22.-23.7.2017 – poslední plachtění a stěhování tábora

(Dazul) Většina podsad zůstává na tábořišti a tak se odvoz vybavení tábora řeší dodávkama poskytnutýma naším sponzorem. Jen bylo nutno domluvit, kdo bude řídit dvě dodávky a dvě osobní auta s vozíkem.

Sobotní ráno v 8:30 se na styčném místě ve VM potkáváme v plné sestavě řidičů – Miris, Žaneta (mamka od Veselky a Adély), Pípa a já. Miris přebírá firemní Citroen Jumper a Žaneta další firemní dodávku Iveco. Vyrážíme směr tábor a zakotvený „LaVor“.

Ve Vítkově pokračují dodávky a Pípa s vozíkem rovnou na tábor, který se dnes začíná bourat. Já spolu Olinkou a Petrem míříme k naší plachetničce třídy vaurien. Žádný z mých parťáků ještě neplachtil a tak je dnes čeká premiéra :-)

Tvrdím, že za normálního počasí naučím plachetnici ovládat průměrně vzdělaného člověka maximálně za 2 hodiny. Oli i Pege, jakožto vysokoškolsky vdělaní jedinci, to zvládají zhruba za 40 minut.

Vítr je mírný, ideální pro výuku plachtění. Od tábořiště ostravské Eskadry míříme do pověstné úžiny u Roudna a odtud k odsvěcenému kostelu v Karlovci.

Počasí je ideální ke koupání a tak s Petrem skáčeme do vody, zatímco Oli má držet vauriena ve stálém směru. Skoro nefouká a tak jsme absolutně bez starostí. Dokonce se vracím pro mobil, abych mohl udělat foto „LaVoru“ z úrovně hladiny. Zkouším natočit i krátký záběr ladně se kolébající plachetničky, ovládané sličnou kormidelnicí.

Zhruba v tento okamžik se napíná hlavní plachta i kosatka, ozývá se Olinčino pištivé zakvílení a loď se nám začíná docela rychle vzdalovat. Nejsem příliš dobrý plavec ale ani Pege, který je fyzicky výrazně lépe vybaven, nestíhá. Těší mne, že nemusím trpět mindrákem svého plaveckého stylu, ale neteší mne, že si zřejmě solidně mákneme, než naši plachetničku doplaveme. 

Po pár minutách vzdávám plavání s mobilem s rukou nad hladinou a upevňuju mobil mezi zuby, abych měl obě ruce volné k plavání. Opravdu se mi plave lépe :-)

Zatímco my usilovně plaveme, Oli skládá maturitu z ovládání malého plavidla. A zvládá ji. Daří se ji, aniž by plachetnici položila na bok, kroužením kolem nás se přiblížit natolik, abychom se mohli zachytit bortu a vysoukat se na palubu.

Asi v tomto duchu probíhá většina dnešního dne. Po páté odpoledne naposledy kotvíme „LaVor“ v přístavu tábora Eskadry a rozdělujeme se. Já mířím na tábor ŠESTKY, Oli s Petrem a svými dvěma psy (kteří celou dobu plachtění vzorně čekají v autě) na prohlídku starých míst. Potkáme se tady zase zítra ráno, pár hodin zaplachtíme a pak odstrojíme a naložíme loď.

Na tábořišti ŠESTKY je už téměř vše zbouráno a tábor se chystá na finále celotáborové hry. Jsem okamžitě zapojen – budu na předposledním „stanovišti“ a jakmile družina projde, pošlu SMS Denymu.

Balím si s sebou pro jistotu celtu, pláštěnku, hamaku, nůž a jídlo. Vše se mi hodí a já přečkávám hodinové blesky a déšť v relativním pohodlí, žvýkajíc kousky klobásky při pohupování se v leže a občasné dešťové spršce. Myslím na družinky, které vyrazily velmi nalehko. Za svitu blesků uvažuju, zda bych (být vůdcem tábora) etapovku raději nepřerušil.

Za 30 minut Deny volá, že se mám stavit pro Pazziho, vše sbalit a vráti se do tábora. Tady je v mezičase vypracován plán na přepravu táborového mužstva do klubovny, kde by měl být tábor důstojně ukončen.

Síla ŠESTKY je v tom, že se vedení nebojí přiměřeně riskovat a hledat netradiční řešení. Neplánovaný přesun cca 35 lidí s pomocí 4 osobáků a jedné (naložené) dodávky z Budišova do Kateřinic považuju za netradiční řešení :-)

Zpět na tábořišti jsem asi půl hodiny po půlnoci. Kecka hlídá zbývající vybavení tábora a udržuje oheň. Zalehávám do suchého dolíku vystaleného igelitem a celtou, zapínám spacák a v řádech minut jsem v limbu.

Ale v neděli v 8:01 jsem u vauriona a stahuju jej na hladinu. 8:10 přibíhá Pege a omlouvá se za zpoždění. Nakládáme pneumatiky na kterých naše plachetnička tři týdny kotvila, zaujímáme včera odzkoušené pozice a v téměř bezvětří vyrážíme k hrázi.

Vítr za chvíli chytáme, u závory vykládáme pneumatiky (budeme zde dávat loď na vozík) a míříme dál k hrázi. Počasí nám přeje – vítr se mírně zvedá a je právě tak akorát, aby bylo možno trénovat jízdu v náklonu.

Zdá se, že radost Oli a Pegeho ze svižné plavby je nefalšovaná. Mám radost, že mají radost :-)

Odstrojení „LaVoru“ i jeho naložení na přívěsný vozík je téměř bezproblémové a oložení plachetnice po 14:00 v kolni v DBCB, taky. Akci hodnotím na jedničku :-)

Krátké nesetříhané video:

https://youtu.be/NX3JcIHWi54

Podívej se na pár fotek z posledního plachtění a bourání tábora:

[ngg_images source=“galleries“ container_ids=“70″ display_type=“photocrati-nextgen_basic_thumbnails“ override_thumbnail_settings=“0″ thumbnail_width=“120″ thumbnail_height=“90″ thumbnail_crop=“1″ images_per_page=“80″ number_of_columns=“5″ ajax_pagination=“0″ show_all_in_lightbox=“0″ use_imagebrowser_effect=“0″ show_slideshow_link=“1″ slideshow_link_text=“[Show as slideshow]“ order_by=“sortorder“ order_direction=“ASC“ returns=“included“ maximum_entity_count=“500″]