(Dazul) I letošní organizace plavby po polské řece se chopil Hanýsek. Jeho mailové zprávy přicházely do mé schránky častěji s blížícím se dnem odjezdu. Vzhledem k tomu, že zpravidla programově nestuduju, kde pojedeme, co tam zajímavého uvidíme, … abych si vychutnal momenty překvapení, Hanýskovy stručné a vyčerpávající informace mi 100% vyhovují:
Ahoj, Splyw kajakowy se blíží a proto nějaká várka informací:
Co Klamerka ráno kontrolovala, tak tam teče pořád nějakých 15m3, minule jsme jeli Wartu při 9m3.
Parkování a nástup na řeku Klamerka domluvila v http://www.kajaki-nad-warta.pl/
mapa.
Ze Vsetína je to 280 km/3h cesty, většinou po dálnici, nově až do Czestochova. Cena za parkování každého auta je 50 Zl na celý týden, jsou ochotni nás dovézt kam je potřeba za 2 Zl/km. Dobré ceny a paní jako obvykle byla velmi vstřícná :). Budeme-li chtít, můžeme tam ve stanech přespat, ale spíš vyrazíme ještě v sobotu na řeku a přespíme až někde dál. V kolik vyrazíme ze Vsetína? Jak to kdo máte?
Tím, že nebudeme na začátku přetahovat auta, ale necháme je na startu, tak ušetříme dost času a vyjedeme-li někdy kolem 10h (já bych byl pro sraz třeba už v 9h, ale nevím, odkud pojedou Marešovi), tak někdy mezi 14 a 15h bychom už mohli plout…Dostal jsem dotazy, kolik Zlotých s sebou, já si to spočítal takto:
Parkovné ………………………….… 50 Zl
Transport řidičů / 4 auty …….. 25 Zl
Případné kempy ………………. 100 Zl (asi aj s rezervou)
Nákup potravin, hospody … 200 Zl
Palivo nakoupím u nás, dálniční poplatky na trase nejsou.
Celkem tedy vezmu pro naši 5-členou rodinu cca 400 – 450 Zlotých, to by mělo stačit. Mě nevadí, že mi něco když tak zbyde, protože příští rok chci jet do Polska zas :). Ale v nejhorším se bude dát někde nejspíš zaplatit i kartou, nebo najít bankomat.Co se týká lodí, tak z Březin máme slíbené 4 baraky, Pajtáš má domluvené Rio a my máme jednu naši Baraku, takže posádky vychází:
Baraka 1.-3. -> Hanýsek s famílií + Marešovi: 4 dospělí + 6 dětí
Baraka 4. -> Fuchsovi
Baraka 5. -> Dazul a jeho 2 kluci, případně kdo od Drábků ještě pojede :)
Rio -> Pajtáš + Šárka
Lodě jsme v DBCB naložili už ve čtvrtek večer a na středisku měli sraz v sobotu 8:45. Před Skautským domem vykládám naši bagáž i Myšáka s Nikem, ponechávám je v moci Pajtáša a vyrážím do Červenky pro Jardu, Markétu a Šimona. Když už jsme všichni, kteří máme vyjíždět ze Vsetína zpátky před Skautským domem, vykládáme bagáž Fuchsů, nakládám naši a dokládám zbylý prostor věcma Fuschů, abychom s sebou nevozili zbůhdarma vzduch.
Startujeme každý po vlastní ose – potkáme se na „naší“ benzince za Bohumínem, kde by měli dorazit už i Marešovi. Tady děláme první a vlastně i jedinou společnou přestávku – seznamujeme se s novými účastníky naší plavby, děcka prubnou první oťukávací potyčku, dolaďujeme místo, kde budeme nastupovat na vodu.
A pak jedeme opět po vlastní ose až za vesnici Leg, pod most, kde složíme bagáž, nafoukáme baraky. Ve 14:00 už obdivuju písčitý břeh pod nově stavěným mostem, kde foukáme lodě. Když ve 14:20 nás přijíždí místní ochranka vykázat ze staveniště, se svým vozem čeká opodál na ostatní, abychom odvezli naše vozy parkovat do Rybaki.
Neměl bych opomenout moment, kdy se mi nenadále prudce zvyšuje tlak. Když totiž rozbaluji naši baraku, automaticky mi z úst vychází několik nelichotivých slov na adresu Tovaryška, který měl lodě půjčené, když se svými spolužáky (?) jel před pár dny Sázavu. Při pohledu na zaprasenou a mokrou loď by se slabší povahy poblily. To se hned pozná, že tu loď měl někdo půjčenou zadarmo a tak se k ní choval. Protože co je zadarmo, nemá pro většinovou společnost žádnou cenu : -( Pro jistotu si telefonicky ověřuju, že ty oddílové baraky měl půjčené Tovaryšek a že zřejmě nebyl u toho, jak se umývaly, sušily a balily. Ostatní baraky jsem nekontroloval, ale podle Hanýska byly v podobném stavu : -( Správci bych doporučoval dát ty Tovaryškovy kámoše na černou listinu a kdyby někdy v budoucnu chtěli něco půjčit, dal bych jim mokrou hadrou přes čuňu za provokaci.
Sojka ušila pro děcka vlaječky, takže naše loď fasuje rovnou dvě – i s tlustými špejlemi jako žerdí. Umisťujeme je na čestném místě naší baraky – na přídi.
Cca 16:30 konečně vyplouváme. V 16:45 poprvé soulodíme a necháváme se unášet proudem Warty. Je ukázkově letní počasí, a mám pocit, že jej všichni užívají všemi smysly.
Jsem připraven na to, že budu celou dobu pádlovat sám, ale Myšák se ihned chopí malého pádla a na háčku maká jako fretka. I Nikys s nejmenším pádlem jako porcelán vydatně pomáhá. A tak plujeme většinou jako první.
17:15 máme první přenášení. Na písčitém břehu, kde pokládáme po přenosu lodě na vodu, nás překvapuje dva a půlmetrový krokodýl! Je sice vymodelovaný z písku, ale i tak jej tu nikdo nečekal.
Po 18:00 se začínáme dívat po místě na postavení stanů. Krajina s borovicovými lesíky, rovnými lukami a písčitými břehy slibuje, že nějaký skvělý flek jistotně najdeme. O hodinu později, asi kilometr vzdušnou čarou východně od Kijóva, už máme na pravém břehu postavené stany. Lodě jsme museli vytáhnout do prudšího břehu a prošlapat si pár metrů cestičku kopřivami, ale místo mezi borovicemi je skvělé.
Skvělí ale nejsou komáři, kterých si letošní plavbu zřejmě hodně užijeme. Útočí ze zálohy a v podstatě nonstop. Myšák i Nik jsou intenzitou jejich kousání velmi zaskočeni a propukají v bezmocný pláč. Už dlouho jsem tak rychle neměl postavený stan. Ve chvíli kdy kluci za sebou zapnuli moskytiéru, pláč a nářek pozvolna utichá.
Ještě před setměním přes mobil posílám online pohlednici Zetovi do Liberce. Ta technika umožňuje skvělé vymoženosti : -)
V 19:50 se jdeme s Nikem koupat. Hladina je tichá a voda příjemná, i když před prvním ponořením se po krk to chce trochu rozhodnosti. Nik objevuje fakt, že když je ponořený do vody, komáři na něj nejdou. Proto taky trvá docela dlouhou dobu, než se mi jej podaří dostat z vody ven.
Po setmění se daří uložit děti do stanů. Krajina ztichla a už jsou vidět první hvězdy. Prý budeme pozorovat kometu Neowise, která by měla být vidět kousek pod Velkým vozem. Prý se už od země vzdaluje a vidět prý bude za 7 tisíc let. To už tu pravděpodobně nebudu, takže pokud ji chci vidět, mám jednu z posledních šancí : -)
Čekání na kometu si krátíme koštování tramínu červeného a zpěvem za doprovodu Hanýskova ukulele. Je to příjemný večer. Takové táboření u vody už v Česku nelze zažít.
Nedělní ráno je ještě v 7:00 kupodivu tiché, i když děcka už nespí, ale jen polehávají ve spacákoch. Tady v borovicovém lese rosa nepadala a tak jsou stany téměř suché. Nik s Myšákem balí naše spacáky a karimatky do velkého loďáku a já dofoukávám baraku, balím ostatní věci + připravuju snídani.
V 7:50 už máme podstatnou část naší bagáže sbalenu, děcka dosnídávají v hamakách, které s sebou vezeme. O hodinu později už máme naloženou loď na vodě a Myšák s Nikem se jsou ve vestách koupat, než se dobalí a naloží zbytek naší výpravy. A opravdu v 10:15 se spouští na vodu další loď a za ní postupně ostatní. Dneska bude pořádný pařák. Namáčím si klobouk do vody, aby se mi mělo co odpařovat.
10:45 jako první loď naší flotily zastavujeme na pravém břehu meandru s písčitou plážičkou a čekáme až nás doplují další lodě.
První k nám nepřiplouvá loď, ale Jarda, který plave před jejich barakou. Z dálky se svým dlouhým vousem připomíná Krakena : -)
Tady na plážičce absolvuje svůj nejsilnější zážitek Myšák. Spolu s ostatními dětmi si ve vestách hrají v nízké vodě. Nejmenší Radim se vydal do hlubší vody a nechal se strhnout proudem. Křičí “mami, mami, ….”. Vítek a Myšák se jej snaží zachytit, ale je to mimo jejich schopnosti. Duchapřítomně pískají na píšťalky, které mají na vestách, aby si toho některý z dospěláků všimnul. Ale současně do akce vyráží Hanýsek a Láďa, kteří jsou nejblíž. Při této události nezahynulo ani nebylo zraněno žádné zvířátko ani děťátko :-)
I dneska přenášíme. Kousek pod jezerem s pláží plnou turistů, ke které ani nepádlujeme. Přistáváme u levého břehu. Vykládáme bagáž a přenášíme ji pár set metrů níž, pod vodní elektrárnu. Pak přichází na řadu lodě. A teď vše znovu naložit, nalodit se a odrazit.
Písčité dno Warty je občas docela blízko pod hladinou. Ale rozhodně méněkrát než před pěti lety. A letos k vůli tomu nemusím ani jednou vysedat. Vše vzorně obstarávají plavčíci z naší lodě. Myšák i Nik nadšeně vyskakují do vody, chytají boky baraky a přetahují ji přes mělčinu i se mnou. Takový servis nemá žádný zadák naší flotily. Tímto znovu vyslovují Nikovi i Myšákovi pochvalu kapitána.
Vážky v modrém i zeleném provedení provázejí téměř každý záběr našich pádel. Proplouváme tak blízko, že nelze neobdivovat dokonalost těchto nejlepších letců s nejdokonalejším zrakem. Přijde mi líto, že se dožívají jen cca 7-14 dnů. I ty přezimovávající dospělácké vyjímky, které zdobí tenhle svět až půl roku, si tu oč dlouho nepobudou.
Před námi vyplouvá z rákosí veliký labutí samec. Nepřehlédnutelně a majestátně míří doprostřed řeky, aby dělal naší flotile předvoj. Upozorňuji své plavčíky, že se nám možná podaří uviděl mláďata, pokud se budou pečlivě dívat na místo, odkud labuťák vyplul. A taky že ano. V rakosí se na okamžik mihne pět šedobílých mláďat s labutí, která zůstává u nich na stráži. Další z nových zážitků téhle plavby : -)
Dnes táboříme na levém břehu, necelé dva kilometry nad místem, kde jsme před pěti lety spouštěli lodě na vodu.
Komáři jsou stejně agresivní jako včera večer. A možná, že se jejich dotěrnost vražděním méně šťastných dvoukřídlovitých jedinců stupňuje. Ty potvory vydrží nepřetržitě ve vzduchu i 4 hodiny. Navíc jsou aktivní ve shánění potravy večer, v noci a ráno. Přes den chrápou na chladných místech. Záda plavčíků jsou zhyzděna hustě nasázenými puchýřky po komářích bodnutích. Není proti nim obrany :-( V tomto ohledu mne ani tak nemrzí, že se musíme zítra vrátit domů. Letošní léto je obzvláště vlhké a přeje těm malým ďáblíkům.
První je potřeba postavit stan a v prostoru za moskytiérou vybít tu komáří havěť. Zatímco Myšák s Nikem připravují ve stanu karimatky a spacáky, já vyrážím na “mytí slona”. Kvalitní umytí lodě se dá jen stěží přirovnat k něčemu jinému.
Rychle vařím večeři, hltám přiměřené množství horkých lžic, předávám Myšáka s Nikem pod kuratelu Pajtáša a vyrážím k našemu zaparkovanému autu, které je cca 5-6 km proti proudu. Vypadá to na déšť, takže téměř suchou baraku se mi po návratu asi sbalit nepodaří. Po cca kilometru chůze po polní a lesní cestičce, přicházím k asfaltce – tahu na Częstochowu. Tady jezdí relativně hodně aut, jistě mi nějaké zastaví a zachrání mne před pořádným promoknutím i zbytečnými kilometry v nohou.
Míjí mne desítky aut, ale na mé mávání nereaguje ani jediné. Trochu mne to překvapuje, protože mé očekávání i předchozí zkušenosti se stopem v Polsku byly evidentně mimo dnešní realitu. Poctivě si odšlapu každý metr a vychutnávám každou kapku deště. Přesto se mi podařilo být zpět u stanu o čtvrt hodinky dřív, než jsem v horším scénáři předpokládal.
Ogaři jsou s Pajtášem v našem stanu, zabráni v družném hovoru. Strhávám ze sebe mokré kalhoty i tričko a zalézám za nimi. Prý trochu pobrekávali, když kolem metaly blesky, ale společně vše zvládli. Umiňuju si, že loďáky narvané ve stanu přenesu do na noc do auta, až déšť přestane nebo aspoň poleví.
Než loďáky přemísťuju, Myšák i Nik chrupkají. A tak si po přemístění bagáže jdu na pohárek vínka k Jardovi, společně se uvelebujeme v autě a zveme ostatní, kteří ještě mají chuť cosi okoštovať a probrat zásadní filosofické premisy ve věci nesmrtelnosti chrousta. Improvizovaný vědecký kongres v LandRoveru je plodný a můj intelektuální rozhled by bez jeho absolvování byl o poznání chudší. Zalézajíc do spacáku, broukám si hitovku od Cimentů: „Na srazu intelektuálů v Poteči nikomu néni do řeči …“
Pondělní ráno vstávám o pár minut později, protože pořád ještě vstřebávám sílu myšlenek a intelektuální potenci kolegů z včerejšího kongresu. Mrzí mne, že budu ochuzen o další kongresové večery, ale třeba mi Pajtáš dokáže později leccos zprostředkovat.
A tak se pouštím do balení orosené baraky. Myšák s Nikem mají za úkol sbalit do loďáku všechny naše spacáky a karimatky. Balení stanu mi narušuje ranní lokální invaze dvoukřídlých zmetků, kteří dohání mé baliče spacáků a karimatek k pláči. Díky Klamerčině hnědému lektvaru se intenzitu řevu daří nepatrně snížit, ale po kvapném rozloučení v 8:40 se zbytkem flotily, pokračuje pofňukávání v autě až do Częstochowé.
Eliminovat pláč a bezmocné vzlyky se mi daří až v KFC (cca 10:15) u kterého zastavujeme na pozdní snídani a brzký oběd.
Domů dorážíme po 13:00 v klidu a po absolvování nákupu, jímž jsme byli telefonicky z domova pověřeni. Vytahuji mokrou baraku a rozkládám si k usušení a očištění od zrnek písku, která se drží v lepených záhybech lodě. Stejně tak stan, laskavě zapůjčený Pajtášem.
Do večera stíhám navrtat a přišroubovat všechny podlahové lišty v „nové“ místnosti našeho domu a rozšířit ohradu pro ovce o 100 délkových metrů. Fakt zasloužený den : -)
Další den odjíždíme se všemi dětmi na náročné tří až čtyřdenní návštěvy do Prahy a okolí. Tam mne zastihuje zpráva, že invaze komárů v úterý předčasně ukončuje plavbu po Wartě i pro zbytek naší flotily. A když chceme krátkou návštěvou překvapit Zeta s Evou v Hradišti, dozvídáme se, že Zet si v sobotu (v den, kdy jsme vyplouvali) zlomil krček. Už je sice po operaci, ale pořád ještě v nemocnici. Tuhle nemilou zprávu nevyvažuje ani iniciativa senátora Lumíra Kantora – Bizona, že předložit návrh na udělení Stříbrné medaile Senátu Miloši Zapletalovi, ….
Nesestříhané video (10:50):
Pro srovnání video z WARTY 2015:
Fotogalerie z této akce:
