(Dazul) Za svůj nedlouhý život jsem zatím požil necelé dvě piva a tři kávy (asi tak před třiceti lety, kdy jsem pod vlivem Karpatských her „… Poutník, který kdysi vyšel z města Tarsu, říkal, že je dobré mnohé vyzkoušet a nejlepšího se přidržet…“ mnohé zkoušel). Fakt je ten, že ani pivo, ani káva mne tehdy nijak neoslovily (možná i proto, že jim v rámci společenských konvencí holdoval kdekdo v mém okolí) a přidržel jsem se toho dodnes. Nemám samozřejmě nic proti pivu ani kávě, ale se svými skrovnými znalostmi Bible si myslím, že o pivu ani kávě tam nic není, za to o vínu je tam toho relativně dost. A zafixoval jsem si, že v Bibli není víno zmiňováno v souvislosti s neřestí. Takže v mé jednoduché mysli je víno povýšeno na „krev Boží“ a jeho požití není žádnou slabostí či hříchem : -) Přiznávám, že víno je mi sympatické a chutná mi. Přesto, že jsem se ke svým preferencím prochutnal přes hektolitry této tekutiny, zatvrdl jsem na objektivním hodnocení: červené, rosé nebo bílé a k subjektivním posouzení: chutná x nechutná.
Na vyšší level „chutná x nechutná“ jsem se dopracoval při setkání účastníků RS expedice POLAR FLARE (1993) po patnácti letech v DBCB, kdy tuším Faust přivezl na ochutnání víno, které mne dostalo už při očuchání. Mám pocit, že měl tehdy dvě láhve s dvěma druhy vína od stejného vinaře, bez etikety. Chutnalo i Irči a dlouho jsme po Faustovi loudili kontakt, abychom si mohli pořídit takové skvělé víno jen pro sebe. Po několikerém upomínání jsme dostali kontakt do Velkých Němčic a zanedlouho si jeli pro prvních 50 láhví „Pálavy 2007“ s úžasnou cukernatostí.
Zatímco ŠESTKA stoupá na Ivančenu a Lysou horu, vyrážíme o poledni s Irčou na dvouhodinovou cestu autem do Velkých Němčic. Letos sami, parťáky se Irči nepodařilo sehnat. Po cestě vzpomínáme jak to bylo loni s Méďou a Lukášem skvělé.
Dnešní NOC OTEVŘENÝCH SKLEPŮ se tu koná po desáté. Lidu je tu ale o poznání méně než loni. Snad je to avizovaným pochmurným počasím, snad docela vysokým vstupným (v každé vstupence je kupon na 150 Kč k nákupu některého z chutnaných vín). Nám ale vyhovuje, že se skoro v žádném z šestnácti otevřených sklepů nemusíme moc mačkat a čekat na koštovací vzorek ani razítko.
K tradici Velkoněmčických otevřených sklepů patří i sbírání razítek. V každém navštíveném sklepě dostáváme jedno. Když jich máme všech šestnáct, vyplňujeme k nim adresu a vhazujeme lístek do losovací bedny. Po desáté večer bude vylosováno 10 výherců sady zdejších vín. Doposud se nám nepodařilo vyhrát, ale myslím si, že by bylo už spravedlivé abychom dnes byli vylosováni oba : -)
Irča stojí ve frontě u stánku na kus žvance a mladý muž před ní reklamuje grilované maso, které se mu jeví jako nedopečené, či spíše zpola syrové. „Ale to je médium, to je dnes moderní úprava. Jinde se za to platí docela hodně peněz…“ s úsměvem povídá Irča tomu mladému muži. Ten ale trvá na svém a poté co s nově ugrilovaným masem odejde, utrousí trochu znechucený obsluhující jinému, který právě obsluhuje Irču „Debil. A té, dej to větší maso!“ Ani nedomýšlím co by řekl, kdybych tam místo Irči stál já. Ale vybavuje se mi příhoda, když Irču chytli policajti bez řidičáku, bez postihu ji pustili a ještě se jí za to málem omluvili. Irča to pak velmi výstižně vysvětlila: „No, kdyby chytli tebe, tak tě odvezou v poutech. A pokud chceš vědět proč, tak proto, že bys jim ani nemusel nic říkat, ale viděli by na tobě, jak bys jim rád vpálil, že žijí z tvých daní.“ Na tom chci demonstrovat, jak mám trpký život. Proto miluju sladké víno. Bílé. Červené víno nepiju z ideologických důvodů : -)
Letos si poctivě značím které víno v kterém sklepě koštuju a dělám si značky jak moc mi chutná. Až obejdeme všechny otevřené sklepy, koupíme si pár láhví toho nejchutnějšího domů. Jsem připravený na to, že dom pojedu bez koruny. Kdyby tady brali stravenky, tak i bez stravenek. Ještěže se tu jezdíme jen jednou ročně.
Na téhle akci se mi líbí, že mohu volně přecházet od sklepa ke sklepu s nedopitou sklenicí a při pohodovém korzování labužnicky ulizovat. Nikoho tím nepohoršuju, potkávám tu každého druhého, který činí stejně tak. Dal jsem si pravidlo, že při první návštěvě sklepu okoštuju maximálně dva vzorky. I tak to je přes třicet úžasných chutí – hibernal, pálava, rulanské, vavřinecké, veltlín, blauburger, solaris, ryzlink, isabela, chorvat, slovak, tramín, chardone, irsai, …
Je hezké potkávat usměvavé, příjemně naladěné a veselé lidi. Ani letos nepotkáváme nikoho (z cca půl tisíce lidí), kdo by přebral a tropil nepřístojnosti. A to přesto, že by všichni určitě nadýchali. K vínu mi to tak nějak pasuje. Ostatně si myslí, že by z dechové zkoušky při silniční kontrole měli být pijáci vína vyjmuti. Proslýchá se, že ANO i ČSSD o takové vyjímce v kuloárech vážně diskutují : -)
Irča „vyhrála“ a bude řídit i cestou domů. V každém sklepě při nastavení sklenky říká „Mně málo, já řídím!“ Samozřejmě ji nalijí víc než mně, který neřídí. Ale nevadí mi to. Irča má fajnovější chutě a co ji jen trošku nejede, přelévá pak do mojí skleničky. A takto končí cca polovina jejich vzorků. Já „krev boží“ nevylévám a tím pádem koštuju i to, co bych si sám neporučil. Naštěstí má moje žena velmi podobné chutě a tak mi nečiní velký problém se „obětovat“ a její vzorky dopít. Napadá mne, že jsem toho asi musel nakoštovat výrazně víc než 32 druhů vín : -)
Když si odskakuju s pískem k pisoáru, běží mi podvědomě v hlavě scénka z filmu Šakalí léta, kdy do džbánu s pivem …. Rulandské šedé co do barvy … Ale kdo z těch, kteří ztratili dar chuti by jezdil na koštování vín.
Všech šestnáct otevřených sklepů se nám letos daří projít za necelé tři hodiny. Nesporná výhoda vyšší ceny vstupného a menších zástupů ve sklepech. Ve dvou sklepech chutnáme i vzorky, které nejsou v nabídce. Samozřejmě, že jsou tím nejlepším, co válíme na jazyku. Až budu slavit 106. narozeniny, chci se regulérně opít slámovým vínem!
Irča se snaží dovolat Kikině, Bářě i Janině, aby s nimi prodiskutovala jakýsi nápad ohledně šátků a turbánků pro světlušky a vlčata. Nedaří se. Měly by být se svými muži na závodech ve Valticích, takže jsme vlastně docela blízko, ale telefon to absolutně nezohledňuje. Ale Janina volá po čase zpátky a já vím, že než Irča hovor dokončí, mohu tak 2-4x zajít do sklepa znovu na repete toho co mi chutnalo.
Pokud se někdo opije pivem, je to bez diskuse ožrala. Pokud se ale „opijete“ vínem, jste jen přechutnaní. S dobrým vínem je život zdravější, krásnější, veselejší, ale také dražší : -) Nedávně se mne ptala sestra, jak dlouho mi trvalo splácat písničku, kterou nazpívala. Odpovídal jsem jí, že asi tak 4 litry vína, což je specifická časová míra na 4-8 večerů.
Všecko jsme v klidu obešli, mnohé ochutnali, nakůpili dom, muziku poslechli, některé sklepy obešli i 3x, pozdravili „našeho“ vinaře, poseděli, Irča poctivě rozchodila stopové prvky vína ve své krvi, několika kávama to potuplovala, … Na losování našich dvou cen ale nečekáme. Máme aspoň motivaci přijet příští rok zase.