Tyče na tee-pee pro vsetínské Čtverkaře – Lvíčata

(Dazul) Dali byste více než 40 tisíc Kč za tyče na 4 týpí (navíc ještě neopracované)? Takovou nějakou nabídku dostaly vsetínské Lvíčata – 4. chlapecký oddíl našeho střediska, když se snažili tyče pořídit. Je jasné, že každé zboží má svého kupce, ale je stejně jasné, že pro normální oddíl je to luxus, který si nemůže dovolit. S takovým „hospodařením“ by si třeba naše ŠESTKA i za současné inflace a výrazného zdražování nemohla dovolit pořádat letošní 7 denní puťák + 14 denní stálý tábor za 4000 Kč. Jasně, že ta naše cena je „vykoupená“ tím, že všichni dospěláci se v táboře i puťáku angažují zadarmo, mnohé se podaří zasponzorovat, atd. Ale především si vše, co si můžeme zajistit sami (tedy levněji nebo mnohdy i zdarma), také sami zajišťujeme. Je to pochopitelně další „skrytý“ náklad krytý námi odvedenou prací. Ale víme, že to je pro nás ta nejlepší cesta, protože při společné práci získáváme bonus v podobě intenzivních a nepřenositelných zážitků : -)

Protože jsou Lvíčata mým „mateřským“ oddílem, který jsem měl tu čest za komančů vést a převedl jej v roce 1990 bez výrazných ztrát do obnoveného Junáka, mám k němu pořád jakýsi „otcovský“ vztah. A tak jsem bezprostředně pro obdržení informace, že uvažují nakoupit tyče na týpí za takové velké peníze, nabídl, že jim pomůžu získat tyče „zadarmo“, když si to odpracují. Tady jsem si nebyl 100% jistý, že současný vůdce oddílu Šumík bude kladně reagovat, ale když se mi ozval, spadl mi kámen ze srdce. Vedení 4. chlapeckého oddílu je v pořádku : -)

Tyče na týpí pro ŠESTKU na plánovanou PARAWESTERNIÁDU jsem začal řezat v lese jednoho ze sousedů (opět děkuji Luboši Vrajovi), kterému tímto dělám potřebnou prořezávku smrků. On za pořezané stromy nic nechce, já nechci nic za práci na prořezávce : -)  Když jsme před lety řezali 80 tyčí na týpka pro Dětské bezbariérové centrum Březiny, zaplatili jsme na polesí symbolických 300 Kč. Takže když se to podaří, jde to i dnes „zdarma“. Jen je potřeba prořezávku dělat poctivě, což v tomto konkrétním případě znamená porazit každý druhý strom.

Pro Čtverkaře bude potřeba „vytěžit“ 52 tyčí, z toho polovina by měla být ideálně 9 m dlouhých. V tom vidím problém, protože devítimetrových tyčí v takto vzrostlém lese potřebné množství asi nebude.

Sraz na první (24.5.2022) pracovní podvečer máme v 17:00 přímo na místě, kde už mám pět tyčí pro ŠESTKU finálně opracovaných. Dělal jsem na nich sám, což znamenalo smrk porazit, odvětvit, vynést z hustého lesa, na připravených trojnohách sundat čerstvou kůru a do hladka odsekat či odříznout zbytky větví, aby se týpí nepotrhalo. Jedna tyč mi zabrala asi hodinu nepřetržité práce.

Čtverkaři dorazili s menším zpožděním (od místa, kde měli zaparkovat je to 600-700 metrů), ale zato jich bylo šest. Nějak je nenapadlo si vzít sekery či pořezy, ale naštěstí jsem měl zrovna cosi sebou : -) Ogary není do práce potřeba nutit a tak, když jim vysvětlím jaký postup práce se mi osvědčil, navrhnu jak bychom to mohli tyče na týpka řezat a opracovávat v sedmi, běží vše jako po másle. 

Motorová pila jede na plné obrátky, zahřívá se tak, že bych na ní mohl klidně smažit vajíčka. Nedívám se moc napravo ani nalevo a řežu skoro jak profesionál – nejdřív větve od země do výšky hlavy, podříznout, podrazit zachycený strom ve větvích ostatních smrků, povalit na místo které už je prořezané, ořezat větve zleva i zprava po špičku, uříznout tenký konec, pootočit kmen o 90 stupňů a odřezat zbytek větví. Dát pokyn připraveným nosičům k vynesení kmene z lesa a přesunout se k porážce dalšího stromu. Malou přestávku si dávám, když potřebuju doplnit benzín a olej, nebo po 5-7 stromech, aby si pila na chvilinku spočinula.

Druhá těžba tyčí na týpí byla ve stejný čas o týden později (1.6.2022). Dnes je to na den přesně 31 let od naší svatby a tak alespoň rychle předávám Irči velkou kytici a praktický dárek a s několikaminutovým zpožděním dorážím na místo srazu. Čtverkaři tu ještě nejsou a tak zatím ořezávám větvě stromů do výšky, kde dosáhnu. Než chlapci dorazí, mám tak připraveno skoro dvě řady smrků. 

Dneska je počet i sestava Lvíčat trochu jiná, ale Adam s sebou přivezl i výkonnější motorovou pilu než mám já a tak bude práce ubývat nejen rychleji ale i s menší námahou.

Daří se mi dnes prořezat 3 řady a Adamovi asi 2 řady smrků, a tak vytěžujeme určitě víc než 26 vhodných kmenů na týpíčkové tyče. Je dobře, že už se na další práci obejdeme bez motorové pily a vystačíme si už jen se sekerami a pořezy.

Jakmile si chvíli odpočneme a vyčistím si svoji pilu, přivazujeme a Adamem na rám čtyřkolky tři tyče a společně je odvážíme na zamýšlené překladiště, kousek od zpevněné cesty na kterou se bezpečně dostanu s velkou dodávkou, ve které pak tyče odvezeme.

Domlouvám se sousedem, že tyče můžeme na pár dnů složit na jeho pozemku a pak jedeme s Adamem k nám, abych mu ukázal, kde si zítra čtyřkolku vyzvedne a kde ji pak opět vrátí.

Když pak Adam průběžně odváží hotové tyče na kilometr vzdálené překladiště, je na chlapcích vidět, že mu tu čtyřkolku trošičku závidí. Proto jim po skončení dnešní rachoty nabízím, aby si ji vyzkoušeli, protože tady neporušují žádná pravidla silničního provozu. Nabídka je s povděkem přijata a zdá se mi, že i díky této drobnosti bude dnešní akce zapamatování hodna : -)