7.-8.11.2025 – Tulácký sněm

(Dazul) Ano, přiznávám, že jsem zřejmě boomer, ale snažím se s tím žít a tam, kde to jde, pracovat na tom, abych byl boomer co nejméně. Tak třeba před chvílí jsem si zkoušel testovat AI. Vím, že existuje mnoho modelů, ale nejvíc kolem sebe slyším o „ChatGPT“. Jenže Irča byla před časem na nějakém školení a od té domy mluví hodně o „Perplexity“. Protože se chystám do naší kroniky zaznamenat „Tulácký sněm“, který probíhal včera a dnes, testuji AI na tomto sousloví.

ChatGPT na zadání „TULÁCKÝ SNĚM“ našlo: “ „Tulácký sněm“ je výraz, který se obvykle používá v českém trampském prostředí.
Může označovat: Co znamená „tulácký sněm“. Setkání trampů, často spojené s hudbou, ohněm, zpěvem a společným programem.  Neformální „rada“ nebo porada trampů, kde se domlouvají akce, řeší organizace osady nebo širšího trampingu. V literatuře nebo poezii může znamenat i romantizované shromáždění tuláků, často symbol svobody a kamarádství.“

PERPLEXITY mi na stejné zadání („TULÁCKÝ SNĚM“) vypsal: „Ve výrazu „tulácký sněm“ se jedná o tradiční podzimní setkání skupiny přátel známých jako „Tuláci“, která vznikla v 80. letech minulého století jako první pokus o roverský program v českém skautingu. Tento sněm je především neformálním společenstvím lidí, kteří sdílejí vzpomínky na své skautské aktivity a společné zážitky. Sněm se většinou koná na začátku listopadu a je příležitostí k setkání, vzájemnému sdílení zkušeností a společnému zpívání písní souvisejících se skautingem a tuláctvím.“

Pokud se tedy týká modelu AI, který asi budu používat, mé rozhodnutí je okamžité: PERPLEXITY! Anonce k sousloví „Tulácký sněm“ je naprosto přesná, a tenhle model AI byl pravděpodobně trénován na datech, které jsou na www.OLDSKAUTI.cz. Protože dost pravděpodobně se nikde jinde u „Tuláckých sněmech“ nepíše :- )

Téměř měsíc před dnešním setkáním rozeslal Lešek zprávu: „Ahoj všichni. Tradičně opakuji loňský email: Tak se rok se dvěma sešel a je tu zase 1. celý víkend v listopadu. Proto slavnostně oznamuji termín 7.11.-8.11. setkání „starých“ (a nás mladých) kamarádů. Program je stále konstantní. Sejdeme se na základně (U  Vychopňů)kolem 18:00.  Kusalíno je díky Luborovi zabukované a Sama prosím o zamluvení stolu (nebo salonku – pokud tam bude zase nějaká akce. Sergej se může opět pokusit splnit slib, že zatopí dopředu😁. Děkuji předem všem a těším se konečně, že se uvidíme. Lešek
Ještě poprosím, pokud jsou adresy špatně nebo o někom víte, že má jinou dejte mu a mně vědět. Přidal jsem letos Bodiho a jestli víte o někom dalšími z Nesuna a Paniky, kdo má případný zájem se zúčastnit pošlete mu dál.“ 

Ve stejném termínu se koná v našem DBCB i střediskový SEČIN (setkání činovníků). Před lety šly stíhat obě akce, protože SEČIN býval dřív a s TULÁCKÝM SNĚMEM se nekryl, ale pro úpravě termínu a zkrácení SEČINU o den to nejde. Protože se nedokážu rozpůlit, volím TULÁCKÝ SNĚM. Na SEČINU bude koneckonců Irča (jako vůdkyně ŠESTKY), takže mi tenhle kompromis přijde rozumný. Zvláště když je babička ochotna pohlídat děti : -)

Když přicházím na místo srazu (asi minutu po šesté), sedí zde už Sam a Rado. A pomalu se začínají trousit ostatní: Lešek, Kadajča, Serži, Pajda s Míšou a naposledy Lubor s Matesem.

Mnozí jsme se neviděli víc než rok a tak je o čem si povídat – zdraví, rodina, práce, cestování,… Z historek, které zaznívají mám pocit, že není mnoho zemí na světě, kde by noha někoho z nás nestanula – od Himalájí po Andy. Nezcestoval jsem toho až tak málo, ale Leška a Rada už nemám šanci dohonit :- )

Historku se sloganem „Ty si vajda, já su Pajda“ pochopí pouze ten, kdo se této části TULÁCKÉHO SNĚMU zúčastnil : -) Je z kategorie prehistorických gegů typu „Jednou já a jednou ty, vždyť jsme oba z Jednoty“.

Drtivou většinu historek za ty roky sice znám, stejně jako většina ostatních, ale k vůli nim tu zřejmě nikdo z nás nedorazil. Mám pocit, že cosi z těch starých časů v každém z nás trochu zbylo.

První se zvedá Rado, za pár hodin odlétají na Tenerife, a tak se jde ještě sbalit. My ostatní sedíme až do zavíračky, respektive hodinu přes zavíračku.

Hodně po 23. hodině se loučíme s těmi, kteří nepošlapou na kopec a ve složení Lešek, Kadajča, Lubor, Mates a Dazul vyrážíme na Kusalíno.

Zem je spíše mokrá a v kopci i pořádně kluzká. Tím, že jsem si nevzal čelovku, spoléhám na Kadajču, který svítí i mně. Jdeme poslední, namlouvám si, že to je tím, že mimo své bágly neseme navíc i hudební nástroje – Kady svou dvanáctistrunnou kytaru a já šestistrunné banjo.

Na hřebenu se dá jít i bez baterky, protože hvězdnaté nebe není zastíněno stromy.

Na Kusaílu si pořád nemůžu zvyknout, že tu je zavedena elektřina a dá se tu normálně svítit. Má to výhodu, že nemusíme sundávat okenice :- )

Začíná druhé, komornější kolo povídání a sdílení fragmentů našich životů. Zdá se mi, že jsme se viděli nedávno a jen navazujeme na nedokončené věty z minula.

Ulehnout jdeme po třetí hodině ranní, což je takový spíše brzký čas na Tuláckém sněmu, pamatuji-li si to z minulých let dobře.

Vstávám chvíli po osmé. To už je Lešek dávno pryč – musel do Prahy vyrážet o hodinu dřív. Vnímal jsem jej jak se za tmy balí a nezáviděl jsem mu.

8:15 vidím z latríny jak se vychází vyvenčit Kady. Když už jsme sem tahali nástroje, tak si spolu brnknem, než z pelechu vyleze rodina Gášková. V mezičase přichází Mira – Pazin, a 9:45 se snídá.

10:30 už jsme u místa tradiční zastávky – u „kešky“, kde zjišťujeme, že se tu od našeho minulého vyzvednutí podepsalo asi 9 „nálezců“.

Protože se chci podívat na místi, kde jsme 17.-18.4.1993 pořádali 5. RS HRÁTKY s názvem VŠECHNO ŠPATNĚ, ZPÁTKY NA STROMY, jdeme se podívat na neznačený boční hřeben. Přiznám se, že 100% určit místo, kde jsme tehdy 24 hodin trávili na lanech a hamakách, nedokážu, protože je možné, že během těch 32 let některé stromy zmizly.

Výhled na Ochmelov je trochu méně „výhledový“ než před lety, ale za pomocí přátel dokážu vysílač najít. Plánoval jsem před lety z něj startovat na paraglide, ale nikdy nevyšlo počasí nebo čas. A tak se alespoň, vždycky když jsem poblíž, nezapomenu alespoň pokochat pohledem na „kopec“.

Pořizujeme (5x – aby měl každý svoji fotku) společné foto a pomalu traverzujeme zpátky ke Kusalínu, kde chytáme oběd – špekáčky. Já se dojídám hovězím gulášem z MRE :- )

Sedí se a povídá příjemně, ale pohled na displej mobilu při focení mi připomíná, že už je po 13:00. Slíbil jsem Nikovi, že bude moc dnes odpoledne čtyřkolkou svážet dřevo a vyzkouší si řezání s motorovou pilou, takže je nejvyšší čas, abych se zvedl a kráčel k domovu, protože už se stmívá po čtvrté hodině, tak abych nedorazil za tmy :- )

Loučím se a chlapi ještě sedí při ohníčku, zatímco já přeopatrně kráčím dolů po kluzkém svahu po spadaném habrovém listí.

Jo – a i letos platí, že „nikomu se nic nestalo“.