(Dazul) Po několika letech mi letos vyšlo se na tradiční STŘEDISKOVOU VÁNOČNÍ AKADEMII podívat. A i když se neúčastnili nacvičování scénky za ŠESTKU, jeli se mnou i Kája a Nik. V kině si sedli do jedné z horních řad, vedle Pípy a Bobiny, a já průběžně odbíhal, abych pořídil pár vhodných fotek a videí. On všechno dění na pódiu kina sice natáčel Hanýsek, ale měl kameru umístěnou na stativu a snímal vše jen z jednoho místa.
Kinosál sice nebyl plný na 100%, ale na 80-90% asi ano, což mne velmi mile překvapilo. Koneckonců, hodně lidí sedělo i na schodech. Organizaci letošní Akademie měly na starosti DVOJKAŘKY, a dle mého to zvládly výtečně. Zvláště moderátorky Kája a Klára byly skvělé.
První uvedly děvčata na jeviště „nejmladší“ oddíl vsetínského střediska – Nový Hrozenkov. A byla to bomba hned na začátku – jakási moderní verze černého divadla – úžasný zážitek, který si užili nejen ti na pódiu, ale podle spontánního potlesku i diváci.
Presentace, které každý oddíl připravoval různě dlouho a různě originálně, jsou kapitolou samou o sobě. Pokud mne paměť neklame, staly se součástí střediskových vánočních akademií od doby, kdy se prvně akademie konala v kině Vatra – bylo škoda nevyužít technické možnosti, jenž tento prostor nabízí. Aby měla akce spád a nevznikaly zbytečná hluchá místa, pustila se pětiminutová presentace oddílu a v tomto čase se oddíl přichystal na své živé vystoupení, takže když presentace skončila, mohl oddíl okamžitě navázat svým živým výstupem. Jak se letos rodila presentace 6.OS – OLDSKAUTI.CZ je popsáno zde >>> (včetně fotky z úplně první střediskové akademie v roce 1990).
Protože obě moderátoky prošly oddílem světlušek a vlčat, dokázaly uvést oddíl nejmenších skautů a skautek odkazem na vlastní vzpomínky z táborů. Vystoupení světlušek a vlčat předcházela jejich video prezentace z letošního tábora na Kosárni, který se jmenoval „ŠKOLA NINJŮ“. Vtipné, povedené, se skvěle vybranou hudbou. A živé vystoupení podobně originální jako to Hrozenkovské – tentokrát stínové divadlo v duchu letního tábora. A na konec společně naživo hraná a zpívaná táborová písnička „Japonsko je krásná zem, pojďte rychle, pojďte sem, tam kde rostou sakury velké ohně vzplanuly …“
Prezentace chlapecké Jedničky byla stylově prokreselená písničkou, kterou Voxel před lety složil na ObRok v Liberci: „Jsme spolek bláznů různý povahy, co zbožňujou zdolávat nástrahy. A máme ty nejhezčí holky, co rozeznaj káně od poštolky a maj bobříky odvahy. ..“ Jejich živé vystoupení bylo tradičně „jedničkářské“ a vtipné.
Také video presentace RS z 2.D a 4.CH bylo originální výběrem písničky od Muchy, která svým „nikolovským“ textem upravila Nedvědův song Podvod.
Moc se mi líbilo, že se tohle společné setkání využilo i k ocenění práce těch, kteří jsou pro svůj oddíl výjimeční, inspirací pro ostatní, zkrátka velikým přínosem – většinou rádců a rádkyň, kteří obdrželi střediskové ocenění „Zlatou rybičku“. Začalo se ale Hanýskem, kterému Fantík, Deninda a Ježek předaly zlatý stupeň ocenění Krajské rady Junáka za „rozvoj skautingu ve Zlínském kraji“. Byl to hezký pohled na elitu vsetínského střediska.
I presentace 1. HOOD nepostrádala originalitu nejen výběrem kontrastní hudby, ale i samotným zpracováním. A živé vystoupení uvedené extravagantní módní návrhářkou, jejím bodygardem a asistentkou. Módní přehlídka s modely typu „ultra naštvaná táborová kuchařka“ byly nápadité : -)
Presentace kateřinické ŠESTKY – 6.K, včetně hudebního doprovodu, se držela standardu. Ale živé vystoupení, kdy je oddíl při Polární výpravě na Bařinku, po překročení „kořene s čipem“, přenesen do roku „0“, ještě než se narodil Ježíš, bylo lepší. Trošku na způsob Monty Python: Život Briana. Zvláště interaktivní zapojení hlediště bylo po delší době novátorské : -)
Eliščin komentář při přinesení Betlémského světla, byl naprosto bezchybný a profesionální – přirozený, stručný ale úplný, bez jakéhokoliv hluchého místa. Ta by měla za středisko připravovat tiskové zprávy nebo alespoň komentované posty na Facebook. Nevím, zda presentaci Betlémského světla dělala ona, nebo někdo jiný, ale samozřejmě se mi líbilo i použití chytlavé písničky Betlémské světlo od
Presentace 4.CH – Lvíčat mne příjemně překvapila použitím klasické hudby od Jacquese Offenbacha. Protože se jedná o můj mateřský oddíl, vždy na něj (a na ŠESTKU) budu mít trošku kritičtější pohled. Ale jednoznačně povedené a bez ztráty kytičky! Netuším, zda scénky do presentace točili na táboře s jasnou představou, že je použijí při střediskové vánoční akademii, ale fakt dobré! A taky se mi líbil „detail“ – absolutně nezávisle na sobě, použily LVÍČATA i OLDSKAUTI (ŠESTKA) stejný konec své presentace: jednotlivým výčtem svých členů : -) A co mne dorazilo, bylo použití interaktivního prvku, kdy LVÍČATA do své scénky se Spongebobem vtáhly hlediště – stejně jako ŠESTKA před nimi. Jak říká klasik: „Je to jenom náhoda?“ : -)
Hezká byla i anketa „Kdo je nejlepší oddíl na středisku?“, kdy se, vzhledem k tomu, ze kterého oddílu jsou obě moderátorky, dala odpověď tušit : -) Proto při uvádění DVOJKAŘEK mohly Kája a Klárka pronést: „Takže teď, když už jsme to uhodli, přijde na scénu video a potom scénka od našeho nejlepšího oddílu – DVOJKAŘKY“. Vkusně zvolený hudební podklad od UDG, pečlivě vybrané fotky (pár by jich mohlo být bez ostychu otištěno minimálně ve skautských časopisech) a živé vystoupení asociující oddílové situace, které všichni známe, bylo velmi dobré!
Vánoční a novoroční přání zástupců jednotlivých oddílů z pódia bylo velmi hezké, ale nejpropracovanější a na letošní akademii nejorginálnější jej měl oddíl z Hrozenkova, který jej pronášel v několika jazycích, včetně hebrejštiny.
Moc se mi taky líbila řeč vůdkyně DVOJKAŘEK Títi na konci Akademie, hlavně to jak ocenila členky svého oddílu při organizaci dnešní akce. Ano, organizovat takovouto akci, když je vám 13 let, je úplně něco jiného, jako když už je člověku o deset nebo dvacet roků více. Výkon těchto třináctiletých holek z Dvojky byl skvělý! Taky předání pomyslné štafety Chosému (1.CH) pro organizování Akademie v roce 2024, hezky navazoval na úvodní dialog moderátorek, kdy přebíraly mikrofon od kluků ze LVÍČAT, kteří organizovali loňskou Akademii. Ovšem Tíťa to provedla za zvuků We Are the Champions od Queen, což tenhle akt příjemně umocnilo : -)
Akademie byla ukončena ve stoje, společným zpěvem Junácké hymny – pro mne osobně to byl silný jednotící prvek, o to víc, když si uvědomím, že tahle písnička má své kouzlo i po 111 (!) letech od doby, kdy ji (dodnes nedoceněný) Karel Kovařovic složil a František Serafín Procházka (nebo taky Seraf – podle sv. Františka z Assisi, který byl přezdíván Serafínský) opatřil nadčasovým textem. A dneska tady nezněla Junácká hymna jako „Pochod padlých revolucionářů“ ale téměř jako svižná a veselá píseň, asi tak jako to Karel Kovařovic zamýšlel.
Závěrečného focení před kinem Vatra jsem se účastnil prvně, a přišlo mi jako hezký počin. Ani bych nevěřil, že se takové množství lidí vlezlo do sálu kina Vatra. Ještě na úrovni Kulturáku jsme slyšeli doznívající pokřiky jednotlivých oddílů, kdy si všichni dávali fakt záležet, aby TEN JEJICH, zazněl nejmohutněji.
Jitmelka si při odchodu z kina udělala společnou fotku s Hadžimem a se mnou, se slovy, že právě komunikuje se „starýma“ Ještěrkama a psala jim „Jsem tu já, Pajtáš i Dazul – takže všechno jak dřív“ :- ). Jo – a mám z toho fakt radost!
Pronájem za kino Vatra stál naše středisko 13 624 Kč a byl o cca 2500 Kč dražší než loni – tedy meziroční zdražení o 22%. Nicméně každý špás něco stojí, a tenhle za to stál.
Sestříhaný záznam z Akademie (16:11):
Nesestříhaný záznam z Akademie (1:30:53):