nejsem kontaktní je prokazatelně lživé, což lze doložit například tím, že:
Neotevřenou obálku (kterou jsem odmítl převzít a PČR ji nechala na parapetu našeho domu) vám vracím zpět na adresu uvedenou jako odesilatel. Chcete-li mi něco poslat, využijte standardních způsobů – a já budu (bude-li to vyžadováno nebo to bude vhodné) včas reagovat, tak jako to celý život normálně dělám. Upozorňuji ale, že o „doporučené“ poště, či „poště do vlastních rukou“ se většinou ani nedozvím, protože pošťačka naši situaci zná a ví, že se v otevírací dobu na poštu nedostanu a ví taky, že vše skutečně důležité mi chodí do mé osobní datové schránky. Povinnost komunikace přes datovou schránku potvrzuje má osobní zkušenost se státními institucemi a organizacemi. Např. podle nedávné zkušenosti s Finančním úřadem. Jako právní osoba (skautské středisko) jsme řádně podali 2 daňová přiznání na podatelně FÚ a po čase nám byla vyměřena pokuta 2000 Kč za každé z nich + jsme museli daňové přiznání podat elektronicky přes datovou schránku. Jako fyzické osobě mi bylo v jiném případě mimo protokol úředníky finančního úřadu vyhrožováno dokonce pokutou 5000 Kč – přesto, že jsem daňové přiznání podal v papírové podobě dokonce dva měsíce před termínem. Musel jsem jej podat znovu elektronicky. Já pokutovat Vás za nedodržení zákonných postupů samozřejmě nemohu a ani nechci, ale domnívám se, že mohu požadovat, abyste při úředních obsílkách postupovali tak, jak byste podle příslušných zákonů a předpisů postupovat měli. Netroufám si vás ze své pozice poučovat, ale pokud jsem vše správně pochopil (a ověřil si o známých právníků a policistů) doručit vaše úřední psaní byste měli nechat PČR teprve až poté, co nebudu reagovat na vámi poslanou zprávu do mé datové schránky. Při nedodržení správné posloupnosti mne de facto vybízíte, abych váš nesprávný postup využil k případném zpochybnění či obstrukcím, eventuelně příhodu s traumatem nejmladších dětí po návštěvě dvou ozbrojených policistů, medializoval. PČR vám na vaše vyžádání (jinak byste nemohli získat třeba číslo mého OP, r.č. – vycházím z listu s vaší hlavičkou, který měli policisté při doručování v ruce) jistě poskytla všechny kontakty na mne, ale raději je zde uvádím: bydliště: Kateřinice xx * Až se mne pokusíte kontaktovat jakýmkoliv neponižujícím způsobem, slibuji, že budu reagovat, … Pavel Drábek * nechci usnadňovat práci slídícím robotům, kteří sbírají na webech kontakty a rozesílají spamy |
A ejhle, druhý den mi do mé Datové schránky dorazí zpráva. Zrovna jsem byl u počítače a tak jsem zprávu stáhnul – bylo to předvolání k podání vysvětlení (z důvodu podezření na spáchání přestupku) od Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky. Z nekonkretizované formulace v předvolání, mne ale nenapadá o jaký „přestupek“ by mělo jít.
Vytáčím tedy telefonní číslo uvedené v předvolání.
„Kdo volá?“
„Tady Pavel Drábek, dovolal jsem se na …?“
„Á, pan Drábek. Zrovna tady řeším tu vaši Datovou schránku. Tu, kterou jste mi poslal v dopise, nemůžu najít. Ona neexistuje.“
„Ale já jsem si před chvílí stáhl vaši zprávu ze své Datové schránky a na základě ní vám právě teď volám. Vy jste mi do mé Datové schránky poslali „předvolání“, já si jej stáhl, volám vám, takže z toho usuzuji, že moje Datová schránka nejen že existuje, ale vy jste mi do ní prokazatelně poslali vaši zprávu.“
„Ale já ji nemůžu najít.“
„Nevím, co víc bych vám k tomu řekl. Poslali jste mi do mé Datové schránky zprávu, já si ji stáhl a obratem vám volám.“
„Ale ta vaše Datová schránka není v registru vidět, měl byste si zařídit, aby byla viditelná.“
„Moc se omlouvám, ale nejsem natolik technicky zdatný a neorientuji se v tom, abych to dokázal spravit. Fakt ale je, že mi do mé Datové schránky už roky chodí zprávy z Finančního úřadu, soudu, …. – domnívám se tedy, že je vše v pořádku …“
Komunikací v tomto duchu se dozvídám, jaký přestupek má „Agentura“ namysli, co po mně chtějí, …. Nechávám si pak půlhodinový telefonický rozhovor uležet, nejednám pod vlivem emocí a až druhý den posílám přes svou Datovou schránku odpověď na „předvolání k podání vysvětlení“:
|
Kateřinice x.x.202x Věc. Vyjádření k č.j. XXXX/XX Dobrý den, z mého cca 30 minutového telefonického hovoru s vámi (xx.x.202x cca 14:00-14:30) jsem pochopil, že není nezbytné, abych jel několik hodin autem cca XXX km do XXX a pak XXX km zpět kvůli osobnímu podání vysvětlení …. Mám za to, že vše podstatné jsem vám řekl, ale pochopil jsem, že mám na vaši výzvu raději odpovědět písemně. Protože ve výzvě není specifikováno o jaké podezření ze spáchání přestupku se konkrétně jedná, shrnu postupně to, o čem jsme se bavili – tak jak si to ze včerejšího telefonátu pamatuji.
Zpracoval jsem určitě tisíce videí a stovky jich sdílel i na webu (www.oldskauti.cz – v popisu webu je uvedeno: „Postavy a události na tomto webu jsou smyšlené, publikované fotografie a videa upravené. Jakákoliv podobnost …“ ). Jen na www.oldskauti.cz je aktuálně umístěno 521 videí, které jsem zpracoval. Ne všechny videa jsem ale natáčel. Omlouvám se, jestli mé vysvětlení bude znít jako poučování, ale je rozdíl mezi natočením konkrétního záběru, sestříháním záběrů pořízených několika účastníky aktivity do výsledného několikaminutového videa, seřazením záběrů (ne vždy chronologicky jdoucích po sobě), použitím doplňujících záběrů pořízených na jiném místě (leckdy i v jiný čas a někým třetím), exportováním do výsledného tvaru, publikováním videa, … Rád bych jasně odpověděl na váš dotaz, který jste několikrát opakoval: „točil jste to video nebo ne?“. Ale protože nevím, o jaké konkrétní video se jedná (z onoho víkendu v xxx, existuje dle mých informací několik sestříhaných videí – jen já vyráběl 4-5), nejsem schopen na to konkrétně reagovat. Pokud si ale pamatuji, stříhal jsem tehdy „videa“ z videozáběrů pořízených více účastníky – dělám to tak v 99%. Výsledný sestřih „videa“ jsem opatřil hudbou (pro jistotu uvádím, že jsem u všech videozáznamů, které jsem za posledních cca 10 let dělal, autorem hudby) a umístil je na video kanál Youtube pod svým jménem. Takže: některá videa z xxx jsem stříhal i umístil na Youtube, ale ne všechny záběry na mnou publikovaných videích jsem točil. Ptal jste se, kdo je tedy ta žena na videu, když to není moje manželka. Využívám svého práva nevypovídat, pokud bych tím mohl způsobit potíže sobě nebo osobě blízké. Víte, neudával jsem za komunistů a nechci s tím začínat ani nyní – to abych reagoval na vaši poznámku o skautské pravdomluvnosti a osvětlil souvislosti. Přiznávám (i když to na žádném z videí není zachyceno), že jsem se mimo značenou stezku pohyboval. Z ruky mi vypadl mobil a klouzal dolů po svahu. Zastavil se cca 50-100 metrů pod stezkou, o smrk. Vědomě jsem tedy z vyznačené stezky sešel, sestoupil pro mobil a pak se na značenou stezku vrátil. Pominu-li, že jsem nechtěl o drahý mobil přijít, přišlo mi nesprávné tam mobil nechat a zaneřádit tak svah plastem s elektronikou. Můžete mi domluvit a poučit mne, požádat ať stáhnu z kanálu Youtube konkrétní video (které může působit manipulativně a nevhodně), stejně tak mi vyměřit pokutu za pohyb mimo stezku, atd. Jsem připraven nést za své jednání odpovědnost. Pavel Drábek |
Mnoha hodinovou cestu tam a zpět k osobnímu podání vysvětlení jsem nepodnikl, tedy nedostavil jsem se, maje za to, že moje odpověď na „podání vysvětlení“ zaslaná do Datové schránky je jakási „písemná omluva“ zaslaná v předstihu. Vzhledem k tomu, že jsem nezaznamenal ze strany „Agentury“ žádnou další reakci, považuji pro sebe tuto záležitost za uzavřenou.
A jaké ponaučení si z toho odnáším?
- Sledování vytipovaných webů, facebookových skupin,… „státem“ a pokus o sankcionování obsahu, který není v rozporu se zákonem (neobsahuje nezákonný obsah) v našich krajinách (Ficovské Slovensko i Babišovské Česko) v praxi existuje. U bezpečnostních složek typu BIS to je pochopitelné, ale u Agentury ochrany přírody (na jménu nezáleží) to není až tak běžné. Já osobně jsem se s tím setkal za posledních 4 roky 2x (druhý případ popisuji v tomto textu).
- Nedokážu odhadnout nakolik je výše popsané konání při doručování obsílky ojedinělé, časté či běžné, ale přiznám se, že se dost děsím toho, kolik zbytečné iniciativy úředníků ve službách státu, stojí státní kasu každý den, kdy řeší jeden relativně snadný úkon – doručení obsílky. Namísto, aby odpovědný úředník jedním klikem odeslal dopis do mé Datové schránky, dva policisté minimálně dvakrát trávili vždy hodinu až dvě cestou k nám domů, k tomu PHM a amortizace auta … Přeloženo do řeči čísel: přímý náklad cca 0 Kč (v případě poslání dopisu do Datové schránky) oproti nákladu několika tisíc na mzdě policistů, projetém benzinu, amortizaci auta, … Usuzuji tak z konkrétního příběhu, kterého jsem se nedobrovolně stal účastníkem.
- Podtextové sdělení „Agentury“ si velmi volně překládám zhruba takto: „Víme, že neuhlídáme vše. Vaše jednání sice není v rozporu se zákonem, ale nepovažujeme za vhodné, aby bylo propagováno na internetu. Publikováním na internetu se může stát následování hodným. Tímto vám sdělujeme, že o vás víme a rádi bychom, abyste takové věci na vašem webu nezveřejňoval.“ Protože jsem téměř čtvrtstoletí prožil v reálném socialismu, znám jak vypadá autocenzura za vlády jedné strany i plíživé „nepřímé zastrašování“ v praxi. Ale příčí se mi tomu po 31 letech svobody podvolit.
