31.12.2021.-1.1.2022 – Silvestr s uzeným divočákem

(Dazul) Na uzeného divočáka jsme zvali kamarády (nejen z oddílu) s vědomím, že i když má drtivá většina z nich na silvestrovskou noc své plány, může někomu z nich přijít naše pozvání vhod.

Mne to konečně přimělo k tomu, abych si pořídil profesionálně vyrobené háčky na zavěšení masa do udírny. Tedy koupil jsem jich jen 14, abych mohl porovnat, zda ten rozdíl mezi nimi a háky, které jsem si před lety vyrobil sám z tenšího drátu, opravdu stojí za ty peníze. Stojí. V lednu zřejmě dokoupím zbytek : -)

Jako dospělí a zralí lidé víme, že zaběhnuté společenské konvence formují leckoho k rozličným únikovým technikám, a proto si cením všech, kteří k udírně nebo později k nám domů, skutečně vážili cestu. Jsme s Irčou manželé už víc než 30 let a tak si nesměle troufám tvrdit, že to potěšilo i ji, přesto, že „tíhu“ setkání nesla jako „paní domu“ hlavně ona i když jsem měl snahu ji ulehčit : -)

Že dorazí milí sousedé z okolních pasekářských samot, jsme předpokládali, ale velmi nás potěšila i návštěva přátel z Hošťálkové, Vsetína a Huslenek (pominu-li téměř domácí víkendové pasekáře z Ostravy). Koneckonců i fakt, že ze 40 kg divočáka zůstalo cca jedno žebro, svědčí o tom, že se jej podařilo dobře vyudit. To je nejpřesvědčivější důkaz toho, že jsem dobře přikládal do udírny.

Že dorazili nejbližší sousedé či Miris s Dankou, Natkou a Kristýnou bylo skvělé (přece jen jsou z protějších pasek), ale že přijeli Jarda s Katkou a Toníkem, Murza s Haničkou, Sárou a Kristýnkou, i Endží s Hankou, Berťou a Edou, Jura – kteří vážili i 20 km cestu k nám – bylo úžasné. Moc si toho vážíme a těší nás to. Celkově jsem nahrubo napočítal, že se u uzeného divočáka protáhlo, včetně děcek, minimálně 50 (dle Irči spíš 51) člověků. Prostor u udíren, před domem i uvnitř baráku tenhle shluk lidiček bezproblémově zvládl. Přišlo mi, že ten, kdo se chtěl pobavit, našel v téhle různorodé směsici pro sebe spřízněné či inspirující duše.

Potěšilo mne, že jsme se sešli Jura, Endží, Murzílek a já, kteří jsme před třemi až čtyřmi desítkam let prošli Lvíčaty, dnes 4. chlapeckým oddílem Junáka Vsetín. A účast Katky, Toníka, Hanny, Marca Pola, Murzy, malého Pepy, Mirisa, Natky, … (a samozřejmě Irči, mne a našich dětí), tedy lidí angažujících se ve společenství ŠESTKY nyní, byla takovou symbolickou propojkou : -)

Ne všichni sice zůstali přes půlnoc, ale i z nás 13 vytrvalců byla neskutečně milá společnost pro vstup do roku 2022.

Skvělé bylo, že zkraje večera, mimo kamarádů z oddílu, i ostatní záhy pochopili, že lednici, kredenc či spižírnu si každý otevírá sám a funguje tady samoobsluha. Irča se trochu obávala, že když se sejde trochu víc lidí, nebude mít co nabídnout, protože jsme se soustředili jen na toho divočáka. Ale každý z příchozích cosi donesl, až jsem měl trochu obavy, aby někde nezaznělo, že nejlepší byly ty chlebíčky a ne uzený divočák : -)

Jsem rád, a nebylo to pod vlivem vína či slivovice, že přítomní odborníci na slovo vzatí, velký Pepa i Pege přislíbili svůj čas k prohlídce naší 136 let staré skautské chalupy Bařinka ve Velkých Karlovicách, aby poradili, co by bylo na ní vhodné řešit, aby vydržela dalších 136 let. Taky Jura, se svými letitými zlušenostmi ze správcování Kusalína i Polany, přislíbil pomoc v prověření byrokratických cestiček.

A mimo jiné došlo k dalšímu hezkému propojení, když se Hanička od Murzílka seznámila s Jurou, jehož žena Ještěrka učí na stejné škole jako ona.

I když píšu tyto řádky druhý den po akci, pořád si pamatuji mnohé odvyprávěné veselé historky či inspirující a obohacující debaty, které se vedly. Překvapilo mne, že půlnoc přišla rychleji, než jsem byl schopen vnímat. Ale nepropásli jsme ji, a i na šampaňské, které kdosi přinesl, došlo. 

Nevím jak ostatní, ale pro mne to byla skvělá sešlost a poslední den roku i začátek toho prvního dne roku nového, jsem strávil v úžasně inspirativní společnosti. Nechci to zakřiknout, ale máme nejen léty prověřené kamarády, ale i úžasné sousedy. Nejen pro okřídlené rčení, že nejlepší sůsed je ten, kterému nevidíš do oken : -)

Děkujeme každému, komu stálo za to vážit cestu k nám a za milé setkání. Těšíme se na další příležitost se potkat : -)