(Dazul) Tahle POMOC PRO DBCB byla obzvláště důležitá – pominu-li nezbytné tradiční gruntování srubu a okolí na které nakonec ani nedošlo. Po tříletém snažení se podařilo zajistit grant na opravu podlahy v našem Dětském bezbariérovém centru Březiny. Ministerstvo, potažmo ústředí Junáka nám přiznalo 210 tis., Město Vsetín poskytne 20 tis. na spoluúčast (celkem musíme zajistit 90 tis. z celkových nákladů 300 tis.) a 70 tis. Kč bude muset být dozajištěno sponzorsky. To je jedna stránka věci. A druhá stránka opravy podlahy je, že celkové náklady budou mnohem vyšší, takže musíme přiložit sami ruku k dílu.
Proto jsem svolal na sobotu 3.října 2015 akci POMOC DBCB – PODLAHA, s prosbou o pomoc každému kdo bude ochoten přiložit ruku ke společnému dílu – členům ŠESTKY od vlčat po vůdce, oldskautům z Kateřinic (Jablůnky) i Vsetína, vůdcům oddílů vsetínského střediska Junáka, aktuálně neaktivním ŠESTKAŘŮM, rodičům i příznivcům … V pocitu jistého stupně zoufalství jsem poslal mail s prosbou do střediskové konference, vyvěsil info na webu, facebooku, telefonoval a napsal desítky osobních SMS. Tady je zajímavá moje osobní statistika, která se týká SMS: 30% reagovalo a potvrdilo svoji účast, 35% dalo zprávu že nedorazí (svatby, narozeniny, VŠ, …) a 35% nereagovalo vůbec.
Rozličné akce organizuji desítky let a za tu dobu vím, že musím počítat s jakýmsi koeficientem „nevyzpytatelnosti„, který v sobě zahrnuje nepředvídatelné události (nemoc, úraz, živelná pohroma a válečný stav) i události předvídatelné (lenost, lhostejnost, nižší stupeň priority a skrytý vzkaz), které dokážu s dosti velkou pravděpodobností docela dobře odhadnout. Tento koeficient je méně příznivý v dobách klidu i relativní hojnosti a (o něco málo) více příznivý v dobách těžkých. Vzpomněl jsem si na to, když se mne Zub jako bývalý vůdce ŠESTKY, s podivem ptal, zda jsem o dnešní akci dal vůbec vědět ŠESTCE. V tomto případě zafungovala předvídatelná část koeficientu „nevyzpytatelnosti“, kterou jsem se naučil brát jako fakt. Fakt se kterým já osobně jen velmi málo něco zmůžu. V dobách kdy jsem vedl družinu, oddíl, středisko i kdy dobrovolnicky správcuju DBCB jsem s tím vždy počítal a beru ji jako tu méně příjemnou část práce, která k tomu všemu patří. Snažím se, aby nepřebila pozitiva (která k tomu všemu patří taky).
O to víc mne potěšil telefon od Radima Kráčaly z Jasenné (kterého jsem do dnešního dne neznal), že nám přijede pomoc. A tak jsem už 6:50 na něj rád čekal u nich v dědině před kostelem, abych jej odvezl do Kateřinic. Cestou přibírám Hanýska s pochroumaným kolenem a do DBCB přijíždíme stejně se Zubem, Marcelem a Honzou. V zápětí doráží Dan, Pípa. Martin s Tomem …
Před srubem je nachystán samoobslužný bufet sestávající se ze třech druhů nealko, třech druhů salámů, sýru, třech druhů nakrájené zeleniny, dvou druhů rohlíků a chleba. Kdo bude mít hlad nebo chuť, obslouží se sám. Dokonce jsem klesl tak hluboko, že jsem pro závisláky k varné konvici připravil dva druhy kávy :-)
V 9:00 (hodinku a čtvrt po oficiálním začátku akce) nás maká přesně 10. Stěhujeme do podkroví srubu všechny stoly, matrace, postele, obsah rohových skříní i samotné rozebrané skříně či jejich komponenty. Teprve pak demontujeme ukončovací a přechodové lišty, demontujeme schody a odtrháváme první poničené podlahové desky.
Jedním z osmnácti úkolů dnešního dne je přesunout dlažbu (pořízenou skoro za 100 tis.), kterou dodavatel složil (pod Irčiným velením) jeřábem na parkoviště. Musíme ji přestěhovat co nejblíže ke srubu, aby ji měl zedník po ruce a nenechavci ji neměli přímo na očích. Pokud na ty tři palety naběhneme všichni, máme to během půlhodiny až třičtvrtě odnosené. Ale Martin přichází se skvělým nápadem – odjíždí se svým vozem k Miládce do obchodu zapůjčit paletový vozík. Tím pak všechny palety přepravujeme ke srubu ve čtyřech lidech během čtvrt hodinky. Fantastická úspora práce a času. Vždycky mne potěší, když můžu dělat s lidmi, kterým to pálí víc než mně.
Mezitím přicházejí (ale i odcházejí) další pracanti a tak už je v době oběda nahrubo podlaha demontovaná. Paradoxně nás čeká stejně náročná část práce po obědě. Ale mezitím si pochutnáváme na výživné a velmi chutné kyselici.
Úžasné na 99,9-ti% pracantů je, že není nutno nikoho nutit do práce. Každý si dokáže najít tu svoji část, kde je skutečně užitečný, dělá svým tempem, využívá společné setkání i k příjemnému popovídání. Hvězdné chvilky lidí podobné krevní skupiny, šťastné chvíle pro Dětské bezbariérové centrum Březiny.
Po obědě vyznačujeme na podlaze místo, kde příjde zabetonovat kovový čep pro uchycení schodů. Musíme schody v pěti lidech znovu připasovat na původní místo a na beton zakreslit styčnou plochu.
Časově nejnáročnější a nejpracnější část nás čeká – je potřeba z palubek demontované podlahy vytahat všechny hřebíky a vruty, roztřídit nepoužitelné a možná použitelné části. Minimálně dva lidi na tom dělají už od demontáže té první palubky v cca 9:00. Ale nyní už na tom maká najednou 6-7 lidiček. Současně s nimi minimálně 4-6 lidí odnáší „odhřebíkované“ prkna uskladnit pod přístřešek na podsady. Z některých částí podlahy ještě včasem budou luxusní táborové podsady.
Ješte opravujeme propadlou podlahu u vstupu do kolně (Radime díky za nápad vytrhat prkna pro nasazení heveru), uklízíme vnitřek kůlny na který se po táboře zapomnělo, přenášíme stoly a lavice na obvyklé místo do kolně a jdeme demontovat poškozený vrchní díl vstupní brány do areálu.
Tady boduje Zub, kterého napadá, že by devatenáctky matice ze závitových tyčí, kterými je vrchní díl brány připevněn, šly odšroubovat klíčem na kola auta. Zaběhl do svého vozu a – funguje to!
Pak už „jen“ uklízíme a já srdečně děkuju všem, kteří dnes dorazili. Je to jeden z mých velmi hezkých dnů.
Některé dobré duše dnešního dne jsem viděl jen chvíli, jiné makaly jako divé od 7:45 do 16:00. Všem díky (ale těm, kteří makali po celou dobu, děkuji přece jen trochu víc). V průběhu dne jsem viděl přiložit ruku k dílu – a za DBCB (i sebe) děkuji jmenovitě:
- Radimu Kráčalovi
- Hanýskovi
- Zubovi
- Marcelovi
- Honzovi
- Danovi
- Pípovi
- Martinovi
- Tomášovi
- Zdendášovi
- Míše
- Bobovi + Míšovi + Tomáškovi
- Leničce
- Marťovi
- Jaksíkovi
- Kuky
- Ferdovi
- Máji
- Kennymu
- Elišce
- Vojtovi R.
Kdykoliv budete za čas šlapat po nové podlaze v DBCB, prosím, vzpomeňte při každém kroku na všechny výše jmenované, jsem přesvědčen, že jim v tu chvíli bude o poznání příjemněji nebo že se jim přesně v ten okamžik něco dobrého podaří – zaslouží si to. Mohli místo nezištné pomoci Dětskému bezbariérovému centru Březiny dělat spoustu jiných aktivit, ale přes předoperační bolesti kolen, angínu, stresy ve svém podnikání, starosti s vlastními dětmi, povinnosti vůči svému oddílu a další a další nesnáze o kterých ani nevím, dorazili a zanechali za sebou práci, která je vidět. Díky. Slovy mého oblíbeného klasika: „Nic se v duchovním světě neztrácí, každý náš čin, všechno naše úsilí se podílí na vytváření dějin lidstva.“ A DBCB je nepochybně našimi „malými“ dějinami :-)
