(Dazul) Když jsem vyhlašoval na dnešek akci POMOC BŘEZINÁM, věděl jsem že se nemusí setkat s pochopením ani vhodnou konstalací hvězd a budu fungovat v DBCB sám. Přiznám se, že optimismu mi nedodal ani tefefonát od Ferdy, že v sobotu nedorazí a stejně tak i telefonát od Pajtáša, který nemusel nic vysvětlovat a já věděl, že je téměř na smrtelné posteli a tudíž v DBCB nepomůže. A tak pro jistotu ještě v pátek rozesílám maily s informací, že nás bude asi jen deset a je pravděpodobné, že se nepodaří vše z náplánovaných prací zrealizovat. Tajně doufám, že se někomu vyvrbí volno a zítra třeba dorazí.
Ráno kolem šesté slyším klapnutí hlavních dveří našeho domu a pak něco mezi klusem a svižnou chůzí. Že by Zdendáš? Včera mi potvrzoval, že jej mám v 7:30 přibrat, jak pojedu s Tomem do Březin. Začínám tušit, že i když jsem se snažil vše naplánovat co nejlépe, jediným nevyzpytatelným prvkem budou lidi. Dorazí včas či vůbec? A přijde jich dost, aby se zvládly naplánované práce? Raděj přehodnocuji priority jednotlivých úkolů – výměna zámku a kování na vstupních dveřích půjde udělat za jedno odpoledne, stejně tak oprava střechy a jistících tyčí přístřešku na popelnice nebo vyčistění stěny srubu od kuní stezky, sesbiraní kuních hovínek na půdách, zalepení protékajícíh spojů okapů či odházení zbytků kamenů do opěrné zidky za srubem. Většinu toho v nejhorším zvládnu do zimy i sám.
Po 7:30 začínáme s Tomem vyklízet kůlnu, aby bylo možno zahájit práce na stavbě regálu přes zadní stěnu. Nejdřív ale musíme uložit stoly fungovky nahoru trámy – ve dvou to je práce velmi náročná a raději bychom ji zahájili až dorazí aspoň jeden další pomocník, abychom se zbytečně nevysílili. Vypadá to, že v brzské době nedorazí a tak se vysilujeme :-(
Na orosenou trávu rozprostíráme velkou čtyřmetrovou plachtu a na ni z kolně přenášíme kýble, hrabě, lopaty, sekery, lana, plechovky s barvami, vyřazený padák na polní hru HELP, „konga a mantly“ vzor 60, šrouby, matice, samořezné vrury, regály, skříně, police, zahradní rozprašovač, travní semeneno, křeslo, ……
Doráží první pomocník – Míša – maminka od Slona a Saši. Veze guláš na oběd a chleby s česnekovou pomazánkou na svačinu. A hned se pouští do úklidu „úklidové místnosti“ a přerovnání vybavení dle svého nezaujatého pohledu.
Registruji příchod Kikiny, která avizuje, že za půl hodinky dorazí i Dan, který odváží jejich Tonyho na hlídání k babičce. Kikina fasuje natírání venkovních parapetů. Tedy – nejdříve je potřeba je obrousit a ošmirglovat od oprýskané barvy, kterou tak kvalitně nanesla stavební firma X. Snad to za dnešek Kikina zvládne. Pokud dorazí někdo další, má Kikina právo si jej stáhnout k sobě na pomoc.
Přichází Fialka – „Běž pomoc Kikině. Ona ti řekne co je potřeba.“ Pozděj mi dochází symbolické složení téhle dvojice pro natírání parapetů. Dnešní vůdkyni ŠESTKY Filaku měla zřejmě Kikina před jedenácti (?) lety ve své družině. I o tomle by měla být dnešní akce, říkám si a jdu odevzdaně připravovat kovové rámy z postetí ke svařování vrat.
Před desátou mne Tom upozorňuje, ze jsem slíbil odvézt desky na vrata z pily ke kolni. Jedu domů vyměnit vůz za Opel Corsa, který slouží jako trasportní vozítko na stavbu. Dnes v něm budu odvážet skoro čtyřmetrové nevysušené desky. Obávám se, že to přinejmenším „mírně“ překračuje nosnost tohoto vozu, ale uklidňuju se, že to jen pár stověk metrů.
Tom má domluveno, že si desky na pile přebereme, naložíme a odvezeme. Poctivě značí rozměr každé desky na papír, aby je mohl po neděli zaplatit.
Jde-li všechno podezřele dobře, blíží se chvíle, kdy se to musí zákonitě po…(kazit). „Přeca to nebudeme nosit v ukách od brány ke kolni! Dovezu to až ke kolni naším bojovým vozidle pěchoty!“ Hrdě pravím Tomovi. Asi za 5 minut výrazně méně hrdě prosím Toma, aby zavolal aspoň tři dva „silné a blbé“ kteří nám pomohou dostat Opel Corsa s naloženýma čtyřmetrovýma deskama z bažiny. Vždycky jsem tenhle terén projel, ale dnes se to nepodařilo. Chlapi, kteří stěhovali oddílové podsady na presentaci „Vesnice roku 2014“ terén brutálně rozjezdili nákladním vozem, takže jsem (naštěstí) zapadl hned na začátku.
Už z dálky slyším přicházejícího Radka. Jako vždy vede podvratné řeči a já jej jako vždy za ně nenechám zastřelit. Auto zapadlé po ráfek v bahně a já mám paradoxně dobrý pocit. Brašule se blíží a s ním i Dan. Společně s Tomem tuhle prekérní situaci musíme vyřešit. Hlavou mi prolétne myšlenka, že si jsem nějak podezřele jistý, ale posměšně ji zahlušuju. V tomhle složení nemám pochyb o to, že během pěti minut už budu přijíždět na luxusní parkoviště za branou DBCB.
Instink nezklamal. Odnesl to ale Dan, jehož levá půlka těla je od hlavy až k patě ohozená blátem. Radek taky Kikině vyčítá, že svého muže posílá na brigádu totálně zajeteleného a já ji jako kompenzaci nabízím automatickou pračku, která v kolni už 5 let neužitečně zavazí. „Hahaha“.
Přichází Pípa se svým synem Martinem a svagrem Zdeňkem (měl v DBCB svatbu). A Pípa má sebou i nejmladšího syna Michala, Zdeněk zase Zdenka – to si chlapci užijí, jak budou při práci ještě sledovat zda jsou ti nejmladší raraši vpořádkui. Nasazuju je na práci ve výškách – budou ležmo na střeše odstraňovat zbytky barvy z okapničky – na délku to je 92 metrů.
Dan zadělává mřížkou a montážní pěnou škvíry mezi srubem a střechou, aby se na půdách nekálely kuny. Začíná o zablácené kuní stezky – jak říkáme svislému hlinitému pruhu na trámech u hromosvodu. Kdyby si kuny umyly nohy, nikdy bychom nepřišli na to, kudy na půdu vnikají.
Postupně přicházejí další pracanti – Zdendáš s Míšou a Méďa. Konečně má Tom parťáky při výrobě regálu a stojanů na nářadí v kolni. Méďa se připojuje ke Kikině a Fialce – takže je velká šance na dnešní dokončení natření parapetů.
Míša J. má na dvanáctou připravený guláš a tak přerušujeme práci a společně obědváme tuhle baštu. Mně osobně pořádně vyhládlo a gulášek mi přišel vhod.
Nějaký čas po obědě mne opouští Radek, ale jsem klidný, protože po druhé by měl přijet pomoc Miris, takže žiju v naději, že i vrata k přístřešku na podsady dneska budou funkční. Panty jsou už navařeny na rámech, a protikusy přišroubovány osmnácti závitnicovými tyčemi skrz trámy. Ještě znovu pořádně poutahovat, našroubovat kontramatky, obrousit ostré hrany a otřepy aby se někdo nezranil….
Obecní rozhlas hlásí výsledky voleb. Starosta Vojta je dle očekávání s nejvíce hlasy první. Fialka, která kandiduje do zastupitelstva poprvé se dělí o 12 a 13 místo – je zvolena.
I když se na téhle akci protáhlo celkem 16 pracujících (tedy výrazně víc než jsem čekal), nepodařilo se zdaleka všechny plánované práce udělat nebo dokončit. Některým se podařilo přijít pozdě a brzy odejít, ale DBCB jim děkuje i za ty 2 hodinky, které poctivě odmakali. I já moc děkuju Tomovi, Míši Jakubíkové, Kikině, Danovi, Fialce, Radkovi, Pípovi, Marťovi, Zdeňkovi, Míši Panáčkové, Zdendášovi, Médi, Mirisovi, Klíštěti a Pájovi. Speciální díky patří Míši J. za bezedný guláš a neubývající svačinu, které nejen připravila, ale i sponzorovala.
Každopádně tu po 17. hodině zústáváme s Mirisem sami – rozumím povinostem vůči malým dětem, tréningu a páskování v džiu-džitsu, výletům na Kokořín, ….
Dokončujeme druhá vrata přístřešku pro podsady. Když jsou vrata nasazeny, okraje desek zarovnány, je potřeba vše uklidit. Jsem Mírisovi vděčný, že mne v tom nenechává samotného a pomáhá mi i ve tmě uklízet a odnášet do kůlny věci z plachty, žebříky, doodnášet desky z parkoviště, poskládat plachty, sbalit a přenést do auta vypůjčené nářadí, přenosit a převézt před bránu skříně určené k likvidaci ….
Dnešní dvanactihodinová šichta mi dala docela zabrat, takže sprcha je velmi příjemnou relaxací. A ještě větší balzám je krátké čtení ve skvělé knize, která nedávno vyšla příteli Bobovi – SKAUTSKÝ ODDÍL 1913-2013. Čtu ji pomalu, po částech a za odměnu. Věděli jste třeba, že ilustrace Jiřího „Oskara“ Petráčka k legendární knize Miloše Zapletala SEDMIČKA (vyšla prvně v divných časech roku 1976) jsou z části podle fotografií PĚTKY? Že předlohou pro kresby PAJDY-JONÁŠE byl člen PĚTKY Palec? …. Knížka SKAUTSKÝ ODDÍL 1913-2013 sleduje, glosuje a srovnává historii nejstarších fungujících oddílů (shodou okolností skautských :- ) ) v České republice (a dost možná i na světě) – „Foglarovy“ DVOJKY a „Braťkovy“ PĚTKY – od roku 1913 do dnešních dnů. Po celou tu dobu DVOJKA ani PĚTKA nepřerušily činnost! Knihu jsem v jednom exempláři pořídil i do DBCB, jako inspirativní čtení.
Otvírám knihu a pokračuju ve čtení na straně 146. Má nadpis „Chvála práce a soběstačnosti„. Sakra! Že by to zrovna dnes byla náhoda? Bůh má smysl pro humor v jakékoliv podobě, říkám si. Od středoškolských studií mám odporný zvyk si v knihách (i časopisech), které jsem si zaplatil, zatrhávat – dříve barevnými pastelkami, dnes zvýrazňovací fixou. Mechanicky sahám po oranžové fixe a zvýrazňuju to nejpodstatnější co čtu:
„Měl jsem strach při představě, že naši nováčkové přijdou do přepychově zařízených kluboven, vyjedou na přiděleném loďstvu a vyjdou na výlet v kompletní výstroji. Bál jsem se, že přijdou o to, co je nám vlastní. A to bych vám chtěl, hoši, dnes připomenout, skauting si děláte pro sebe vlastními silami a jaký si jej uděláte, takový jej budete mít.“ (text z roku 1946)
„Nechodí se přesně do práce, ztrácejí se nástroje, stavební materiál se nerozvážně ničí, odchází se dříve domů, pracuje se nepřesně a lajdácky.“
„Jeden z hochů se dokonce dal slyšet, že chlapce dřu, místo abych dal práci dělnictvu. Kde však na to dělnictvo vzít peníze, to ovšem ten chytrák neporadil.“
Při čtení těchto řádků mi hlavou běží němý film jak s Mirisem za tmy přetahujeme skříně na vyhození od kolně k cestě (třeba si je někdo rozebere, když ne tak je odvezeme do nějakého sběrného dvora). A pere se ve mně mrzutost, že jsme na to zůstali sami dva s obrovskou vděčností, že se našlo tolik lidiček, kterým stálo za to dnes dorazit a obětovat pár hodin svého času ve prospěch „klubovny“. Když tyhle okamžiky ustáli v těžších dobách Jaroslav Foglar i Jaroslav Novák, měl bych se obdobné okamžiky pokusit ustát i já :-) :-) :-),
