3.10.2020 – Sběr bukvic + afterparty

(Dazul) Dnešní den patří k těm obzvláště výživným. Ještě ve tři ráno ukončujeme akci naší firmy, kdy jsme s našimi dobrými klienty podnikli výjezd na kolech Valmez-Radhošť-Valmez. Dojeli jsme samozřejmě ještě před setměním, ale společenská večeře se protahuje do ranních hodin. Domů nejedu, spím u sebe v kanceláři, neb jsem požil vína. Budíček po cca 3 hodinách spánku a kmitám domů, abych pohlídal Kubu, protože Irča jde s Benjamínkama sbírat bukvice.

Dojíždím s rezervou 15 minut, ale Irča nechce nechat nic náhodě a tak všechny čtyři děti nakládá do auta s tím, že jedou na sběr bukvic v kompletní sestavě. Evidentně čekala, že dorazím dřív, a tak je ne mne docela nazlobená. Navíc cestu do dědiny tarasí vyvrácený dub, který s sebou přibral i dráty elektrického vedení. I když jí je ze školy jistě znám princip Faradayovy klece, netroufá si strom s dráty podjet a vrací se zpět, aby se do dědiny dostala jinou stezkou. Potkáváme se před obecním úřadem, abychom mohli odvolit. Hážu to tam s nadějí, že dědina jako celek bude volit lépe než v presidentských volbách. Uvědomuji si, že jsme v oddíle mezi staršími nikdy moc nediskutovali o tom, koho volit, ale občas vedli debaty, koho tedy určitě nevolit a proč. Líbilo by se mi, kdyby všichni, kteří ŠESTKOU prošli a takové polemiky vnímali, na to vzpomněli před vhozením hlasovacího lístku .

Od obecního úřadu se přesouváme k hájence, kde je sraz všech, kteří půjdou sbírat bukvice. Letos je totiž takzvaný semenný rok a musí se nasbírat bukvice, které se použijí i v dalším nesemenném roce. Plac na parkování u hájenky je zcela zaplněný a přijíždějící rodiče musí parkovat podél cesty. Nedaří se mi všechny vozy spočítat, ale kolem patnácti jich zřejmě je. A potencionálních sběračů je násobně víc.

Mimo benjamínků, světlušek a vlčat, jejich rodičů dorazilo i pár Žab a Šneků, včetně rádců. ŠESTKA zatím ještě bukvice nikdy nesbírala a tak je moc fajn, že si to dnes vyzkouší hodně lidiček.

Hanny s Laďou organizují přesun ke Stanišové, což je vzdušnou čarou 3 km, po lesních asfaltkách dvojnásobek. Rodiče, kteří jen nedovezli děti a budou nám pomáhat, vytěžují své auta ostatníma děckama, Šneci a Žaby vyplňují vozík a úložný prostor tereňáku (přesouvat se budeme po neveřejných komunikacích, pravidla silničního provozu tedy neporušujeme). Laďa pro průjezd odemyká závory a zastavujeme také proto, abychom odstranili padlý stromek přes cestu.

Na místě Laďa zahajuje instruktáž ke sběru bukvic „Nacházíme se na majetku pana Bati …“ Sbíráme na lesní asfaltce, kde jsou semena buků relativně dobře vidět. Každá bukvice se totiž musí samostatně prstíky uchopit a vhodit do hrnéčku, misky či košíčku. Nasbírat plně malou misku trvá minimálně půl hodiny. A to není každá bukvice dobrá. Mnohé z nich jsou špatné – při detailnějším pohledu je vidět malá dirka od chrobáka, která signalizuje, že z tohoto semene žádná sazenička budu nevyroste. Roztřídit dobré od špatných není reálné provést ručně. Dělá se to tak, že se na čas vysypou všechny bukvice do vody a jedny se drží na hladině, druhé na dně.

Taky už vím, že jednoho kilogramu nasbíraných bukvic vzejde nakonec asi 800 sazenic. Rychle si počítám kolik se toho musí nasbírat, když by z toho milionu sazenic, které Baťovy lesy a statky ročně vysadí, byly jenom buky. Velmi rychle si ověřuju, že bych tu tunu a čtvrt sám zcela určitě nasbírat nedokázal : -(

Po té, co Laďa vše vysvětlil, vyrazili jsme vytáhnout z příkopy auto, které naší koloně uhýbalo couváním a nějak tam vjelo. Jedno tažné lano by tah zřejmě nevydrželo a tak z Irčina jeepa vytahuju druhé. Lana uvazujeme za Laďův amarok, Jarek sedá do našikmo loženého auta v příkopě, řidička i já se při usazení nad jediným kolem které zůstalo na okraji cesty objímáme (abychom nespadli) a zatěžujeme jej. Éeeeeen … Jde to na první pokus. Během 15 vteřin je vůz na cestě. Je zablácený, ale bez jediného škrábnutí. I drobná havárie vyžaduje kus umění : -)

Když už jsme tady, natáhneme to i ke školce, kde si můžu odkoupit sazenice budu a dubu. Nakládám pytel se 40 bučky a druhý se 40 doubky. Tyhle sazenice jsou vyšší než loňské. Budu je sadit namísto těch, které nám srny ožraly. Letos ale pořídím i nátěr, abych zvýšil jejich šanci na přežití. Pokud vše vyjde, pustím se do toho zítra.

Když se s už probuzeným Kubou vracím ke sběračům, potkávám je jak se jsou projít na Čarabovsků, protože je děckám docela zima. Fakt je, že tady fouká docela silně. Mám takovou osobní stupnici větru. „Jde to“ a „nejde to“. Pokud to jde, můžu vytáhnout kite, plachetnici či paraglide. Dneska to ale nejde. Na paraglide by v tomhle větru šel jen sebevrah.

S Kubou na kočárku jdu pomáhat sbírat Laďovi, který tam jako jediný zůstal. Dle instrukcí Irči dávám Kubu na cestu, aby se tam plazil dle libosti a zapojuji se do úderné miniskupinky stachanovců. Naplnit malou misku bukvicemi, fakt není žádná sranda. Je to piplačka, ale zase si při tom odpočine hlava. Pokud vám na ni ovšem nepadají bukvice a malé halůzky, které shazuje větr. 

Čas od času zaslechneme i přes větrné decibely žuchnutí suché haluze. A taky vyvráceného stromu. Jeden vývrat vidím z hodně velké bezpečné vzdálenosti i v přímém přenosu. Myslím si, že je to prvně naživo. Vyvrací se stromy na kraji lesa, průseků a mýtin, my naštěstí sbíráme uvnitř lesa. Ale stejně se posouváme o dalších 100-200 metrů dál, kde se nám to zdá bezpečnější. V době korony by byl fakt kuriózní úraz praštění haluzů nebo stromem.

Když se děcka vrací, sbírá se ještě veseleji. Ale před jednou hodinou je vítr tak nepříjemně silný, že se raději přesouváme zpátky do Kateřinic k lesní školce. Tady si můžeme v závětří legálně rozdělat oheň a opéct špekáčky. A já už vím na jak velký prostor se vleze 100 000 sazenic.

Kolem třetí už jsou děcka doma. Já odvážím na druhé paseky Aličku a Klárku, dcery mého dlouholetého spolubojovníka při vedení ŠESTKY.

Doma mám čas akorát na to, abych zjistil, že děckám se nějak podařil ucpat záchod. Záchodů naštěstí máme v domě více, takže ten ucpaný budu řešit posléze, protože všichni vyrážíme na tradiční afterparty, které se konají pár měsíců po splování polské řeky.

Letos se afteparty koná u Jardy, Markéty a Štěpána, kteří bydlí kousek od chalupy, kde trávila část svého dětství Irča. Přijíždíme jako poslední, děcka už mají rozehrané svoje hry. Ale to vůbec nevadí tomu, aby během 5 minut Myšák, Kája i Nik s nimi splynuli. Štěpa běhá po zahradě bosky a za chvíli si všimám, že Myšák taky někde odložil svoje boty …

Roman má na sobě výroční šátek střediska a černý šátek se žlutým lemem a logem se stovkou dostávají od Hanýska i Markéta s Jardou. Kreativní napady jak lze šátek využít, včetně kombinace s Jardovým mohutným fousem, neberou konce. Zpíváme při Hanýskově kytaře, dnes ještě legálně. Klamerka nás krmí koronarovirovými hláškami, usrkávám tramínu červeného, prokládám uzeným korbáčikem a je mi tady fajn.

Před setměním ale odjíždíme – Kuba měl dnes náročný den a ještě nějaký čas je potřeba podřizovat se jeho rytmu. Takže o tradiční promítání jsme ochuzeni.

——————————————————

Krátké video:

https://youtu.be/mltx1ArunOU