Když se řekne Sokrates, možná se leckomu z nás vybaví, že byl původně kameníkem a tohle prosperující řemeslo opustil, aby se věnoval filosofii a vyučování – formou diskusí a rozhovorů. Těm, kdo nestudovali filosofii se možná ještě vybaví jeho výrok „vím, že nic nevím“. A možná i to, že byl odsouzený k smrti vypitím nápoje z prudce jedovatého bolehlavu.
Pominu-li spor o to, zda Sokrates skutečně existoval, je všeobecně známo, že po sobě nezanechal nic v písemné formě. A nám nezbývá než věřit jeho žákovi a obhájci Platonovi, že legendární filosof mimo jiné praktikoval i takzvanou „zkoušku tří sít“ :
Jednoho dne ho potkal jeden známý a povídá: „Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?“
„Počkej chvilku,“ odpověděl Sokrates. „Než mi cokoli řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít.“
„Tří sít?“
„Přesně tak,“ pokračoval Sokrates. „Než mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš. První síto se jmenuje Pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?“
„Ne,“ odpověděl ten člověk, „vlastně jsem to jenom slyšel a….“
„Dobře,“ řekl Sokrates. „Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo není. Teď vyzkoušejme druhé síto, síto se jmenuje Dobro. Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?“
„Ne, naopak…“
„Takže,“ pokračoval Sokrates, „chceš mi o něm říct něco špatného a nejsi si jist, jestli je to pravda. Ale pořád ještě můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto. Jmenuje se Užitečnost. Je mi to, co mi chceš o mém příteli říct, užitečné?“
„Ne, moc ne.“
„Dobrá,“ uzavřel Sokrates, „to co mi chceš říct, není ani pravdivé, ani dobré, dokonce ani užitečné, tak proč bys mi to měl vyprávět?“