Pořád se něco děje – věšeli jsme jsme banner DBCB – 13.9.2014

(Dazul) Ono to může vypadat (podle zpráv na tomhle webu), jako bych kolem aktivit našeho společenství dělal něco jen já – ale naštěstí to není pravda. Platí to, co je psáno v článku, který za nedlouho vyjde v magazínu SKAUTSKÝ SVĚT (Kikina – každotýdenní pomoc s vedením světlušek a vlčat v Ratiboři, Klíště – charita, Pípa a Bobinou – Jablůnka žije, …).

Ale buďme konkrétní. Dnes jsem od rána brousil sádrokarton na stavbě a Pípa (už se mu jizvy od cirkulárky zahojily) řezal dřevo. Je prokázáno, že v našem věku už monotóní práce může přinést zdravotní komplikace (já osobně zatím na stavbě absolvoval jen „tenisový loket“ a „karpální tunel“). A proto je vhodné, v rámci aktivní prevence, práce střídat.

Proto v cca 16:00 vyrážíme s Pípou na Vsetín ke SKAUTSKÉMU DOMU, abychom na něj pověsili banner DBCB jehož výrobu skautům zafinancovala Obec Kateřinice. Velmi zdařile jej navrhl a výrobu zařídil Miris. Takový banner přece nemůže ležet většinu roku srolovaný někde v klubovně a čekat až si jej roveři vezmou třeba na ObRok. Proto bude viset – na SKAUTSKÉM DOMĚ – máme to zdarma :-)

Už jsem se tento týden pokoušel banner sám na SKAUTSKÝ DŮM na Vsetíně vyvěsit, ale zjistil jsem, že bez mninimálně pětimetrového žebříku a druhých rukou se mi to nemůže podařit. Pípa byl ochoten obětovat 2-3 hodiny a nechal se na akci „banner“ zlákat. A tak, když už mne pravá ruka od ručního broušení sádrokartonu docela bolela (za cca 6,5hodiny práce), naložil jsem do auta skládací žebřík (musel jsem jet s otevřeným kufrem) a vyrazil k Pípovi.

Na Vsetíně nás ihned po zaparkování před SKAUTSKÝM DOMEM a vyložení žebříku, vodováhy, vrtačky, hmoždinek, šroubů, provazu i samotného banneru čekalo nepříjemné překvapení – klíč od vchodu do baráku sice pasoval, ale odemknout se mně ani Pípovi nepodařilo :-(

Uvědomil jsem si, že vsetínské středisko už víc než čtyři roky nevedu a moje klíče tudíž nemusí být ty aktuální. Volám tedy svému nástupci Hanýskovi – je právě mimo Vsetín, ve Strážnici. Ale Klamerka je doma a ta mi klíče půjčí. Klamerka mobil nebere ani na třetí opakované volání. Pípa volá Rampovi, Je taky mimo Vsetín, ale dává kontakt na Michala z 4.CH. Ten mobil taky nebere :-( Volám tedy Pajtášovi. Ten je stará skautská struktura a mobil kamarádovi bere :-) Pro klíče si můžu ihned přijet.

V mezičase telefonování zjišťujeme, že moji aku vrtačkou (nemám rád dráty) 10 děr do fasády SKAUTSKÉHO DOMU nevyvrtáme – chce to příklepovku! Pajtáš nám půjčí i příklepovou vrtačku a dokonce i prodlužovací šňůru! Paráda!

Volá Klamerka. To ale řídím auto od Pajtáša k baráku, tak jí jen stručně oznamuju „problém vyřešen“ a zavěšuju. Pajtášovy klíče od vstupu do SKAUTSKÉHO DOMU také nepasují :-( Pokorně volám Klametre o její klíče – „přijeď“.

Hurá – Klamerčiny klíče od SKAUTSKÉHO DOMU nejenže lze do zámku zastrčit, ale ono jimi lze i otevřít!

Nemusíme si s Pípou nic moc říkat – Pípa utahuje do sklíčidla vrtačky vrták a já mezitím bleskurychle z kuchyňky přes okno natahuju Pajtášovu prodlužovačku. Zažívám chvilky štěstí, kdy nemusím nikomu nic vysvětlovat a přece se děje to, jako bychom absolvovali hodinové školení a instrukce. V hlavě mi podvědomě  zní úžasná genderově nevyvážená píseň „Ten báječnej mužskej svět„.

Vrtáme z žebříku, se záchvěvy adrenalinu, Pípa i já – jeden nahoře a druhý dole podává a odebírá vrtačku, hmoždiky, kladívko i samořezné šrouby.

Víme, že plachta bude vlivem povětrnostních podmínek pracovat a tak i když ji dnes bezvadně vypneme, za týden už se může stejně zvlnit. Ale to už je riziko toho, že to děláme sami i když s nejlepšími úmysly a hodně se s tím pipláme.

Po třech hodinách (a nákupu) dorážím zpět domů. Ale to už leje jako z konve – Pípa to komentuje slovy, že jsme měli „hodně velké štěstí, kdyby jsme začali o půlhodinky později …“.

Taková „blbost“ – pověšení banneru. Ale mimo úžasného zpestření dne mi to přináší i pocit, že se nám zase podařilo něco dobrého udělat, že to mezi námi pořád funguje a že to „má smysl“ :-)