(Dazul) Že bude Marek Orko Vácha – pedagog, biolog, kněz, rybář, spisovatel a skaut (jinak taky Mgr. et Mgr. Marek Vácha, Ph.D.) přednášet na Vsetíně v Městské knihovně, jsem se dozvěděl díky Denindě, která sdílela na střediskovém Facebooku informaci o přednášce SLOVO, ETIKA A MÉDIA. Protože je pro mne Orko už léta velmi inspirující osobností a nikdy jsem se s ním osobně nesetkal, podvědomě sahám po mobilu, abych si do kalendáře termín téhle akce poznačil.
Jenže – Irča má přesně v čas přednášky (středa 17:00) zastupitelstvo a já jí slíbil, když svolila, že bude do obecního zastupitelstva kandidovat, v případě že bude ona zvolena, budu já v čas zasedání zastupitelstva a kulturní komise vždy hlídat naše čtyři nejmenší. Zatím se mi daří slib plnit, ale na tu přednášku bych chtěl taky. Řešení přichází obratem po té, co se o tom se svou ženou bavím. Irčina mamka slíbuje, že k nám na paseky vyjede a děcka pohlídá, abych mohla Irča na zastupitelstvo a já na přednášku. Hezky se mi rozjasňuje den. Pořád se mám na co těšit : -)
Ne každý den se mi podaří vyšetřit v práci čas (přesto, nebo právě proto, že jsem spolumajitelem naší malé firmy), abych mohl na velkoformátovém skeneru digitalizovat alespoň pár desítek stran dokumentů, které jsem si ve dvou krabicích přivezl od Zeta z Liberce. Slíbil jsem mu, že to nebudu nikomu prodávat, ale až to za čas digitalizuju, podělím se o to. Dvě krabice jsou převážně kopie a rukopisné poznámky, které si Zet během let dělal, když připravoval knihy HRY JAROSLAVA FOGLARA a dva díly KRONIKY HOCHŮ OD BOBŘÍ ŘEKY. Předpokládám, že tam je dost věcí, které se do žádné z těch knih nedostaly a dohledat je lze snad už jen v PAMÁTNÍKU NÁRODNÍHO PÍSEMNICTVÍ nebo u SKAUTSKÉ NADACE JAROSLAVA FOGLARA. Dnes se mi ale daří naskenovat zbývající strany z hromádky, kterou jsem si od Zeta – Miloše Zapletala přivezl z Liberce přesně před týdnem. Je to cca 230 stran (mám je nyní v jednom PDF) jeho převážně rukou psaných poznámek pro knihu, kterou už díky svému zdravotnímu stavu nezvládne napsat (táhne mu na 94. rok), ale rád by, aby se to pokusil někdo jiný. Mělo by jít o jakousi kuchařku nápadů pro celoroční program oddílu na dva roky. Cca 50 připravených výprav s nejrůznějšími librety, tak jak je se svým oddílem vyzkoušel on a Náčelník. V podstatě je většina z toho nějak popsána a roztroušena v desítkách Milošových knih. Zhruba dvouhodinovou nahrávku povídání se Zetem o tomto záměru ještě budu muset v řádu týdnů sestříhat (vypustit hluchá místa, zesílit) a připravit na stažení pro ty, kteří se budou chtít (na základě Zetových poznámek) na knize podílet.
Celý den, včetně čekání s dětma u zubaře, se vyvíjí bez komplikací a tak můžu čtvrt hodinky před začátkem přednášky stoupat schody do sálu ve 4. patře vsetínské knihovny. Je to ostuda, ale tady jsem ještě nikdy nebyl : -(
Už v prvním patře docházím známou postavičku – Zipa, který byl u mne v oddíle, když jsem v devadesátých letech vedl 4.Ch Lvíčata. Zip už pár let pomáhá Hanýskovi s vedením vsetínských vlčat a tak se občas potkáme. Každé setkání s ním mne potěší a to, že jde na stejnou akci jako já, aniž bychom se domlouvali, mne těší dvojnásob : -) Taky si nese k podpisu Orkovu knihu. Jinou jako já, já si nesu NEVYŽÁDANÉ RADY MLÁDEŽI – aniž bych tušil, že bude spolu s jeho dalšími knihami v předsálí k zakoupení.
Sál je už skoro plný, a tak si sedáme nakonec. Na druhé straně u okna vidíme Beefmana z hověžského oddílu, a zdravíme se alespoň mávnutím. Za chvíli si podávám ruku i s Lubošem Gajduškem. Ten kdysi dávno vedl 8. oddíl spolu s Lojzou Hadašem, a tak jej informuju, že mu brzo pošlu mail s rozesázeným textem o 8. homogenním oddílu, který budu od něj potřebovat doplnit pro připravovanou „knihu“ PŘÍBĚH SKAUTINGU NA VALAŠSKU. Čas je potřeba příjemně využít i při čekání na začátek přednášky : -)
Že přednáška nebude příliš dlouhá, upozorňuje Orko hned na úvod. Vyplývá z toho, že nebude příliš času na dotazy a zřejmě ani na podepisování jeho knih. To už je sál úplně plný a několik lidí, včetně Zipa stojí, aby se vůbec vlezli. Příjemně mne to překvapuje, nejsem úplně zvyklý na to, že by se mé inspirující osobnosti potkávaly s takovým veřejným zájmem. Později, po Orkově povídání, to jedna paní komentuje ve smyslu, jak je úžasné, že jeden člověk dokáže naplnit celý sál.
Orko má dar skvělého rétora se vším co k tomu náleží. A dovede jej dobře užívat. Jsem stejný ročník jako on, a tak vím, že toto není dáno každému učiteli nebo faráři, byť by na to už měl díky svému věku „nárok“. Když to spojím s úžasným nejen odborným, ale i všeobecným přehledem, je pochopitelné, proč mu tolik lidí s důvěrou naslouchá.
Dokážu si představit povídání o etice ve společnosti, síle médií a nutnosti kritického myšlení jako dosti nezáživně strávený čas. Ale těchto cca 90 minut uběhlo nějak rychle a bylo proloženo skvěle volenými odkazy a propojováno známými souvislostmi, stručnými vysvětlivkami, které jsem chápal i já, exkursem po velikánech typu Aristotela, Gregora Johanna Mendele, Tomáše Akvinského, … A do toho, v rámci demonstrování rozdílu mezi omylem a lží dokáže Orko vložit i konkrétní obrázek politika.
Celkový dojem z přednášky? Poslouchal jsem neskutečně vzdělaného, moudrého a přesto velmi pokorného člověka, který má dar zaujmout, podnítit k přemýšlení, inspirovat i povzbudit. Bude-li Orko zase někdy k zastižení v dostupné vzdálenosti, určitě udělám vše abych si jej mohl poslechnout naživo, a nebyl odkázán jen na Youtube : -)
Při podepisování knihy se na mne dostalo jako na jednoho z posledních. Protože jsem minulý týden Zetovi slíbil, že když se na přednášku dostanu, připomenu Orkovi jeho prosbu, aby napsal text o skautských ideálech a etice, kterou by Miloš rád vložit do knihy o které píšu výše. I když jsem na to měl asi tak 40 vteřin, když se mi Orko do knihy podepisoval, zdálo se, že si na to vzpomíná, protože se ujistil: „Miloš Zapletal z Liberce?“
Na závěr si dovolím pár citací z (jen prvních dvaceti stran) Orkovy knihy NEVYŽÁDANÉ RADY MLÁDEŽI z roku 2017 (ta je pro mne sestrou KARPATSKÝCH HER od Náčelníka – Miloslava Nevrlého):
Nejsem majitelem konečné pravdy a nečiním si nárok, že takto to je.
Pokud si z někdo chcete vzít příklad, tak ze mě prosím ne. Žijte prosím úplně jinak a mnohem lépe.
Budeme žít v horách!, to je moje evangelium …
To je smysl mého života, smysl mého běhu, smysl mého přebývání zde, abych běžel rychle a vytrvale, dobře odtančil svůj tanec, zazpíval svůj jeden tón ve velké symfonii, byl vláknem v tapiserii vesmíru, ve své pokoře i své velikosti … Ty i já, pijeme z jednoho pramene …
V duchovních rozhovorech se znovu a znovu otevírá téma šestého přikázání, jako by nebylo nic jiného. Nikdo nemluví o úzké bráně a o cestě do hor, nikdo nemluví o skalních štítech a o chladném větru, o divokých proudech a táhlých vlnách, o severním slunci a jižních mořích, všichni přešlapují v přístavu zaujati myšlenkami na sebe a svoje věci, které by chtěli „řešit“ a budou řešit dál a dál, jen nikdo nechce odvázat plachetnici a vypravit se na širý oceán, i se svými hříchy.
Copak považujete za chybu, že v sobě objevujete duši divokých koní? A ano, mám u dívek rád rudé rty a zabijácké oči a u chlapců, když mají sílu a vůli jít po hraně.
Láska nepočítá a jedinou číslicí, kterou uznává, je nekonečno, jejím symbolem není ani tak srdce jako ležatá osmička, láska je vichr a cesta do nitra hvězd.
Vlastností zla je, že se samo přifukuje a zdá se větší, než ve skutečnosti je.
Království Boží dobývají násilníci, kteří riskují a kteří se nebojí, kteří mají vůli a kteří ví, že je jen smrt, nebo sláva – a nic mezi.
Zde platí, že jen velcí mužové smějí mít velké chyby, království Boží dobývají násilníci, ne opatrní chlapci z diecézek. Kdo není schopen pořádného hříchu, není schopen ani výrazné ctnosti a vlažní budou vyplivnuti z úst, Kéž bys byl studený nebo horký!