(Dazul) Kdyby mi o chystaném Vánočním vzpomínání neřekla doma Irča, přiznám se, že bych nezachytil, že se letos chystá. Naposled tohle setkání proběhlo v roce 2019 a pak se (díky naší poctivosti) pro Covidové zákazy neuskutečnilo. Snažil jsem se sice někdy v září ťukat, zda jej někdo z dospěláků bude organizovat, ale protože „na mé volání odpovídalo ticho“, považoval jsem za vysoce pravděpodobné, že se neuskuteční ani letos – dle lidového pořekadla „sejde za Covidu z očí, sejde po Covidu z mysli“.
Velmi mne proto potěšilo, že se Kikina setkání ujmula. Protože těch skutečných, zocelených kamarádů a velmi dobrých přátel mám spíše míň než víc, považuju právě VÁNOČNÍ VZPOMÍNÁNÍ za jediné setkání svého druhu, kde se s nimi můžu potkat. Je to pro mne vlastně takový lakmusový papírek a pochopitelně mi je líto, když se nepotkám s každým, se kterým bych se potkat chtěl, ale vím, že dálka, partnerské vztahy, nemoc, zaneprázdnění, lenost, … si čas od času žádají svoji oběť a ta může padnout i na čas VÁNOČNÍHO VZPOMÍNÁNÍ : -)
V plánu bylo, že vyrazíme na VZPOMÍNÁNÍ s Irčou oba dva. Jenže … Domluvené hlídání dětí na poslední chvíli selhalo, a tak jsme se operativně dohodli, že dnes pojedu do klubovny na VÁNOČNÍ VZPOMÍNÁNÍ já a zítra na ODDÍLOVÉ VÁNOCE Irča.
Místo na zaparkování se pro mne ještě našlo, ale do srubu nesu jen kytaru, pro zbytek věcí se vrátím později. Žaby – Verik, Natka, Bebi, Lenička a Šáša spolu s Martinem a Rexem tu připravují výzdobu na zítřejší Oddílové vánoce, Bára se Zubem a Kikinou v kuchyňce chystají cosi na zub, tak se snažím nezavazet : -)
Za čas přichází navlhlý Miris, který to bral přes kopec z jejich pasek pěšky a ukazuje, kolik snihu je na Chladné. A jsme dnes kompletní. Ze staré gardy nás je 5. Sdělujeme si novinky, usrkujeme čaj, likér nebo víno, vzpomínáme, debatujeme – přes oddíl, politiku po rodinu. Nikam nespěchám a je mi tu dobře. S Kikinou a Mirisem se potkám za pár dní na Polární výpravě na střediskové chalupě Bařinka. Miris správně vyhodnotil, že než kupovat cylindr na petrolejku za 360 Kč, pořídí LED svítidlo za 700 Kč a místo petroleje potáhne na Bařinku powerbanku nebo tužkové baterie. Spotřeba skleněných cylindrů je vysoká, a tak se investice do LED svítidel 100% vyplatí. Pak LED svítidla skončí na oddílovém srubu v Dinoticách.
Dnes tu s námi občas posedává i Natka, která Mirisovi oznamuje, že tu s Žabama přespí, načež následuje slovní ping-pong mezi otcem a dcerou. Člověka to potěší, že to je ve všech „lepších rodinách“ stejné : -)
Kytaru z obalu nevytahuju já ani Kikina, vzpomínkové artefakty – kroniky, fotoknihy a ŠESTÁKY – z auta do klubovny taky nenosil. Pětiminutové staré i novější videa mám na mobilu připravené k promítnutí, ale nezdá se mi vhodné stahovat plátno a pouštět dataprojektor. Připadá mi, že letos nepostrádáme nic z toho.
Při loučení padne párkrát postesk, že se nás letos sešlo tak málo. Mám pocit, že od toho 23.12.2005, kdy se VÁNOČNÍ VZPOMÍNÁNÍ uskutečnilo prvně, bylo minimálně v jednom případě těch lidiček ještě méně, ale já se na to dívám tak, že pokud se sejdeme aspoň 2, má to pro mne osobně smysl. Ale samozřejmě jsem ještě radši za taková VÁNOČNÍ VZPOMÍNÁNÍ, kdy se nás sejde třeba 30.
Když píšu tyhle řádky, teprve mi dochází, že jsem letos prvně netočil ani videosekvenci a nefotil ani jednu momentku z VÁNOČNÍHO VZPOMÍNÁNÍ. Tak třeba příště :- )