6.-13.9.2025 – LAPONSKO

(Pad) Když jsme byli loni v jezerní oblasti ve Finsku mrzelo nás, že nemáme dost času, abychom se podívali na sever za polární kruh. Proto se letos „brněnská“ skupina na únorové poradě dohodla, že vyrazí do Laponska. Díky tomu, že jsme si na tuto akci vyhradili jen týden, byla jasná volba letět letadlem do Rovaniemi, tam si půjčit auto a s ním se po Laponsku pohybovat. Na rozdíl od loňska se také rozhodli, že nebereme sebou stan a věci na spaní ve volném přírodě, ale jen spacáky, s tím, že budeme spát v předem zarezervovaných srubech. Také jsme se dohodli, že nepotáhneme sebou velké batohy, ale věci dáme do tašek, aby byli skladnější v autě. Nepočítali jsme totiž s vícedenními přechody, jen s kratšími výlety do 15km. Nakonec se nám toto rozhodnutí vyplatilo, protože důležitý člen naši výpravy Koko (který vyřizoval letenky, půjčeni auta a sestavil i itinerář akce) podstoupil v červenci akutní operaci páteře, takže s námi díky úspěšné rehabilitaci mohl po dvou měsících po operaci jet a účastnit se všech kratších výletů. Počet členů výpravy se ustálil na pěti: Koko, Zdenny, Pad a Šroubek se svým synem Ondrou. Ondra se svými 21lety výrazně vylepšoval náš věkový průměr a byl pro nás i skvělým překladatel z angličtiny.

Naše cesta Laponskem zhruba kopírovala doporučenou cestu z průvodce Lonely planet „Laponské zlato“ což je okružní trasa Laponskem plánovaná na 7-10dní.

Koko vytvořil tři varianty  cesty.

První maximalistická dlouhá před 2tis.km zahrnovala jak cestu k moři do Norska, tak na severozápadní cíp „paži“ Finska, což znamenalo dva celodenní přejezdy.

https://mapy.com/cs/turisticka?planovani-trasy&dim=68a1ac66ddaff84b9ae8730f&x=25.2077597&y=68.0570355&z=6

Druhá varianta vynechával „paži“ Finska, ale zahrnovala cestu k severnímu oceánu.

https://mapy.com/cs/turisticka?planovani-trasy&dim=68a4b3a8ef6cd649b64966c3&x=26.9099412&y=68.0570355&z=6

Třetí varianta vynechávala oceán, ale zahrnovala „paži“ Finska s trojmezím Švédsko, Norsko, Finsko. https://mapy.com/cs/turisticka?planovani-trasy&dim=68a4b678791547bfec5f1493&x=24.7949027&y=67.6542699&z=6

Poměrně rychle jsme dohodli na druhé variantě, protože jsme chtěli podívat k Barensově moři a smočit nohu v Severním ledovém oceánu. Severozápadní trojmezí se Švédskem a Norskem jsme nechali volitelnou a nakonec ho nezrealizovali.

Kokovi se podařilo vybrat dobře navazující letenky u Finnair, které vyšli dráž než nízkonákladové, ale v ceně 11tis.kč. jsme měli i velké odbavené zavazadlo. Díky tomu nám celá cesta z Prahy na polární kruh trvala jen něco málo přes 4hodiny (Helsinkách čekali na letadlo do Rovaniemi pouze hodinu) Navíc vypracoval podrobný itinerář trasy s odkazy na jednotlivé trasy v národních parcích. Až na vynechání cesty na trojmezí se nám ho podařilo celý zrealizovat, celkem jsme autem ujeli 1812km.

Koko zajistil vypůjčení auta u společnosti Greenmotion. Pronájem na týden stál 5650kč. Jelikož nás jelo pět chlapů, snažil se o půjčení auta s větším kufrem. Přislíbený byl VW Golf kombík, v reálu jme dostali hybrid Toyotu Corollu. Bohužel mělo nižší podvozek a po naložení všech zavazadel a pěti chlapů se auto zatížilo natolik, že na vedlejších cestách občas drhlo o vystupující kameny. Proto jsem raději při příjezdu na ubytování ke srubům na vedlejším kamenitých vystupovali, abychom ho odlehčili.

Výlety jsme podnikli v celkem pěti finských národních parcích. První národní park Oulanka, kde jsme prošli krásný 12km „malý medvědí okruh“ Pieni Karhunkierros, byl ještě pod polárním kruhem v severní části Karelské oblasti. Týž den jsme přejeli přes polární kruh a v pozdním odpoledni obešli krásné malé jezero Koumiloukkonen v národním parku Salla. První typickou tundrovitou krajinu jsme viděli 200km severněji  v národním parku Urho Kekkosen. V národním parku Lemmenjoki jsme prošli borovicovým pralesem. V národním parku Pallas-Yllastunturi jsme vystoupili na kamenité hory, kde už nebyly téměř žádné stromy.

Cesta k severnímu ledovému oceánu byl nejdelší přejezd v Laponsku. Celkem jsem strávili přes 8 hodin v autě a ujeli přes 550 km na poslední část přejeli do Norska. (Finsko o severní pobřeží přišlo na konci II.světové války o svou „druhou paži“ na poloostrově Kola, když jim je zabral Sovětský svaz spolu s východní části Karelie). Členité pobřeží s občasnými typickými norskými červenými domky bylo kouzelné. Do celé naší cesty, vesnice Bugoynes vzdálené 400km od severního polárního kruhu,  jsme dorazili kolem 13:30. Byly krásné výhledy na moře, teplota vzduchu neuvěřitelných 19 stupňů! Většina z nás se vykoupala v moři na městské pláži, jako suvenýry jsme posbírali pár mušlí a vydali se na zpáteční cestu.

Noclehy zajišťoval Šroubek předem přes booking či Airbnb. Vesměs se jednalo o plně vybavené sruby. Díky tomu, že jsme jeli mimo hlavní sezónu se ceny se pohybovali  v rozmezí od 2200 do 3500, což v pěti lidech vycházelo 550-650 na osob za noc. Díky spacákům jsme ušetřili za nabízené lůžkoviny a ručníky za příplatek. Co se týče úklidu po využití srubů, tak bylo možné si zaplatit úklid po ubytování za dalších 100 Euro nebo si uklidit sami. Pokud by pronajímatel zjistil, že není uklízeno, tak by nám dodatečně naúčtoval 150 Euro.

Jen poslední den jsme si v Rovaniemi zaplatili hotel se snídaní, který však nebyl dražší než sruby na severu. Součásti většiny srubů byla i sauna a dvakrát jsme měli srub u jezera, takže jsme si užili pravou finskou saunu se vším všudy. Navíc se nám podařilo k saunování přesvědčit i Zdeňka se Šroubkem, kteří to loni sveřepe odmítali. Nakonec se hudebním hitem naší výpravy stala píseň „Bara bada bastu“ („Dáme saunu!“) od skupiny Kaj. Skupina tří Finů pohybující se na finsko-švédské hudební scéně s touto písní v roce 2025 vyhrála Melodifestivalen a následně reprezentovala Švédsko na Eurovision Song Contest 2025, kde se umístila na hezkém 4 místě z 26 učinkujících ! Text písně je ve švédském dialektu Vörå s několika slovy ve finštině z nichž Zdeňka nejvíce zaujalo slovo „sauna“ které pak neustále procítěně opakoval. (např. když vracel klíček od půjčeného auta u stánku na letišti 😊)

Co se týče jídla, tak jsme si sebou vzali jen „železnou zásobu“ na 1-2 snídaně a večeře a já jsem vezl na první den plný hrnec kuřecích stripsů, který mě sponzorsky usmažil jeden vděčný pacient podnikatel. Jídlo jsme kupovali v síti marketů s tím, že v rámci srubů byli plně vybavené kuchyně, kde jsme si vařili snídaně a večeře. Vařič s bombou, který jsme si koupili v prvním marketu jsme nepoužili ani jednou. Druhý den po tůře jsme zašli v basecampu v národním parku Oulanka na polévku a tak jsme zjistili, že na mnoha místech je od 11 do 15hod otevřený obědový bufet. Za cenu od 14,5 do 20 Euro jsme si tam mohli neomezeně najíst z 1-2 velmi chutných hustých polévek, 4-6 zeleninových salátů, chleba, čaje a kávy. Takto jsme poobědvali celkem 3x, přičemž v restauraci v rámci muzea sámské kultury Siida v Inari jsme měli celé menu včetně zákusku a kávy za 17 Euro.  V bufetech jsme byli vždy jediní Češi, kteří se přejedli výborných místních potravin k prasknutí, což bylo pro střídmé Finy štěstí, protože jinak by asi možnost neomezené konzumace v bufetu zrušili 😊.

V průvodci bylo upozornění, abychom při řízení v Laponsku byli opatrní při řízení, protože se na silnicích často prochází sobi. To jsme zjistili už první den. Často to byl jen jeden sob, který šel podél prostřední přerušované čáry a flegmaticky minul naše auto. Méně často skupinka 2-5sobů, kteří šli u krajnice a po našem příjezdu se stáhli do lesa. Sobi na auto téměř nereagovali, ale když jsme vystoupili a chtěli si je vyfotit z blízka, tak se ukázalo, že jsou plaší a rychle zmizeli v lese. Většinu sobů jsme potkali na silnici, ve volném přírodě jsme je potkali jen 2x z toho jen jednou větší skupinu čítající asi 10jedinců. Ondra si poctivě zaznamenával počty a na konci pobytu nám sdělil, že jsme zkřížili cestu 140 sobů.

Velmi nás překvapilo teplé počasí v Laponsku, které bylo na září netypické. Teploty se pohybovaly mezi 17-20 stupni, většinou jsme chodil v krátkých rukávech. Já si nadával, že jsem si nevzal jako ostatní kraťasy. Většinu teplého oblečení jsme vozili zbytečně.

Všichni jsme tajně doufali, že v Laponsku uvidíme polární září. Čtvrtý den večer, když jsme se vrátili z vyčerpávající cesty k Barensově moři do našeho ubytování u jezera v Ivalo jsme si opékali klobásy v v sámském „teepee“ kota. Šroubek si šel vyfotit krásný měsíc na jezerem a když se vrátil, tak si stěžoval svému synovi Ondrovi, že tam jsou nějaké mraky na kraji. Ondra na to zareagoval: „není to náhodou polární záře“ Vyběhli jsem ven a před námi se rozehrálo kouzelné divadlo. Na téměř jasné obloze se střídavě vlnily, ztrácely a znovu objevovaly proudy zelené polární záře. Bylo to nádhera, kdo to nezažil, neuvěří. Další den v našem ubytování v Sirkka jsme polární září znovu viděli při nočním saunování, ale už nebyla tak barevná.

Po týdnu v Laponsku jsme se vraceli plní zážitků. Příroda za polárním kruhem je unikátní. Fascinovali mě třeba přízemně plazící se břízy na kopcích nebo 400let staré borovice v řídkém pralese, které přežívají v extrémních povětrnostních podmínkách. Zda se však, že klimatická změna přišla i do těchto končin a jen Bůh ví, jak to změní tuto oblast.

Na závěr akce jsem se vlastní blbostí dostal do nepříjemné situace, když jsem v letadle Finnair v Praze zapomněl brašnu s drahým foťákem v letadle. Uvědomil jsem si to bohužel až po více než 1/2hodině u zastávky autobusu na letišti. Mezitím letadlo odletělo zpátky do Helsinek a na reklamaci zavazadel v Ruzyni jsem neuspěl. Ochotný Ondra vyplnil a odeslal anglický dotazník na Finnair a za několik dní se mě ozvali z Helsinek, že foťák našli ! Navíc poctivý Finové mě informovali, že v brašně foťáku našli několik Euro a 200 českých korun, které mě odečítají od poplatku za uschování a poslaní zásilky do ČR.  Všem, kteří ještě v Laponsku nebyli vřele doporučuji, aby se tam podívali!

Galerie fotek z naší akce do Laponska >>>