(Dazul) Zdá se, že by mohla vzniknout pěkná tradice. Loni jsme pro děcka ze ZŠ uspořádali sportovněji laděný den v našem DBCB, letos inicioval Fanta ještě (pro nás) náročnější akci – FINSKOU STEZKU (v rámci našich ročních projektů NADĚJE UMÍRÁ POSLEDNÍ a NA VODĚ JE DOBŘE).
Zatímco loni jsem byl organizátorem já, letos tomu šéfuje Fanta. A naprosto objektivně – zvládá to mnohem lépe než já. Dal do hromady mnohem větší tým stávajících i neaktivních šestkařů, věnoval přípravě evidentně víc času než bych tomu dal já „rutinér“. A já si tak můžu užívat roli „člena týmu“, stejně jako ostatní.
Fanta mi přidělil volnou (doplňkovou) aktivitu „lodě“. Přípravu mám ulehčenou tím, že v sobotu probíhal i v areálu DBCB „Dětský den“, který pořádala „obec“. Měli půjčené i lodě a nevyfoukli je, takže mi ušetřili spoustu práce.
Při úvodním brífingu organizátorů tiše oceňuju, koho se Fantovi podařilo oslovit. Mám velkou radost, že vidím „staré známé“ – Lenku, „malou“ Čitu (právě je na skok doma ze Švýcarska, kde pracuje), Verču, Čikitu, Elišku, … Stejně tak mne těší, že z naší oldskautské party tu je Pípa (s oběma syny) i Kecka. V tom je zřejmě síla ŠESTKY – na jedné akci společně makají ti nejmenší spolu s těmi nejstaršími. I když nás od sebe dělí třeba 40 let, tykáme si, pomáháme si a můžeme se na sebe spolehnout. Prostě – pořád nás cosi pojí.
FINSKÁ STEZKA je poskládána s mnoha aktivit, které musí absolvovat všech 13 družstev prvňáků i páťáků. Začínají tím, že si musí společnými silami přitáhnout na lanu uvázaný raft, nastrojit se do vest, nastoupit a přepádlovat na druhou stranu nádrže. Pak utíkají k lanové lávce přes potok (rozumím tomu, že ti nejmenší mají asi trochu strach). Odtud nahoru ….
Startuje se po 5 minutách a ti, kteří mají před startem čas, si mohou vyzkoušet jízdu na „barakách“, aquazorbing i slacklining. Nebo si třeba házet talíři na louce před srubem. První skupina není ani v půli trati a Hatatitla už vyvěšuje ze svého mobilu na facebok fotky z této akce. Registruju, že jeho maminka Jana dává k fotce komentář – upozornění mi přichází na mobil (nevím proč, ale Velký bratr mi prokazuje tuto službu, když se něco děje na facebookovém profilu OLDSKAUTI.CZ).
Ráno Fantovi oznámuju, že v průběhu této akce budu muset odskočit na cca dvě hodiny do práce (už v 5:15 přestal komunikovat server, v 6:06 to Pípa vyřešil, ale v 7:50 se už zase nemohli z jedné provozovny vůbec dostat na internet, …). Trochu mi to komplikuje fakt, že se při ranním brífingu dozvídám „Ferda z Hranic nedorazí. Po třech nočních to nedává.“ Ferda z Hranic měl být se mnou u lodí :-( Ale Pípa jezdí na raftu kousek vedle a slíbuje mi, že na mé „baraky“ dohlédne. A tak můžu poměrně v klidu po 11:00 vyrazit do VM.
Ve VM se ještě rychle stavuju nakoupit nízkoexpanzní pěnu na plánované večerní lepení sádrokartonu v podkroví našeho domku. Při placení se na mne pokladní usměje a nečekaně říká: „Co je to ta ŠESTKA?“ Protože mám na sobě černé oddílové triko se žlutým logem ŠESTKA KATEŘINICE na prsou, je mi poměrně rychle jasné na co se sličná pokladní ptá. Pohotově reaguju: „To je oddíl.“ A ona hned: „Jaký oddíl?“ Jsem trochu zmatený, ale slyším sám sebe jak odpovídám: „Skautský. Ten nejlepší!“ Pěknice se zazubí, trochu zkrabatí obočí a stejně tak trochu nedůvěřivě pronáší: „Fakt? To já byla jen pionýrka.“ A protože se za mnou tlačí další zákazník, neodpustím si poslední slovo: „No jo, ale to byla výrazně nižší liga …“
Když se vracím i s lankem na oddílovou Adélu (bubnová sekačka na trávu) před 14:00 zpátky do DBCB, školáky ani učitele nevidět (koneckonců – vyučování skončilo). Rafty i „mé „baraky“ jsou už vyfouknuté, sbalené a uložené.
Pohodový konec akce při opékání špekáčků nahrazujících oběd či odpolední svačnu, je úžasně příjemnou tečkou této akce pro „šestkařský“ tým. Fanto – díky!
Fotky z akce si můžeš prohlédnout ve fotogalerii:
