(Dazul) Přiznám se, že mne trochu trápilo, že docela dost trámů a desek, které se zatím nespotřebovaly při letošní stavbě táborové „kuchyně“, zůstalo ležet venku a roztrhaná zahradní plachta je nemá šanci přes zimu ochránit před deštěm a sněhem. Vzhledem, že jeden trám 16×20 cm v délce 6 m stojí minimálně 2000 Kč, letmým odhadem tam toho nezabezpečeného materiálu je jen v použitelných trámech za cca 25 tis. + k tomu ještě fošny a desky za dalších cca 10 tis. Většinu toho jsme sice získali darem, ale to hodnotu stavebního řeziva nijak nesnižuje. A protože se bude moc hodit budeme-li dělat v „kuchyni“ podkroví nebo stavět nový chillroom či přístřešek na uskladnění dřeva na topení, bude dobře, když se alespoň do tábora uskladní. V kuchyni nebo polorozpadlém chillroomu. Z tohoto důvodu jsem Irči, před jejím odjezdem na velkou oddílovou radu na Majolence nabídl, že bude-li zájem, můžu do auta přibrat 4 lidi a v neděli 16.11.2025 na tábořiště zajet a desky uložit do sucha – naskládat je na stropní trámy kuchyně, aby pořádně proschly, nezavazely a pokud je budeme chtít použít jako „podlahu“ podkroví, mohou tam zůstat.
V sobotu, po návratu z Majolenky, mi Irča oznámila, že by se mnou jel Uhel, Lenička a Kuba. A taky mi prozradila, že byla „kuchyň“ už 2x (?) vypáčená. Vzhledem k tomu, že mi tenhle fakt zůstal do té chvíle utajen, musel jsem upravit plán na neděli o 2 aktivity navíc – zkopírování videí z fotopasti (třeba tam budou zloději zachycení) a oprava dveří. Ale protože mi nebyla schopna sdělit jak jsou dveře poničené, smiřuji se s tím, že mi bude chybět nějaké nářadí nebo díl, abych „kuchyň“ nějak zabezpečil.
Protože zájem o nedělní kratochvíli projevil i Nik, budím jej v 7:15 a 7:30 vyjíždíme směr Jablůnka, kde nabíráme Leničku, Kubu a Uhla. 9:30 jsme na tábořišti (se zastávkou v Lídlu na nákup jídla).
Mohutné a bytelné dveře jsou vysazené z pantů a opřené o strom. Horní pant na dveřích se ukázal jako nečekaně nejslabší článek zabezpečení „kuchyně“.
Spodní pant na dveřích se zdá v pořádku. Ale absence toho horního znemožní prosté nasazení a zavření dveří – to je od prvního pohledu jasné.
Že tak snadno půjde urazit i část petlice, to jsem netipoval. Zdá se, že si vandalové a zloději museli přivézt hodně velké kladivo nebo železnou tyč. Uraženou část petlice, ani zámek jsem nikde nenašel.
Před „kuchyní“ po zlodějích zůstalo neuklizené improvizované ohniště z jejich párty, a u potoka zbytky z role papírové útěrky nebo toaletního papíru.
Zloději uvnitř „kuchyně“ po sobě zanechali prázdné láhve od svatební slivovice, pětiletého panamského rumu Heffron, Staré myslivecké, rumu Božkov, bílého vína a sklenice okurek. A taky spálený umělohmotný ubrus v golemovi : -( Tipoval bych to na stejnou partu, která před pár měsíci vypáčila břidlicovou chatu u Ďáblovy tlamy, kterou nyní spravují trampové z „TO 4. míle“. Ti mají ty zmetky údajně natočené na své fotopasti, kterou tam měli umístěnou. Budu se muset s Woodym spojit, abych vyzvěděl jak to Policie ČR s těmi zloději a vandaly řešila, zda má to vůbec smysl řešit oficiální cestou.
Jak je z předchozích řádek patrné, dveře jsme si otevírat nemuseli, a tak s Uhlem otevíráme jen dvě okenice, kterými budeme dovnitř podávat desky, aby se mohly uložit na stropní trámy.
Protože Uhlík upevňoval fotopast s FVE napájením záměrně na obtížně přístupné místo, nejde přenášet desky, ale vyndat paměťovou kartu z fotopasti, abych mohl záznamy překopírovat do notebooku, který jsem si s sebou přivezl. Já jej budu jistit na laně.
Zatímco ostatní kmitají kolem desek, my se s Uhlem snažíme (začínáme v 9:40) marně přehodit přes větev lano, abych jej mohl jistit. Nedaří se nám to ani když na konec lana přivážeme kámen, z jedné strany stromu, ani z druhé strany : -(
Po několika slepých cestách si pomáháme (za pomocí ostatních) šestimetrovým trámem, který společnými silami opíráme do rosochy stromu, kousek pod fotopastí (v 10:40). Ještě trám vyrovnáváme, aby na něj šly přišroubovat kousky desek po kterých půjde nahoru vstoupat. Mezitím co hledám vhodné desky, leze Kuba nahoru pomocí lana. Je 11:00 a Kuba fotopast odšroubovává a snaží se ji nastavit tak, aby nepořizovala záběry nakřivo. Kuba je frajer. Dělám si s Uhla srandu, že když naučím Kubu na katamaranu, už Uhlíka potřebovat nebudu : -)
Paměťová karta z fotopasti je zkopírována v mém notebooku a znovu umístěna zpět. Videozáběry prozkoumám až doma, protože jich fotopast pořídila rovných 900.
11:20 je operace dokončena, opatrně sundáváme a odnášíme trám zpět ke „kuchyni“, a já balím a ukládám lano do kufru auta.
Obědváme a pak se pouštíme do dalšího přenášení a ukládání desek. Na podkrovních trámech Kubu doplňuje Uhlík, Nik posouvá a přidržuje desky zevnitř u okna, a já s Leničkou kmitáme se deskami k oknu.
Je 12:30 a mně se zdá, že z obou hromad toho moc neubylo :- ( Tuším, že jsem množství řeziva a na to navazující práce hodně podcenil. Komplikované jsou hlavně desky s nevytaženými hřebíky a především ty, které jsou „stlučené“ k sobě.
Funguje také krizové třídění – ty použitelné do „kuchyně“ a ty krátké a částečně nahnilé na hromadu, kterou pak uskládáme do chillroomu.
Myslel jsem si, že těch desek je na hromadách tolik, že s nimi pokryjeme cca 100m2 plochy, ale i když (zvláště palubky z dřevěné podlahy v DBCB) dával Uhel ne vedle sebe, ale na sebe, ukazuje se, že jich je spíše polovina. Mám z toho přesto dobrý pocit, protože se nám podařilo zachránit desek za minimálně 12 tisíc Kč.
Trámy jsou tak dlouhé a těžké, že jediná možnost jak je do léta ochránit spočívá v uskladnění uvnitř „kuchyně“. Tipuji, že v pohodě vystačí na přístřešek pro palivové dřevo i případný nový chillroom.
Uvnitř stávajícího chillroomu je vše naházené dost chaoticky. Zdá se mi, že tomu pomohli nezvaní návštěvníci, kteří odsud použili dřevo na svůj oheň. Takže v rámci našich časových možností ukládáme co je možné, trošku zpevňujeme konstrukci, na střechu přidáváme ty méně použitelné desky, aby se netvořily vany, a natahujeme tři plachty (dvě plachty, kterými byly přikryté hromady desek a trámů) na sebe. Třeba se tu dostane méně deště než kdyby tu byla jen ta jedna. Je 14:15.
Začínáme do chillroomu přenášet použitelnou kulatinu, a zbylé díly podsad opíráme o bok, aby nehyzdily tábořiště, dostaly šanci na přežití a trošku chránily vnitřek chillroomu s uloženými deskami, kulatinou atd .
Zavíráme okenice – ta, kterou jsme protahovali nevíc desek a trámy, se asi nějak hnula, protože 10 minut zápasíme s tím abychom zasunuli jistící trny do kovových otvorů. Musíme si pomoc páčením, abychom okenici o těch 5 mm posunuli. Druhá okenice jde zavřít bezproblémově.
Nasadit dveře na jeden pant a zavřít je není až tak jednoduché, jak jsem zprvu tipoval. Ale po třech minutách společného úsilí se to daří. Zatímco ostatní drží dveře, aby nevypadly, já přišroubovávám bytelnými vruty desky, kterými dveře zajišťuji proti otevření. Až je budeme chtít na předtáborovce otevřít, musíme mít s sebou 3 typy bitů :- )
15:05 je uklizeno a uloženo vše na co jsme měli síly, a já pořizuji fotodokumentaci v jakém stavu dnes tábořiště opouštíme.
Mimo to, že se podařilo desky a trámy zabezpečit proti dešti, sněhu a uskladnit převážně uvnitř „kuchyně“, z tábořiště zmizely hromady řeziva s ohyzdnou modrou s stříbrnou plachtou (která navíc dřevo nijak nechránila). Posbírali jsme taky do igelitky prázdné lahve od lihovin, které uvnitř nechali vandalové a zloději. A hlavně, provizorně jsme nasadili vylomené dveře a přišroubovali je, abychom „kuchyň“ uzavřeli.
Moc děkuji Uhlíkovi, Leničce, Kubovi a Nikovi za dnešní perfektní spolupráci i energii, kterou věnovali na „úklid tábořiště“. Dnešek nebyl promarněným dnem :- )