(Dazul) Komorní akce pro ty, kteří chtějí zažít na vlastní kůži ozvěnu dávných zvyků, milovníky bio kvality potravin a zároveň jsou ochotni tomu obětovat 2-3 dny, aby si každou drobnost z této jedinečné mozaiky vlastnoručně odpracovali. Každoročně se 6-7 měsíců o jehňata staráme, ale na finále musí každý, kdo má o „jehněčí klobásu“ zájem fyzicky dorazit a přiložit ruku k dílu. Někdo je ochoten k vůli tomu zdolat i několik set kilometrů. Aby ne, „naše jehňata vyrostla výhradně na valašské trávě z pasek, takže jsou ideální stravou pro vegetariány“ : -).
Z ekonomického hlediska nemá „jehněčí klobása“ žádný smysl, protože po sečtení všech přímých nákladů se jedná o velmi luxusní pochutinu. Při dodržení kvality i etiky sezónního malochovu jsme se zatím nikdy nedostali pod cca 350 Kč/kg jehněčích klobás. Ale tahle akce je o setkávání a dostatku času na popovídání a vzájemnému naslouchání. Ano, těch 6-7 měsíců starostí o jehňata mně osobně za to stojí. Desetiletími prověřená přátelství jsou možná standardní realitou, ale čas od času nezaškodí si je připomenout – i v pozdních nočních či časně ranních hodinách hodinách : -)
V dnešní přesycené době jsem si navykl na některé akce obzvláště osobně zvát zpravidla jen jednou. Respektuju, že každý má svých problémů přehršel, že mu daná akce nesedí, že aktuálně má jiné priority atd. Takže pokud neprojeví aktivní zájem, už se jej snažím nezvat, sám nesnáším, když se někdo vnucuje a nerad činím stejně. Snažím se ale pasivně „své“ akce presentovat na našem webu www.oldskauti.cz a nikoho, kdo na základě toho projevil zájem o účast, jsem neodmítl.
Začínáme chvilinku po sedmé hodině, kdy už je normální světlo. Po té, co zavěsíme první tři jehňata, Jiřík, Ještěr a já je stahujeme a Hanýsek jde kopat pořádnou jámu na kůže, hlavy, žaludky, … Pár kůži si letos nechám, abych je na jaře podomácku vyčinil a mohly pak sloužit k venkovnímu sezení. Část vnitřností (bez žaludků) dáváme do pylů, aby si je myslivec vzal na újeď. A zbytky po odblanění masa a ořezané kosti poslouží jako krmení pro sousedovy a Zdendášovy psy.
Před obědem máme staženo a naporcováno 6 jehňat, po obědě a velmi krátkém odpočinku jdeme na zbylé tři. Po každé, když naporcujeme tři jehňata, vyvážím je na čtyřkolce nahoru k chalupě, aby se ženská část účastníků dnešní akce mohla pustit do odblaňování masa. Je to děsná piplačka. A vykosťování masa je taky bezva. Loupání česneku je proti tomu všemu práce, kterou zvládnou i děti.
Už ráno nám přišla vypomoci moje maminka, která má ve svých 75 letech dostatek energie, jíž jí může závidět drtivá většina jejich vrstevníků i leckteří výrazně mladší. Vyrostla na protějších pasekách a umí i vydrží makat bez zbytečných řečí. Má to po svých rodičích. Jsem vděčný za její geny : -)
Po zamordování posledního jehněteodváží Klíště Hanýska na Vsetín, protože jej tam čekají nové rodinné povinnosti a my jemu i Klamerce držíme palce. Ostatní práci už budeme zvládat bez něj.
Když máme dolů u stodoly postahováno a naporcováno, uklízíme pracoviště, nahrubo zahazujeme jámu s vnitřnostmi (doděláme a zamaskujeme zítra v klidu), umýváme stůl a dřevěné desky na které jsme rozkládali naporcované maso, nože a sekáčky. Jdeme nahoru do chalupy abychom pomohli ženským se zpracováním masa. Tady jde práce od ruky o poznání pomaleji. Strašná piplačka. Zatímco dole u stodoly jsem tomu velel já, tady v chalupě tomu velí Irča. A ta přesouvá lidi podle aktuální potřebnosti.
Když jdeme s Jiříkem do stodoly (jen tam máme zásuvku na 360 V) najemno pomlet 10 kg masa, absolutně neprotestuju. Fakt je, že nám to trvá zřejmě podezřele dlouho, protože nás za tmy přišla zkontrolovat i moje maminka, pod záminkou kontroly, zda ještě žijeme. Nejhorší je elektrický mlýnek správně rozchodit. A nám se to moc nedaří. Nicméně už za tři čtvrtě hodiny technický problém odhalujeme, opravujeme a meleme jako v masokombinátu.
Nahoře už všichni z dlouhé chvíle melou prsty a tak jen odevzdáváme dokonale jemně namleté maso, přebíráme padesátilitrový hrnec s masem, které máme pomlet a svižně jej odvážíme zpátky do stodoly. Teď už nám to jde fakt rychle. Navíc to nemusíme mleť na jemno, ale stačí na hrubo – takže přes mlýnek jen jednou.
Až vyvezeme namleté maso nahoru, čeká nás dnešní finále – budeme plnit střeva a špajlovať klobáse. Klíště s mobilem v ruce hlásí, že se právě dívala do kroniky a ověřila si, že loni jsme začali s plněním klobás ve 21:40. Vzhledem k tomu, že letos začínáme už ve 20:00, je hodně velká šance, že taky skončíme podstatně dříve než loni : -)
Za necelé 4 hodiny máme „splněno“ – 3 dvojice naplňují do střev cca 45 kg klobásové jehněčí směsi. Je to sice taky piplačky, ale dá se při tom dobře a nerušeně povídat i koštovat víno. Tuhle část mám nejraději. Práce to není nijak fyzicky namáhavá a jakmile se po pár prvních klobáskách se svým parťákem sehrajete, klobásek viditelně přibývá a směsi v padesátilitrovém hrnci zase ubývá.
Před půlnocí máme hotovo. Ale bohužel jen klobásky. Ještě musíme naložit maso, abychom jej mohli zítra ráno udit. Irča už je totálně vyšťavená a odchází spát. Přenášíme klobásky do velké koupelny, abychom je zabezpečili proti kočkám a pak Ještěr, Jiřík i Klíště rozkládají na velký stůl všechny jehněčí krky, hřbety a žebra, aby je důkladně potřeli česnekem a solí. Já jdu dolů do stodoly pro velkou poklici na hrnec, abychom mohli nechat naložené maso venku v hrnci. Než se vrátím, všichni tři úderníci už uklízejí.
Ještě ale spát nejdeme. Nyní nastává ta úplně nejoblíbenější část „jehněčí klobásky“ – usedáme k vínku, vzpomínáme a je nám fajn. Ukazuju nedávno vydanou malonákladovou knížku „1000 km PO POLSKÝCH ŘEKÁCH S PAPUČAMA“ atd. Ulehnout jdeme po druhé hodině ranní.
Čím dřív zatopím pod udírnama, tím dřív budeme moci do nich založit klobásky a maso, protože pak už nám nezbyde než cca 10-12 hodin poctivě přikládat bukovým a trnkovým dřevem, hlídat teplotu a mezitím zbavovat polénka kůry (aby nebylo zauzené maso hořké). A tak mi ani moc nevadí, když mně děcka už za svítání budí. On se navíc ještě zase posouval čas a tak si ani neuvědomuju, zda jsem spal o hodinu déle nebo méně : -) Kolem deváté už jsou obě udírny dostatečně prohřáté, bukové a habrové dřevo nařezané. Můžeme zakládat. Pro maso i klobásy vyjíždím nahoru k chalupě na třikrát. Pečlivě klobásky rozvěšujeme na lískové tyčky a Jiřík je se zavřenýma slzejícíma očima zakládá odspodu nahoru do staré udírny. Maso napichujeme na háčky a zavěšujeme do novější udírny. Mimochodem si vzpomínám jak jsem nedávno viděl v UNIHOBY menší kompletní udírnu za „pakatel“ – cca 17 000 Kč. „A já su takový boháč, že mám po domácku vyrobené udírny dvě : -( “
Klobásky i maso je založeno, Ještěr hlídá teplotu a přikládá, Sojka osekává kůru z nařezaných polének, já jdu zahazovat jámu, Jiřík s Klíštětem sundávají a skládají ohradníky. Myšák s Nikem tomu všemu asistují.
Kolem 14:00 první otevření udíren a optická kontrola – vše ok. O hodinu později Jiřík na čtyřkolce sváží ohradníky i kůly k zazimování. U udíren se scházíme všichni včetně Irči s malým Kubou v sedačce. Naše děcka se chlubí Terezce bunkrem a neustále pobíhají kolem stodoly. V 16:20 Irča ukazuje, které klobásky už máme z udírny vytáhnout, stejně tak označuje i dostatečně vyuzená žebra. Přeskládáváme zbytek v obou udírnách tak, aby se udilo co nejrovnoměrněji a mohli jsme pak vše vytáhnout najednou.
V 18:20 vytahujeme z novější udírny všechny jehněčí krky, hřbety a žebra. Po vytažení háčků vyvážím maso zatepla nahoru do chalupy. Po té, co Irča na vzorku uznala, že jsou klobásky vyuzené tak akorát, v 19:50 je vytahujeme ze staré udírny a na dvakrát je vyvážím k převážení.
Holky včera večer zvážily maso na klobásovou směs – 45 kg. Po vyuzení váží hotové klobásky znovu a po té, co jsme při kolektivním koštování minimálně 1,5 kg sprostě sežrali, máme ještě 26,77 kg. Matematicky vyjádřeno nám zbylo cca 60 % ze syrových klobás – tedy 40% se „odudilo“ (a sežralo před vážením).
Irča vše přepočítává, abychom věděli co nás ta letošní sranda vyšla (cca 2090 Kč na jehně, maso, koření, česnek,…) při třech uhynulých jehňatech. Mimo hřbetu, krku, žeber (dohromady po vyuzení cca 3 kg) na každé jehně vychází cca 3 kg vyuzených klobásek. Jak píšu v úvodu, ekonomicky se jedná spíše o luxusní pochutinu, ale to, že jsme si vše obsloužili sami, několikanásobně zvyšuje gurmánský zážitek : -)
Protože i douzení se letos stíhá v dobrém čase, Klíště, Jiřík i Terezka odjíždějí už dnes, stejně tak Ještěr se Sojkou chvíli po nich. Je čeká cesta autem, ale my jdeme brzy spát. Navíc musíme zítra brzy vstávat, protože Myšák vyráží jako vlče na svoji první třídenní výpravu. Náš dům je provoněn uzeným : -)
Díky všem zúčastněným – bylo to skvělé, milé, příjemné a opravdové. Jste kdykoliv vítáni.
