Krátký film FONS (1991-2021)

(Dazul) Díky textu o naší ŠESTCE v posledním SKAUTSKÉM SVĚTĚ, jsem se dostal v předstihu i k dalším článkům, které byly v tomto čísle publikovány. Jako účastníka roverského kurzu FONS v roce 1992 v Krkonoších na Beníškách, mne pochopitelně zaujal Bobův text „30 LET FONSU“. 

Zavolal jsem Bobovi, zda bych mohl jeho text použít v desítky let plánovaném krátkém filmu o FONSU, do kterého jsem průběžně v letech 1992-1997 natáčel na videokameru hodiny záběrů. Bobo svolil a tak jsem obratem volal Pajtášovi, zda by mi text pro potřeby filmu načetl. Byl ochotný, ale poradil mi, abych zkusil nejdřív Jitmelku, která to dokáže lépe než on, a navíc byla (narozdíl od něj) účastníkem několika kurzů FONS. I Jitmelka se zapojením do tohoto miniprojektu souhlasila. Učí naše děcka angličtinu a tak jsem jí po Irči poslal tablet s mikrofonem a síťkou, aby mohla po večerech Bobův text načíst. Po týdnu jsem měl načtený text k dispozici a už jsem neměl na co se vymlouvat, musel jsem s „tvorbou“ filmu začít.

Vynechám popis slepých cest a zklamání, kterými jsem zákonitě musel při práci na „dokumentu o kurzech FONS“ projít. Technika stará tři desetiletí už nefunguje, kvalita nalezených záběrů je mizerná, stříhací program neumí pracovat s formátem videa, … Důležité je, že za cca 30 hodin práce se mi podařilo vyexportovat 1.pracovní verzi v délce 25 minut.

Finální 6. verze má necelých 15 minut. Na dálku se na ní podílelo, včetně mně, 5 lidiček. Mimo času a vydané energie, kterou mne výroba filmu stála, jsem byl obohacen setkáním (byť virtuálním) s aktivními lidmi podobné krevní skupiny, ….

Líbilo by se mi, kdyby se po shlédnutí právě dokončeného dokumentu „FONS 1991-2021“ našel  někdo z těch aktuálně 1379 účastníků, kteří za tři desítky let prošli 58 kursy „FONS“, kdo vytvoří další, po všech stránkách výrazně kvalitnější, film o fenoménu jménem FONS. FONS by si to zasloužil. 

———————————————————————————————————————————————————

POSLEDNÍ KLAPKA 

V úterý 22.6.2021, ihned po aplikaci 2. dávky vakcíny proti tomu čínskému šmejdu, vyrážím směr Krkonoše. Potřebuji natočit cca 20-30 vteřin leteckých záběrů (z dronu) okolí legendárních Beníšek. Vím přesně, které záběry z 5. pracovní verze, nově pořízenými sekvencemi nahradím.

Po téměř pětihodinové cestě autem parkujeme v Černém dolu a vydáváme se vzhůru. Stejně jako toho 21.srpna 1992, se mnou na Beníšky stoupá Pípa, a dnes navíc i jeho čerstvě odmaturovaný syn Martin. Tuhle scénu bych si tehdy nedokázal představit ani ve své nejbujnější fantazii. Ale jsem za ní neskutečně vděčný. Tehdy s námi šlapal i Novinář a Robin. Všichni jsme byli členy LVÍČAT – 4.chlapeckého oddílu Vsetín. Dnes tu šlapeme jako členové ŠESTKY Kateřinice :-). A já místo videokamery, která mi tehdy zabírala půlku báglu a s baterkama vážila několik kilo, nesu v kapse jen mobil, na který dnes pořídím výrazně kvalitnější záběry. 

V roce 1992 jsme šli k chalupě jinudy – vystoupili jsme z vlaku na konečné, ve Svobodě nad Úpou, a vzali to oklikou přes Černou horu. Krkonoše jsou od našich valašských kopců docela daleko a tak jsme si jich chtěli aspoň kousek projít, protože jsme nevěděli, zda k tomu na kursu FONS budeme mít příležitost. A dobře jsme udělali : -) Program FONSU byl našlapaný jak v přijímači na vojně a navíc nás ve volných chvílích Zet úkoloval drobnůstkami typu „Napiš mi pár vět o jeřábu, vážce, smrku, …“, povedené a inspirující spisovatelské počiny pak večer předčítal.   

Bylo mi tehdy 26 let, byl jsem rok ženatý, měl tříměsíčního syna, oddíl jsem vedl přes 8 let, v Rusku už jsem byl 2x a tak jsem si myslel, že mne FONS nemůže ničím překvapit. Mojí motivací bylo, že se konečně osobně potkám se Zetem (na besedu jsme jej k nám na Valašsko nikdy nedostali – to se povedlo až PŠL před 10 lety) a hlavně Pípa, Novinář a Robin – tři roveři z mého tehdejšího oddílu, které jsem k účasti na FONSU ponoukl.

FONS mne pozitivně překvapil a hlavně mi zásadním způsobem poopravil náhled na skauting, který se v té době, vlivem generačních střetů na vsetínském středisku, trošinku relativizoval. Devět pozdně prázdninových dnů vedle Václava, Janky, Zeta, Racka, Joviše, Vlka, kterým bezkonkurenčně sekundovali Luděk s Olgou, mne nenápadně, ale rozhodně utvrdilo v celoživotních postojích a hodnotách. Myslím si, že kdybych tehdy na FONS nejel, neuskutečnila by se o rok později RS expedice za Polární kruh, Dick by si o pár let později nevzal Ještěrku za ženu, Pípa by nepřevzal vedení oddílu, nezaložil bych ŠESTKU, neorganizoval bych první ObRok či 10.valný sněm Junáka na Vsetíně, nebudoval Dětské bezbariérové centrum Březiny, o 23 let později bychom možná s Irčou nepřijali do dlouhodobé pěstounské péče naše nejmenší, nebudoval bych „jezírko“ pod naším domem na pasekách, …

Dodnes jsem v kontaktu s mnoha účastníky svého prvního FONSU na Beníškách v srpnu 1992. I s těmi, se kterými jsem se potkal na dalších FONSECH! Mám pocit, že patří k lidem u kterých budu moci i v nouzi zaklepat a oni mne neodeženou či neudají. Tak nějak přemítám, když lezu propocený se schladit do jezírka u nejvýše položené chalupy, obehnané vysokým lesem. Za chvíli sice může přijít avizovaný slejvák, ale já se raději vyčvachtám dobrovolně a beze spěchu. Brrrrr. Tohle není na několikaminutové poleženíčko. Horsky studená voda mne vyhání ven během půl minuty. Že bude trochu studenější jsem čekal, ale takováhle ledárna mne překvapila.

Část záběrů z dronu už máme pořízených, takže i kdyby začal slejvák a nepřestal ani ráno, nejeli jsme pět hodin přes půlku republiky zbytečně. Když ale ráno pršet nebude, už vím co ještě natočím : -)

Pípa s Martinem ještě pochrupují a dron už vrčí 100 metrů nad hustým krkonošským lesem. Škoda, že jsem nevstanul dříve, když byla pod námi ještě mlha. To by byly skvělé záběry! Takto se musím spokojit se zbytky chuchvalců, vznášejících se nad Černým dolem.

Před sestupem do údolí ještě absolvujeme nerozhodný spor o to, zda je tato oblast součástí Krkonošského národního parku nebo ne. Na mapách v Martinově a Pípově mobilku vede hranice národního parku v těchto místech úplně jinde než na mé mapě v mobilu. Kontrolujeme verzi aplikace – máme ji stejnou. Ale mapa je na mém i Martinově mobilu jiná. Podle mé mapy jsme nocovali mimo národní park, podle Martinovy jsme spali už v národním parku (a zřejmě spáchali přestupek).     

Před  desátou už jsme v Liberci před domem, kde bydlí Zet s Evou. Jsme rádi, že nám, navzdory svému zdravotnímu stavu, věnuje čas. Oč méně mu slouží nohy, o to víc si pořád pamatuje. Prohlížíme si i medaili, kterou Zetovi před týdnem osobně přivezl druhý nejvyšší (a mně osobně sympatičtější) představitel naší země.

Senátor MUDr. Lumír Kantor, Ph.D., skautským jménem Bizon, každoročně nominuje nepominutelné osobnosti na významná státní i senátní vyznamenání. Za rok 2020 nominoval na udělení Stříbrné medaile Senátu PČR 2020 i Miloše Zapletala „Zeta“. Protože Zet je nyní imobilní, byl mu vyznamenání včera do Liberce předat osobně předseda senátu RNDr. Miloš Vystrčil spolu se senátory Ing. Michaelem Canovem a MUDr. Lumírem Kantorem, Ph.D.  Zetovi udělala tato návštěva velkou radost – a nám také, protože je potvrzením jeho vyjímečnosti i oceněním dopadu jeho celoživotního snažení. To vyjádřil slovy: „…Snažil jsem se přispět k tomu, oč šlo zakladatelům skautingu. Aby se podařilo vychovat alespoň dvě tři procenta slušných, poctivých, pracovitých lidí, kteří jsou ochotni dělat něco pro druhé, aniž hned natahují ruku, co za to dostanou.“

Avizovanou hodinku jsme o něco málo přešvihli, ale do auta nasedám dobře naladěn. Každá návštěva u Zapletalových mne vždy pozitivně nabila, dnešek není výjimkou. Svůj podíl na tom má i Alena, která se se sestrou Janou a pečovatelkami, o rodiče nadstandardně stará. Přál bych si, aby se o mne a Irču, jednou naše děcka dokázaly postarat alespoň z poloviny tak, jako Alena a Jana o Evu a Miloše. Říká se, že jedna matka se dokáže postarat o šest dětí, ale šest dětí se nedokáže postarat o jednu matku. Ale tady vidím, že to neplatí, což mne posiluje : -)     

Středeční večer po návratu z Krkonoš je zasvěcen dokončení finální verze filmu o kurzech FONS, exportu do čtyřgigového mp4 a importu na Youtube. Soukat se to tam bude až do čtvrtečního poledne. Jakmile se vrátím ve zdraví z desetihodinového závozu zboží našim zákazníkům, vypustím navečer film ven. Snad udělá radost nejen těm, kteří některým kurzem FONS prošli, ale i původním instruktorům a ostatním „Kružanům“.