(Metlička – 2.D) Dne 10.5.2024 proběhla vodní oddílovka na Bystřičce. Nejdřív jsme byli seznámeni se vším ohledně vodáctví od Dazula, a pak jsme šli jezdit. Měli jsme možnost si vyzkoušet rafty po šesti-sedmi lidech anebo normální lodě pro dva lidi. Některým z nás to šlo líp, některým hůř a chtěli jsme udělat i ,,závod“, který dopadl celkem dobře. Ke konci jsme se vystřídali a ještě kousek jsme ujeli. Někteří z nás se i vykoupali v Bystřičce, protože voda nebyla až tak chladná. Kolem půl sedmé jsme ale odnesli věci z vody a promočení a šťastní jsme šli na autobus a pak domů. Byla to super oddílovka právě tím, že byla odlišná od těch normálních na středisku.
(Šumík – 4.CH) V pátek 10. 5. 2024 se náš oddíl vypravil spolu s 2.D na oddílovku směrem k přehradě Bystřička. Zde jsme byli Dazulem seznámeni se základy vodáctví a následně jsme si vyzkoušeli, jak se loď řídí. Celá akce je předskokanem sjíždění řeky Bystřičky, které se uskuteční 25. 5. 2024. Byť to pro spoustu členů bylo poprvé, kdy sedli do lodě, tak si všichni akci užili.
(Dazul) Už v loňském roce mne vůdkyně 2.D Tíťa požádala o součinnost při oddílovce DVOJKAŘEK, kdy chtěla pro holky připravit oddílovou schůzku, kde by si mohly vyzkoušet plavbu na pálavách, barakách a raftech. Dohodli jsme se na datu i místě, já si vše pečlivě poznačil do kalendáře, a naše dny běžely dál.
Pár dnů před akcí jsem si u Títi ověřil, že vše platí tak, jak jsme se domluvili a den předem, v podvečer, naložil přívěsný vozík raftem, 4 barakami, 1 pálavou, 17 pádly, 22 vestami, 6 pumpami a jedním „kompresorem“ na foukání lodí. Na přehradu Bystřička totiž plánuju vyrazit přímo z práce po 15:00 (chci skončit o pár hodin dřív). V 15:45 tam mám sraz se „čtverkařama“ – 4.CH – Lvíčaty, respektive několika ogary, kteří by mi měli pomoc připravit lodě před tím, než dorazí holky z 2.D a zbytek kluků ze 4.CH.
Příprava lodí bude spočívat v připevnění sedaček na Pálavu a Baraky, jejich nafoukání a přenos na břeh přehrady. Pochopitelně počítám i s tím, že mi pomohou lodě vyfouknout a naložit. Naše děti mají od středy „ředitelské volno“ a už se trochu nudí. Když jim nabízím, že by mohli jet na Bystřičku se mnou, reagují souhlasně i přes to, že vyjedou už v 7:00 se mnou do práce, a až v 15:00 na přehradu.
Ráno je tomu ale trochu jinak : -) Vyráží se mnou jen Myšák. Nik, který ani po mnohých urgencích nezvládal udělat úkoly do školy, zůstává doma, aby využil své poslední šance. Myšák u mne v práci blokuje velký firermí skener a digitalizuje staré kroniky vsetínských vlčat a světlušek, v rámci projektu PŘÍBĚH SKAUTINGU NA VALAŠSKU. Když jej to přestává bavit, a umazal si skenováním část dluhu za svůj mobil, vytahuje všechny vesty a pádla, a podle šablony na ně kreslí skautskou lilií, abychom si je poznali : -)
Myšák mi taky při kreslení značky na trávník před naším skladem ukázkově rozkládá všechny vesty, pádla, pumpy i lodě, abych si je mohl přehledně vyfotit a znovu zaevidovat funkční součásti oddílové vodácké výstroje. Některé kousky jsou více než 19 let staré, ale díky neodfláknuté údržbě pořád ještě slouží. Za odměnu jdeme s Myšákem na suši a kung-pao do vietnamské restaurace.
Po obědě volá Nik, že už má úkoly hotové a domlouváme se, že jej Irča doveze autem na rozcestí k přehradě, kde si přesedne a pojede s námi. K přehradě přijíždíme ve složení Myšák, Nik a já. LVÍČATA mají dorazit až za 15 minut, tak využíváme čas na vyhledání nejvhodnějšího místa k zaparkování přívěsného vozíku s výstrojí a auta k připojení kompresoru na nafukování lodí (nejlepší fleky obsadili rybáři). Chvíli před tím, že přijíždějí čtverkaři, odjíždí jedno rybářské auto, takže toho během několika vteřin využíváme, a místo zabíráme pro nás.
Za LVÍČATA dorazila stachanovská squadra, takže tu hodinku, která nám zbývá než přijedou autobusem i DVOJKAŘKY a zbytek ČTVERKY, v přiměřeném tempu plnohodnotně využíváme k přípravě lodí.
Když dorazí i Tovaryšek – Martin z ŠESTKY, s tím, že má za sebou úspěšně jakési zkoušky na VŠ a říkal si, že by se mi možná jeho pomoc hodila, jsem v sedmém nebi. Původně jsem se domlouval s Pípou (jeho taťkou), že by mi dnes pomohl, ale ten vyrazil se zbytkem jejich rodiny na splouvat Hron, Dunajec a další slovenské krasavice. Ani jsem nečekal, že do souvislostí zasvětí Tovaryška a ten iniciativně dorazí na svém pekelném stroji. Takže tu jsme ze ŠESTKY (6.K + 6.OS) celkem čtyři. To už je skoro „středisková akce“ – 2.D + 4.CH + 6.K + 6.OS : -)
Ogaři ze LVÍČAT přenáší nafouknutá plavidla na břeh přehrady, aby jasně rybářům vymezili „naše“ dnešní teritorium pro výcvik : -) K vůli bezpečnosti potřebuji, abychom byli na souvislém úseku, kde se mezi námi nebude nikdo motat.
Švagi mi po telefonátu s Tíťou sděluje, že se Tíťa omlouvá, ale místo avizovaných 20 účastníků jich na nádraží dorazilo skoro dvojnásobek. Z těch dvou variant se mi tato zdá lepší : -)
Čas téhle aktivity je jasně vymezen mezi příjezdem autobusu ze Vsetína a odjezdem dalšího autobusu na Vsetín – tedy cca 1,5 hodiny. Je dobré jej využít, v rámci daných možností, co nejúčelněji. Přiznám se, že jsem tomu nějaký čas věnoval před akci, kdy jsem se snažil oddělit „zrno od plev“ a dělal si poznámky co a proč má smysl těm, kteří ještě na lodi neseděli, říct či v praxi ukázat.
Nakonec jsem se omezil na velmi stručné upozornění k typům lodí, které si mohou dnes vyzkoušet, kvalitní skautské literatuře (beletrii i příručkám), bezpečnosti, základním povelům, … a hned jsem je „hodil do vody“. Není lepšího tréningu než „tréningu bojem“ : -)
Moje prodloužená ruka byl Tovaryšek, který kormidloval raft a já měl jistotu, že i když jsou všichni ti, kteří na barace či pálavě sedí prvně, několik set metrů na hladině ode mne, udělá v případě jakékoliv krizové situace maximum toho, co udělat lze. Tady je krátké Sestříhané video (3:41):
Aby se každý ze zúčastněných dostal na loď alespoň 1x, museli jsme 3x střídat (kapacita nepřetížených plavidel je celkem 17 pádlujících). Neměl jsem šanci registrovat, zda si každá cérka či ogarů na lodi zapádlovali, ale na 99,9% tipuji, že ano.
Když kolem 18:45 cérky z 2.D a ogaři ze 4.CH odjíždějí autobusem zpátky na Vsetín, zůstávají tu zase čtverkaři a Marťa (kterou vezmeme autem do Kateřinic), aby pomohli vyfouknout a odstrojit všechny plavidla. Ty bohužel nemají šanci dobře oschnout, a tak je budeme muset s Myšákem po příjezdu domů znovu nafoukat, aby nezteřely.
Ogaři ze LVÍČAT (i Marťa) se mají k dílu a já z nich mám velmi dobrý pocit. Stručněji to asi nelze napsat. Těší mne to samozřejmě i proto, že jsem tomuhle oddílu „dal“ před pár desítkami let kus svého života a každý, kdo něco takového zažil, mi dá jistě za pravdu, že jej uvnitř vždycky potěší, když vidí, že se jeho „dítěti“ daří, že to nebyl promarněný čas : -) Samozřejmě, že je tenhle pocit umocněn i tím, že jsem mohl předchozí půldruhé hodiny periferním viděním pozorovat mezi DVOJKAŘKAMI i LVÍČATY přímo v akci velmi aktivní děti těch, se kterými jsem za roverských časů „pil z jednoho ešusu a spal pod jednou celtou“. A to se samozřejmě snažím nepropadat falešnému vnímání reality : -)
Po příjezdu domů se jde Nik dobalovat na zítřejší vandr kolem řeky Oslavy a Myšák přináší průmyslový vysavač, který spolu s ostatním dnešním vybavením svážíme dolů do stodoly.
Tady trávíme další cca hodinku nafukováním lodí (ve dvojici to jde pomaleji), uskladněním pádel, vyskládáním vest k vysušení. Práci Myšákovi výrazně urychluje právě vysavač, ve kterém je hadice napojena na „výfukový“ otvor. Tím se daří loď „naměkko“ (ale to k důkladnému osušení stačí) nafouknout relativně rychleji než malým kompresorem napájeným z autobaterie.
K vůli omezenému prostoru lodě skládáme ve třech vrstvách přes sebe. Tady budou cca týden, za který by měly vyschnout natolik, aby nezačaly nenápadně teřet, což vždycky urychluje konec životnosti nafukovacího plavidla.
Domů se dostáváme s Myšákem po cca 21:30, abychom nabalili bágly na zítřejší akci a užili si cca 7 hodin spánku. Ale shodujeme se, že dnešek stál za to : -)
Nesestříhané video (8:48):