(Dazul) Po týdnu jsme se ze Zolem sešli opět na stejném místě abychom provedli „test č.2“. Přáli jsme si sice sníh, když už je ta půle prosince, ale nebylo nám přáno. Tak alespoň, že byla teplota vzduchu výrazně nižší než minule, nemáme s sebou sice teploměr, ale mobil ukazuje 3°C. Hladina přehrady bez sebemenší známky ledu to jen potvrzuje.
Foukáme paddleboardy. Jde to rychle, Zolo má dvě pumpy – jednu velkoobjemovou a druhou na dofouknutí, aby byl paddleboard dostatečně natlakovaný. Já mám s sebou pumpu na baterky, se kterou foukám rafty, a tak je nahrubo oddílový paddleboard nafoukaný během necelé minuty. Pro natlakování si půjčuju pumpu od Zola.
I když jsem byl včera večer s Myšákem a Nikem u Pegeho v indiánské potní chýši a pak se čachtal v ledové vodě, dnes plánuju v dost chladné vodě výrazně delší pobyt, a tak se raději soukám do „suchého obleku“.
Zolo má na sobě neopren jako minulý týden, já chci stejně jako minule vyzkoušet teplou spodní vrstvu z klasického oblečení, které používám i na jiné aktivity. Mám na sobě moirové jégrovky, icebreakové triko, dvoje tlusté ponožky a firemní lehké kalhoty, teplou bundu a lehkou větrovku s kapucí. Tím, že jsem v nich přijel, stačí mi na sebe jen natáhnout suchý oblek, obout neoprenové boty a natáhnout neoprenové rukavice. Do Zolova loďáku dávám mimo klíčů od auta i box s dronem.
Vše přenášíme vše dolů na pláž. Připevňujeme ploutvičky na spodní stranu paddleboardů a Zolo hned vyplouvá. Pořizuje dokumentační fotografii a já připravuji dron. Se silnými neoprenovými rukavicemi to nejde, a tak to musí jít bez nich.
Je trošku mlhavo, a tak si s dronem netroufám moc daleko, abych neztratil oční kontakt. Obvod přehrady je z větší části lemovaný stromy a křovisky, nerad bych to dronem napral do haluzí.
Zolo pádluje k druhému břehu a já, než jej budu následovat, zkouším pořídit maximum záběrů a fotografií, aby nám kamarádi věřili, že jsme tu dnes skutečně byli :- )
Vydáváme se na druhý konec přehrady Bystřička, kde do ní vtéká stejnojmenný potok. Je to plavba cca 1,5 km tam a stejně zpátky, takže dostatečně dlouhá na „testování“ :-)
Přehradu máme sami pro sebe, odmyslím-li tu divokou kačenu, kterou se nám nepodařilo obklíčit a odletěla o 50 metrů dál, a taky pár rybářů, ale ti byli jen na břehu a fotili si nás.
Hladina je skoro jak zrcadlo. Bral jsem s sebou nafukovací plachtu, kdyby trošku foukalo. Ale zůstala v kufru auta. Nepřekvapuje mne to, protože na přehradě Bystřička fouká vítr výrazně méně často a slaběji než třeba na Slezské Hartě. Jednak je rozloha vodní plochy Bystřička menší, a hlavně ji bezprostředně obklopují kopce, což omezuje tvorbu stabilních větrných proudů. Bystřička je pro plachtění sice prokletá, ale co kdyby? :- )
Mám s sebou dvojpádlo i to klasické paddleboardové. To mi sice nelze uvolnit a nastavit na potřebnou délku, protože je patrně zatemované mořskou solí ze zářiové akce v Chorvatsku, ale Zolovi se daří díly pádla uvolnit a nastavit je na správnou velikost. Takže následuju Zola standardním paddleboardovým stylem.
Ale zaostávám. I nezkušený pozorovatel vidí, kdo to na paddleboardu umí, a kdo ne. Když se blížíme k ústí potoka Bystřička, pomáhám si dvojpádlem, abych ostudnou vzdálenost mezi námi zkrátil.
Pádlujeme proti proudu potoka, dokud to jde, dokud nedřeme ploutvičkami o dno. Kdybychom ploutvičky sundali, třeba bychom dopluli až pod most U Bušů. Ale obě ploutvičky na můj paddleboard jsem nasouval do drážek velmi ztuha a musel mi s nimi pomoc Zolo, takže jejich vysouvání bude nejspíše ještě náročnější. K vůli další plavbě se mi je rozhodně nechce sundávat : -(
Sundávám si alespoň neoprenovou rukavici z pravé ruky, abych mohl na mobil pořídit pár fotek a videozáběru. Oceňuji, že jsem při oblékání suchého obleku objevil na prsou levé strany skrytou kapsu, kde se pohodlně vleze mobil. Tím, že jej mám voděodolný, nevadí mi, když je kapsa mokrá. Bez rukavice pohodlně otvírám zip, mobil vytahuji a stejně pohodlně fotím. Byla by škoda tyhle jedinečné okamžiky nezachytit.
Zolovi z levého spodního okraje kalhot řetízkují k hladině bublinky. Zaznamenávám tento jev na video a doufáme, že to jej jen vzduchová bublina v manžetě nohavice, protože Zolo žádnou vlhkost pod oblekem necítí.
Po přistání zkouším znovu vytáhnout dron, a když se mi jej podaří jednou rukou propojit s mobilem a zapnout k párování, ozve se ostré pípnutí a na displeji mobilu hláška, že mám kabel okamžitě odpojit, protože ve zdířce je voda. Takže žádné další záběry dronem dnes už nepořídím :- (
Než to dneska definitivně zabalíme, jdeme si ještě zaplavat. Rozdíl mezi tím, když jsem na paddleboardu a ponořený ve vodě je znatelný. Ale je to diametrálně odlišné od toho, kdybych se tu čachtal jen v neoprenu. Dokážu si představit, že s dnešním vybavením dokážu plavat i půl či hodinu, aniž bych zmrzl.
Je to obtížně popsatelný pocit, když si v půli prosince plavu, pode mnou je 26 metrů vody, jsem nadlehčován vzduchem vytlačeným v obleku do jeho horní části, a je mi děsně fajn. Mimochodem – záchranná vesta není v tomto případě zapotřebí.
Nepříjemný je jen chlad na krku a tváři v místech, které už nejsou chráněny suchým oblekem a jsou v přímém kontaktu se studenou vodou. Tyto části považuju při delším pobytu ve vodě jako rizikové a nejnáchylnější na omrznutí.
Při pádlování v suchých neoprenových rukavicích jsem po půlhodince cítil vlezlý chlad v konečcích prstů obou rukou. V jeden okamžik jsem si dokonce vyndal prsty a zahříval si konečky prstů sevřením do dlaně uvnitř rukavice. Teď když už mám obě rukavice mírně mokré od desetiminutového plavání, vytvořilo se mi v nich teplotně příznivé mikroklima a paradoxně mám prsty několikanásobně teplejší než v suchých rukavicích.
Zolo se podařilo zaznamenat naše dnešní pádlování na svých chytrých hodinkách. Podle jeho záznamu jsme na vodě strávili 1h 24m a upluli či uplavali 2,98 km.
Byly doby, kdy se s legendou vsetínského vodáctví, Jardou Česnekem, mým vedoucím v TOM Lvíčata při TJ Slovan Vsetín v roce 1976-7 (?), v prosinci splouvala Bečva na matyldě, a skákal starý velký splav na Hovězí, ale to už je pomalu čtyři desítky let zpátky. Tehdy nás mimo šusťákových gatí a pláštěnky hřálo nevybouřené mládí. Neopren jsem si pořídil až chvíli po revoluci, a neskutečně ocenil ten rozdíl mezi mokrýma šusťákovýma kalhotama a mokrým neoprenem. Ale zatím nejvyššího vývojového stádia v komfortu na vodě jsem dosáhl letos, koupí „suchého obleku“. Ten v praxi přesahuje vše, co jsem měl zatím možnost vyzkoušet. Jeho využívání má jednoznačně pozitivní dopad na zdraví :- )
V 11:02 odnášíme paddleboardy z přehrady k autům, abychom zahájili proces sundávání suchých obleků. Svlékání je samozřejmě mnohem náročnější než oblékání.
První musí dolů rukavice, pak rozepnout hlavní zip a nejobtížnější je provléct hlavu těsnou latexovou krční manžetou. Taky vytáhnout ruce z latexových manžet obou rukávů je sranda k popukání.
Dnes jsem suchý :-) Sundávám ze sebe části suchého obleku beze spěchu a občas pořizuji dokumentační foto. V neoprenových botách sice šplouchá voda a z obleku v chodidlové části kape, nicméně obě tlusté ponožky jsou suché.
Když si sundám oblek, nemusím se do ničeho převlékat, jen vytahuji spodní část nohavic zastrčených pod vrchní ponožku. Tato jsem sem přijel a takto odjíždím zpátky. Náhradní oblečení z báglu ani nevytahuju.
Jsem rád, že je Zolo pro každou ptákovinu a pomohl svou účastí snížit i u dnešní akce riziko na minimum. Budu muset doplnit svoji poučku „Na hory s Murzou“ o druhou část „a na vodu ze Zolem“ :-) :-)
Ještě za komančů jsem dostal k narozeninám rukou napsané jedno z nejhezčích přání – a dnes jsem si na něj opět vzpomněl: „K Tvým narozeninám Ti nepřeji hory zlata a přepychovou vilu s jachtou. Přeji Ti jen jedno, aby jsi i dál znal cenu vyjímečných nesmyslů a radosti z nich, kterážto bude přetrvávat a více či méně zpestřovat život.“ Jsem rád, že mi i dnešní nesmysl krásně zpestřil života běh :- )
11:21 máme vše sbaleno a můžeme vyrazit domů. 20 minut poté, co jsme vylezli z vody! To mi přijde jako dobrý výkon! Nejsem si úplně jistý, že se nám jej ještě někdy podaří zopakovat.
Rád si nechávám poradit a inspirovat se. Proto jsem dnes stejně jako Zolo nesfoukával mokrý paddleboard, a zatímco on jej nasoukal do kufru svého auta, já jej připevnil na střechu. Doma bych jej stejně nafukoval, aby dobře oschnul a mohl jej pak sbalit.
Jednou z výhod domů je, že podkroví domu lze vhodně využít třeba k sušení mokrého paddleboardu, suchého obleku, neoprenových bot a rukavic. Fakt je, že v prosinci zde suším spíše spacák a žďárák nežli cajky z vody, jako dnes.
Tak další testování „suchého obleku“ vidím na leden či únor, na Slezské Hartě s katamaránem, bude-li konečně sníh a dobře foukat :- )
Krátké (3:41) video z dnešního zimního paddleboardování po Bytřičce: