(Dazul) Protože na moji nabídku na vyzkoušení snowkite nikdo nereagoval, vyrazil jsem sám. Když člověk podniká takovouto akci sám, má to mimo několika nevýhod i několik nesporných výhod – nemusí nikde dorazit na čas, velmi operativně reaguje na aktuální počasí, může dát průchod svému egu a na nikoho se nemusí ohlížet, …. : -)
Chci-li se nechat za drakem pořádně potahat, bývá Veselský kopec u Oder jistotou – předpověď na Windguru.cz mne v tomto ohledu zatím ještě nezklamala. Zatímco u nás na pasekách je dnes ráno cca 8-10 cm sněhu, dole v dědině o poznání míň a za Palačovem zvažuju, zda bych se neměl vrátit (Windguru.cz lokálně aktuální sněhové podmínky nereflektuje), na Veselském kopci je sněhu 1-5 cm.
Na snowkiting používám už pár let staré krátké sjezdovky s poničenou skluznicí, určené na dobití. A tak mi po této stránce nedělá málo sněhu zásadní problém – přibude-li na skluznici pár desítek rýh navíc, ani si toho nevšimnu. „Šutr a krtinec, pro skluznici našinec.“
Ani mne neudivuje, že jsem na pláni Veselského kopce sám. Sněhu málo, větru přehršel, kosy přiměřeně. Aspoň nebudu hrát pro žádné publikum groteskní divadlo. V nárazech má být přes 13 metrů za vteřinu a to už nepatří mezi nejbezpečnější podmínky pro snowkiting. Tuším, že i zvednutí draka nebude v tomhle větru jednoduchou záležitostí. Kdybych měl s sebou parťáka, vrchlík kite by mi podržel a já bych jej s jeho pomocí snadno dostal do vzduchu. Takhle se mi ale bude, než doběhnu na konec šňůr, kite kroutit, převracet a muchlat. Před týdnem byl tak nepříznivý vítr, že se mi ani během hodiny nepodařilo draka zvednout a zahanbeně jsem jej sbalil.
Proti všem předpokladům a obavám to jde až podezřele snadno. Okraje vrchlíku zatěžuju sněhem, svižně kráčím na kec šňůr k hrazdičce, nacvakávám lyže, připevňuju oko hrazdičky za hák trapezu, zatáhnu – a je o tam !!! Kite ukázkově vystoupá a jen uši vrchlíku jsou v poloze „frontštálku“ (jsem vděčný za své zkušenosti s paraglide). Pár otoček vrchlíkem a uši se srovnávají do normálu. Už cítím ten tah i nezmeznou pokoru před sílou větru. Ve zlomku vteřiny mi havou probíhá co bych měl udělat, kdybych přestal mít kite pod kontrolou a pro jistotu cvičně sahám na červené oko hrazdičky se šňůrami. Jen pro jistotu. Mám vše pod kontrolou. Ale drsná zkušenost mne poučila, že i vteřina rozhodování může mít brutální následky. Preferuju instinktivní manévry – nedokážu je sice popsat, ale zdá se mi, že ty fungují nejspolehlivěji.
Jsem tu sám, proto žádné experimenty, dnes to musí být bez problémů ….
Více na velmi krátkém nesestříhaném videu:
Pár momentek z dnešního snowkitingu:
