V zářiovém časopise ROVERSKÝ KMEN (17.ročník, číslo 81, rok 2013) byl Dazulovi otištěn oldskautský pohled na SLUŽBU:
„Sloužím“ – tohle slovo patří k nejen k roveringu, ale i ke skautingu podobně jako krojová košile a šátek. Stejně jako zákon či slib je možné interpretovat jej různě. Žádný návod na použití ani klíč k rozluštění nemá. Jak se tedy k němu postavit? Navíc otázka služby je stará jako hnutí samo: nezištnou pomocí ve znamení 3 pilířů skautingu se zabýval B.P. stejně jako A.B.S.
Osobně se řídím jednoduchou filozofií: lepší je dávat než brát. Ve službě hledám radost z odvedené práce a potěšení z toho, že pracuji dobrovolně. Těší mě, že služba ve skautském duchu se obejde bez hmotné výplaty, což ji odlišuje od běžného zaměstnání. Tady se platí jednotkami dobrého pocitu, a to přece není málo…
V mém přístupu ke službě se patrně odrazily zážitky z dětství – toužil jsem vyrovnat se oblíbeným knižním hrdinům. Postupem času jsem seznal, že pokud sám nebudu budovat společenství, o nichž jsem v dětství čítával ve Foglarovi a Zapletalovi, budu o ně v dospělosti ochuzen. I proto jsem se několikrát pokoušel založit na Vsetíně roverský kmen. Nepodařilo se to až do doby, kdy jsem konečně pochopil, kde dělám chybu. V naší tehdejší činnosti (i vlivem režimu) chybělo ono „Sloužím“ v jeho celé šíři. Zjistil jsem, že tohle roverské heslo je nejen smyslem, ale i pojítkem roveringu.
Služba může mít nekonečně mnoho podob a záleží jen na nás, jakou si zvolíme. Dají se za ni označit třeba jednorázové akce – vyzkoušel jsem si pomoc při stavbě tábora, organizaci větších akcí typu ObRok, stavbu základny nebo pomoc po povodních…
Služba se ale dá pojmout i jinak – dlouhodobě. V různých etapách života jsem si vyzkoušel inovovat práci RS ve středisku, vést středisko, spoluformovat činnost oldskautů i správcovat střediskovou základnu.
Kdybych měl své zkušenosti zhodnotit, za nejlepší, ale i nejnáročnější službu považuji více než desetileté vedení oddílu. Žádná jiná nesahala této ani po kotníky. A její naléhavost je stejná posledních 100 let. Byla potřebná už v roce 1920 – slovy B.P.:
„Mezi nejrůznějšími formami služby se nezdá být vedení skautů nebo vlčat na první pohled nijak důležité. Když se však nad tím zamyslíš, je to jedna z největších služeb – možná vůbec ta nejvyšší. Máš k ní nejsnadnější přístup, pro rovera je doslova na dosah ruky. Je to služba, ve které můžeš mít velké výsledky.“
Služba je cesta, kterou Miloš Zapletal shrnul takto:
„…snažil jsem se přispět k tomu, oč šlo zakladatelům skautingu. Aby se podařilo vychovat alespoň dvě, tři procenta slušných, poctivých, pracovitých lidí, kteří jsou ochotni dělat něco pro druhé, aniž hned natahují ruku, co za to dostanou.“
Jak je vidět, v očích skautských (pra)otců nabývala služba ve vedení oddílu velké vážnosti. Srovnatelně potřebná a záslužná je ale jakákoliv jiná pomoc u oddílu, a nejen tam. Naplňovat roverské heslo „Sloužím“ je možné takřka kdekoliv; jeho hranice zdaleka přesahují oblast skautského hnutí a nabídka je skutečně nepřeberná. Stačí si jen vybrat…