7.6.2016 – Valašská olympiáda malotřídek v DBCB

(Dazul) Po několika letech (díky „klatbě“ 26 mil Kč) se nám podařilo získat menší dotaci na projekt NAUČÍM SE TO. Přidali jsme k tomu avizované prostředky od obce Kateřinice i nemalou část peněz našeho skautského střediska a zakoupili 2 nové „baraky“ – nafukovací čluny, které zvládají i úseky obtížnosti WW4. V praxi jsme je prověřili minulý týden při splouvání Bystřičky.

Jakožto zapřísáhlý nepřítel veškerých dotací, grantů, nejroztodivnějších dávek a ostatních podpor (deformují zdravé prostředí, podporují marnotratnost, generují privilegovanou vrstvu jenž si dotace šije na míru, podporují vyžírací kočovníky po dotacích, …) jsem poznal, že v pokřiveném prostředí se musím přizpůsobit – alespoň do té míry, že o dotaci občas požádám. Koneckonců nechci ji pro sebe, ale pro oddíl. V duchu pořekadla, které jsem slýchával po sametové revoluci: „nešáhneme-li po tom my, tak to svazáci zase prožerou“. Když bylo jasné, že nám byla přiklepnuta menší dotace, za kterou budeme moci obnovit část našeho (deset let starého) vybavení na vodu, sjednal jsem si schůzku s ředitelkou ZŠ a navrhl jí, že pro děcka uděláme, v rámci našeho projektu, jednu či více akcí na vodě. Šárka po této nabídce docela ráda šáhla a hned ji napadlo, že by se to mohlo spojit s akcí, kterou chce pořádat pro ostatní malotřídky z okresu (od Kelče po Leskovec). Ujednáno.

Vynechám drobné komplikace, které se vyskytnou téměř u každé dlouhodobě plánované akce a přeskakuju na dnešní – úterní ráno.

Před sedmou hodinou ujíždím k DBCB, cestou nakládám Marťu a Lilu, které potkávám po cestě. Lila spala u Marti, aby nemusela tak brzo vstávat a jet autobusem do Kateřinic. Nejsme v Březinách první. Už tu čeká Slon a Myš. Odemykám kolňu, vytahujeme polonafouknuté rafty a baraky. Než dorazí ostatní, dofoukáme je a převezeme do „přístavu“ u cesty, odkud se bude vyplouvat.

Luky volá, že má problém s plynovou bombičkou na pantbalové zbraně, dorazí později. Tuším, že s ním později dorazí i Jaxa s Coudym.

Přichází Dita, kterou ihned deleguju na rafty a baraky – musí tam být někdo hodně zodpovědný. Původně jsem na tohle stanoviště počítal s Martinem, ale ten nedorazí. Zjišťuju to ve chvíli, kdy volám Pípovi, který se nabídl, že by si vzal na starosti aquazorbing – dnes přijet nemůže. Zanotuju si sedmkrát po sobě svůj oblíbený hit „Nevadí, nevadí, Dazule si poradí …“ a rozehrávám rychlé šachy ve své hlavě. Dita lodě. Coudy aquazorbing. Slon s Myší horolezecká stěna. Jaxa + Lila + Marťa nízké lana. A já budu kmitat mezi stanovišti a hasit. „Jak řekli, tak udělali“.

Přijíždějí autobusy a vyplivují šňůry školkáčů, prvňáčků, druháků, třeťáků …. – děcka z regionálních malotřídek. Před srubem je slavnostní zahájení VALAŠSKÉ OLYMPIÁDY, jinak „sportovního dne“. To už máme „naše“ disciplíny připraveny.

Část děcek odjíždí do tělocvičny, část zůstává v areálu Dětského bezbarierového centra Březiny, kde pro ně učitelé nachystali soutěžní aktivity obligádního typu „trojskok, překážková dráha, skákací hrad, …“ (pro znalé zdůrazňuju, že to není myšleno povýšenecky!).

I „naše“ stanoviště se začínají plnit. Dle očekávání se tvoří největší fronta u aquazorbingu. Ale máme jenom jednu kouli a děcek je hodně přes stovku. Začíná se po jednom na cca osm minut, končí se tak, že do koule musí dvojice a jen na dvě minuty. Obdivuju Coudyho, že to zvládal. Ale na druhou stranu – je to voják profesionál a ten musí zvládat všechno. Jinak bych si musel myslet, že stále platí úsloví z dob mé nucené dvouleté vojenské služby, že „… nás může zachránit pouze to, že nepřítel bude stejně neschopný jako naše socialistická armáda“. A to si samozřejmě už nemyslím … :-)

Počasí je úžasné – slunko žhne, jako by jej za to někdo platil. A protože víme, že počasí dělá poloviční úspěch akce, společnými silami maminek, učitelů i nás, dolaďujeme tu druhou půli úspěchu. Mám pocit, že se to daří. Ale vím o sobě, že jsem spíše optimista, takže to ještě nemusí být 100% pravda. Uvidíme, co za pár týdnů pustí ze „zpětné vazby“ ředitelka Šárka.

Zdá se, že všechno klape. Tenhle areál byl stvořený právě pro akce tohoto typu. Nemůžu dnes nevzpomenout na bývalého starostu Tondu Mikšíka (než předám správcování DBCB svému nástupci, nechám vyrobit pamětní desku, kde budou napsaná tři jména  – starosta Tonda Mikšík, senátor Jiří Čunek a místopředseda poslanecké sněmovny Petr Gazdík). Myslím si, že by se bývalý starosta, který má nepominutelé zásluhy na vzniku DBCB, usmíval a neznatelně přikyvoval hlavou.

Mám radost – tohle zapadá do přepestré mozaiky snažení. ŠESTKA zafungovala, DBCB splnilo svůj účel, dědina jako přesložitý mechanismus nezklamala.

Sluníčko asi podněcuje nostalgii – ta deska, kterou jsme cca tři roky před stavbou DBCB vyměřovali „nulu“ základové desky – přitloukal ji tehdá Miris, je pořád na svém místě. Myslím si, že si ji nikdo nevšimnul. Já vím, kde je a asi by si na svůj dramatický výlez vzpoměl i Miris. Tehdá ještě nebyla na světě „jeho“ Natálka, která dnes kmitala kolem srubu a pokřikovala na mne lítostivě: „Dazule, já jsem ještě nebyla v té kouli!“.

A taky jsem potkal Sazi. Učí na jedné z malotřídek a neviděl jsem jí aspoň dvacet roků. Nejsem až tak úplně zvyklý na to, že mne osloví pěkná baba a tak jsem byl chvilku naprosto přirozeně zmatený, ale za okamžik mi moje „ramka“ začala pracovat. Tomu se říká facebook v praxi :-)

Nekonečnou frontu u aqauazorbingu (jak za socialismu) přerušuje informace, že bude vyhlášení vítězů VALAŠSKÉ OLYMPIÁDY. Vyhrála to malotřídka z Leskovca. Ovace byly mohutné a nefalšované. Řvali i ti, kteří to nevyhráli. Bezprostředně. Pokouším se točit, ale mám náhradní mobil a tak to asi neklapne :-(

Kateřinické děcka byly „znevýhodněné“ minimálně u exponované aktivity „aquazorbing“. Aby se dostalo na janovčany a další mimokateřinické, byli upozadňováni s tím, že až ostatní odjedů, v klidu a pohodě se dostane i na ně. A taky, že ano. Troufám si tvrdit, že každý žák ZŠ Kateřinice, který o to stál, si aquazorbing zkusil. Zkusila si jej i paní ředitelka Šárka – když ubylo čumilů :-)

Před 14:00 se téměř všichni pod různými závažnými i méně závažnými důvody a záminkami vypařili a tak finální úklid lodí a aquazorbingu (+ další práce) zůstal na Lukym, Jaxovi a Coudymu – díky za pomoc. S balením barak a raftů moc pomohl také Milan V. a Míša B. Bez nich bych to uklízel sám až do úterního rána. Ale takto jsem byl už před pátou odpolední doma a mohl jít séct hektar louky :-)

Mrkni se na nesetříhané dvouminutové video:

https://youtu.be/WiHcHNA55tA