(Dazul) Nerad ruším kteroukoliv naplánovanou akci, to se o mně ví. Ty, které jsem kdy zrušil lze spočítat na prstech jedné ruky. Přesto jsem byl v případě „jehněčí klobásy“ ochoten uvažovat alespoň o přesunutí termínu (což je v mém vidění světa téměř totožné jako zrušení akce).
Jenže když vám po půl roce bezproblémového chovu uhyne od posledního zářiového dne 50% stáda (+ jeden baránek ještě měsíc před tím, než dorazil k nám na pastvu), je volba jasná: nechat uhynout zbytek mini stáda, a nebo ty 4 poslední baránky zpracovat v naplánovaném termínu? Fakt je, že na valašských pasekách se úplně 100% nedodržovaly všechny nařízení ani „za němců“, ani „za komunistů“. Nabyl jsem dojmu, že z valašských kopců je blíž k Bohu než do Berlína či do Moskvy : -)
Spolu s nejlepším premiérem a koronabijcem konstatuji: „Ti, kteří měli přijít, nepřišli“. I na pasekách používáme rozum (u nás doma jej tlumočí zpravidla Irča) – stálice a parťáci z Třebíče i ze Vsetína, po telefonické konzultaci s mou ženou, za svým baranem nepřišli.
Akce je tak vskutku komorní, v duchu „My jsme valaši, jedna rodina“. Děcka se v rámci svých možností zapojují do společného díla – od krájení masa, plnění klobás až do přikládání trnkovým dřevem pod obě udírny.
Letos je JEHNĚČÍ KLOBÁSA prvně naplánována jen na 2 dny. I přes nepřízeň koronaviru (všichni negativní ač pozitivně naladěni) vše zvládáme víceméně v pohodovém tempu. Trošku „nerva“ jsem chytal jen při počátečním nahánění baranů do salaše a na druhý den při ranním zatápění v udírnách a zdlouhavějším zavěšování a zakládání klobás.
V sobotu nám trošku sprchlo a tak neděle byla za odměnu – po ranním oparu jsme si (na rozdíl od údolí) vychutnávali při demontáži ohrady slunečné výhledy na okolní hřebeny a moře mlhy pod námi.
Od 15:30 jsme průběžně koštovali klobásky z jedné i druhé udírny. Dilema nad tím, zda už to je dobře vyuzené či ne, rozhodla Irča: „Ještě 20 minut“. Poslední jehněčí klobásky vytahujeme z udírny v neděli cca 17:35.
I letošní JEHNĚČÍ KLOBÁSKA byla zasloužená a vydařená.
Leckdo se mi diví, že mu jsem schopen říct rok dopředu, co mám v plánu. Jenomže já toho pořád ještě relativně dost stíhám, a pokud toho chci stíhat hodně i v budoucnosti, neznám žádnou jinou seriózní metodu než je plánování. A tak příští rok:
