(Dazul) Protože jsem Irčou požádán abych postavil jí a Nele na jejich stanoviště přístřešek proti dešti, a vůdkyní střediska Fantíkem vyzván k pořízení fotek hlídek přímo na trati, stávám se pozorovatelem letošního Krajského kola Závodu světlušek a vlčat, které pořádá naše vsetínské středisko Junáka u nás v Kateřinicách v Dětském bezbariérovém centru Březiny.
Hlavní úkol dne pro mne je ale zajistit hlídání malého Kuby. Protože ráno, když odjíždíme připravovat stanoviště, je ještě v posteli, pověřuje Irča hlídáním Myšáka, než se vrátím.
Vypnout plachy proti dešti se mi daří už na potřetí (stanoviště chtěly holky zřídit na jiném místě než měly). Pak jdu rychle něco vyfotit a natočit, aby bylo z čeho vybírat pro regionální tisk.
Prší a má pršet celý den, jak ukazuje lokální předpověď počasí. Ale skaut je nepromokavý, takže pro organizátory se nic nemění a poslední přípravy před oficiálním zahájením závodu běží podle plánu.
Postupně ke srubu DBCB přichází více než sto deset světlušek a vlčat ze všech středisek Zlínského kraje, které vyhrály základní kola Závodu světlušek a vlčat. V tomto závodě se klade důraz především na týmového ducha, vzájemnou pomoc a snahu úkoly společně zvládnout, nikoli jen na výkon.
Za každou soutěžící hlídkou světlušek a vlčat stojí neskutečně obětavá a nezištná práce dospělých dobrovolníků, kteří věnují svůj volný čas přípravě schůzek, výprav, táborů i celoročního programu pro děti a pomáhají dětem rozvíjet samostatnost, kamarádství a vztah k přírodě, bez nároku na odměnu a jen díky vlastnímu nadšení a chuti předávat skautské hodnoty dál. V podstatě se dnes do Kateřinic sjela normální „elita“ dospěláků zlínského kraje, kteří bez nároku na uznání věnují svou energii a schopnosti výchově dětí a svou dnešní činností formují jak bude skauting v našem regionu vypadat za pár let. Mít tu moc, dal bych každému z nich státní vyznamenání, protože jsou skutečnou solí této země.
Je milé, že ač se v naší dědině dnes koná KATEŘINICKÝ BENEFIČÁK, si našel Jirka Stehno, místostarosta obce, čas na to aby přišel na slavnostní zahájení a pozdravil všechny účastníky této prestižní akce. V Kateřinicách se totiž i díky téměř třicetileté podpoře obecního zastupitelstva, daří šířit dobré povědomí o dědině, taky prostřednictvím aktivit skautů :- ).
Dokumentuji start první hlídky a jedu domů zkontrolovat zda je vše OK a taky pro první várku proschlého dřeva, které mám už deset roků poskládané pod střechů, a pořád se nám jej nepodařilo v zimě stopit v krbu – odřezky desek, trámů a latí ze stavby našeho domu. S Pípou jsem domluvený, že to složím k šopě a poprosím nevytížené lidi z organizačního týmu, aby dřevo vyskládali do kójí pod krajem střechy, protože vše už návštěvníci DBCB stopili. A protože nám doma ze čtyř kubíků proschlého dřeva na topení bude stačit jako rezerva polovina, plánuji odvézt aspoň čtyři plné přívěsné vozíky do Březin.
Spolu s dřevem s sebou vezu i Káju a Kubu, aby si v mezičase, co budu skládat to dřevo, prošli ten dnešní mumraj v Dětském bezbariérovém centru Březiny a vyzkoušeli některé připravené doprovodné aktivity.
Kuba je zklamaný, že v davu nenašel maminku a tak se vydáváme i s Kájou na její stanoviště – stejně jej potřebuji zadokumentovat jak vypadá v době závodu. Irča i Nela neustále čekají, až k nim dorazí první hlídka, která startovala 9:45. Teď je 12:10 a hlídka je na trati už skoro 2,5 hodiny. Irčino a Nelino stanoviště je tuším předposlední a od něj do cíle to má hlídka ještě skoro 1,5 km, takže pro splnění limitu 3,5 hodiny, které mohou na trati být, příliš velká rezerva nezbývá.
Jdu se podívat ještě na další stanoviště s Anežkou a Pepínou, kde konečně první hlídku potkávám. Jo, do cíle to bezproblémově stihnou v limitu.
Každé stanoviště, které jsem prošel, je stylově prošpikované drobnými rekvizitami, které dotvářejí atmosféru a stylizaci závodu. Všichni dospěláci jsou oděni v indiánském nebo zlatokopeckém obleku, zavěšený toulec s lukem a šípy doplňuje lovecká trofej – lebka z muflona, označení i názvy soutěžních stanovišť drží dobový ráz, značení dlouhé trati v terénu je zajištěno pomocí trsů sena, … Desítky drobných nápadů a oživení, kterými organizátoři krajský závod prošpikovali, jej možná dělá pro světlušky a vlčata nezapomenutelným.
Mne osobně dostal tmavý medvěd, který se schovává ve smrčí. Nevylučuju, že na první pohled si slabší povahy mohou nadělat do gatí. V masce medvěda není Vašek, ale Sahara, který má můj obdiv. Tomu jedinému je v medvědině vedro, narozdíl od ostatních, kteří v dešti občas klepou kosu. Když sleduji reakce světlušek na spatřeného medvěda, jsem si jistý, že na toto setkání nezapomenou. Medvěd tu ale není samoúčelně, jedna z otázek na soutěžící šestku je co by dělali na tomto místě, v tomto okamžiku, když by opravdového medvěda na takovouto vzdálenost spatřili. Netuším, zda to organizátoři ZVaS (závod světlušek a vlčat) ví, ale před pár lety se v těchto místech medvěd skutečně pohyboval a nedaleko odsud na něj dokonce myslivci políčili klec.
Celkově mám z této akce, jako ten, který se na její přípravě v předchozích dnech a týdnech nijak neangažoval, vnitřně opravdu velmi dobrý pocit. Z organizování takových velkých akcí jakési zkušenosti mám (ObRok, X. sněm Junáka, …) a tak jsem podvědomě vnímal, jak vše běží jakoby samovolně, s úsměvem a dobrou náladou. Aby to tak mohlo vše klapat vím, kolik je za tím práce. A jsem pyšný na to, že téměř všechny z organizátorů mohu považovat za své přátelé a kamarády. Ano, naše skautské středisko má letos nejvíce registrovaných členů ve své historii – 405 – ale za tím vším stojí to „zdravé“ jádro organizovaných i neorganizovaných, které se dnes snaží napříč nepřízni počasí, aby ZVaS dopadl co nejlépe.
Ta nakažlivá hravost, která k programu skautského potěru neodmyslitelně patří se přenesla na všechny dospěláky, kteří dlouhodobě a celoročně s vlčaty a světluškami pracují, i na ty, kteří přišli pomoc jednorázově. I v tomto smyslu byl skvěle stylově propracovaný doprovodný program, který si soutěžící hlídky mohly užít při čekání na start, nebo po příchodu do cíle – střelba z gumičkových pušek na otáčecí terče, rýžování zlata, hromadný tanec, výrobu turbánků, fotokoutek, občerstvovat se v saloonu za vydělané „šunty“, …
Asi bych se mohl dlouze rozepsat o drobnostech i zásadnějších věcech, které jsem jako pozorovatel dnes vnímal, ale nechci nikoho zahlcovat dalšími slovy. Takže už jen velmi stručně závěr.
V kategorii SVĚTLUŠKY zvítězily SOVY ze střediska VATRA Štítná nad Vláří a v kategorii VLČATA vyhráli PRŮZKUMNÍCI z 6. střediska Zlín. Vítězným ŠESTKÁM od srdce blahopřejeme a přejeme stejný úspěch na celostátním kole v Břeclavi. A budeme jim držet palce!
Dva postřehy uniklé od lidí z organizačního týmu : -)
- Je zajímavé, že v letošním krajském kole byly napříč kategoriemi velmi výrazně vidět kvalitní výkony světlušek, které v řadě případů převyšovaly výsledky vlčat.
- Štěstí v takovýchto závodech je občas vrtkavé – jedna ze dvou nesoutěžních hlídek našeho pořádajícího střediska, by v případě, že by se klasifikovala, umístila na prvním místě v chlapecké kategorii (nesoutěžní hlídka světlušek se neoficiálně hodnotí jako vlčácká) : -)
Sedmnáct hlídek ( s dospělým doprovodem cca 160 lidí) + organizátoři, dnes vytvořilo minimálně 220 členné společenství, které opět otestovalo naše Dětské bezbariérové centrum Březiny. A ty to zase ustály :- )
Mimo účastníků závodu si zaslouží obrovský dík organizátoři, kteří z mého pohledu fungovali naprosto skvěle. I přes nepříznivé počasí a vytrvalý déšť zvládli celý závod s energií, úsměvem a velkým nasazením. Mohli pohodlně zůstat doma v teple u televize, ale místo toho si vybrali den strávený v terénu, aby připravili děckám nezapomenutelný zážitek a zajistili hladký průběh celé akce. Jejich ochotu, obětavost a dobrou náladu jsem vnímal na každém kroku, a právě díky nim měla celá akce úžasnou atmosféru. Díky! Klasik Václav Jebavý, známější pod jménem Otokar Březina, i takovéto snažení formuloval slovy: „Nic se v duchovním světě neztrácí, každý náš čin, všechno naše úsilí se podílí na vytváření dějin lidstva…“ Podepisuji to : -)
KRÁTKÉ VIDEO K 20 LETŮM DBCB – 2:44:
NESESTŘÍHANÉ VIDEO (Krtek, Jerry, Dazul) – 35:40:
Zde je galerie několika stovek fotek pořízená na Krajském závodě Světlušek a Vlčat v Kateřinicách 〉〉〉〉