(Dazul) Stejně jako při loňském pilotním ročníku kateřiničtí skauti pomáhali při doprovodném programu DNE OTEVŘENÝCH LESŮ. Přesto že se tato akce křížila s dalšími dvěma, byl doprovodný program v režii vedení světlušek a vlčat i benjamínků zajištěn velmi dobře. Hanny, Irča, Nela, Katka spolu s dvěma maminkami + Natkou z Žab a několika světluškami a vlčaty připravily na konci vycházkové trasy příjemnou zábavu – od malování obličejů, výrobu soviček z březového dřeva, hmatové hádanky, kimovku, jízdu programovatelných berušek, … po skok do dálky.
A Miris, stejně jako loni, připravil několik lanových aktivit, z nichž nejoblíbenější byla jízda na kladce. Hlavně Miris si užil každou jízdu : -)
Já měl za úkol absolvovat vycházkovou trasu s několika zastaveními (ukázka kácení stromu, přibližování stromu strojem i koněm, drcení dřevního odpadu, …) a drobným kvízem, jehož výsledek si děcka značily do své kartičky – za správně vyplněnou kartičku pak v cíli obdržely odměnu. Mezi vzdálenými stanovištěmi, po lesních cestách, nás převezl autobus, což byl luxus, umožňující vše absolvovat i rodinám s kočárky a méně pohyblivým lidem.
Na trase jsem se pohyboval s Judy, která jedno své dítě přepravovala v kočárku (za pomocí rodičů a našich přátel – Karla a Věry) a staršího mudrlanta Frantu nechala šlapat po svých. V jiné skupině šla zase Eve s Milanem a jejich Emou. Jen najesť a napiť sa přišel Raďoch, ale i jeho účast sa počítá : -)
V cíli měli lesáci z B.F.P.,Lesy a statky Tomáše Bati ,spol. s r.o. mimo jiné připraveno skvělé občerstvení – párky, klobásy, guláš, limonády, čepovanou kofolu a pro dospěláky pivo – vše zdarma, což není úplně běžné.
Mně osobně na téhle akci nejvíc zaujala ukázka stromolezectví. Kácení stromů v extrémních podmínkách a terénech není sranda, to z oddílu víme. Ale tady jsem konečně viděl, jak to dělá profesionál, jak přesně se jistí, vyhodnocuje rizika i jakou musí mít fyzičku. A navíc – třeba takový arboristický prak jsem viděl (navíc v akci) prvně v životě. I když máme v oddíle docela solidní horolezecké i jeskyňářské vybavení, pár kousků, které byly dnes k vidění, bychom při našich aktivitách ještě uživili : -)
Ze své pozice účastníka považuju akci polesí B.F.P.,Lesy a statky Tomáše Bati ,spol. s r.o. za velmi dobře připravenou a zajištěnou. Nevím, jak akci propagovali, ale účast byla tak akorát – ani málo, ani moc lidí, pohoda. Jako organizátor mnoha podobných akcí, dokážu ocenit jejich profesionalitu, i v takovém detailu jako je zajištění ideálního počasí. Prostě profesionálové jsou profesionálové : -)
Já jel před třetí odpoledne domů, aby se mohl nejmenší Kuba vyspat, zatímco Irča zůstávala a pokračovala ve svém doprovodném programu, a pak balila a uklízela.
A ještě krátke video z této akce:
Jakmile Irča přijela domů, ověřil jsem si u Pajtáša, známého šprýmaře, že už do DBCB skutečně dorazili a vyrazil jsem na setkání TROJKAŘŮ. O co kratší bylo v roce 1979 mé fyzické působení v TROJCE (tehdy se zrovna jmenovala ZÁLESÁK), o to víc se zúročilo – ve ČTVERCE – LVÍČATECH, jsme vždy měli ZÁLESÁKA jako následováníhodný vzor, poměřovali jsme se s ním, a když jsem před čtvrtstoletím zakládal ŠESTKU, ta TROJKA tam byla taky : -) Ostatně leccos z toho je zachyceno v připravované 1. verzi PŘÍBĚHU SKAUTINGU NA VALAŠSKU, na kterém už nějaký čas pracujeme s „trojkařem“ Michálkem. Netušil jsem zda pochroumaný Michálek dorazí a tak jsem měl osobní motivaci mezi účastníky informaci o našem projektu roztrousit a požádat je, aby pro „knihu“ také napsali svůj příběh a doplnili tak těch aktuálně 19 rozesázených stran o TROJCE, které o fenoménu ZÁLESÁK vypovídají jen velmi málo. Všechny stránky o TROJCE jsem zalaminoval a vyvěsil na vnější stěnu srubu, aby si je mohli přítomní prohlédnout a přesvědčili se, že na tom skutečně pracujeme a že jejich úsilí nepřijde vniveč.
Tolik autu u DBCB už dlouho nebylo, vždyť taky dorazili bývalí členové z celé republiky. A to se do Kateřinic nepřesunuli úplně všichni, kteří byli dopoledne před Skautským domem či na Dynčáku. Ale i tak byla účast hojná a zábava v plném proudu. Smerf griloval stejky, a dobrá nálada podporovaná pivkem se příjemně projevovala.
S leckterými „Trojkaři“ se stále potkávám na našich vandrech a výpravách – s Hanýsek a Pajtášem minimálně na týdenní plavbě po některé z polských řek, se Svištěm třeba při bivakování na Malé Fatře, s Jurou zase na Nízkých Tatrách, s Dalošem na Mladých vínách, s Michálkem děláme na PŘÍBĚHU SKAUTINGU NA VALAŠSKU, se Sazi na Valašské olympiádě, s Pazinem třeba na Tuláckém sněmu, … Takže i když oddíl samotný zanikl, kamarádské vztahy fungují napříč časem i vzdáleností.
Ještě za světla přišla rádkyně Žab Verik s Horkou a Leničkou pro zbytky svého jídla, které tu po svém nocování z pátku na sobotu zanechaly, když ráno odjely pomáhat na Svojsíkův závod na Hovězí. Horka byla docela překvapená, že mezi účastníky „trojkařského“ setkání vidí svého učitele z průmyslovky, a tak jsem ji vysvětlil, že ještě než si Jura udělal doktorát a začal učit, jsme před hodně lety vedli v oddíle každý svou družinu, a později jsem mu dělal zástupce při vedení oddílu : -)
Když dorazil brašule Raďoch předpisově ustrojen ve skautském kroji, všiml si jej sice každý, ale po mé informaci, že to je ten, který při plnění odborky „tři ohořelé zápalky“ vypálil Dynčák, si jej i zapamatovali : -) Z davu se ozvalo něco jako „čert nám byl dlužen evangelíky“ a Smerf se přiznal, že další strůjkyní požáru je jeho žena, ale že už je pod dozorem. Já sice také na Raďocha poctivě dohlížím, ale mám jen jedny oči a jedny ruky …
Při setmění Trp rozdělal oheň indiánským způsobem a po slavnostním zažehnutí čtyřmi loučemi se další zpívání a povídání odehrávalo až hodně před půlnoc kolem táboráku. Mimochodem, ten okamžik, kdy opravdu velcí chlapi přikládali louč k slavnostní hranici a ve čtyřech variantách pronášeli „Zapaluji oheň …“, byl pro mne i po těch letech silný, protože nezklouzl do kýče, a byl v něm kus opravdového chlapectví, které si každý z nich nese v sobě.
Asi si už moc nepamatuju, jak dobří kytaristi a zpěváci v TROJCE byli, protože mne jejich přirozená hra velmi příjemně překvapila. Ale dřevní songy hrají podobně jako jsme hrávali ve LVÍČATECH a později v ŠESTCE i my takže jsme neměli problém se zapojit : -)
Raďocha jsem i s jeho horským kolem vysadil na jeho pasekách kolem druhé ráno a za dalších 15 minut jsem byl doma na našich pasekách. Dobře se mi tohle nedělní ráno usínalo – jsem rád, že jsem mohl zase pro letech vidět lidi, stejné krevní skupiny : -)