Ve společenství vsetínských skautů se dlouhá léta držela tradice, která velela po skončení prázdninové expedice vydat takzvanou Expediční knihu. Na Vsetín tento zvyk dorazil před téměř dvaceti lety od pardubických roverů, kteří s vydáváním Expedičních knih začali.
Při pohledu zpět byly (jsou) Expediční knihy vydávány víceméně v nepravidelných intervalech. Tiskly se v omezeném poču exemplářů – zpravidla jen pro účastníky dané expedice + exemplář do střediskového archivu. Z dochovaných výtisků Expedičních knih je ke svázání připravena osmicentimetrová kniha.
Podařilo se zachránit několik Expedičních knih i v digitální formě – a zpřístupnit je na internetu – s tím, že mohou být zajímavé i pro ty, kteří se takovýchto putování neúčastnili. Taková Expediční kniha jim může přijít vhod třeba tím, že plánují podobnou velkou výpravu. Sdílení drobných praktických zkušeností z takovýchto expedic se ukázalo velmi vhodné – například Lodní deník z oldskautské plavby na plachetnici Tynés byl „stažen“ více než 1300 x. Expediční kniha z první roverské expedice za Polární kruh byla stažena téměř 900x.
Odkazy na některé Expediční knihy:
- Expediční_kniha DOLOMITY 2009.pdf
- Lodní deník – 2.verze (Klamerka).pdf
- Lodni_denik_2008.pdf
- Expediční_kniha_RUMUNSKO_2008.pdf
- Expedicni_kniha_NORSKO_2007.pdf
- Expediční_kniha_SLOVINSKO_2006.pdf
- Expediční_kniha_KORSIKA_2003.pdf
- Expediční_kniha_SEVER_2000.pdf
- Expediční_kniha_PARING_SEBES_2001.pdf
- Expediční_kniha_MUNTI_1996.pdf
- Expediční_kniha_POLAR_FLARE_1993_1.část.pdf
- Expediční_kniha_POLAR_FLARE_1993_2.část.pdf
Několik Expedičních knih bylo publikováno pouze v digitální formě – tedy jenom na www. Třeba ta o porevolučním putování po Pamiru s názvem PIK SKAUT nebo o zimním pokusu vystoupit na nejtěžší evropskou čtyřtisícovku MATTERNHOR NEPŘIJÍMÁ. Ale o tom někdy příště : -)
Do první Expediční knihy, která vyšla až k patnáctému výročí expedice, přispěl i spisovatel a pedagog Zet – Miloš Zapletal, který jedním svým vyprávěním na konci prázdnin roku 1992 inspiroval tehdejší rovery k uskutečnění této náročné akce:
„O šestnáct let dřív než vy, v roce 1977, po krachu chimérického plánu na společnou výpravu starších členů oddílu na sever, vyrazil jsem koncem května za polární kruh sám. Mně výjezdní doložku dali, ačkoliv jsem už byl v klatbě a na černé listině, nesměla mi vyjít žádná kniha.
Za povolení k cestě mohu děkovat tomu, že mi tehdy právě vycházely knihy v Západním Německu, Japonsku i jinde a ministerstvo financí mi milostivě dovolilo využít z honorářů ve valutách na „studijní cestu“ do kapitalistické ciziny celých 600 DM.
A soudruzi patrně očekávali, že se nevrátím, zůstanu v exilu a tím se mě zbaví. Což byl jejich kardinální omyl, říkal jsem si, ať emigrují oni do SSSR, já jsem tu doma!
Jel jsem stejnou trasou jako vaše expedice až do Stockholmu, ale vlakem, a z hlavního města polárním expresem před celé Švédsko (Kirunu) do norského Narviku. Odtamtud pěšky přes hory a doly, od fjordu ke fjordu, vždycky tisíc metrů od moře na hřeben, tisíc metr ůdolů, osamělá pouť krajem hřmících vodopádů a nakonec poštovním parníčkem na Lofotské ostrovy. Za první tři dny jsem potkal na horských stezkách jediného člověka, děvče, které vandrovalo opačným směrem, prastarými cestami přes hory už nikdo nechodil, všichni jezdili autem ohromnými oklikami do míst vzdálených vzdušnou čárou třeba jen deset kilometrů….“ pokračování v Expediční_knize_POLAR_FLARE_1993 – 2.část >>>