Pepa se podělil o foto svého VŮDCOVSKÉHO DEKRETU a Lenička srhnula své pocity alespoň do pár řádek (fotky vypůjčeny z facebooku ČK Tobogán).
(Lenička – 6.K) Ahoj, tak mám za sebou zrychlený Čekatelský kurz. Docela jsem se bála jak moc náročné to bude. A náročné to opravdu bylo. Občas bylo vše hektické i nelehké zvládnout a splnit zadané úkoly, ale když byl jakýkoliv problém, tak jsem napsala svému patronovi (byl to instruktor čekatelského kursu TOBOGÁN, se kterým jsem byla ve spojení mezi společnými víkendy). Instruktoři byli opravdu vstřícní a měli s námi velkou trpělivost.
Účastníci kursu byli taky moc fajn. Poznala jsem tam skauty a skautky skoro z celé České republiky. Všichni jsme byli v podobném věku, takže jsme si dobře rozuměli. 
Jídlo bylo fakt luxusní. Vařili tam samé mňamky, takže si stěžovat rozhodně nemůžu. Měli jsme tam servistým i na vaření, takže to bylo opravdu super. A když jsme měli hlad i po společném jídle, tak nám dali k dispozici rohlíky a pomazánky, a my se mohli dojíst i pak.
Za mně byl ten „Čekatelský kurz Tobogán“ opravdu hodně super. Instruktoři jsou opravdu moc hodní a ochotní nám pomoct, když nám něco úplně nešlo. Jsem hodně spokojená, že jsem měla možnost poznat skauty a skautky, se kterými jsem se na kursu potkala.
A chtěla bych taky poděkovat našemu vsetínskému skautskému středisku, že mi umožnilo na ČK Tobogán jet.
]]>
Před srubem už se snídá a tak se připojuju. Deny líčí, co by rád dnes stihl udělat, ale zatím nás tu je jen dvanáct. Když si Denis ověřuje, že za čtyřkolku můžu zapřáhnout i vozík, budí telefonicky Fantu, který před chvílí přišel dom z noční, a vyjednává si s ním půjčení jeho starého vozíku, protože ten je ideální proto, abychom v něm mohli odvážet 40 cm stěrku naplaveného po předprázdninových deštích.
Já jdu premiérově sekat louku – nevím kam všude se s tím ďábelským strojem dostanu. Je mi jasné, že dost práce bude mít i křoviňák, aby se vysekly rohy v krajích trávníku. Smůlu si vybírám hned po páté otočce, kdy mi kladiva mulčovače rozšrotovaly litinové víko kanálu na dešťovou vodu. A ještě mi velká část víka zůstává zaklíněná ve stroji. Rychle vypínám čtyřkolku i mulčovač, uklidňuju se, zalehávám na zem a zkoumám útroby. Zvedám na šroubech mulčovač o 20 cm, abych vytáhl zaklíněné zbytky litiny a počítám kolik kladiv-nožů je zničených. Čtyři :-( Vůbec netuším, zda v tomhle stavu s tím půjde dál séct.
Půjde. Za hodinku mám louku, kterou jsme sekačkou žali cca 4-6 poctivých hodin, posečenou. Sjíždím se strojem na cestu ke kolni, kde už demoliční četa rozebírá podsadové stany. Tam mulčovač odpojuju a vyjíždím zpět ke srubu, abych zapojil přívěsný vozík nachystaný za srubem.
Deny a Pepa začínají na vozík házet naplavený štěrk lopatami, já jim krumpáčem naplaveninu prokypřuji, aby se jim lépe nabíralo. Vozík se plní. Pomaleji než by se mi líbilo, ale plní. Vzhledem, že tady bude toho štěrku tak na dvacet vozíků, asi by to chtělo více ruk k lopatám, uvažuju. Ale nechávám tomu čas. Trošku tomu pomůžeme, říkám si v duchu. Jak štěrk vyhážeme u vodní nádrže, odvezu zpět „nahazovače“ na vozíku. Ostatní to uvidí a budou se chtít odvézt taky. Ale stanovíme podmínku, že na vozíku povezeme jen ty, kteří si jej před tím lopatou nahážou štěrkem.
Zkrátím to – plán funguje. Před obědem, když odvážíme cca 6 vozík štěrku, zpátky jede naloženo 6 brigádníků a dva ještě sedí na železných rámech čtyřkolky. Poslední vozíky se plní docela rychle, protože v akci je 4-6 lopat a rýčů + několik rukou na střídání. Několik posledních fůr odváží za řídítkama Pepa, který se každou jízdou zlepšuje víc a víc. Ještě dvě jízdy a klidně bych jej nechal jet naprosto samostatně : -)
Je skvělé, že tradice společného oběda na brigádách v DBCB se udržuje, byť je to logisticky náročné. Čočková polévka je svělá a pečené kuře s rýží je ještě lepší. Dita už by se mohla klidě vdávat : -)
Společnými silami zvedáme v kůlně na půdičku letos zakoupený táborový hangár, protože jej budeme potřebovat zase až v červenci. Byla to náročná chvilka, ale dokázali jsme ten objemný a těžký vak, v cca osmi lidech zvednout vysoko nad hlavy a vsunout do vymezeného skladovacího prostoru. Jsme fakt dobří : -)
Před půl čtvrtou s pomocí Pepy zapojuju mulčovač a vyrážím k domovu. Od včerejška je u nás milá návštěva – Robin s rodinou, se kterým mne pojí staré oddílové doby mého mateřského oddílu Lvíčat – 4.chlapeckého. Jsem rád, že si ještě budu moc návštěvy užít : -)
https://youtu.be/Ot2-So0WATU
]]>
Dnes tištěné 152. číslo má 48 stran a podíleli se na něm Fanta, Kája, Dita, Myš, Verik, Tovaryšek, Maxík, Mik, Vojta,
Marco, Horka, Natka K., Kubaš, Pepa, Mates , Mimi, Seno, Dejv, Šáša, Ruža, Savo, Marťa, Natka Š. a Dazul.
Tento ŠESTÁK je věnován představení nového vedení oddílu a skautských družin + kronikové zaznamenání letošního indiánského tábora.
ŠESTÁK bude distribuován v pátek při HELPu (při nákladu 90 kusů to je 4320 stran – barevná tiskárna poběží celou noc), ale ty si jej barevně můžeš prohlédnout okamžitě – ŠESTÁK číslo 152 si můžeš stáhnout kliknutím na titulní stranu:
]]>
Dnes tištěné 151. číslo má 16 stran a podíleli se na něm Verik, Dita, Lila, Marťa, Hanny, Pepa, Verča, Raptor, Irča a Dazul.
Obsahuje tradiční rubriky ODDÍLOVÁ RADA, MILÍ RODIČOVÉ, 100 KNIH KTERÉ MUSÍŠ PŘEČÍST NEŽ ZESTÁRNEŠ, NAŠE AKCE a PLÁN AKCÍ.
ŠESTÁK bude distribuován dnes odpoledne, ale ty si jej barevně můžeš prohlédnout okamžitě – ŠESTÁK číslo 151 si můžeš stáhnout kliknutím na titulní stranu:
