(Dazul) Tradice se stává tradicí, když se přenese přes generaci. V tomto smyslu můžeme poslední květnový víkend trávený splouváním říčky Bystřice od hráze přehrady Bystřička po soutok s řekou Bečvou za tradiční považovat. Já osobně jsem tenhle úsek splouval prvně v roce 1988 ještě na laminátové lodi, a i když posledních minimálně 25 let to jezdím na pálavách, barakách či raftech, je pro mne „Bystřička“ pořád srdeční a tradiční akcí.
Před pár dny jsem byl pozván organizátory letošního ObRoku konajícího se na Konopišti k závěrečnému ceremoniálu, kde se mají vzpomenout všechny proběhlé ročníky (ten letošní je jubilejní). Protože jsem organizoval (spolu se skvělým týmem z ŠESTKY, vsetínského střediska a dalších osobností z celé ČR) ten úplně první v roce 2000, bez falešné skromnosti se přiznávám, že mne to potěšilo. Bohužel plánuju v jiném časovém předstihu než mladší generace a tak i když bych chtěl organizátorům ObRoku vyhovět a dálnice D1 byla ideálně průjezdná, chybělo by mi několik hodin k tomu, abych stihl začátek avizovaného „ceremoniálu“. Ale těší mne (a jistě nejen mne, ale i ostatní organizátory prvního ObRoku), že ta první „mega“ akce s cca čtvrtinovým počtem účastníků a (velmi laickým odhadem) desetinovým rozpočtem žije i po devatenácti letech, a co do rozsahu po všech stránkách zastiňuje pilotní projekt. Stejně tak, jako jsem rád že mne mí synové předstihli, jsem neméně rád, že energie vložená do ObRoku 2000 se v roce 2019 znásobila a (zdá se) nezpronevěřila původní myšlence.
Nelze být současně na dvou místech vzdálených od sebe 3,5 hodiny jízdy autem : -( A sliby se mají dodržet nejen o vánocích – takže není co řešit – BYSTŘIČKA je jasná : -)
Poslední léta se na akci „Bystřička“ daří obsadit vždy dva rafty a dvě baraky (více nafouknutých lodí se do firemní dodávky nevleze) a exponovaný úsek cca 4x – 5x splout. I když se nás občas sejde víc než jsou naše plavidla schopna pojmout, ukázněně se prostřídáme, takže každý si alespoň 2x pořádně zapádluje a někdo i 1x okoupe :-) 
Letos nás do poslední chvíle napínaly lokální povodně a zvýšená hladina Bečvy, ale sobotní ráno bylo ukázkově slunečné, s příslibem skvělých zážitků. Za mě osobně můžu zodpovědně prohlásit, že očekávání byla naplněna. Užil jsem si každý záběr, vychutnal si adrenalinové napětí když se Karen v zatopeném raftu chytala stébla, měl radost, když se Horka s Mirisem necvakli, ….
Omlouvám se všem zúčastněným za počáteční trapas s mojí chybnou informací o startovném 30 Kč, které ve skutečnosti podražilo na 50 Kč – z mé strany se nejednalo o žádnou zlomyslnost (jen neléčenou naivitu).
Největší obavu při každé „Bystřičce“ mám z toho, aby se nikomu nic vážného nestalo (potlučená kolena spadají do kategorie „netrvalé následky“) – při dopravě autem, splouvání, vytahování plavidel, nakládání … Když jsem viděl jet proti proudu houkající záchranku, trochu mi zatrnulo, ale „uklidňoval“ jsem se tím, že možná jede pro někoho, kdo se splouváním Bystřice nemá nic společného. Ale při převozu raftů a barak na start jsme míjeli zaparkovanou záchranku na úrovni nejobtížnějšího splavu. A klidu mi to rozhodně nepřidalo. Trochu jsem se uklidnil při neověřené zprávě, že odtamtud odnášeli do sanitky nějakou dívčinu na nosítkách – to znamená, že to nebyl exitus, to by tam stálo auto v jiné barvě. Když sepisuji tyto řádky, letmo „projíždím“ internet a nezaznamenávám informaci o tragické události při dnešní akci, předpokládám tedy, že vše dopadlo OK.
Jsem moc rád, že se nám při aktivní činnosti oddílu daří získané prostředky „neprožrávať“ ač k tomu zejména státní sféra doslova navádí (vím, že leckteří jsou na mé oblíbené slůvko ohledně grantů a dotací alergičtí), ale skrytě investovat (aniž bychom porušili pravidla) do vybavení, které ŠESTCE slouží dlouhá léta. Například dva rafty, které tvořily polovinu naší dnešní flotily, jsme pořídili v roce 2005 (stejně tak většinu přileb a vest) – tedy před čtrnácti lety – a předpokládám, že ještě aspoň dalších 5 let sloužit budou. Mám radost, když se do kteréhokoliv „grantu“ podaří „propašovat“ jakýkoliv bezpečnostní prvek, který oddílu vydrží dlouhá léta (třeba házecí pytlíky), namísto toho, aby se směnil za pomíjivou zbytečnost. Díky vestám a přilbám, které měl každý z naší party, jsem byl relativně v klidu. A „házečák“ na obou raftech k tomu také přispěl.
Uvědomil jsem si to ve chvíli, kdy jsem sledoval pár posádek raftů bez přileb a vest, kterak měli problém pod splavem a nechybělo mnoho aby plavali. Mít problém v jezu se občas podaří i zkušeným vodákům, ale jen totální manták vyjede na Bystřičku bez vesty s přilbou a ještě má k tomu problém v jezu.
Těšila mne příjemná účast mladších holek z ŠESTKY, rád jsem se opět potkal s rodiči, kteří nám fandí, byl jsem potěšen, že dorazili i kamarádi až z Ústí nad Labem, chrochtal jsem blahem z toho, že jsme si s Pípou, Fantou i Mirisem nemuseli nic říkat a vše šlapalo na jedničku – že to pořád funguje. A neméně mě těšilo, že ŠESTKA dokázala pokrýt i akci na kterou nás pozvali sourozenci ze Slovenska : -)
Tradice je dobré udržovat i rozvíjet : -) Díky!
————————————————————————————————————————————————————
Video sestříhané na 6 minut 50 vteřin:
Fotogalerie z dnešní akce:
Nesestříhané video (19 minut 49 vteřin):