(Dazul) Úplně prvně jsem zažil odpouštění přehrady Bystřička, když jsem spolu s ostatními „rovery“ z TOM Lvíčata někdy v osmdesátých letech bodoval na slalomovém stanovišti při asi krajském (?) kole VJZ (vodácká jízda zdatnosti), které bylo postaveno na jinak klidném, potoku Bystřice. Jezdilo se tehdy na kajacích nebo laminátových kanoích, hodnotilo se projetí branek, čas a často i různé dovednostní disciplíny. Hodnotil se nejen čas, ale i správné projetí branek, účastnili se závodníci všech věkových kategorií, od mládeže po dospělé, a důraz byl na všestrannou vodáckou dovednost, nikoli pouze na rychlost. „Vodácká jízda zdatnosti“ byl tradiční turisticko-sportovní závod tehdy pořádaný vodáckými oddíly. V 70. a 80. letech patřil k nejrozšířenějším vodáckým soutěžím v Československu. Později se z těchto akcí vyvinul dnešní Český pohár vodáků.
Posledních dvacet let jsem na splouvání 5-6 km úseku k soutoku s Bečvou laminátovou kanoi neviděl. Na „divočejší“ vodě už vládnou laminátové kajaky, nafukovací Pálavy či Baraky nebo rafty. Ale jednoho Lettmanna, kterého jsme si v roce 1988 vlastnoručně vyrobili z laminátu (originál se vyráběl v západním Německu) máme nostalgicky „uloženého“ v DBCB : -)
Akce Bystřička se nijak masově nepropaguje, protože to ani nepotřebuje – je to krátký, ale unikátní úsek, který se „prodává sám“: když teče voda, vodáci přijedou automaticky. Navíc se jedná o velmi akční úsek (cca 5–6 km) se stupni, válci a technickou vodou. Když se pustí voda z přehrady, vznikne něco, co jinak v hodně širokém okolí běžně není. Současný „Vodácký víkend“ se udržuje hlavně díky organizátorům TJ Sokol Bystřička a stálé základně vodáků – lidi o tom vědí mezi sebou.
Dřív se tahle akce pořádala jako běžná součást oddílového života „vodních turistů“, dnes to je přeci jen trochu komerční event. Ale my ji pořád držíme „po staru“ – účastníci „našeho“ splouvání si jen pořídí oficiální vlezné (letos 70 Kč) a vše ostatní je zdarma – zapůjčení raftu, vest, příleb, pádel, přeprava plavidel i účastníků zpátky na start.
Letos se „nás“ tu sešlo kolem 36 – nejvíc asi dorazilo holek z dívčí DVOJKY (tuším 12), JEDNIČKÁŘŮ (a jedničkářek bylo asi 10). Z našeho 6.OS – OLDSKAUTI.cz jsme se letos sešli 4 – Pípa, Pad, Owain a já. A z Půchova ze 6. zboru dorazilo 5 roverů pod vedením Stopára. Pak se svezl Honza B. s Kikou, Katie, Franta a Kuba.
Účast půchovských skautů mne osobně velmi těšila, protože letos to bylo trochu symbolické – prvně s námi Bystřici splouvali před 20 lety, druhý den po té, co jsme slavnostně otevřeli místo, kde má kateřinická ŠESTKA klubovnu, naše Dětské Bezbariérové centrum Březiny.
Při nafukování raftů mně pobavil vzkaz od Fofa, který do vzorně usušeného a zabaleného raftu přibalil po letošní velikonoční vodě v Rumunsku :-)
Po mých organizačních instrukcích vysvětluje Pípa krátce těm, kteří dnes poplují prvně, jak se na raftu sedí, pádluje, co dělat kdyby vypadli atd.
Tři rafty (víc je jich do firemní dodávky nevleze) tvořily tři průběžně se měnící posádky po vedením kormidelníků – Pípy, Owaina a mne. Kormidelníci na raftu jsou nejdůležitější, protože řídit raft je úplně jiná disciplína než kormidlovat třeba Pálavu. Rozdíl v kormidlování mezi Pálavou a raftem Colorado vychází hlavně z jejich konstrukce a tím i z úplně odlišné filozofie jízdy na vodě. Pálava je nafukovací kanoe pro 2–3 osoby, která se řídí klasickým způsobem – tedy aktivní prací pádla (vpředu zabírá, vzadu kormidluje). Zadák má zásadní roli, protože každý záběr ovlivňuje směr lodi a vyžaduje průběžné vyrovnávání kurzu, čtení vody a jemné korekce. Oproti tomu raft Colorado je stabilní, vícemístná loď, která se kormidluje spíše kolektivně a silově – posádka pádluje synchronně a směr se mění rozdílem síly záběrů na jednotlivých stranách, přičemž loď je sice mnohem tolerantnější k chybám, ale vlivem váhy posádky (v našem případě 7 lidí) musí kormidelník, který za vše odpovídá, počítat s výrazně větší setrvačností. A pokud má svou posádku rozesazenou nevyváženě (síla záběru, rozložení váhy na raftu, zkušenosti …), nebo nezvládá 100% plnit primitivní pokyny (přitáhnout, kontra, zabrat), koleduje si na takové vodě v jakou se potok Bystřice při odpouštění přehrady mění, o 100% průšvih.
Prší. Na téhle akci nic zvláštního. Za posledních cca 40 let to tipuju tak, že ve 40% bylo v tenhle čas krásně slunečno a v 60% pršelo. Ale skaut i vodák je nepromokavý a když má vodu pod sebou, nějaká ta kapka shora jej nerozhází.
Když jsem na vodu začínal jezdit, vystačil jsem si s pláštěnkou, šusťákovýma kalhotama a šusťákovou bundou. A kecal bych, kdybych i po těch letech tvrdil, že si nepamatuju jaká mi za špatného počasí bývávala kosa. Bývala. A pořádná. Později, když už jsem si vydělal na vlastní neopren (ve vidině, že se vydám v roce 1989 na Matyldě splouvat do tehdejšího Sovětského svazu Jenisej) jsem si té kosy užíval výrazně méně. Ale až loni jsem dospěl k tomu, že v suchém obleku je to za každého počasí pohoda – stačí si vzít jen o jedny či dvoje teplé ponožky navíc. Ověřil jsem si to i při letošní zimní plavně na ledové kry : -) O to víc jsem soucítil s mlaďochama, kteří za plavby tak cvakali zubama, že jsem tu zimu i slyšel.
Našeho nejmladšího Kubu v tento čas hlídá babička, protože na raft jsem si jej ještě vzít netroufnul, a tak mi při plavně občas trošku kalí radost obavy z toho, zda našeho malého diverzanta uhlídá. Po návratu domů zjišťuji, že asi neuhlídala (nebo že by to stihl už včera, když jsem jej hlídal já?), protože část kameného obložení stěny venkovního krbu je omlácená, tudíž mně nezbyde než započatou destrukci dokončil, a stěnu obložit znovu. Odhaduji to na jeden celý poctivý víkend. I tohle je skrytá cena za možnost zajistit dnešní plavbu :-(
Z toho, co jsem viděl a vnímal, mám pocit, že si všechny plavby posádky užily. O několik dramatických situací nouze taky nebyla – třeba když jsme při poslední plavbě přetížili rafty, pluly osmičlenné posádky a pod velkým splavem Owain částečně vypadl a při dostávání se zpátky do raftu zahrál scénu jak z akčního filmu.
Speciální velký dík patří Burákovi, který letos nezištně odřídil dodávku a vozil lodě i část účastníků. Trošku mne mrzí, že jsem mu nevyslovil „pochvalu před nastoupenou jednotkou“, ale projevil mu vděk jen osobně. Tímto chybu napravuji a velké poděkování i pochvalu zaznamenávám písemně :-)
Abych uvedl funkci řidiče v širších souvislostech, tak stačí asi napsat, že je to klíčová role pro to, zda při časově omezeném pouštění vody stihneme úsek splavit 2x nebo 4x. Pokud je řidič tam kde má být v pravý čas, vhodně zaparkuje a dokáže organizovat nakládání raftů (a to samozřejmost není) máme vyhráno. A letos jsme to s Burákem vyhráli.
I když nám tři ze čtyř plaveb propršely, považuji tenhle ročník akce za velmi zdařilý. Počasí nás všechny opět hezky prověřilo, složení všech posádek se kterými jsem se plavil bylo naprosto bezproblémové, nakládka i transport plavidel probíhal ukázkově. Mám strach, aby příští rok bylo ještě co zlepšovat :-)
Galerie FOTOGRAFIÍ z této akce →
Videosestřih skautů z Půchova →
Písnička z videoklipu: