7.12.2024 – Příprava kůlů na táborovou jídelnu

(Dazul) „Proč jsme si vybrali na přípravu kůlů zrovna deň kdy nasněžilo?“ zaznívá v několika variantách tahle logická otázka. No, proč? Protože, když to neuděláme teď, tak ty stromy skončí ve štěpkovači, a nebudeme mít kůly z čeho řezat. Ale popořádku.

Dvakrát denně jezdím kolem místa, kde se kácí stromy, a všimnul jsem si, že v té hromadě, na kterou jsou traktorem stahovány, je mnoho ideálních smrků, ze kterých by byly skvělé tyče na tee-pee. Zjistil jsem si, že les patří OÚ Hošťálková, kontakt na jejich hajného a nadrzo se zeptal, zda by bylo možno si pro skauty 13 stromků nachystat a odkoupit. Na poslední víkend v lednu 2025 připravujeme s Radkem VRRV, která bude o zimním táboření v tee-pee – podrobnosti jsou v ŠESTÁKU č.164, který se má během 14 dnů tisknout.

Vhodné tyče jsem během 9. listopadu 2024, kdy se konala velká OR na Majolence, nachystal, naskládal na hromadu, hajný je shlédl a o pár dnů později mi zavolal, že si je můžu odvézt, a že díky paní místostarostce je mají skauti zadarmo. Že jsem nefalšovaně srdečně poděkoval, netřeba zdůrazňovat. I taková podpora velmi potěší!

13.listopadu 2024 jsem jel s Pepou na naše tábořiště u Budišova nad Budišovkou, abychom zkontrolovali jak bylo zasaženo podzimními povodněmi, zakrytovali uložené stanové podsady a změřili chátrající konstrukci kuchyně+nářaďáku+jídelny, která by se měla do tábora zbourat a postavit lépe. Při té příležitosti jsem si uvědomil, že na tuhle táborovou stavbu bude potřeba minimálně 80 „trámků“ z kulatiny, a že lesy kolem tábořiště nám takové množství neposkytnou. Pravděpodobně budeme muset nakoupit trámky na tamní pile a takové množství řeziva bude o desítkách tisíc korun : -( Ale co kdybychom se zkusili domluvit na odkoupení poražených stromů? Úkolu to domluvit s OÚ Hošťálková se tentokrát ujmul Radek. Než učinil rozhodující krok, hromady stromů ze dne na den zmizly – dorazil štěpkovač a všechny byly nadrceny. 

Ale protože po dvou týdnech se začalo opět těžit, Raďoch nezaváhal a domluvil, že si můžeme stromy nařezat a naskládat na hromadu, hajný si je prohlédne a dá nám vědět, co nás budou stát. My si pak nařezané kůly převezeme ke klubovně v Březinách, kde je postupně odkorníme a na jaře je převezeme na tábořiště, kde z nich postavíme konstrukci. Zavolal jsem tedy sousedovi Romanovi, který stromy kácí a Renkovi, který je pak koněm a traktorem stahuje, abych je informoval o domluvě s hajným, a poprosil, nepřidělám-li jim tím zbytečně moc práce, aby ty silnější stromy, vhodnější pro táborovou stavbu, dávali na zvláštní hromadu, a my je nemuseli dolovat někde zespod. Pak už jsem obratem na oldskautský facebook 4.12.2024 vyvěsil zvadlo na vyhlášenou „přípravu kůlů“, a poprosil Irču, aby tuhle informaci rozhodila i mezi rodiče, kteří by třeba taky mohli přijít pomoc.

V pátek 6.12.2024 sněží, takže oddílovka už je na sněhu. Dotazy na to, zda se akce v sobotu koná, odrážím odpovědí, že sníh je lepší, než kdyby nám celé dopoledne pršelo. Připravuji se na to, že ty čtyři hodinky budeme makat jen dva, tři. To je riziko, když se akce vyhlásí tři dny dopředu. Ale protože za pár dnů skončí stromy ve štěpce, je nezbytné konat rychle. Koneckonců – štěstí přeje připraveným. A v tak velkém společenství jako ŠESTKA je, se pár obětavců připravených oddílu pomoc snad najde. 

Je to asi trošku divné, ale já se na sobotní dopoledne, kdy budu makat v lese, těším. Jednak se potřebuji aktivně hýbat, mému duševnímu zdraví prospěje práce, jejíž hmatatelné výsledky jsou okamžitě vidět, a taky si při práci popovídám s přáteli. V 7:00 už nasazuju na přední kola auta řetězy, sjíždím dolů ke stodole naložit pilu, sekyrku, kanystr s benzinem, olej, měřicí pásmo a rukavice. Sníh je těžký, taje. Asi by se dnes dělalo lépe, kdyby trošku mrzlo, ale pořád lepší než déšť.

Po 7:45 nakládám dole ve Šmlouvě Murzu s jeho pilou a sekerou. Vyjíždíme zpátky na kopec a před osmou už zvuk pily a sekery dává vědět srnčí a dančí zvěři, že tu jsme my.

To už přichází se svou sekerou Pepa, který se okamžitě zapojuje do osekávání kmenů, které Murza řeže na délku 2,6 m. Těch budeme, podle skicy navržené dřevěné konstrukce, potřebovat 18. Ale půjde-li to, budeme řezat 10% rezervu, takže 20 kusů. 

Murza dělá s motorovou pilou a jde mu to tak dobře, že s Pepou nestíháme jím nakrácené kmeny odnášet, osekávat a ukládat na hromadu. Vyhodnotili jsme, že není reálné celý neosekaný kmen vytáhnout z hromady a pak jej řezat na potřebné délky. Na vytažení kmene bychom potřebovali traktor. Takže Murzílek řeže 2,6 metrové kůly v hromadě. Nejsem si jistý, že z hlediska bezpečnosti práce je tato varianta bezproblémová, ale naučili jsme se přizpůsobovat realitě. Tyhle detaily historie neřeší, tu zajímá pouze výsledek : -)

Tyhle 2,6 m kůly budou sloužit jako stojny, na kterých bude spočívat střecha, takže se Murza snaží řezat ty nejsilnější, které máme šanci po nakrácení z hromady vytáhnout. 

Fakt je, že vyprostit byť jen část kmene z hromady, kde se mi daří nechtěně propadat, zaklíňovat se, sklouzávat, zakopávat, není vůbec prča. Energie se v tomhle nepřívětivém terénu spotřebovává nějak rychleji.

To už se svým Subaru vyjíždí před devátou na kopec i Miris, který bez velkých řečí startuje motorovku a pouští se o pár metrů vedle Murzy do řezání. Máme 20 stojen už nařezaných a Murza s Mirisem se pouští do 14 kusů kůlů dlouhých 5,3 metrů. S nějakou rezervou jich je většina dlouhých 5,5 metru. Budou z nich vazníky.

Vzhledem k tomu, že se jedná o zelené a ne uschlé stromy, není reálné takovou 5,5 metrovou kládu odnést na hromadu sám. A na Pepu, mladšího, silnějšího, perspektivnějšího a solidárnějšího, připadá ve většině případů nesení toho silnějšího konce. 

V 9:30 přijíždí rehabilitovat mrzáček brašule. Dostává zodpovědnou funkci – udržovat přehled kolik kůlů jaké délky je potřeba ještě nařezat. To se ještě pořád trápíme s těmi nejdelšími – 5,5 m.

Hromada s uskládanými kmeny začíná růst, nejen do výšky, ale i do šířky. Začíná mi docházet, že jak je budeme odsud převážet do DBCB, nebude to práce pro dva lidi. Nechceme-li se zmrzačit, bude nás pak potřeba minimálně šest.

Nemá smysl skládat nařezané kmeny do výšky, i když by to šlo. Myslíme na to, že je budeme muset i nakládat na auto či vozík, takže podvaly 2,5 metru nadstavujeme, abychom mohli skládat do šířky.

5,5 metrové kůly ještě nemáme všechny, ale už Murza s Mirisem řežou i čtyřmetrovky na prostřední stojny – těch budeme potřebovat 9. Z některého kmenu se daří nařezat jen jeden kůl, pak už je průměr kmenu příliš tenký. 

Je úžasné, že se nás tu sešlo pět. Není jisté, že dnes stihneme nařezat vše potřebné – třeba kleštiny jsem vůbec do soupisu nepsal. Počítal jsem, že nařežeme nějaké kůly navíc a z nich se pak kleštiny udělají. Stejně tak vzpěry. Ale čím víc toho dneska zvládneme, tím větší šanci na úspěch na dokončení bude mít druhá akce.

Stejně je fantastické, že se tady sejde pět dospěláků, kteří půl dne makají jako stachanovci jen proto, že ví, jak moc to ŠESTCE pomůže, jak se tím zvýší šance vybudování nové táborové konstrukce ještě před zahájením tábora.

Před dvěma dny byl „Mezinárodní den dobrovolníků“ a JUNÁK vkročil do 36. roku nepřetržité svobodné existence – to je v jeho více než 110 leté historii ojedinělé. Nikdy dřív nefungoval tak dlouho, vždy jej fašisti nebo komunisti stihli zakázat. Uvědomuji si to, když mi dochází, že kdybych na tuhle „hurá akci“ šel nedobrovolně, neměl bych z ní pražádnou radost a nepodal bych takový stachanovský výkon. Spíše jisté je, že bych takovou akci vůbec nesvolával.

Je to s podivem, ale ve 12:04 akci končíme – máme nařezáno, osekáno a poskládáno na hromadu 20x kůl 2,6m, 10x kůl 4m, 14x kůl 5,5m, 44x kůl 3,5m – tedy potřebný počet na všechny stojny, vazníky i krovy. Ty kleštiny a vzpěry v nejhorším případě pořídíme až na tábořišti : -)

Murzo, Pepo, Mirisu a brašule – díky! Světový skauting vám to nezapomene : -)