16.-18.10.2020 – Setkání G 3+3

(Dazul) Scampovi bude 22.2.2022 přesně 90 let. To, že slaví narozeniny ve stejný den jako zakladatel skautingu, jistě není náhoda : -) Stejně tak není náhoda, že jsme se před více než dvěma desítkami let zákonitě museli potkat, že byl u zrodu (i naší klubovny) DBCB (Dětského bezbariérového centra Březiny) a je otcem architektonického návrhu jedné z dominant naší dědiny – srubu v DBCB, že téměř od počátku sleduje zpovzdálí i z blízka dění v našem skautském společenství ŠESTKA, bez obav a s bezmeznou důvěrou jsme mu s Irčou před lety svěřili návrh našeho domu na pasekách, … Scamp je úkaz, který rozhodně nezapadá do průměru. Mezi svými vrstevníky patří intelektem v kombinaci s životními zkušenostmi, prakticky žitými životními zásadami i fyzickou kondicí, k promile jedinců, kteří jsou pro mne osobně stále neskutečně inspirativní svými aktivitami. Každé setkání s ním mne nabíjí a posiluje.

Neváhal jsem ani chvíli, když mne před několika měsíci nazad oslovil s nabídkou účasti na komorním setkání G 3+3 – setkání generací. Byl jsem poctěn, že mohu být mezi těmi třemi „padesátníky“, kteří budou moci debatovat s generací našich rodičů.

S Ledňáčkem jsem měl možnost strávit v roce 1997 inspirativní dny na Selešce při kursu „family skautingu“ SACHEM, s Hamem jsem se potkal o dva roky později na Valašské Lesní škole – stejně jako se Scampem. S Kolem a Péguym jsem se sice osobně nepotkal, ale pár knih či publikací jsem od každého z nich přečetl. O to větší těšení na tenhle víkend z mé strany.

Jenže – znáte to – „člověk míní, strana a vláda mění“ : -( Platilo to před sametem, pak několik let ne a nyní opět plíživě nastává čas, kdy se opět lépe daří těm, kteří drží krok, hubu a dokáží ve správný okamžik sehnout hřbet. A protože lze v historii vysledovat leckteré okamžiky, nesoucí shodné rysy i důsledky pro lid prostý, nejsem si tak úplně jistý, že ve zbytku mého života bude další významný společenský předěl skutečně k lepšímu (bez ohledu na PR).

Každopádně se nás v pátek u Scampa na mlýně sešla polovina – dílem důsledků vyhlášeného nouzového stavu (např. vynucená pozastavená činnost), dílem zdravotních komplikací. Naše debaty tedy byly bohužel ochuzeny o další inspirující názory. Přesto měly smysl a minimálně pro mne byly obohacující (hledám vhodnější výraz, ale fakt je to profláknuté slovo „obohacující“, díky mé slabé slovní zásobě, nejvýstižnější) .

Je marné, abych se tady snažil do řádků vtěsnat vše, co se tenhle víkend na mlýně, s odskokem na kateřinické paseky (děkuji své ženě Irči za skvělý oběd) událo, a co bylo vysloveno i nevysloveno. Jsou události i okamžiky, obtížně sdělitelné a objektivně nepřenositelné. A tyhle patří mezi ně. Tak alespoň stručné shrnutí – jsem rád, že jsem u toho byl : -) Díky!

—————————————-

Pár fotomomentek:

[ngg src=“galleries“ ids=“143″ display=“basic_thumbnail“]